Za posledních několik let byla publikována řada významných archeogenetických studií týkajících se datování a geografické lokalizace posledního společného předka lidského chromozomu Y. Je to dáno dramatickým rozvojem molekulárně biologických technik, díky nimž je dnes možné přečíst daleko větší objem dat, než tomu bylo dříve. Dozvěděli jsme se, že „Y chromozomový Adam“ bude asi nakonec starší než „mitochondriální Eva“ a že jeho synové prodělali mnohem bouřlivější demografický vývoj než dcery Eviny., Several important archaeogenetic studies dealing with age estimates and the geographical locations of the last common ancestor of our Y chromosome have been published over the past few years. This is due to the dramatic development of molecular biological techniques, which made it possible to read a much larger amount of data than was possible before. We learned that the "Y chromosome Adam" might be even older than "mitochondrial Eve" and that his sons went through a much more complex demographic history than Eve’s daughters., and Viktor Černý.
Metody sekvenování nové generace (NGS) poprvé vnesly hlubší pohled do diverzity lidského střevního mikrobiálního ekosystému, jehož velikost je nečekaně veliká. Poměr lidských a mikrobiálních buněk se pohybuje v rozmezí od 1:1 až po 1:100 a lze říci, že jak lidé, tak i další savci žijí ve složitých konsorciích složených z virů, archaeí a bakterií tvořící mikrobiom spolu s mikroskopickými houbami a jednobuněčnými a mnohobuněčnými eukaryoty, tj. prvoky a helminty. Největší pozornost je prozatím věnována bakteriálnímu mikrobiomu představujícímu možná nejvíce různorodý segment ekosystému lidského těla., The Next Generation Sequencing (NGS) methods has brought a deeper insight into the diversity of a human intestinal microbial ecosystem. The ratio of human and microbial cells ranges from 1:1 to 1:100. One might say that humans (and other mammals) live in a complex consortium of viruses, bacteria, archaea - forming what is known as a microbiome - together with microscopic fungi, unicellular and metazoan eukaryotes (protists and helminths). Most attention has so far been paid to the bacterial microbiome that signifies perhaps the most diverse segment of the ecosystem of human body., and Jan Votýpka, Kateřina Jirků Pomajbíková.
Genomy eukaryotických organismů se nesmírně liší svou velikostí, kdy dosahují až 66tisícinásobného rozdílu. Největší v současnosti známý genom byl nalezen u vraního oka japonského (Paris japonica), nápadné byliny z Japonska. Množství jaderné DNA u tohoto druhu bylo odhadnuto na 153,32 pg, jeho genetický kód je tak 50krát delší než ten lidský., Genomes of eukaryotic organisms vary tremendously in size, spanning an approximately 66,000-fold range. Recently the largest genome has been discovered in Paris japonica, a striking plant native to Japan. The amount of nuclear DNA was estimated at 153.32 pg, making the genetic code 50 times longer than that of a human being., and Jan Suda.
Husa tundrová (Anser serrirostris) byla původně poddruhem husy polní (A. fabalis), od níž byla oddělena na základě studia morfologie (velikost, zbarvení), chování (vokalizace, vzorce aktivity) a tahových poměrů. Obě jsou severské druhy, které k nám přilétají zimovat většinou v říjnu, někdy i ve společných hejnech. Právě husa tundrová se u nás vyskytuje v překvapivě vysokých počtech, husa polní je mnohem vzácnější. Popsány jsou znaky obou druhů, které poslouží k jejich odlišení v přírodě., The Tundra Bean Goose was originally a subspecies of the Bean Goose. It was divided on the base of morphological studies (size, coloration), behaviour (vocalization, activity patterns) and migratory rates under the new name Taiga Bean Goose. Both of these geese are northern species which winter in the Czech Republic mostly from October, sometimes in common flocks. The Tundra Bean Goose occurs in our country in surprisingly high numbers, while the Taiga Bean Goose is much rarer. Its characteristic features are described for their identification in the wild., and Karel Šťastný.
Od poloviny 70. let 20. stol. se již počtvrté obracíme prostřednictvím časopisu Živa na seriózní pozorovatele přírody s žádostí o pomoc při mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR. Výsledkem předcházejících tří mapování byly publikované Atlasy hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 1973-77, 1985-89 a 2001-03. Současné mapování avifauny probíhá v ČR v letech 2014-17 a výsledkem bude nový atlas, který přinese další konfrontaci s daty získanými stejně exaktním způsobem jako v předcházejících třech obdobích. V prvním roce mapování se zapojilo 271 spolupracovníků, kteří obsadili 61 % mapovacích kvadrátů na území ČR. K prvním zajímavým výsledkům patří zaznamenání 8 případů průkazného zahnízdění nepůvodního invazního druhu - husice nilské (Alopochen aegyptiaca)., The current breeding mapping in 2014-17 is the fourth mapping organized in the Czech Republic since the 1970s. Results of previous mapping attempts are summarized in three Atlases of breeding birds. This article is a call for the cooperation of Živa readers. It also presents pilot results from the first year (2014) of field work, based on records from 271 contributors who covered 61 % of the whole territory of the Czech Republic. One of the interesting results is the map of breeding distribution of the invasive Egyptian Goose (Alopochen aegyptiaca), with 8 confirmed breedings., and Karel Šťastný, Vladimír Bejček.
V práci je nastíněn jiný pohled na potravní specializaci půdních roztočů (která se projevuje jako značná) - pohled mikroanatomický, prováděný histologickou metodou, a to včetně fluorescenční a konfokální mikroskopie. Jako parametry se využívají: obsah trávicí soustavy, její aktivita dle sekrece enzymů, přítomnost hemocytů i extraintestinálních vnitřních bakteriálních těles, kultivace mikroorganismů z homogenátu a působení získaných bakteriálních enzymů na potravu, jmenovitě na vláknité půdní houby., This study examines the feeding habits of soil saprophagous mites from the point of view of microanatomy, using not only the histological method but also fluorescence staining and confocal microscopy. The research looks at a combination of the following factors: the alimentary tract, including its contents and secretion enzyme activity; the presence of hemocytes as well as internal extraintestinal bacterial bodies, all supplemented by purification of bacteria from the mite homogenate; and the impact of extracted bacterial enzymes on soil fungi., and Jaroslav Smrž.
Článek shrnuje současné znalosti o taxonomickém postavení, rozšíření a ekologii žížaly Allolobophora hrabei a o jejím vlivu na stepní ekosystémy. A. hrabei dnes chybí na většině lokalit, kde se historicky vyskytovala a je nutno ji považovat za ohrožený druh. Na místech s dostatečně velkou populací může významně ovlivňovat půdní vlastnosti i společenstva ostatních půdních organismů., This contribution summarizes current knowledge about the taxonomic position, distribution and ecology of the earthworm Allolobophora hrabei and its role in fragile fragments of central European steppe ecosystems. Nowadays, A. hrabei should be classified endangered as it is absent at most of its historical sites. Nevertheless, it may significantly affect both soil parameters and other soil organisms at the sites inhabited by larger populations., and Václav Pižl.
Dírkonošci (Foraminifera), mořští prvoci s vápenatou schránkou, obývají naši planetu více než půl miliardy let. Zkoumáním způsobu života těch současných se mnohé dozvíme o jejich pravěkých předcích i o dávných mořích, ve kterých žili., Foraminifera - a rich group of mainly marine microorganisms - are widely used for paleoecological reconstructions. Their occurrence provides important data about past ecological conditions of the sites. We reconstructed former conditions in Židlochovice research site (southern Moravia) by comparing fossil communities with the recent ones present on the island of Rab (Adriatic Sea)., and Anna Poštulková.
Předkládaný článek přináší stručný průřez problematiky studia taxonomie štírů rodu Euscorpius. Evropským štírům byla věnována pozornost již od poloviny 18. století. Po bezmála 250 letech zkoumání se tento rod stále nedočkal vyřešení otázky své komplikované taxonomie. Zdá se ovšem, že současné studie kombinující morfologické, genetické a cytogenetické znaky mohou být klíčem pro odhalení skutečné druhové diverzity., This article briefly summarizes the last two and a half centuries of taxonomic research into the European genus of scorpions commonly known as small wood scorpions (Euscorpius). Despite the fact that taxonomists have been focusing on this genus since the mid-18th century, their taxonomy is not yet sufficiently resolved. However, present studies seem to be on the right track, and looking into a combination of morphological, genetic and cytogenetic features may hold the key to revealing the true diversity of the species., and Jana Plíšková.