V dějinách idejí se vitalismu dostalo různých definic a různé postavy byly označeny za vitalisty. Když se soustředíme na 17. století, zjistíme, že badatelé identifikovali jako vitalisty autory, kteří zastávají názory, jež jsou v diametrálním protikladu. Stručně představím názory dualistických vitalistů (Henry More, Ralph Cudworth a Nehemiah Grew) a monistických vitalistů (Francis Glisson, Margaret Cavendishová, Anne Conwayová), a filosofické a teologické uvažování, které formovalo jejich myšelní. Ve všech těchto různých podobách vitalismu se nacházejí identifikovatelné společné motivy: bytostná neredukovatelnost života (považovaná za vlastnost buď nehmotného ducha nebo samotného hmoty) a univerzalita života (sahající daleko za "organickou" oblast přírody až "anorganické")., Vitalism has been given different definitions and diverse figures have been labelled as vitalists throughout the history of ideas. Concentrating on the seventeenth century, we find that scholars identify as vitalists authors who endorse notions that are in diametrical opposition with each other. I briefly present the ideas of dualist vitalists (Henry More, Ralph Cudworth and Nehemiah Grew) and monist vitalists (Francis Glisson, Margaret Cavendish and Anne Conway) and the philosophical and theological considerations informing their thought. In all these varied forms of vitalism the identifiable common motives are the essential irreducibility of life (regarded as a property of either an immaterial spirit or matter itself) and the universality of life (extending well beyond the “organic” realm of nature, incorporating the “inorganic”)., and Veronika Szántó.
Druhé pokračování o významu vitaminu D pro zdraví člověka (první bylo publikováno v Živě 4/2015) se zabývá jeho úlohou, kterou hraje v imunitě. Donedávna se nepředpokládalo, že by vitamin D mohl podmiňovat také imunitní procesy. Během posledních let se však nashromáždil dostatečný počet experimentálních i klinických studií, které dokládají, že při jeho nedostatečném příjmu dochází k poklesu zejména antiinfekční imunity, a souběžně s tím stoupá také riziko vzniku nesdělných onemocnění. Účelem tohoto sdělení není vyčerpávající informace o mechanismech jeho působen na imunitní systém, ale upozornění pro specialisty i laiky na tuto důležitou, ale prozatím opomíjenou problematiku., This is a further continuation of an 8/2015 article about the importance of vitamin D to the health of human beings (the first was published in Živa 4/2015). The article deals with the role that the vitamin plays in immunity. Until recently, it was not assumed that vitamin D could also be conditional upon immune processes and that it determines the correct function of both natural and adaptive immunity. In recent years, however, a sufficient number of experimental and clinical studies have accumulated, providing evidence that insufficient intake of vitamin D could not only induce decreased immunity to infection but also contribute substantially to an increased risk of non-communicable diseases. The purpose of this communication is not exhaustive information on the mechanisms of vitamin D effects on the immune system, but as an alert to specialists and laymen on hitherto neglected issues., and Petr Šíma, Bohumil Turek.
In this review we summarize recent opinions on the possible role of vitamin D in the risk of thyroid diseases development. It may be concluded from the available data that vitamin D deficiency, particularly levels below 12.5 ng/ml should be considered as an additional, but important risk factor for development of thyroid autoimmunity, both chronic autoimmune thyroiditis and Graves´ disease. A higher risk of Graves´ disease development is also associated with several polymorphisms in the gene encoding for vitamin D binding protein and for the specific receptor of active form of vitamin D - 1,25-(OH)2D3 in the respective target cells. Important for development of thyroid cancer appeared polymorphisms of genes encoding for vitamin D receptors and of genes encoding for the participating hydroxylating enzymes in thyroid tissue, leading to a diminished local 1,25-(OH)2D3 formation capacity with following alteration of antiproliferatory, antiapoptotic and prodifferentiating efficacy of the latter. Whether supplementation with high doses of vitamin D or its analogues possesses preventive or therapeutic effect is an object of intensive studies., K. Vondra, L. Stárka, R. Hampl., and Obsahuje bibliografii