Cíl: Cílem práce bylo zjistit a následně porovnat kvalitu života žen s přirozeným otěhotněním s kvalitou života žen po umělém oplodnění. Kvalita života byla u těchto dvou skupin žen hodnocena během těhotenství dvakrát, a to ve 20. – 28. týdnu těhotenství a před termínem porodu. Metodika: Ke sběru empirických dat byl použit standardizovaný dotazník Světové zdravotnické organizace WHOQOL – BREF. Výzkumný vzorek tvořilo 160 těhotných žen, z nichž bylo 80 žen po spontánním otěhotnění a 80 žen po umělém oplodnění. Výzkum byl realizován ve Fakultní nemocnici v Ostravě, Gyncentru v Ostravě a Gyncentru v Opavě. Výsledky: Těhotné ženy po spontánním i po umělém oplodnění hodnotily kvalitu života v těhotenství jako dobrou při prvním (20. – 28. týden těhotenství) i při druhém hodnocení (před termínem porodu). Spokojenost se zdravím hodnotily oba soubory žen při prvním i druhém hodnocení v průměru jako dobrou. Největší rozdíl v hodnocení byl v první doméně posuzující fyzické zdraví. Ve 20. – 28. týdnu těhotenství hodnotily ženy po spontánním otěhotnění své fyzické zdraví lépe než před termínem porodu (p < 0,001). Naproti tomu u žen po umělém oplodnění nedošlo k tak významnému rozdílu mezi prvním a druhým hodnocením. Při hodnocení dalších tří domén těhotnými ženami ať už po spontánním nebo umělém oplodnění nedošlo k výrazným rozdílům v hodnocení. Závěr: Kvalita života přímo nezávisí na způsobu otěhotnění, ale je velmi individuální, stejně tak i výskyt nepříjemných pocitů provázejících těhotenství., Objective: The aim of the work was to find out and consequently compare the quality of life of women who got pregnant naturally with those who underwent artificial insemination. Quality of life was evaluated twice during the pregnancy, between the 20th and 28th week and just before actual childbirth. Methods: A standardized questionnaire WHOQOL – BREF was used for empirical data collection. The sample was made up of 160 pregnant women divided into two groups: 80 women who had got pregnant naturally and 80 women who underwent artificial insemination. The research was realized at the Faculty hospital Ostrava, Gyncentre Ostrava and Gyncentre Opava. Results: Both groups confirmed quality of life as good during the first and the second evaluation and satisfaction with one's health was on average good as well. The biggest difference was related to physical health. Between the 20th and 28th week of pregnancy women who got pregnant naturally determined their physical health as better than before actual childbirth (p < 0,001). However, not so for women who were artificially inseminated, where differences were not so significant. In the other areas of the study no significant differences were found between either groups. Conclusion: Quality of life does not directly depend on the means of getting pregnant but is very much individual, as well as the occurrence of any unpleasant feelings during the pregnancy., Bohdana Dušová, Markéta Tulisová, and Literatura
Cieľ: Cieľom práce bolo zistiť, aká je kvalita života žien s karcinómom maternice vo vzťahu k veku a dosiahnutému vzdelaniu. Metodika: Súbor tvorilo 300 pacientiek, u ktorých bolo diagnostikované nádorové ochorenie maternice a bola u nich vykonaná hysterektómia. Výskum bol realizovaný prostredníctvom štandardizovaného dotazníka Quality of Life in Adult Cancer Survivors (QLASC). Výsledky: Ženy vo veku nad 50 rokov mali lepšie prežívanie kvality života ako ženy do 50 rokov. Priaznivejšie výsledky u pacientiek vo veku do 50 rokov sa preukázali len v doméne benefit z choroby. Vo vzťahu k vzdelaniu sme podľa priemerného skóre zistili v ôsmich doménach priaznivejšie výsledky u žien s vyšším vzdelaním. Zaujímavé bolo aj zistenie, že v doménach negatívne emócie a distres z opakovania mali ženy so stredoškolským vzdelaním bez maturity lepšie prežívanie faktorov kvality života než ženy so stredoškolským vzdelaním s maturitou. Záver: Na prežívanie kvality života žien s nádorovým ochorením maternice po hysterektómii vplýva biologický vek a stupeň dosiahnutého vzdelania., Aim: The aim of the paper was to ascertain the quality of life of women with uterine cancer in relation to their age and educational level. Methods: The sample consisted of 300 patients who were diagnosed with uterine cancer and underwent hysterectomy. The research was using a standardized questionnaire - Quality of Life in Adult Cancer Survivors (QLASC). Results: Women aged over 50 years reported better quality of life than women aged under 50 years. More favorable results recorded in patients under 50 years of age were only shown in the domain of Benefit of disease. In relation to educational attainment, more favorable results were recorded in women with higher education based on the average scores in eight domains. Interesting was the finding that in the domains Negative emotions and Distress of recurrence, women with lower education were experiencing better quality of life than women with higher education. Conclusion: The quality of life experienced by women with uterine cancer is influenced by their biological age and educational attainment., Ľuba Palková, Lucia Dimunová, and Literatura 15
Lokální chemoprofylaxe neinvazivních nádorů močového měchýře je používána více než 40 let. Využíváno je několik agens, mezi nejčastější patří mitomycin C (MMC) a epirubicin. Názor na léčebná schémata není jednotný. Avšak na podkladě EBM je zřejmé, že adjuvantní instilace cytotoxických látek do močového měchýře prodlužuje dobu beznádorového intervalu. V práci předkládáme dlouhodobé zkušenosti s intravezikální chemoprofylaxí povrchových nádorů močového měchýře., Local chemoprophylaxis of noninvasive bladder tumors has been used for more than 40 years. Several agents are used, with the most common including mitomycin C (MMC) and epirubicin. Opinions on therapeutic strategies vary. Based on EBM, on the contrary, it is evident that adjuvant administration of cytotoxic drugs into the bladder prolongs the tumor-free interval. The paper presents long-term experience with intravesical chemoprophylaxis of superficial bladder tumors., Michaela Matoušková, Miroslav Hanuš, and Literatura 7
Cíl. Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) jsou stále jednou z nejčastějších příčin mortality a morbidity postihující i mladší populaci v produktivním věku. Klíčovým faktorem ovlivňujícím prognózu po iCMP je včasná rekanalizace uzavřené mozkové tepny s obnovením perfuze v postižené mozkové tkáni. Cílem práce bylo zhodnocení bezpečnosti a efektivity kombinované revaskularizační terapie sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie u pacientů s akutní iCMP a uzávěrem mozkové tepny. Metoda. Do souboru pacientů byli zařazeni všichni po sobě jdoucí pacienti s akutní iCMP a prokázaným uzávěrem střední mozkové tepny v úseku M1-2 nebo distální části arteria carotis interna nebo uzávěrem arteria basilaris, a to v období od června 2010 do dubna 2012. Všichni nemocní byli léčeni kombinovanou revaskularizační terapií, tzn. iniciální intravenózní trombolýzou a přímo navazující mechanickou trombektomií systémem Solitaire. Iniciální stupeň neurologického deficitu byl stanoven pomocí NIHSS skóre. Výsledný klinický stav byl zhodnocen po 90 dnech pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Výsledky. Do souboru bylo podle kritérií zařazeno 50 pacientů (průměrný věk 66, 8 ? 14,6 roku) se vstupním mediánem NIHSS skóre 18,0 (8-32). Rekanalizace (TICI 2A, B a 3) bylo dosaženo u 94 % pacientů, kompletní rekanalizace (TICI 3) u 72% pacientů. Průměrný rekanalizační čas (čas od začátku symptomů do dosažení maximální rekanalizace) byl v našem souboru 244,2 ? 87,9 minut. Symptomatické intracerebrální krvácení se vyskytlo u 6 % pacientů. Medián mRS po 90 dnech byl v našem souboru 1, 60 % pacientů mělo devadesátidenní klinický výsledek dle mRS hodnocen jako dobrý (mRS 0-2). Tříměsíční mortalita byla ve sledovaném souboru 14 %. Závěr. Kombinovaná revaskularizační terapie akutní iCMP sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie je bezpečná a efektivní. Okamžité provedení mechanické tromektomie po iniciální intravenózní trombolýze vede k výraznému zkrácení rekanalizačního času, který je rozhodující pro dobrý klinický výsledek u pacientů intervenovaných pro akutní ischemickou cévní mozkovou příhodu., Aim. Ischemic stroke is today one of the leading causes of mortality and morbidity and affects even a younger population of working age. A key factor influencing prognosis after ischemic stroke is early recanalization of close cerebral artery and reperfusion in the affected brain tissue. The aim of our study is to evaluate the safety and effectiveness of re-vascularization combined therapy consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy in the treatment of patients with acute ischemic stroke. Methods. Consecutive non-selected acute ischemic stroke patients with baseline CTA or MRA documented occlusion of middle cerebral artery (MCA) (segment M1-2) or distal part of internal carotid artery (ICA) or basilar artery (BA) and treated between June 2010 and April 2012 at our stroke center were included in the study. All patiens were treated by combined therapy consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy by Solitaire stent. Stroke severity was assessed using National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS), 90-day clinical outcome using modified Rankin Scale (mRS). Results. Fifty enrolled patients (mean age 66.8 ? 14.6 years) had baseline median NIHSS 18.0 (8-32). Overall recanalization (TICI 2A, B and 3) was achieved in 94% of patients, complete (TICI 3) in 72% of patients. The mean time from stroke onset-to-maximal recanalization was 244.2 ? 87.9 min. Symptomatic intracerebral hemorrhage occurred in 6% of patients. The median mRS score at 90 days was 1 and 60% patients had good outcome (mRS 0-2). Overall 3-month mortality was 14%. Conclusion. Combined revascularization therapy of acute ischemic stroke consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy is safe and effective. Immediate performing of the mechanical thrombectomy after initial intravenous thrombolysis leads to a significant reduction of recanalization time, which is critical for good clinical outcome in patients treated for acute ischemic stroke., Köcher M, Šaňák D, Černá M, Buřval S, Prášil V, Veverka T, Král, and Literatura
Cíl: Výzkum se zaměřuje na zjištění míry syndromu vyhoření, motivačních faktorů dle Herzbergovy dvoufaktorové teorie a jejich vzájemného vztahu u všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc. Cílem výzkumu bylo poznání osobních priorit faktorů pracovního prostředí všeobecných sester a stupně jejich saturace zaměstnavatelem. Vzájemnou komparací zjištěného pak přehledně ukázat největší divergence mezi přáními a realitou všeobecných sester v pracovním prostředí a jejich souvislostí se syndromem vyhoření. Metody: Pro účely výzkumu byl zvolen kvantitativní přístup. Ke sběru dat byly použity dva dotazníky: standardizovaný dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory) a nestandardizovaný dotazník Motivačních faktorů vytvořený na principech Herzbergovy dvoufaktorové motivační teorie a po diskuzích s manažery nemocnic. Výsledky: Z výsledků výzkumu vyplynulo, že existuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou neuspokojení faktorů pracovního prostředí dle Herzbergovy teorie. Nepotvrdil se předpoklad o existenci signifi kantního negativního vztahu mezi mírou syndromu vyhoření a spokojeností s fi nanční odměnou. Na žebříčku preferencí mají nejvyšší pracovní hodnotu faktory mzda, péče o pacienty a jistota pracovního místa. Mezi nejvíce divergující faktory patřila mzda a jistota pracovního místa. Výsledky potvrzují protektivní vliv saturace faktorů pracovního prostředí dle Herzbergovy teorie na výskyt syndromu vyhoření. Závěr: Výzkum prokázal význam saturace faktorů pracovního prostředí jako protektivního faktoru ve vztahu k syndromu vyhoření. Potvrdilo se, že se zvyšující se mírou saturace se snižuje míra vyhoření u všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc., Aim: Th e research deals with the rate of burnout syndrome, motivation factors of Herzberg’s two-factor motivation theory and their mutual relation in general nurses working in the University Hospital Olomouc. Th e aim was to identify personal priorities among hygiene factors with general nurses and the degree of their saturation by the employer. Comparison of the fi ndings clearly shows the biggest divergence between wishes and reality of the working environment of general nurses and the relation to burnout syndrome. Methods: A quantitative approach was chosen for the research. To collect data, two questionnaires were used: a standardised MBI (Maslach Burnout inventory) and a non-standardised Motivation factors questionnaire, which was on the principles of Herzberg’s motivation theory aft er several discussions with hospital management. Results: Th e result of the survey research revealed an existing, statistically signifi cant relation between the burnout syndrome rate and the degree of dissatisfaction with hygiene factors according to Herzberg’s theory. Th e assumption about the existence of a signifi cant negative relation between burnout syndrome rate and salary was not confi rmed. Factors of salary care for the patient and job security occupy the top levels on the preference list. Th e most diverging factors include salary and job security. Th e results confi rm the protective eff ect the saturation of Herzberg’s hygiene factors has on the burnout syndrome rate. Conclusion: Th e survey research confi rmed the importance of saturating hygiene factors as a protective factor against burnout syndrome. It has been confi rmed that an increasing saturation decreases the burnout syndrome rate in general nurses in University Hospital Olomouc., Šárka Ježorská, Jiří Vévoda, Jan Chrastina, and Literatura
Z 99 378 nových karcinomů kolorekta (KRK) u mužů a 78 977 u žen, evidovaných v registru nádorů ČR v letech 1976–2005, bylo 14 860 (15 %) KRK u mužů a 11 142 (14,1%) u žen spojeno s výskytem jiných zhoubných novotvarů (ZN). Po 6 504 primárních KRK u mužů následovalo 7 406 ZN, po 4 342 KRK u žen 4 798 následných ZN. Naopak 8 356 následným KRK u mužů předcházelo 10 152 primárních ZN, 6 800 KRK u žen předcházelo 7 829 ZN. Počet vícečetných KRK se zvýšil ze 141 v roce 1976 na 1 534 v roce 2005. V letech 1996–2005 dosáhly primární KRK 57 % časných, 30 % pokročilých a 13 % neznámých stadií, následné KRK 43,5 %, 34 % a 22,5 %. Vícečetné KRK byly u mužů nejpočetnější ve věku 50–69 let, u žen 70–79 let. Průměrná doba vzniku následného novotvaru po primárním KRK u mužů byla 5,1 roku, u žen 5,4 roku. Po primárních KRK byly nejpočetnější ZN GIT, kůže, pohlavních orgánů a močového systému. Ze synchronních ZN byla téměř polovina nádorů trávicích cest. Z 12 204 následných ZN bylo 19 % zjištěno v pokročilých stadiích z toho asi polovina ZN trávicích cest. Víc než třetinu primárních nádorů před 17 981 následnými KRK tvořily karcinomy kůže. U 1 715 (26,4 %) mužů a 1 206 (27,8 %) žen, přežívajících v roce 2007 s primárním KRK, byl vyšší podíl časných stadií než s následným KRK; naopak u 6 646 (79,5 %) mužů a 5 291 (77,8 %) žen, zemřelých v roce 2007 s následným KRK, byl vyšší podíl pokročilých stadií než s primárním KRK. Z uvedených dat se odhaduje, že z 8 265 KRK hlášených v roce 2010 bylo téměř 1 700 (21 %) vícečetných KRK, z toho 260 primárních a 1440 následných případů. Každé páté onemocnění KRK bylo spojeno s výskytem dalšího ZN. I když je obtížné odhadnout počet vícečetných případů mezi 53 340 přežívajícími s KRK v roce 2010, jejich pokračující trend zvyšuje zátěž diagnostických a léčebných kapacit., Among the total of 99,378 new colorectal cancers (CRCs) in males and 78,977 in females, based on the Czech Cancer Registry in 1976–2005, there were 14,860 (15 %) CRCs in males and 11,142 (14.1 %) in females associated with the other malignant neoplasms (MNs). The primary 6,504 CRCs in males were followed by 7,406 subsequent MNs, the primary 4,342 CRCs in females by 4,798 subsequent MNs. On the contrary before the subsequent 8,356 CRCs in males were registered 10,152 primary MNs, 6,800 CRCs in females 7,829 MNs. The number of multiple CRCs increased from 141 in 1976 to 1,534 in 2005. In 1996–2005 the primary CRCs reached 57 % of early, 30 % advanced and 13 % unknown clinical stages, respectively the subsequent CRCs of 43.5 %, 34 % and 22.5 %. The occurrence of all multiple CRCs were highest in the age group of 50–69 years in males, and of 70–79 years in females. The average interval between primary CRCs and subsequent MNs was 5.1 years in males and 5.4 years in females. The most frequent MNs following primary CRCs were cancers of the gastrointestinal tract, skin, genital organs and urinary tract. Nearly half of synchronous MNs after primary CRCs were cancers of the gastrointestinal tract. There were 19 % cases diagnosed at advanced stages from the total 12,204 subsequent MNs, one half of those in patients with gastrointestinal cancers. More than one third of primary MNs preceded by 17,981 subsequent CRCs were cancers of the skin. Among 1,715 (26.4 %) males and 1,206 (27.8 %) females survived up to 2007 with primary CRCs, there were higher early stages than with subsequent CRSc; on the contrary among 6,646 (79.5 %) males and 5,291 (77.8 %) females, died up to 2007 with subsequent CRCs, were higher advanced stages than with primary CRCs. By the above mentioned data is estimated that among a total of 8,265 CRCs registered in 2010 were nearly 1,700 (21 %) multiple CRCs, i.e. 260 primary and 1,440 subsequent cases. Every fifth CRC was associated with the occurrence of the other MNs. Although it is difficult to estimate the number of multiple cases among 53,340 survivors with CRCs in 2010, their ongoing trend will increase the burden of diagnostic and therapeutic capabilities., and Edvard Geryk, Petr Dítě, Radim Štampach, Teodor Horváth, Jiří Kozel
Současný stav: Výzkumné studie prokázaly, že nejenom rozdíly v pohlaví mají vliv na zdravotní stav, ale též etnická příslušnost a společenská třída. Imigranti jsou zranitelnou skupinou, která je ve vyšším riziku řady onemocnění ve srovnání s majoritou. Sociální determinanty zdraví jsou významné při hledání příčin sociálních nerovností ve zdraví (Bates et al., 2009; Lindström et al., 2001). Cíl: Hlavním záměrem výzkumu bylo zmapování využití zdravotní péče imigranty. Metodika: Kvantitativní metoda byla realizována pomocí dotazování. Výzkumné šetření probíhalo v období leden až červenec 2012. Bylo kontaktováno 236 imigrantů ve dvou regionech (Jihočeský kraj a hlavní město Praha). Byli osloveni legálně usazení imigranti, ve věkové kategorii 18-65 let, vietnamské, mongolské a ukrajinské národnosti. Výsledky: Čerpání zdravotní péče imigranty bylo ovlivněno typem zdravotního pojištění, délkou pobytu, pohlavím a znalostí českého jazyka. Imigranti, kteří mohli vstoupit do systému veřejného zdravotního pojištění, čerpali zdravotní péči častěji než imigranti s komerčním zdravotním pojištěním. Závěry: Mezi opatření, vedoucí k odstranění sociálních nerovností a zlepšení situace imigrantů v ČR patří zvyšování jazykových znalostí imigrantů a umožnění všem legálně usazeným imigrantům přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění., Background: Research shows that health state is influenced not only by gender but also by class and ethnic membership. Immigrants form a vulnerable group in comparison to the majority, more susceptible to a wide range of diseases. Social determinants of health play an important role in search for reasons for social inequality in health (Bates et al., 2009; Limdström et al., 2001). Goal: The main aim of the research was to map use of healthcare by immigrants. Methodology: The quantitative method used were interviews. The survey was carried out in the period from January to July 2012. 246 immigrants were interviewed from two regions (South Bohemian Region and the capital Prague). They were legally settled immigrants in the age group 18-65, of Vietnamese, Mongolian and Ukrainian nationality. Results: The factors influencing use of healthcare by immigrants are the type of health insurance, length of residence, sex and knowledge of Czech language. Conclusions: The following measures could lead to elimination of social inequality and to improvement of immigrants’ situation in the Czech Republic: knowledge of Czech and guarantee of access to public healthcare to all legally settled immigrants, Iva Brabcová, Veronika Záleská, and Literatura
Objective: To prevent the possible functional complications after gastrectomy, to improve the quality of life and the process of early rehabilitation. Material and Methods: The study included 165 patients with gastric cancer of stage III (T3N12M0), which, depending on the method of recovery divided into 2 groups: Group 1 n = 80 patients who, after an extensive gastrectomy had reservoir formed, II group n = 85 patients who had gastrectomy performed without forming a reservoir. Results: There were no incidence of reflux esophagitis and dumping syndrome observed in the main group, while in the control group, these complications were respectively 61.2% and 25.8%. Weight gain in the main group was observed in 83.7% of patients, in the control group in 4.7%. Assessment of physical activity on the Karnovsky scale in the study group was 85.0%, while 62.0% in the control group. Within 3 months, physical rehabilitation was observed in 90.0% of patients of the main group, while in the control group it was 25.7%. Threeyear survival rate in the main group was 71.4+0.4%, while in the control group, 57.2+0.3% (P> 0.05). Conclusions: Creation of a stomach replacing reservoir after gastrectomy is adequate way in ridding patients from possible complications. Method improves the quality of life, the process of early recovery and, Khudoyorov S. S., Navruzov S. N., Juraev M. D., Eshonov A. K., and Literatura
Selen, který tvoří významnou komponentu řady enzymů, je pro lidský organizmus esenciálním prvkem. Jeho nedostatečný přívod má vliv na funkčnost prakticky všech tkání. Cílem naší práce bylo stanovit distribuci obvyklého přívodu selenu stravou, porovnat zjištěné hodnoty s výživovými doporučeními a stanovit nejvýznamnější expoziční zdroje selenu v české dietě. K tomuto účelu byla využita aktuální data o obsahu selenu v potravinách (2010/2011), která byla čerpána z výsledků projektu sledování dietární expozice realizovaného v rámci programu Monitoringu zdraví a životního prostředí. Údaje o spotřebě potravin byly pořízeny v národní Studii individuální spotřeby potravin (SISP 04) uskutečněné v letech 2003–2004 na reprezentativním vzorku populace České republiky (2590 mužů a žen ve věku 4–90 let). Pro každou osobu ve výběru byl vypočten aktuální přívod selenu a následně byla určena distribuce obvyklého přívodu v definovaných skupinách populace. Z výsledků vyplynulo, že ve skupinách dětí (4–14 let), dospívajících a dospělých mužů (15–59 let) se jeví přívod selenu stravou u většiny osob jako dostatečný. Naopak nejvíce rizikovými skupinami z hlediska nízkého přívodu selenu byly dospívající dívky (15–17 let), dospělé ženy (≥18 let) a starší muži (věk 60 let a více). Přibližně u 60 % dospívajících žen a 75 % dospělých žen neodpovídal zjištěný přívod selenu doporučeným hodnotám. Dietární zdroje selenu se lišily v závislosti na věku a pohlaví, obecně však převažovaly zdroje živočišné, které tvořily přibližně 70 % z celkového přívodu. Vyšší přívod selenu běžnou stravou by bylo možné zajistit především vyšší konzumací mořských ryb a rybích výrobků, které představují bohatý a v naší populaci stále v nízké míře přijímaný zdroj selenu., Selenium is an essential element and component of many enzymes in the human organism. Deficiency can affect the function of virtually all tissues. The main objective of this article is to present the distribution of usual selenium intake in the Czech population, to compare the obtained values with available dietary recommendations and to determine the most important dietary sources of selenium. For this purpose current analytical data (2010/2011) on the selenium content in foodstuffs from the project of Environmental health monitoring in the Czech Republic and data on food consumption originated from the national survey SISP 04 (Study of individual food consumption) were used. SISP 04 was carried out between 2003–2004 on a representative sample of the Czech population (2,590 men and women aged 4–90 years). Actual intake of selenium was calculated for each subject in the sample and subsequently usual intake distributions were estimated in defined population subgroups. The results indicated that selenium intake appears to be sufficient in groups of children (4–14 years) and young and adult men (15–59 years). Population groups with increased risk of low selenium intake were identified as teenage girls (15–17 years), adult women (≥18 years) and elderly men (60 years and over). Approximately 60% of teenage girls and 75% of adult women did not meet the intake recommendations for selenium. Dietary sources of selenium varied depending on age and gender, but generally animal sources prevailed, accounting for approximately 70% of the total intake. Higher consumption of fish and fish products, as a rich source of selenium, can be recommended to increase selenium intake from natural sources, especially when its consumption in our population is still very low., Zlata Kapounová, Jitka Blahová, Marcela Dofková, Jiří Ruprich, Irena Řehůřková, and Literatura
Cíl: Zjistit vyuţívání ošetřovatelských intervencí na chirurgických pracovištích neintenzivní péče a chirurgických jednotkách intenzivní péče. Porovnat uţití intervencí mezi uvedenými typy pracovišť a porovnat získané výsledky se závěry výzkumného týmu NIC. Metodika: Informace byly získány kvantitativní výzkumnou metodou za vyuţití dotazníku vlastní konstrukce. Dotazník byl sestaven s vyuţitím Nursing Intervention Classification (NIC) a obsahoval názvy i definice 101 vybraných intervencí klasifikace NIC. Sestry se prostřednictvím dotazníku u intervencí vyjadřovaly k četnosti uţití v chirurgické klinické ošetřovatelské praxi na jejich pracovišti. Pro induktivní analýzu byl pouţit Pearsonův chí–kvadrát test na hladině významnosti α = 0,05. Výsledky: Šetření se zúčastnilo 11 zdravotnických zařízení, a bylo vyhodnoceno 255 dotazníků vyplněných sestrami, které pracovaly na chirurgických pracovištích neintenzivní péče, a 45 dotazníků vyplněných sestrami, které pracovaly na chirurgických ošetřovatelských jednotkách poskytujících intenzivní péči. Padesát intervencí bylo vyhodnoceno jako stejně často vyuţívané na pracovištích neintenzivní péče i jednotkách intenzivní péče, 49 intervencí jako častěji vyuţívaných na chirurgických jednotkách intenzivní péče a 2 intervence byly vyhodnoceny jako častěji uţívané na chirurgických pracovištích neintenzivní péče. Závěr: V šetření jsme zjistili rozdílné uváděné četnosti uţití intervencí na chirurgických odděleních neintenzivní péče a pracovištích intenzivní péče. Z výsledků je patrné, ţe u nejvyššího počtu testovaných intervencí jsme neshledali rozdíl v četnosti uţití mezi pracovišti intenzivní a neintenzivní péče. V porovnání s výsledky šetření, které uskutečnil výzkumný tým NIC, jsme však zjistili, ţe sestry často vykonávají na chirurgických odděleních neintenzivní péče intervence, které byly výzkumným týmem NIC vyhodnoceny jako více uţívané na jednotkách intenzivní péče., Aim: Determine the frequency use of nursing interventions to non-intensive surgical departments and surgical intensive care unit (ICU). Compare the frequency of use of interventions between these departments and compare the results with the findings of the research team NIC. Methods: Informations obtained quantitative research method using a questionnaire. The questionnaire contained 101 names and definitions of selected nursing interventions classification (NIC). Nurses in these interventions reflect the frequency of their use in surgical clinical nursing practice. For inductive analysis was used Pearson's chi-square test at a significance level of α = 0.05. Results: The survey was attended by 11 hospitalis and were evaluated used 255 questionnaires completed by general nurses who worked at non-intensive surgical departments and 45 questionnaires completed general nurses who worked in intensive surgical departments. It was found 50 interventions that as often used on non-intensive department and intensive department, 49 interventions that are more ofen used in surgical intensive care and 2 interventions that are more ofen used in non-intensive surgical departments. Conclusion: In the survey, we have found different declarations frequency use of interventions between non-intensive surgical department and intensive care units. The results show that the highest number of tested interventions were no differences in frequency of use between the intensive and non-intensive care. Compared with the results of the survey conducted research team NIC, we found that nurses often perform to non-intensive surgical department interventions that have been evaluated by the research team NIC as more used in intensive care units., Alena Pospíšilová, Miroslava Kyasová, Petra Juřeníková, Zdenka Surá, Erna Mičudová, and Literatura