Správny staging hepatocelulárneho karcinómu (HCC) má zásadný význam pre optimálnu voľbu terapeutického postupu. Pomocou celotelového funkčného PET zobrazenia (vo fúzii s CT alebo MRI) možno získať dopĺňajúcu informáciu k výsledkom morfologických zobrazovacích metód. Na prekonanie nedostatočnej senzitívnosti 18F-fluórodeoxyglukózy (FDG) pri HCC boli navrhnuté markery lipidového metabolizmu, najmä cholín (11C-cholín) a jeho analógy 18F-fluórocholín (FCH) a 18F-fluóroetylcholín (FEC), pre ktoré bola potvrdená dostatočná senzitívnosť pre dobre, stredne aj zle diferencovaný HCC. Jednotlivé lézie resp. oblasti HCC však môžu vykazovať rôzny stupeň diferenciácie, z čoho vyplýva ich variabilne vyznačený glukózový a lipidový metabolizmus. V súčasnosti je tak za najvýkonnejšiu funkčnú zobrazovaciu metódu primárneho a metastatického HCC považovaná kombinácia FDG a markera lipidového metabolizmu. Funkčná informácia získaná pomocou kombinácie FDG a markera lipidového metabolizmu má tiež potenciál poskytnúť užitočnú prognostickú informáciu: vizualizácia HCC pomocou FDG je asociovaná so zlou prognózou, zatiaľ čo jeho vizualizácia pomocou markera lipidového metabolizmu indikuje priaznivú prognózu. Spomedzi non-HCC malígnych primárnych nádorov pečene u dospelých bola pozorovaná akumulácia markerov lipidového metabolizmu len v prípade cholangiokarcinómu. FCH môže byť užitočný aj pri funkčnom zobrazení hepatoblastómu u detí. Adenóm pečene je len zriedkavo vizualizovaný pomocou FDG alebo markerov lipidového metabolizmu, naopak fokálna nodulárna hyperplázia (FNH) zvyčajne akumuluje markery lipidového metabolizmu a môže byť zdrojom falošne pozitívnych nálezov pri pátraní po HCC, ale nebýva vizualizovaná pomocou FDG. Pri diferenciálnej diagnostike adenómu, ktorý potenciálne môže degenerovať do karcinómu, a FNH môže byť jeho zvýšená akumulácia markerov lipidového metabolizmu nápomocná., x, Ľudovít Lukáč, Branislav Kunčák, Marika Vereb, Lucia Kaliská, Soňa Balogová, and Literatura
Cíl: předvést praktické využití protokolu, který vydal v roce 2006 CLSI (Clinical and Laboratory Standards Institute) pod označením EP15-A2 Vol.25 No.17„User Verification of Performance for Precision and Trueness; Approved Guideline, Second Edition“ [1], dále jen EP15-A2, za účelem uživatelské verifikace preciznosti analytické metody deklarované výrobci IVD MD pro klinické laboratoře. Výsledky: verifikace preciznosti deklarovaná výrobcem se prováděla na koncentraci katalytické aktivity enzymu γ-glutamyltransferázy v lidském séru (měřená veličina), a měření se provádělo na dvou koncentračních hladinách vždy ve třech opakováních v průběhu pěti dní. Diskuse: upozornit na existenci potenciálního úskalí alternativního způsobu odhadu mezilehlé preciznosti měřicího postupu nazvaného „Varianta 1“ a uveřejněného v tomto časopise (dále jen KBM), č. 1/2011, ve sdělení českého kolektivu autorů „Doporučení k provádění validace a verifikace analytických metod v klinických laboratořích“ [2], dále jen „Doporučení“. Závěr: hodnocení čtyřkrokové aplikace protokolu EP15-A2 v praxi, přísliby nové verze EP15-A3, preciznost., Objective: to demonstrate the practical application of the EP15-A2 Vol. 25 No.17 CLSI document titled as „User Verification of Performance for Precision and Trueness; Approved Guideline, Second edition“ [1], next only EP15-A2, to the user verification („spot-checking“) analytical methods precision of manufacturer claims in clinical laboratories, which was published by CLSI 2006. Results: the precision manufacturer precision claims were tested on the gamma-glutamyltransferase catalytic concentration in human serum (measurand), at two levels, running 3 replicates on each of the 5 days. Discussion: the possible pitfalls of the analytical method precision alternative verification way when the intermediate precision is assessed as the „Option 1“ formerly published in „Recommendation to perform the analytical methods validation and verification in clinical laboratories“ [2], next only „Recommendation“, in this journal „Clinical biochemistry and metabolism“, next only KBM, No. 1/2011, by the Czech authors collective. Conclusion: the evaluation of 4-steps EP15-A2 protocol application in practice, the new version EP15-A3 promises., and Ambrožová J.
Úvod: Cílem článku je představení analogu somatostatinu EDDA/HYNIC-TOC značeného 99mTechneciem (Tektrotyd), který je v České republice dostupný od roku 2011. Radiofarmakum se používá k scintigrafické lokalizaci nádorů se somatostatinovými receptory. Materiál a metoda: Na Klinice nukleární medicíny a endokrinologie v Motole jsme od září 2011 dosud vyšetřili 18 pacientů. Jednalo se o 3 pacienty s medulárním karcinomem štítné žlázy (MTC), 12 pacientů s neuroendokrinním tumorem (NET) nebo karcinoidem, 2 pacienty s podezřením na přítomnost karcinoidu a 1 pacient byl indikován pro endokrinní orbitopatii. Protokol vyšetření zahrnuje celotělové snímání a tomografickou akvizici za 4 hodiny po aplikaci 700 MBq Tektrotydu. Za 1-2 hodiny po aplikaci doplňujeme SPECT břicha. Výsledky: Patologický nález jsme pozorovali u 6 pacientů. U všech pacientů byl nález ve shodě s jinými vyšetřovacími metodami. Zobrazení nadledvin jsme pozorovali u 10 vyšetřených. Nález nebyl interpretován jako patologie, vysvětlujeme si ho dosahovaným vyšším rozlišením a zlepšenou kvalitou obrazů. U 12 pacientů bylo vyšetření negativní. Závěr: 99mTc EDDA/HYNIC-TOC (Tektrotyd) může být alternativou k užití 111In-DTPA-D-Phe1-octreotidu (Octreoscan) při vyšetřování nemocných s tumory exprimujícími somatostatinové receptory. Výhodou je větší dostupnost radiofarmaka, nižší radiační zátěž a vyšší kvalita zobrazení. K vyloučení falešně pozitivních nálezů v dutině břišní vzhledem k hepatobiliární exkreci je užitečné provádět dvě tomografická vyšetření břicha, přičemž první by mělo být provedeno mezi 1. a 2. hodinou po aplikaci., Introduction: The aim of this article is to introduce the somatostatin analog EDDA/HYNIC-TOC labeled with 99mTechnetium available in Czech Republic since 2011. This radiopharmaceutical has been used for scintigraphic localisation of tumors bearing somatostatin receptors. Material and methods: We evaluated 18 patients in our department from September 2011. There were 3 pts with medullary thyroid cancer, 12 pts with neuroendocrine tumor (NET) or carcinoid, 2 pts with suspected carcinoid and 1 pt due to endocrine orbitopathy. Imaging consists of whole-body scan and SPECT/CT performed 4 hours post injection of 700 MBq of Tektrotyd. We add an abdominal SPECT 1 to 2 hours post injection. Results: Positive findings were detected in 6 pts. It was in agreement to other diagnostic methods. We detected accumulation in the suprarenal glands in 10 pts. This was not interpreted as a pathology, we believe this detection is thanks to a better resolution and an improved image quality. 12 pts were negative. Conclusion: 99mTc EDDA/HYNIC-TOC (Tektrotyd) could be a good alternative to 111In-DTPA-D-Phe1-octreotide (Octreoscan) in evaluating patients with tumors bearing somatostatin receptors. Better availability, lower radiation and improved image quality are the advantage. Early tomographic imaging of abdomen should be done to avoid false positive findings due to nonspecific tracer accumulation., Kateřina Táborská, and Literatura 9
Cíl: Zhodnotit možnosti kontrastní ultrasonografie (CEUS) při klasifikaci cystických ložisek ledvin a srovnat výsledky s výpočetní tomografií (CT). Metodika: Soubor tvoří 112 ložisek u 94 pacientů, kteří měli proveden CEUS a CT ledvin s nálezem cystického ložiska alespoň na jedné z metod. Ložiska byla hodnocena podle Bosniakovy klasifikace a byla buď ověřena histologicky nebo sledována alespoň 2 roky. Hodnocena byla korelace mezi metodami, citlivost metod k detekci jednotlivých znaků používaných v Bosniakově klasifikaci, dále senzitivita a specificita při odlišení maligního a benigního ložiska jednak z pohledu Bosniakovy klasifikace, jednak z pohledu jednotlivých znaků. Data byla zpracována pomocí ROC analýzy. Pro hodnocení statistické významnosti rozdílů v citlivosti sledovaných metod byl použit Fisherův exaktní test. Výsledky: Celková shoda mezi metodami byla 61 %, při rozdělení na nechirurgické (I, II, IIF) a chirurgické (III, IV, solidní) leze byla shoda 90 %. Senzitivita CEUS při tomto rozdělení byla 92,3 %, senzitivita CT 69,2 %, specificita CEUS 90,9 %, CT 94,9 %. CEUS byl statisticky významně citlivější v detekci sept než CT (53 % vs. 25 % ložisek, p < 0,001) a také v detekci sycení sept (22% vs. 10 % ložisek; p = 0, 006). V detekci sycení solidní složky nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi metodami, na CEUS však byl tento znak významnější pro detekci malignity (zvýšení pravděpodobnosti malignity 384krát na CEUS, 78krát na CT; p< 0,001). Závěr: Výsledky CEUS korelují s výsledky CT. Senzitivita CEUS k detekci maligních ložisek je vyšší než u CT, specificita je mírně nižší., Aim: To evaluate the classification of cystic renal lesions with CEUS and compare the results with CT. Method: The set consists of 112 lesions in 94 patients who had renal lesion on CEUS and CT with cystic appearance on at least one of the methods. Lesions were evaluated by Bosniak classification and either histologically verified or followed-up for at least two years. We assessed correlation between methods, sensitivity and specificity for detection of features used in Bosniak classification, sensitivity and specificity for malignancy from the viewpoint of Bosniak classification and that of individual features. Data were processed by ROC analysis. Statistical significance was assessed by Fishers exact test. Results: Overall agreement between methods was 61%, with division to non-surgical (category I, II, IIF) and surgical (III, IV, solid) lesions agreement was 90%. With this division sensitivity was 92.3% for CEUS, 69.2% for CT, specificity 90.9% for CEUS and 94.9% for CT. CEUS was more sensitive than CT in detecting septa (53% vs. 25% of lesions; p < 0.001) and in detecting enhancement of septa (22% vs. 10% of lesions; p = 0, 006). Detection of enhancement of solid component was not significantly different, but on CEUS it was more important factor for malignancy detection (increased likelihood of malignancy 384 times on CEUS, 78 times on CT, p < 0.001). Conclusion: Results of CEUS correlate with CT. Sensitivity of CEUS for the detection of malignancy is higher than that of CT, specificity is slightly lower., Jakub Foukal, Marek Mechl, Eva Janoušová, and Literatura
Cíl studie: Vyhodnotit přínos interleukinu-6 u těžké akutní pankreatitidy pro odlišení sterilní nekrózy (SN) a nekrózy infikované (IN). Typ studie: Retrospektivní deskriptivní observační studie série případů. Metody: Ve vlastní práci bylo zahrnuto 59 pacientů hospitalizovaných s těžkou akutní pankreatitidou (Atlantská klasifikace 1992) na chirurgickém oddělení Nemocnice Písek v průběhu sedmi let. Pravidelně byly vyšetřovány C-reaktivní protein (CRP) a interleukin-6 (IL-6), přičemž dostatečná data byla u 42 pacientů: 14 s IN (průkaz mikrobiologicky či dle CT), 28 se SN. Statistické vyhodnocení pomocí Fisherova testu a chí-kvadrát testu. Výsledky: Byla nalezena statisticky významná diskriminační schopnost denních průměrů IL-6 5. a 6., resp. 7. a 8. den hospitalizace mezi IN a SN (p=0,0014 pro den 5 a 6, resp. p=0,0009 pro den 7 a 8). Rozvoj IN reálně nastával nejčastěji mezi 5. a 9. dnem (mikrobiologický průkaz agens či nepochybné CT známky infekce). CRP tuto schopnost diskriminace neprokázalo, jeho hladiny byly od 2. do 8. dne setrvale výrazně zvýšeny. Charakteristický byl průběh koncentrací IL-6, kdy vstupně byla přítomna výrazná elevace nezávislá na pozdějším rozvoji IN a již od druhého dne hospitalizace došlo k výraznému poklesu. K dalšímu vzestupu IL-6 došlo pouze u pacientů s rozvojem IN. Pro cut-off (diskriminace IN a SN) IL-6 (platný od 5. dne hospitalizace) 100 ng/l bylo p<0,005, pro 150 ng/l p<0,01. Závěr: Interleukin-6 v naší retrospektivní studii prokázal statisticky významnou schopnost diskriminovat infikovanou a sterilní nekrózu u těžké akutní pankreatitidy. Překročení cut-off IL-6 od 5. dne hospitalizace svědčilo pro přítomnost infikované nekrózy. Cut-off 100 ng/l diskriminoval obdobně (p<0,005, senzitivita 100 %, specificita 92 %) jako cut-off 150 ng/l (p<0,01, senzitivita 87 %, specificita 100 %)., Objective: Our retrospective study aimed to evaluate the contribution of interleukin-6 in severe acute pancreatitis. Mortality of severe acute pancreatitis ranges from 10-20% (for sterile necrosis, SN) to 20-85% (infected necrosis, IN). Resolution of SN and IN is clinically very important, but often difficult and therefore they are still searching for new laboratory markers for their differentiation. Design: Retrospective descriptive observational study of cases series. Methods: 59 patients hospitalized with severe acute pancreatitis (Atlanta classification 1992) in the surgery department of Hospital Písek in the 2000-2006 were included. Regularly they were investigated by C-reactive protein (CRP) and interleukin- 6 (IL-6), sufficient data was in 42 patients: 14 with IN (identified microbiologically or according to computed tomography, CT), 28 with SN. Statistical analysis was performed using Fisher‘s test and chi-square test. Results: There was found statistically significant discriminatory ability of daily averages of IL-6 5th and 6th + 7th and 8th day of hospitalization between the IN and SN (p = 0.0014 for day 5 and 6, respectively. p = 0.0009 for day 7 and 8). Developing IN realistically set in the most between 5th and 9th day (needle biopsy with identification of microbiological agents or CT signs of infection). The ability of CRP to discriminate SN and IN was not found, the levels were between 2nd to 8th days increased steadily. The run of the concentrations of IL-6 was characteristic, where at the admission there was present significant elevation irrespective of subsequent development of IN and from the second day of hospitalization it decreased significantly. Further increase in IL-6 was present only in patients with the development of IN. For the cut-off (discrimination of SN and IN) for IL-6 (valid from 5th of hospitalization) 100 ng/L was P<0.005, for 150 ng/L P<0.01. Conclusion: Interleukin-6 in our retrospective study showed a statistically significant ability to discriminate between infected and sterile necrosis in severe acute pancreatitis. For the cut-off of IL-6 effective from 5th day of hospitalization 100 ng/L was P <0.005, for 150 ng/L was P<0.01., and Malina P., Cejp V., Jabor A.
Cíl. Korelace ultrazvukového vyšetření polohy disku temporomandibulárního kloubu s vyšetřením na magnetické rezonanci. Metoda. Celkem bylo vyšetřeno 95 pacientů, 112 čelistních kloubů, soubor zahrnoval 10 mužů, 85 žen, věkové rozhraní 14-74 let, průměrný věk 37 let. Vyšetření na ultrazvuku probíhalo na přístroji Philips iu22 lineární 17 MHz sondou ve dvou fázích - klidové a dynamické - při otevírání úst. Na magnetické rezonanci byli pacienti vyšetření na přístroji Philips Achieva 1,5 T s povrchovou cívkou a mikroskopickou cívkou, každé vyšetření zahrnovalo sekvenci s postupným otevíráním úst. Výsledky. Souhlas mezi ultrazvukovým vyšetřením a magnetickou rezonancí při ventrální poloze byl 96%, z toho byla diagnostikována repozice disku v 94%, u pacientů bez repozice byla senzitivita nižší - 65%., Aim. The aim of this study was the correlation of an ultrasound examination of the disk of the temporomandibular joint with the magnetic rezonance examination. Method. In total has been examined 95 patients, 112 mandibular joints, file include 10 men, 85 women, age interface 14-74 years old, the average age of 37 years. The patients were examined using Philips iu22 with linear 17 MHz probe with dynamic phase - with opening the mouth. On the MRI, the patients were examined using Philips Achieva 1.5 T with the surface coil and microscopic coil, each examination included a sequence with the gradual opening of the mouth. Results. Consent between the ultrasound examination and magnetic resonance imaging in the anterior position was 96%, disc reposition in 94% of patients, without reposition in 65% cases., Andrea Šprláková-Puková, Alena Štouračová, Miloš Keřkovský, Ondřej Liberda, Vojtěch Peřina, Karel Bartušek, Zdenek Smékal, Ondřej Šmirg, and Literatura
Cíl studie: Cílem studie bylo vlastním experimentem ověřit vliv různého stupně hemolýzy (indexu H) na stanovení koncentrace celkového a přímého bilirubinu a určit mezní úroveň hemolýzy, do které lze výsledek koncentrace bilirubinu vydat pouze s doplňujícím komentářem. Materiál a metody: � K pacientským vzorkům sér s nízkou primární hemolýzou a rutinně stanovenou koncentrací bilirubinu celkového a přímého v rozsahu nízkých až vysoce patologických hodnot jsme přidali hemolyzát a vytvořili různé stupně hemolýzy. Následně jsme opakovaným měřením zjistili odchylku od původních hodnot koncentrace bilirubinu a výsledky statisticky (metodou nejmenších čtverců a metodou kontrastu v analýze rozptylu) zpracovali. Výsledky: � Zjistili jsme negativní bias u celkového i přímého bilirubinu v závislosti na stoupajícím stupni hemolýzy. Ve vzorcích s vysokou hemolýzou se ale také projevil vzestup primární koncentrace bilirubinu, pravděpodobně způsobený zvýšením absorbance vlastního hemoglobinu, tedy přímou fotometrickou interferencí. Tento vzestup byl markantní především u přímého bilirubinu, ve vzorcích s nízkou primární koncentrací přímého bilirubinu. Odvodili jsme mezní stupeň hemolýzy pro stanovení jak celkového (H index 95), tak přímého bilirubinu (H index 53) metodou užívanou v naší laboratoři. Závěr: � Experimentem vycházejícím z rutinní laboratorní praxe jsme ověřili vliv hemolýzy na koncentraci celkového a přímého bilirubinu a určili mezní stupeň hemolýzy, od kterého nelze výsledek koncentrace bilirubinu vydat., Objective: We tested an effect of hemolysis (H index) on concentrations of total and direct bilirubin to determine the thres-hold level of hemolysis, until which quantitative results can be issued only with an additional comment. Materials and Methods: We added haemolysate to serum samples with low primary concentration of total or direct bilirubin and created different degrees of hemolysis. Then we established a deviation from original values of bilirubin concentration by repeated measurement and statistically processed (by the least squares method and by the contrast method in the analysis of variance). Results: We found negative bias in the case of both total and direct bilirubin. However a rise of primary bilirubin concentration was expressed in samples with high hemolysis, caused probably by increased absorbance of hemoglobin, then by direct photometric interference. The rise was significant mainly in samples with low original concentration of direct bilirubin. We deduced the threshold level of hemolysis for measurement of total (H index 95) and direct bilirubin (H index 53) by method used in our laboratory. Conclusion: We have verified the effect of hemolysis on concentrations of total and direct bilirubin by the experiment based on routine laboratory practice. We have determined the threshold level of hemolysis, until which quantitative results cannot be issued., Procházka J., Bořecká K., Lánská V., and Literatura
Melanocytární léze vykazují značnou morfologickou heterogenitu. Jejich diagnostika je náročná i přes současné využití moderních histopatologických a imunohistochemických metod. Významným přínosem v diagnostice melanocytárních lézí je zavedení molekulárně genetické metody fluorescenční in situ hybridizace s použitím čtyřbarevné sondy značící geny CCND1, RREB1, MYB a centromeru chromozomu 6. V letech 2008–2012 bylo v naší laboratoři úspěšně metodou fluorescenční in situ hybridizace vyšetřeno 160 vzorků různých typů melanocytárních lézí, 44 névů a 116 melanomů. Změny asociované s diagnózou melanomu byly prokázány u 116 vzorků (72,5 %), normální nález u 41 vzorků (25,6 %), ve dvou případech bylo rozhodnutí na hranici hodnotitelnosti metody (1,2 %) a v jednom případě se jednalo o vyšetření recidivy melanomu v jizvě, který byl svým nálezem atypický (monozomie chromozomu 6) (0,6 %). Na základě dosažených výsledků byla stanovena senzitivita metody 96,6 % a specifita metody 91%. Tyto výsledky ukazují, že fluorescenční in situ hybridizace je vhodnou metodou pro zajištění přesné a rychlé diagnostiky nejednoznačných melanocytárních lézí. Právě rychlost a správnost diagnózy je u vysoce maligních melanomů zásadní a má neoddiskutovatelný vliv na prognózu a úspěšnost léčby pacienta., Melanocytic lesions exhibit significant morphological heterogenity, making their diagnosis difficult, although both sophisticated histopathological and immunohistochemical methods are used. The introduction of molecular genetic method flourescence in situ hybridization (FISH) has contributed significantly to the diagnosing of melanocytic lesions. Between 2008 and 2012, we studied a total of 160 samples of different types of melanocytic lesions, including 44 nevi and 116 melanomas, using a four-color probe mix for CCND1, RREB1 and MYB genes and for the centromere of chromosome 6. A positive result was found in 116 melenoma samples (72.5 %) and a negative result in 41 samples (25.6 %). A borderline value was found in two samples (1.2 %), and an atypical finding (monosomy of chromosome 6) was seen in a melanoma recurrence in one case (0.6 %). Sensitivity and specificity were 96.6 % and 91 %, respectively. These results show that FISH is a suitable and relatively low-cost method for accurate, rapid diagnosis of ambiguous melanocytic lesions. The speed and accuracy of diagnosis of highly malignant melanomas are crucial and have great impact on the prognosis and success of a patient‘s treatment., Jana Dvořáčková, Jana Žmolíková, Jan Mužík, Magdalena Uvírová, and Literatura