The Purpose of the study: define the indications and contraindications to sphincterpreserving operation in lowerampullar cancer of rectum. The Materials and methods: In coloproctological branch of National Oncological Scientific centre (NOSC) in 20052009 years 142 patients were performed radical operations, 64 (45,1%) patients were performed sphincterpreserving operations abdominoanal resection of rectum (AARR), medium age of patients 59,8 years, beside 78 (54,9%) patients were performed abdomeno perineal extirpation of rectum (APER), medium age 54,2 years. The Results: Studied results of the morphological research of removed preparation by histological structure of tumors and by form of the growing, depending on locations of the tumors on toothed line. The remote postoperative results studied beside 51 (79,7%) patient with AARR and beside 63 (80,1%) patients with APER. The Findings: sphincterpreserving operations (SPO) of the rectum can be the operation of the choice in treatment of high differentiated adenocarcinoma (HDA) and medium differentiated adenocarcinoma (MDA) in stages T23 in localization of the lower pole of tumors, not below 1 centimeter of toothed line (TL) and carries combined character, in location of the lower edge of tumors on toothed line in patients with HDA MDA in 4% and 2,2% cases are shown that completing intrasphincternal resections of rectum, in connection with particular aggressiveness LDA question about choice of the method of the treatment under their localizations directly on TL must be solved in favour of complete APER, in exophytic tumor located onto and above TL is indication for sphincterpreserving operation in type of AARR, indices recurrencefree and not metastatic period, oneyear deathrate, threeyear survivability after SPO at inferior ampular cancer of rectum has not an essential distinction from results after APER., A. M. Hakimov, H. B. Bobokulov, and Literatura
Cieľ: V našej práci sa zameriavame na posúdenie vybraných atribútov spirituality, ako sú ţivotná zmysluplnosť, nádej, spirituálne prejavy a spirituálna pohoda u pacientov so závislosťou od alkoholu, depresívnou poruchou a pacientov so schizofréniou. Metodika: Súbor tvorilo 309 pacientov s diagnostikovanou a liečenou psychickou poruchou. Priemerný vek v súbore bol 40,4 ± 12,5 roka. Z hľadiska diagnóz sa jednalo o 107 pacientov so závislosťou od alkoholu, 109 pacientov s depresívnou poruchou a 93 pacientov so schizofréniou. Na zber údajov boli pouţité Snyderova škála nádeje; Nowotnej škála nádeje; Škála ţivotnej zmysluplnosti; Praţský dotazník spirituality a Škála spirituálnej pohody. Výsledky: Zistili sme výrazné odlišnosti v miere naplnenia spirituálnych premenných v závislosti od psychiatrickej diagnózy. Pacienti so schizofréniou dosahovali signifikantne vyššie priemerné hodnoty ako pacienti so závislosťou od alkoholu a s depresiou a to pri všetkých spirituálnych premenných. Pacienti s depresiou mali najniţšiu mieru nádeje meranej Nowotnej škálou a najniţšiu mieru ţivotnej zmysluplnosti. Pacienti so závislosťou mali najniţšiu mieru nádeje meranej Snyderovou škálou a najmenej spirituálnych prejavov. Spirituálnu pohodu mali pacienti s depresiou a so závislosťou na rovnakej úrovni. Záver: Na základe našich zistení moţno konštatovať, ţe spirituálne premenné ako nádej, zmysluplnosť, vyjadrovanie spirituality v beţnom ţivote, spirituálna pohoda nie sú u psychiatrických pacientov napĺňané v dostatočnej miere. Dôleţitým zistením je aj to, ţe z hľadiska spirituality nepredstavujú psychiatrickí pacienti homogénny súbor, ale vyskytujú sa medzi nimi výrazné rozdiely., Aim: In our work we focus on the assessment of selected attributes of spirituality, such as the meaningfulness of life, hope, spiritual expressions and spiritual well-being in patients with alcohol addiction, depressive disorder and schizophrenia. Methods: The sample consisted of 309 patients with diagnosed and treated psychiatric disorder. The average age in the sample was 40.4 ± 12.5 years. There were 107 patients with alcohol dependence, 109 patients with depressive disorder and 93 patients with schizophrenia. For the data collection was used Snyder Hope Scale; Nowotny Hope Scale; Life Meaningfulness Scale; Prague Spirituality Questionnaire and Spiritual well-being Scale. Results: We found significant differences in the extent of fulfilling spiritual variables depending on the psychiatric diagnosis. Patients with schizophrenia achieved significantly higher mean values than patients with alcohol dependence and depression in all spiritual variables. Patients with depression had the lowest level of hope measured by Nowotny Scale and the lowest rate of life meaningfulness. Patients with addiction had the lowest rate of hope measured by Snyder Scale and the least of spiritual expressions. Spiritual well-being was on the same level in patients with depression and alcohol addiction. Conclusion: Based on our findings we can state that the spiritual variables as hope, meaningfulness, the expression of spirituality in everyday life, spiritual well-being are not in psychiatric patients filled up adequately. An important finding is also that in view of spirituality do not constitute psychiatric patients a homogeneous set, but there are significant differences between them., Ivan Farský, Andrej Smetánka, Slávka Dubinská, and Literatura 37
Ciele: Cieľom práce bolo posúdiť spirituálnu tieseň u pacientov s depresívnou poruchou a identifikovať vzťah medzi takouto tiesňou a psychickým distresom. Metodika: Spirituálna tieseň bola posúdená Škálou životnej zmysluplnosti a subškálou existenciálna pohoda zo Škály spirituálnej pohody. Psychický distres bol posúdený dotazníkom SCL 90. Výsledky: Zistili sme, že pacienti s depresiou sú rizikoví z hľadiska prežívania spirituálnej tiesne. Zistili sme početné negatívne signifikantné vzťahy medzi znakmi spirituálnej tiesne a dimenziami psychického distresu. Vyššia miera spirituálnej tiesne bola spojená s vyšším psychickým distresom. Záver: Napriek absencii v ošetrovateľských plánoch je spirituálna tieseň závažný problém. Mimo iného prispieva k zintenzívneniu psychických problémov u pacientov s depresiou. Nedostatočná diagnostika a riešenie tejto diagnózy znižuje kvalitu poskytovanej ošetrovateľskej starostlivosti., Aim: The aim of work was to assess spiritual distress in patients with depressive disorder and to identify the relationship between such distress and psychological distress. Methods: To assess spiritual distress, we used Halama′s Life Meaningfulness Scale and as a sub-scale Existential well-being from Spiritual Well-being Scale. Psychological distress was assessed by SCL 90 questionnaire. Results: We found that patients with depression are at risk of experiencing spiritual distress. We found numerous significant negative relationships between variables of spiritual distress and dimensions of psychological distress. Higher level of spiritual distress was associated with higher psychological distress. Conclusion: Despite the absence of diagnosis Spiritual distress in a nursing care plan, it still remains a serious problem, which can lead to increased mental health problems in patients with depression. Lack of diagnostics and solutions to this diagnosis reduces the quality of nursing care., Ivan Farský, and Literatura 15
Ledvinné angiomyolipomy (AML) jsou mezenchymové benigní tumory, řadí se mezi hamartomy mohou se vyskytovat osamoceně nebo se sdružují s komplexem tuberózní sklerózy (TSC). Pacienti s AML mají riziko vzniku spontánního, v některých případech až život ohrožujícího krvácení. V tomto sdělení jsou popsány tři případy spontánního krvácení AML: první u 69leté pacientky s prokázanou angiomyolipomatosou ledvin oboustranně, druhý u 60leté pacientky s dlouhodobě sledovaným solitárním AML a třetí u mladého 28letého pacienta s diagnózou tuberózní sklerózy., Renal angiomyolipoma is the mesenchymal benign tumor which belongs to the group of hammartomas. It can occur sporadically or in association with tuberous sclerosis complex. The possible morbidity associated with angiomyolipoma is spontaneous life-threatening haemorrhage. In this report we describe three AML cases. The first one, 69-years old female with diagnosis angiomy-olipomatosis in both kidneys. The second one, 60-years old female with long time followed-up sporadic AML. The third one, young 28-years old male with tuberous sclerosis., Marta Kinštová, Jiří Froněk, Zuzana Ryznarová, and Literatura
Cíl: Zhodnotit možnosti kontrastní ultrasonografie (CEUS) při klasifikaci cystických ložisek ledvin a srovnat výsledky s výpočetní tomografií (CT). Metodika: Soubor tvoří 112 ložisek u 94 pacientů, kteří měli proveden CEUS a CT ledvin s nálezem cystického ložiska alespoň na jedné z metod. Ložiska byla hodnocena podle Bosniakovy klasifikace a byla buď ověřena histologicky nebo sledována alespoň 2 roky. Hodnocena byla korelace mezi metodami, citlivost metod k detekci jednotlivých znaků používaných v Bosniakově klasifikaci, dále senzitivita a specificita při odlišení maligního a benigního ložiska jednak z pohledu Bosniakovy klasifikace, jednak z pohledu jednotlivých znaků. Data byla zpracována pomocí ROC analýzy. Pro hodnocení statistické významnosti rozdílů v citlivosti sledovaných metod byl použit Fisherův exaktní test. Výsledky: Celková shoda mezi metodami byla 61 %, při rozdělení na nechirurgické (I, II, IIF) a chirurgické (III, IV, solidní) leze byla shoda 90 %. Senzitivita CEUS při tomto rozdělení byla 92,3 %, senzitivita CT 69,2 %, specificita CEUS 90,9 %, CT 94,9 %. CEUS byl statisticky významně citlivější v detekci sept než CT (53 % vs. 25 % ložisek, p < 0,001) a také v detekci sycení sept (22% vs. 10 % ložisek; p = 0, 006). V detekci sycení solidní složky nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi metodami, na CEUS však byl tento znak významnější pro detekci malignity (zvýšení pravděpodobnosti malignity 384krát na CEUS, 78krát na CT; p< 0,001). Závěr: Výsledky CEUS korelují s výsledky CT. Senzitivita CEUS k detekci maligních ložisek je vyšší než u CT, specificita je mírně nižší., Aim: To evaluate the classification of cystic renal lesions with CEUS and compare the results with CT. Method: The set consists of 112 lesions in 94 patients who had renal lesion on CEUS and CT with cystic appearance on at least one of the methods. Lesions were evaluated by Bosniak classification and either histologically verified or followed-up for at least two years. We assessed correlation between methods, sensitivity and specificity for detection of features used in Bosniak classification, sensitivity and specificity for malignancy from the viewpoint of Bosniak classification and that of individual features. Data were processed by ROC analysis. Statistical significance was assessed by Fishers exact test. Results: Overall agreement between methods was 61%, with division to non-surgical (category I, II, IIF) and surgical (III, IV, solid) lesions agreement was 90%. With this division sensitivity was 92.3% for CEUS, 69.2% for CT, specificity 90.9% for CEUS and 94.9% for CT. CEUS was more sensitive than CT in detecting septa (53% vs. 25% of lesions; p < 0.001) and in detecting enhancement of septa (22% vs. 10% of lesions; p = 0, 006). Detection of enhancement of solid component was not significantly different, but on CEUS it was more important factor for malignancy detection (increased likelihood of malignancy 384 times on CEUS, 78 times on CT, p < 0.001). Conclusion: Results of CEUS correlate with CT. Sensitivity of CEUS for the detection of malignancy is higher than that of CT, specificity is slightly lower., Jakub Foukal, Marek Mechl, Eva Janoušová, and Literatura
Cílem této pilotní studie bylo srovnat výsledky ze dvou používaných nepřímých metod pro stanovení maximální spotřeby kyslíku (odhadu VO2max) a zhodnotit jejich využitelnost pro posuzování fyzické zdatnosti v rámci primárně preventivního vyšetření. K tomuto srovnání jsme použili Cooperův 12minutový běžecký test (CT 12) na běhátku a stupňovaný zátěžový test na bicyklovém ergometru (BE) do maxima. Naše výsledky ukázaly signifikantně nižší hodnoty odhadu VO2max z CT 12 na běhátku oproti stupňovanému zátěžovému testu na BE do maxima napříč různými skupinami populace. V celkovém souboru byly tyto hodnoty v průměru o 8,6 % (p<0,001) nižší. Rozdíly v odhadech VO2max se lišily svojí mírou v jednotlivých skupinách podle trénovanosti a převažujícího typu pohybové aktivity; největší rozdíly mezi oběma testy byly u cyklistů (-12,0 %), studentů medicíny (-10,9 %) a "nevyhraněných" (-10,4 %) a u těchto skupin dosáhly rovněž statistické významnosti (p<0,01). Podstatně nižší rozdíly byly naopak u běžců (-4,6 %, statisticky nevýznamné) a ve skupině triatlonistů prakticky žádné rozdíly nebyly. Výsledky a pozorování z tohoto pilotního testování naznačují, že CT 12 na běhátku je oproti stupňovanému testu na BE do maxima podstatně náchylnější k vlivům jako trénovanost, převládající typ pohybové aktivity, motivace apod. Po celkovém zhodnocení výsledků se nám pro vyšetření fyzické zdatnosti v rámci primárně preventivního vyšetření u běžné populace s průměrnou, ale i mírně nadprůměrnou fyzickou zdatností jako vhodnější jeví stupňovaný zátěžový test na BE do maxima., The aim of this pilot study was to compare the results of two commonly used indirect methods of assessing maximum oxygen uptake (VO2max estimation) and to assess the applicability of these two methods for physical fitness assessment of an individual as part of primary preventive examination. For this comparison we selected the Cooper run/walk test (CT 12) on a treadmill and an incremental maximum test on a bicycle ergometer (BE). Our results showed significantly lower VO2max estimations gained from CT 12 on a treadmill in comparison to incremental maximum testing on a BE in the population groups examined. In total the results were lower by about 8.6% on average (p<0.001). The differences varied in the groups according to how trained the subjects were and according to the prevailing type of their physical activity. The highest differences between the two tests appeared in the group of cyclists (-12.0%), medical students (-10.9%) and in the group of subjects without a preferred type of physical activity. In these groups the differences were also statistically significant (p<0.01). They were less substantial in the group of runners (-4.6%, statistically insignificant), and in the group of triathletes there were practically no differences. This suggests that a CT 12 on a treadmill is much more susceptible to influences such as training experience, prevailing type of physical activity and motivation compared with an incremental maximum test on a BE. Evaluation of results leads us to consider incremental maximal testing on a BE a more suitable tool for assessing physical fitness in the averagely trained and slightly above-averagely trained population., Pavel Řimák, Jindřich Fiala, Šárka Kunzová, Petr Kaňovský, and Literatura 20
Cíl: Cílem práce bylo zjistit a porovnat míru srozumitelnosti edukačních materiálů (EM) pro laickou veřejnost na téma cévní mozkové příhody (CMP). Metody: V první fázi proběhla identifi kace EM na téma CMP, které jsou laické veřejnosti k dispozici ve vybraných zdravotnických zařízeních. Matematickou analýzou textu dle Mistríkova vzorce byl mezi nimi identifi kován jeden nejlépe a jeden nejhůře srozumitelný EM. Pro každý z těchto dvou EM byl následně vytvořen tzv. poslechový test a jejich prostřednictvím byla zkoumána míra porozumění textu na laické veřejnosti. Záměrným výběrem bylo pro tyto dva poslechové testy získáno 37 respondentů ve dvou domovech pro seniory. Podmínkou pro jejich zařazení do výzkumu byl věk nad 65 let a úspěšnost na kognitivním screeningovém testu. Výsledky: Z celkového počtu čtyř identifi kovaných EM byly tři materiály dostatečné délky (min. 300 slov) k provedení matematické analýzy dle Mistríkova vzorce. Dle tohoto vzorce byl nejlepší výsledek 31 bodů z maximálně možných 50 – tento EM byl označen jako „nejlépe srozumitelný“; EM s nejnižším počtem bodů (16) byl označen jako „nejhůře srozumitelný“. Výsledek Poslechového testu 1 u „nejlépe srozumitelného“ EM dosáhl 39 % a Poslechového testu 2 u „nejhůře srozumitelného“ EM 26 %. „Nejhůře srozumitelný“ EM vykázal nižší míru srozumitelnosti než „nejlépe srozumitelný“ EM nejen dle Mistríkova vzorce, ale i dle příslušného poslechového testu. Přitom však i „nejlépe srozumitelný“ EM vykázal poměrně nízkou míru srozumitelnosti. Závěry: Je nutné, aby srozumitelnosti EM pro laickou veřejnost byla věnována pozornost. Výzkum v této oblasti by mohl vést ke konkrétním návrhům, jak EM učinit co nejsrozumitelnější., Aim: The aim of this study was to determine and compare the degree of intelligibility of educational materials (EM) on stroke (CVA) among lay public. Methods: In the fi rst phase, EM on CVA available to the lay public in selected healthcare facilities were identifi ed. Using Mistrík’s formula, these EM were subject to mathematical text analysis and the one most easily understandable and the one least understandable EM were identified. Subsequently, for each of these two EM, a listening test was created. In the listening tests, the degree of intelligibility of the texts was tested on lay public. Using a deliberate selection of respondents, 37 study subjects in two homes for seniors were enrolled for these two listening tests. Inclusion criteria included age over 65 and passing a cognitive screening test. Results: Of the four identifi ed EM, three were of suffi cient length (minimum of 300 words) to conduct mathematical analysis using Mistrík’s formula. Using the formula, the best score was 31 out of 50 possible points – this EM was identified as the “most easily understandable” EM. The EM with the lowest score (16) was identified as the “least understandable” EM. The result of the Listening test 1 for the “most easily understandable” EM was 39 % and of the Listening test 2 for the “least understandable” EM was 26 %. The “least understandable” EM demonstrated a lower degree of intelligibility than the “most easily understandable” EM not only according to the Mistrík’s formula, but also according to the listening tests. However, even the “most easily understandable” EM showed a relatively low level of intelligibility. Conclusions: It is necessary to pay attention to intelligibility of EM for lay public. Research in this area could lead to concrete suggestions how to make EM as easily understandable as possible., Romana Chamerová, Petra Mandysová, and Literatura 16
Uroteliální karcinomy vyžadují komplexní přístup ke stagingu, jelikož jejich typickou vlastností je multifokalita - možnost lokálně agresivního chování i vzdálené diseminace. V komplexním zobrazení je možné využít MDCT, MRI i 18F-FDG-PET/CT. Při hodnocení nádorů je zásadní odlišit invazi nádoru do okolní tukové tkáně nebo do parenchymu ledviny, eventuálně do okolních orgánů. Lokální šíření je možné posoudit poměrně spolehlivě pomocí MDCT i MRI. Pro posouzení vzdálené diseminace onemocnění je optimální metodou 18F-FDG-PET/CT, která nabízí odhalení metastáz v uzlinách ve skeletu, játrech i plicním parenchymu. Při předoperačním plánování je využíváno předností trojrozměrného modelování cévního zásobení i vývodních cest močových., Urothelial carcinomas need complex approach during staging, because of they may be typically multi-focal, locally aggressive behavior and potential remote dissemination. The possibilities of complex imaging cover MDCT, MRI and 18F-FDG-PET/CT. In the assessment of the tumors, it is most important to distinguish the invasive spread of the tumor to the surrounding fatty tissue or into renal parenchyma or into neighboring organs respectively. Local invasion could be evaluated by MDCT or MRI with the relatively high accuracy. 18F-FDG-PET/CT is the optimal method able to search on the remote metastases. It offers depiction of the metastases in lymph nodes, in the skeleton, liver or lung parenchyma. The advantages of three-dimensional modeling are used in the pre-operative assessment of the renal vasculature or urotract., Jiří Ferda, Jan Kastner, Eva Ferdová, Hynek Mírka, Jan Baxa, Milan Hora, Ondřej Hes, Jindřich Fínek, Boris Kreuzberg, and Literatura 11