Rozchod rodičů je proces, který dlouhodobě ovlivňuje životy všech zúčastněných. Cílem studie je popsat rozchod rodičů z pohledu dítěte. Vnímání rodiny dětmi jsme zkoumali pomocí metody FAST. Děti stavěly typickou, ideální a konfliktní reprezentaci rodiny. Porovnávali jsme skupinu 15 dětí v situaci rozchodu rodičů a skupinu 19 dětí ve stabilním rodinném prostředí bez vážných rodičovských konfliktů, průměrný věk dětí z obou skupin je 9,5 let (rozpětí 5-15 let). Zajímali jsme se o členství v rodině, kohezi a popis konfliktů v rodině. Děti v situaci rozchodu rodičů popisovaly nižší kohezi nejenom ve vztahu mezi rodiči, ale i mezi sebou a oběma rodiči. To je v souladu se zjištěními, která poukazují na horší kvalitu rodičovství po rozchodu rodičů. Děti, jejichž rodiče se v době sběru dat rozcházeli, zahrnovaly do rodiny příbuzné nad rámec primární rodiny. Členství těchto lidí v rodině ale nebylo trvalé. Zdá se, že tyto děti hledají oporu v dalších vztazích v širší rodině, nebo nahrazují kvalitu (zhoršení vztahů po rozchodů rodičů) kvantitou ve vztazích. Popisují také rodinné konflikty s horším výsledkem a nepopisují účinné strategie řešení konfliktů. and The divorce of parents is a situation which in the long term affects life of everyone involved. The aim of this study is to describe the parents’ divorce from the child’s point of view. The perception of the family by children was examined by the FAST method. The children presented a typical, an ideal and a conflict representation of the family. We compared the group of 15 children in a divorce situation with the group of 19 children in stable family environment without significant parental conflicts. The average age of children in both groups was 9,5 years (range 5 – 15 years). We were interested in the family members, cohesion and the description of family conflicts. Children in parents’ divorce described a lower cohesion not only in the parents’ relationship but also between themselves and both parents. This supports the spillover concept in the family and is in harmony with findings, which point out the inferior quality of parenthood after the divorce. Children, whose parents were in the process of divorce during the collecting of data, included into the family also relatives outside the primary family. However, their membership in the family was not permanent. It seems that these children are seeking for support in relationships within the extended family or they substitute the quality (the worsening of quality after the divorce) by quantity in relationships. They also describe family conflicts with worse results, and they don’t describe effective strategies of solving conflicts.
Jealousy is defined as one of the most common automatic responses to endangering a relation-ship by a third party, and in evolutionary psy-chology it has the function of maximizing self-reproduction fitness, ensuring paternity security in men and maintaining partner,s resources in women. These include romantic jealousy, in men assuring certainty of paternity, and in women assuring the maintenance of partner,s re-sources. Thus, according to this logic, woman’s sexual infidelity should be more threatening for men and man’s emotional infidelity (emotional involvement with other women than a primary partner) should be more threatening for women. Many previous studies confirm the existence of sex differences in jealousy; men reporting high-er level of sexual jealousy and women reporting higher level of emotional jealousy. On the con-trary, studies of romantic jealousy in homosex-ual individuals show inconsistent results. Some studies suggest that the type of sexual and emo-tional jealousy does not depend on the sex of the individual who is jealous, but rather on the sex of the partner or the sex of the rival. Therefore, the aim of this review is to introduce romantic jealousy from an evolutionary perspective and to acquaint the reader with current knowledge of the study of cognitive, emotional and behavioral aspects of romantic jealousy in heterosexual and homosexual men and women. and Žárlivost bývá definována jako jedna z nejčas-tějších automatických reakcí na ohrožení vztahu třetí osobou a v evoluční psychologii má přede-vším funkci maximalizovat vlastní reprodukční zdatnost, tj. u mužů zajišťovat jistotu otcovství a u žen udržení si partnera a jeho zdrojů. Po-dle této logiky by proto pro muže měla být více ohrožující ženina sexuální nevěra a pro ženy naopak mužova emoční nevěra (emoční vazba, např. zamilování se, do jiné osoby, než je pri-mární partner). Velká část předchozích studií tuto existenci mezipohlavních rozdílů ve vnímá-ní žárlivosti, kdy muži udávají vyšší míru sexu-ální žárlivosti a ženy reportují vyšší míru emoč-ní žárlivosti, opravdu potvrzuje. Naopak studie romantické žárlivosti u homosexuálních jedinců přinášejí nejednotné výsledky. Některé studie poukazují na fakt, že se typ emoční/sexuální žárlivosti neodvíjí od pohlaví jedince, který žár-lí, ale od pohlaví partnera, na kterého je žárleno, případně od pohlaví rivala. Cílem tohoto článku je proto představit koncept romantické žárlivos-ti z evoluční perspektivy a dále seznámit čtená-ře s aktuálními poznatky studia kognitivních, emočních a behaviorálních aspektů romantické žárlivosti u heterosexuálních a homosexuálních mužů a žen.
The article is focused on the issue of interference with personal integrity of a natural person and the role of judicial consent as legal justification authorising in certain circumstances to carry out an intervention interfering with integrity. It analyses the concept of integrity and the associated ambiguities and discrepancies; it discusses whether termination of continuing influence over body or mind of a person may be considered interference with integrity. Subsequently, prerequisites for judicial decision in this respect are examined, together with relevant criteria to be followed by courts. and Článek se zabývá problematikou zásahů do integrity člověka a soudním přivolením coby právním důvodem opravňujícím v určitých situacích zákrok narušující integritu vykonat. Analyzuje pojetí integrity a nejasnosti či rozpory, které může přinášet, a zvažuje, zda lze za zásah do ní považovat i ukončení probíhajícího působení na tělo či mysl dotčené osoby. Posléze se zabývá předpoklady pro související soudní rozhodování a kritérii, jimiž se má řídit.
Veda a technológie idú neuveriteľnou rýchlosťou dopredu. Napriek tomu má zdravotnícky systém veľa nedostatkov a medicínske chyby sa stávajú neustále. V posledných rokoch sa pozornosť upriamuje na zlepšenie kvality zdravotnej starostlivosti. Podľa štatistík z národných štúdií v rôznych európskych krajinách, 8 – 10 % chýb je spôsobené ľudským faktorom. V tomto texte som prebrala najzákladnejšie koncepty individuálnej a kolektívnej zodpovednosti a poukazujem na to, že v zdravotníckom systéme sú jednotlivci častokrát súčasťou tímov a nie je možné jednoznačne určiť individuálnu zodpovednosť. Napriek tomu prevladajúca kultúra viny smeruje k sankciovaniu jednotlivca. Domnievam sa, že aktuálnosť témy na Slovensku aj v Českej republike je posilnená zvyšujúcim sa počtom prípadov pochybení, ktoré sú rozoberané v médiách. Preto poukazujem aj na možný dopad médií a kultúry viny na zdravotníckeho profesionála, ktorý pochybí, a zároveň dochádzam k záveru, že obviňovanie jednotlivca nerobí systém bezpečnejším. Naše zameranie by skôr malo smerovať na preukázanie, že jednotlivec môže byť neopatrný. Ale ak sa už stane chyba, apelovať by sme mali na zlepšenie systému a prevenciu pred rovnakými chybami. Iba takto dokážeme premeniť kultúru viny na kultúru bezpečnosti a zlepšiť zdravotnú starostlivosť. and The science and technology are evolving incredibly fast. Despite that, the healthcare system has a lot of insufficiencies and medical failures happen consistently. In recent years the focus has been on increasing the quality of healthcare. According to statistics from national studies from different European countries, 8 to 10 % of mistakes are being caused by the human factor. In this text I discuss the most fundamental concepts of individual and collective guilt and point out that in healthcare system are individuals often part of a team and it is not possible to determine unambiguously the individual responsibility. In spite of this the dominant culture of guilt tends to penalize the individual. In my opinion, the urgency of this topic in Slovakia and The Czech Republic is emphasized by the increasing number of cases of failure which are being discussed in the media. Therefore I point out even possible impact of media and the guilt culture on the medical professional who fail and simultaneously I conclude that blaming the individual does not make the system safer. Our focus should rather be centred on showing that an individual can be incautious. However when the mistake happens we should appeal to improving the system and a prevention of this type of mistakes. Only this way we can change the culture of guilt to a culture of safety and improve the healthcare.
Předkládaná výzkumná studie se zabývá zmapováním diskurzů o schizofrenii v českém prostředí. V rámci výzkumu byly prováděny polostrukturované rozhovory o schizofrenii s laiky, s lidmi s diagnózou a s odborníky (N = 15). Přepsané rozhovory byly následně analyzovány jedním z přístupů diskurzivní analýzy – kritickou diskurzivní psychologií. Celkem bylo identifikováno 13 odlišných interpretačních repertoárů, které respondenti využívali pro konstruování schizofrenie a člověka s diagnózou. Také byly zmapovány pozice, které tyto repertoáry umožňují zaujmout, důsledky, jaké identifikované repertoáry přináší, a repertoáry byly zasazeny do globálních diskurzů. Respondenti zaujímali větší množství mnohdy protichůdných repertoárů. V diskusi byly následně konfrontovány výsledky s relevantními studiemi. Dále byly popsány limity předkládané studie a návrhy možných navazujících výzkumů a aplikace do praxe. and The presented research study deals with the mapping of discourses on schizophrenia in the Czech environment. The research conducted semi-structured interviews on schizophrenia with lay people, people with diagnosis and experts (N = 15). Those transcribed interviews were subsequently analyzed by one of the discoursive analysis approach – critical discursive psychology. Overall, 13 different interpretative repertoires used by respondents for the construction of schizophrenia and schizophrenic people were identified. Positions that could be hold thanks to these repertoires and consequences of these repertoires were also described. Respondents used a larger number of often conflicting repertoires. Results were confronted with relevant studies in discussion. Further, limits of this study were described as well as suggestions of possible follow-up research and practical application.
Surrogacy is (yet) the most risky assisted reproduction procedure. However, while health risks are the same as for routine assisted reproduction procedures, psychosocial, ethical and legal problems are much bigger. In order to reduce the probability of problems, the Section of Assisted Reproduction of the ČGPS ČLS prepared recommendations on who is acceptable as a surrogate mother and under what circumstances. She should have a recommendation from a lawyer, a psychologist, a psychologist, a gynecologist, a general practitioner, or another specialist. Our text is an analysis of whether the large number of experts sharing responsibility for the procedure will guarantee risk reduction. A phenomenon known as the "bystander effect" serves as a model. and Náhradní mateřství je (zatím) nejrizikovější procedurou asistované reprodukce. Zatímco ovšem zdravotní rizika jsou stejná jako u běžných procedur asistované reprodukce, psychosociální, etická a právní jsou výrazně vyšší. Aby snížila pravděpodobnost problémů, vypracovala Sekce asistované reprodukce ČGPS ČLS doporučení, koho a za jakých okolností akceptovat jako náhradní matku; k její osobě by se měl vyjádřit právník, psycholog, gynekolog, praktický lékař, případně další specialista. Náš text je analýzou, zda je velký počet odborníků sdílejících odpovědnost za proceduru zárukou snížení rizik. Jako model nám slouží jev známý pod názvem „efekt přihlížejícího“.
Cílem této pilotní studie bylo vytvořit a validizovat českou verzi sedmipoložkové Škály nepřipoutanosti k Já (NTS-CZ) a prověřit její psychometrické vlastnosti. NTS byla nejprve s využitím postupu zpětného překladu přeložena do češtiny a následně byla administrována prostřednictvím webového rozhraní. 782 respondentů (165 mužů, 617 žen) vyplnilo NTS-CZ, krátkou verzi Dotazníku pěti aspektů všímavosti (FFMQ-15-CZ) a Sussexsko-Oxfordskou škálu soucitu k sobě (SOCS-S-CZ). Konfirmační faktorová analýza potvrdila jednofaktorovou strukturu NTS-CZ (SRMR = 0,037, RMSEA = 0,082, CFI = 0,972, TLI = 0,950). Hodnota Cronbachova koeficientu alfa NTS-CZ byla α = 0,85. Podle očekávání byly zjištěny vysoké pozitivní korelace NTS-CZ s dotazníky měřícími všímavost a soucit k sobě. Výsledky podporují další využití NTS-CZ v psychologickém výzkumu. and The purpose of this pilot study was to develop and validate the Czech Version of the 7-item Nonattachment to Self Scale (NTS-CZ) and to examine its psychometric properties. The NTS was translated into Czech with a back-translation procedure and then administered through an online survey. 782 participants (165 men, 617 women) completed the NTS-CZ, the 15-item version of the Five Facet Mindfulness Questionnaire (FFMQ-15-CZ), and the Sussex-Oxford Compassion for the Self Scale (SOCS-S-CZ). The confirmatory factor analysis confirmed the one-factor structure of the NTS-CZ (SRMR = 0.037, RMSEA = 0.082, CFI = 0.972, TLI = 0.950). The Cronbach’s alpha coefficient for the NTS-CZ was α = 0.85. As expected, the NTSCZ demonstrated high positive correlations with mindfulness and self-compassion questionnaires. The results support further use of the NTS-CZ in psychological research.
Cílem této studie je ověřit psychometrické vlastnosti české adaptace zkrácené osmipoložkové Škály vytrvalosti (Grit-S) na základě analýzy položek, reliability ve smyslu vnitřní konzistence, obsahové a souběžné validity. Výzkumný soubor čítal 338 respondentů, z nichž bylo 209 (61,8 %) ženského a 129 (38,2 %) mužského pohlaví ve věkovém rozpětí 15-76 let (M = 28,39; sd = 10,5). Výsledky svědčí o uspokojivé reliabilitě i validitě škály. Zároveň byl nalezen signifikantní pozitivní vztah skóru této škály s věkem. Výsledky jsou konfrontovány s psychometrickými vlastnostmi originální škály a diskutovány ve světle zahraničních výsledků. Česká adaptace Grit-S je součástí tohoto příspěvku. and The aim of this study is to test the psychometric properties of Czech adaptation of 8-item Short Grit Scale based on item analysis, internal consistency, content and convergent validity. The sample of 338 respondents included 209 (61.8 %) female and 129 (38.2 %) male participants between 15 and 76 years of age (M = 28.39; sd = 10.5). The results suggest satisfactory reliability and validity. Comparative analyses of demographic factors (age and gender) revealed a significant positive relationship between age and grit. The results are compared with the psychometric properties of the original scale and related studies. The Czech version of Grit-S is attached.
V předcházející studii (Cígler & Rudá, 2021) se nám nepodařilo prokázat dostatečnou vnitřní konzistenci a faktorovou validitu dotazníku SPARO. Pro posouzení vhodnosti jeho využití v praxi jsou nicméně důležité ještě další psychometrické parametry. V tomto navazujícím výzkumu se proto pokusíme ověřit jeho souběžnou validitu oproti dotazníkové baterii MMPI 2. Její výhodou je mezinárodní popularita, díky níž se může opřít o řadu zahraničních studií. S využitím rozsáhlého vzorku policistů a uchazečů o práci u policie se nám nicméně nepodařilo souběžnou validitu uspokojivě demonstrovat. Nedostatečná je jak konvergentní, tak i divergentní validita hlavních komponent, obecných faktorů i skóre věrohodnosti (L) dotazníku SPARO vůči vybraným škálám MMPI 2, a to s výjimkou škály emocionální variabilnosti (EM). Vedlejším výstupem naší studie je ověření vnitřní konzistence a faktorové struktury jednotlivých škál dotazníku MMPI 2, protože jiné české empirické studie na toto téma neexistují. Musíme konstatovat, že jak reliabilita, tak i faktorová validita MMPI 2 rovněž není uspokojivá. Závěrem argumentujeme, že použití dotazníku SPARO v běžné praxi nelze v žádném případě doporučit. Opatrné použití dotazníku MMPI 2 je podle nás možné s ohledem na uspokojivé zahraniční výsledky, je však nezbytný další český výzkum, a to zejména po stránce prediktivní validity. and In the previous study (Cígler & Rudá, 2021), we were not able to confirm satisfactory internal consistency and factor validity of the SPARO questionnaire. However, further psychometric properties are also necessary to consider the questionnaire's validity and usefulness in practice. In this follow up study, we examined its criterion validity to MMPI-2, which is used globally and thus has broader empirical support. Despite that, we did not find any support for neither convergent nor divergent validity of the main components, general factor, and the credibility score (L) of SPARO questionnaire to selected MMPI-2 scales. The only exception was the emotional variability scale (EM). As a minor result, we also examined the internal consistency and factor validity of MMPI-2 scales as no other Czech study concerning the questionnaire exists. Neither reliability nor factor validity was satisfactory. Finally, we argue that using the SPARO questionnaire in regular practice cannot be recommended. Cautious use of the MMPI-2 is possible, regarding international validation studies, however, further Czech research is needed, especially in the predictive validity.
Výzkumná studie se zabývá pohledem školních psychologů na klady a zápory jejich profese. Dále je výzkum zaměřen na zjištění úrovně spokojenosti školních psychologů se svou prací. Z výsledků vyplývá, že mezi nejčastěji zmiňované kladné aspekty práce školních psychologů patří možnost přímé práce s klientem, volnost časová i ve způsobu pojetí práce a rozmanitost. Naopak nejčastěji zmiňovanými zápory byly náročné vztahy na pracovišti, nejasná role a osamocenost. Velká část výzkumného souboru (N = 61, z toho 59 žen) je pracovně spokojena. Byla nalezena statisticky významná souvislost mezi touto spokojeností a délkou praxe i výší úvazku školních psychologů. and The research study discusses the view of school psychologists on the positive and negative aspects of their profession. In addition, the research aims to discover to what extent school psychologists are satisfied with their work. The results show that the most frequently mentioned positive aspects of the work of school psychologists are the possibility of direct work with clients, a flexible work schedule and a flexibility in working approach and diversity. On the contrary, the most frequently mentioned disadvantages are difficult relationships in the workplace, unclear role, and loneliness. A large part of the respondent sample (N = 61, 59 women) are job-satisfied. A statistically significant correlation was found between job satisfaction and the practice length as well as the number of weekly working hours.