Stať analyzuje Freudovu méně známou práci Projekt vědecké psychologie a pokouší se ukázat, že v kontextu jeho psychoanalytických prací se jedná o zcela ojedinělý počin. Freudův Projekt je především snahou založit teorii lidské mysli, jež by měla empirickou oporu v neurofyziologii (psychofyzice), která v té době dominovala vědeckému výzkumu, a mohla vysvětlit elementární klinické poznatky. Stať představuje základní principy takto pojaté neurofyziologie mysli, rozlišuje tři funkčně odlišné typy neuronů, resp. neuronových sítí a soustřeďuje se na Freudovo chápání pojmu vědomí na úrovni neurofyziologického výkladu. Cílem je ukázat, že Freudův přístup k teorii vědomí anticipuje některé pozdější neurovědecké poznatky, připomíná hledání neurofyziologických korelátů vědomí, má některé charakteristiky emergentismu a někteří současní, zvláště neuropsychoanalyticky orientovaní autoři, nacházejí v tezích Projektu řadu styčných bodů se současným neurovědeckým výzkumem., The paper analyzes Freud's little-known manuscript Project for a Scientific Psychology and attempts to show that in the context of his psychoanalytic issues the Project is completely unique piece. Freud's aim here is to establish a theory of human mind, which would be empirically supported by neurophysiology (psychophysics) prevailing in the scientific research at that time and could explain the fundamental clinical knowledge. First the basic principles of his concept of neurophysiology of mind are introduced, three functionally distinct types of neurons and neuronal networks distinguished, and then Freud's understanding of the concept of consciousness at the level of neurophysiological interpretation is articulated. The aim is to show that Freud's approach to the theory of consciousness anticipates some of the later neuroscientific knowledge. It reminds us a quest for neurophysiological correlates of consciousness and has some characteristics of emergentism. Some contemporary, especially neuropsychoanalytically minded authors find in the theses of the Project number of points common to the current neuroscientific research., Michal Polák., and Obsahuje seznam literatury
Soubor šesti přednášek, v nichž se významný literární teoretik a básník Otokar Fischer věnoval filozofickému i básnickému dílu jednoho z nejprovokativnějších i nejvlivnějších německých filozofů. and Otokar Fischer
A relatively unknown woman named Maria Theresa Short opened a popular observatory in 1835 in Ed inburgh - a time and place where men of science and property had long failed to make a viable space for astronomy. She exhibited scientific instruments to a general public, along with a great telescope and a walk-in camera obscura that projected live views of the city and continues to delight audiences to this day. To better understand Short's accomplishments, achieved as scientific and public life became increasingly closed to women, this study explores her largely untold story, and maps some of the places of science around it. Finding local contingencies, multiple sites and practices by diverse groups, it proposes that tensions within the connections between science and spectacle and the use of popularization to promote its professionalization produced gaps that even a marginal figure like Maria Short could inhabit and exploit., Relativně neznámá žena jménem Maria Theresa Short otevřela roku 1835 v Ediburghu lidovou hvězdárnu - v době a v místě, kde mužové vědy a majetku dlouho selhávali při vytváření životaschopného proctor pro astronomii. Short vystavovala pro široké publikum vědecké nástroje a také velký dalekohled i camera obscuru, do níž šlo vejít a pozorovat živoucí dění ve městě a která poskytuje divákům zážitky dodnes. Abychom lépe porozuměli úspěchům, jichž Short dosáhla, zatímco se vědecký a veřejný život ženám výrazněji uzavíral, tato studie probádává její z větší části nevyřčený příběh a kolem něj mapuje některá z míst vědy. Na základě nalezení lokálních podmíněností, vícenásobných míst a praktik různých skupin, tato studie přichází s propozicí, že napětí vznikající ze spojení vědy a spektáklu a z užití popularizace k podpoře profesionalizace vytvářelo mezery, které mohla i marginální osobnost jako Maria Short obsadit a využívat jich., and Alison Reiko Loader.
Článek se věnuje problematice vytěsňování rodného jazyka ve venkovské vystěhovalecké komunitě ve Spojených státech a vztahu tohoto fenoménu k procesům asimilace národnostních skupin do většinové angloamerické společnosti. Odpoloviny 19. století do první světové války byl Texas cílem soustavného vystěhovalectví z Čech, Moravy a rakouské části Slezska, tedy z oblastí ovládaných po několik století, předcházejících založení Československa v roce 1918, Rakouskem. Češi a Moravané usídlení na farmách v úrodném zemědělském vnitrozemí středního Texasu si uchovali svůj jazyk a prvky kultury svých předků po půldruhé století. Během posledních padesáti let tohoto období, v době po druhé světové válce a po zavedení televize celková asimilace jejich komunitu dramaticky změnila. Zatímco Češi a Moravané přehodnotili hranice a definici své národnostní příslušnosti, je jasné, že tyto procesy byly v mnoha směrech určovány změnou jazyka. Zachování takových tradic, jako byly svatební zvyky a svátky staré vlasti, bylo v texaské komunitě úzce svázáno s uchováváním jazyka předků. Dnes už Češi a Moravané netvoří komunitu, v níž jedinci definují svou identitu především prostřednictvím českého jazyka, národnostní příslušnosti a kultury. Převažuje anglický monolingvismus, ačkoliv někteří příslušníci starší generace, které můžeme nazývat polovičními mluvčími, posledními mluvčími nebo „pamětníky“ jazyka, si uchovávají částečnou znalost jazyka předků. Hovorový jazyk předků má dnes ryze symbolickou funkci a již není užíván pro aktivní komunikaci. Během 80. let 20. století prodělala národnostní příslušnost jakousi formu znovuzrození, když mladí aktivisté, z nichž většina nemluví ani nečte česky, opětně vybudovali svou kulturu a identitu, aniž se vrátili k českému jazyku a literatuře.