Search

Start Over Format print Language English

3362. Peculiarities of behaviour of taiga (Ixodes persulcatus) and sheep (Ixodes ricinus) ticks (Acarina: Ixodidae) determined by different methods

Creator:
Alekseev, Andrey N., Jensen, Per M., Dubinins, Helen V., Smirnova, Lioubov A., Makrouchina, Natalia A., and Zharkov, Sergey D.
Format:
print
Type:
model:internalpart and TEXT
Subject:
tick, exoskeleton anomalies, questing, locomotor activity, and Borrelia
Language:
English
Description:
A comparison of the behavioural peculiarities of Ixodes persulcatus Schulze, 1930 (north-western population, Russia) and Ixodes ricinus (L., 1758) from western Russia and Denmark was determined by using two methods. Method 1 involved a sojourn of ticks on vertical plastic slicks and showed that the questing behaviour of /. ricinus nymphs was dependent on temperature and relative humidity (RH). A significantly greater number of nymphs quested at 22°C and 100% RH than at 18°C. When the humidity was reduced to 30% all of the nymphs departed. In the second method, the activity of licks on an inclined “ticksdromc” was estimated. The activity of I. ricinus adults from the Danish population was 1.2 times greater than that of ticks from Russia. Females of the species studied and specimens from all study areas were more active than all other stages of development. The locomotor activity of both adult and immature I. ricinus that were infected with Borrelia burgdorferi sensu lato was suppressed when compared with uninfected specimens. The locomotor activity of I. persulcatus females infected by borreliae with exoskeleton anomalies was 1.3 times greater (PO.05) than that of infected ticks without anomalies. Our data showed that infected females with exoskeleton anomalies could crawl faster on a human and reach uncovered parts of the body that are vulnerable for attachment and feeding. A study of locomotor aclivity and questing behaviour may be useful for comparing the risk for different tick species and populations to transmit tick-borne pathogens.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

3363. Peculiarities of mechanical behavior of films of polyurethane-silica nanocomposites formed by the parallel synthesis method

Creator:
Gofman, Josif V. and Abalov, Ivan V.
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
article, články, model:article, and TEXT
Subject:
Geologie. Meteorologie. Klimatologie, nanokompozitní materiály, mechanické vlastnosti materiálů, nanocomposites, mechanical properties of materials, nanocomposite films, parallel synthesis, thermal stability, free volume, 7, and 551
Language:
English
Description:
Films of aliphatic polyurethane-silica nanocomposite containing up to 27.3 mol. % of silica were obtained by the parallel synthesis of both composite components in one common process. This method permits to obtain the nanocomposite materials with the uniform distribution of nanoparticles in the polymer matrix volume. The rise of the silica concentration in the nanocomposite film was shown to lead from one hand to the progressive fall of both the Young’s modulus and yield stress and from another hand to the rise of the ultimate deformation and thermal expansion coefficient values. These effects were ascribed to the formation of the excessive free volume in the material along with the raise of silica concentration., Josif V. Gofman and Ivan V. Abalov., and Obsahuje bibliografii
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

3364. Pedální bypass s použitím allogenní žilní náhrady

Creator:
Pluháčková, Hana, Staffa, Robert, Konečný, Zdeněk, Kříž, Zdeněk, and Vlachovský, Robert
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
Subject:
lidé, mužské pohlaví, staří, končetiny - záchrana, homologní transplantace--metody, alografty, onemocnění periferních arterií--chirurgie, noha--chirurgie--krevní zásobení, vena saphena--transplantace, gangréna--komplikace, amputace, kryoprezervace, transplantace cév, allogenní žilní náhrada, and arteria plantaris
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: Záchrana kriticky ischemické končetiny pomocí implantace pedálního, event. distálního krurálního bypassu je metodou s velmi dobrými dlouhodobými výsledky. U pacientů s nevhodným nebo chybějícím autologním žilním štěpem je možné použít allogenní žilní náhradu. Kazuistika: 68letý pacient s ICHDKK a gangrénou levé nohy je sledován na našem pracovišti od srpna 2014. Provedená perkutánní transluminální angioplastika bércových tepen nevedla ke zlepšení prokrvení periferie končetiny. Pacient byl proto indikován k pedální či distální krurální cévní rekonstrukci. Vzhledem k absenci adekvátního autologního žilního štěpu bylo jedinou možností na záchranu končetiny našití distálního bypassu s použitím dárcovského štěpu. Byla nutná amputace prstů levé nohy pro gangrénu. Pacientovi byl implantován femoro-pedální bypass na arteria plantaris communis vlevo pomocí allogenní vena saphena magna. Pooperační průběh byl bez komplikací. Pedální bypass je funkční, defekt po amputaci prstů se příznivě hojí. Závěr: Předpokladem cévní rekonstrukce s použitím allogenní náhrady je dostupnost vhodného alloštěpu a také spolupráce pacienta při následné léčbě. U prezentovaného klinického případu znamenala implantace pedálního bypassu pomocí allograftu zachování končetiny pacienta., Introduction: Pedal or distal crural bypass surgery for limb salvage is a method with very good long-term results. For patients in whom a suitable autologous venous graft is not available, the use of a venous allograft is an alternative procedure. Case report: A 68 years old man with ischaemic disease of lower extremities and gangrene of the left foot was admitted to our Centre in August 2014. He underwent percutaneous transluminal angioplasty of crural arteries of his left lower extremity. This, however, failed to improve peripheral circulation. The patient was then indicated for pedal or distal crural vascular reconstruction. Since no suitable autologous vein was available, distal bypass surgery using a donor graft remained the only option for limb salvage. Amputation of the toes on the left foot due to gangrene was necessary. Subsequently, femoro-pedal bypass to the left common plantar artery was performed using a great saphenous vein allograft. The post-operative course was without complications, the pedal bypass was patent and toe amputation was with good healing. The patient remained in follow-up care. Conclusion: A good outcome of vascular reconstruction with an allograft depends on the availability of a suitable allograft and good patient compliance with post-operative care. In the case presented here, the pedal bypass grafting by means of an allograft helped to save the patient’s limb., and H. Pluháčková, R. Staffa, Z. Konečný, Z. Kříž, R. Vlachovský
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3365. Pedoweathering and mineralogical change in cryosols in an ultra-continental climate (Central Yakutia, Russia)

Creator:
Lessovaia, Sofia N., Goryachkin, Sergey V., Desyatkin, Roman V., and Okoneshnikova, Matrena V.
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
article, články, model:article, and TEXT
Subject:
Geologie. Meteorologie. Klimatologie, jílové minerály, clay minerals, weathering in soil environment, cryosols, loess-like substrate, 7, and 551
Language:
English
Description:
This study investigates the clay mineralogy of permafrost-affected soils derived from predominantly calcareous loess-like material under the cold ultra-continental climatic conditions of Central Yakutia. These soils are named "Palevye (Pale)" following the Russian Classification, or Cryosols (WRB, 2006). Based on the data obtained, the loess-like substrate of Central Yakutia is enriched by chlorite in comparison with that of the loess-like parent material of European Russia. The clay mineralogy of the fine size fractions (<1μm) of all soil profiles is dominated by a smectitic mineral (most likely random mixed-layer illite-smectite and probably chlorite-smectite where smectite is ≥ 50 %), with subordinate chlorite and illite as well as the products of their transformation with smectite (vermiculite) layers < 50 % in the upper horizons, and finally traces of kaolinite. Pedogenesis has brought about change in the more acidic upper horizons, including a marked reduction in the expandability of the smectitic phase, possibly accounted for by the introduction of non-exchangeable hydroxy-Al into the interlamellar space and / or partial dissolving of smectitic phase, together with a relative reduction in the contents of bothillite and chlorite. Illite has been at least partially transformed to a mixed-layer illite-vermiculite (smectite), whereas chlorite has either been completely decomposed or has transformed to a mixed-layer expandable component. In one profile, the smectitic mineral appears to be absent from the upper horizon, suggesting that it may have been completely decomposed. An alternative explanation is that it has been eluted or translocated down the profile to accumulate in a Bt horizon. The distribution of clay minerals relates to the change of pH values in the profiles (acidic in the upper part, neutral - slightly alkaline in the middle, and alkaline in the basal horizons) possibly determined by seasonal migration of dissolved carbonates., Sofia N. Lessovaia, Sergey V. Goryachkin, Roman V. Desyatkin and Matrena V. Okoneshnikova., and Obsahuje bibliografické odkazy
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

3366. Pegasus – Tikagrelor v sekundární prevenci u nemocných po infarktu myokardu

Creator:
Špinar, Jindřich, Špinarová, Lenka, and Vítovec, Jiří
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lidé, lidé středního věku, mužské pohlaví, staří, ženské pohlaví, randomizované kontrolované studie jako téma, multicentrické studie jako téma, infarkt myokardu--farmakoterapie--prevence a kontrola, cévní mozková příhoda--prevence a kontrola, kardiovaskulární nemoci--mortalita--prevence a kontrola, sekundární prevence, adenosin--analogy a deriváty--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, purinergní receptory P2Y - antagonisté--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, krvácení--chemicky indukované, Aspirin--aplikace a dávkování, kombinovaná farmakoterapie, and studie PEGASUS-TIMI 54
Language:
Czech and English
Description:
Předpoklad: Tikagrelor je inhibitor receptoru P2Y12 a má prokázaný účinek na snížení ischemických příhod 1 rok po akutním infarktu myokardu. Jeho efekt v delším časovém období nebyl znám. Metodika: Zařazeno bylo 21 162 nemocných s anamnézou infarktu myokardu 1–3 roky před randomizací, která byla v poměru 1 : 1 : 1 na skupiny: tikagrelor 2krát 90 mg : tikagrelor 2krát 60 mg : placebo. Všichni nemocní museli být léčeni malou dávkou kyseliny acetylsalicylové. Pacienti byli sledováni 33 měsíců. Primární cíle byly: kardiovaskulární úmrtí, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda. Primárním bezpečnostním cílem bylo krvácení. Výsledky: Obě dávky tikagreloru signifikantně snížily primární kombinovaný cíl za 3 roky – 7,85 % tikagrelor 2krát 90 mg, 7,77 % tikagrelor 2krát 60 mg a 9,04 % placebo (HR pro tikagrelor 2krát 90 mg vs placebo 0,85; 95% CI 0,75–0,96; p = 0,0080; HR pro tikagrelor 2krát 60 mg vs placebo 0,84; 95% CI 0,74–0,95; p = 0,0043). TIMI velké krvácení bylo vyšší u tikagreloru (2,60 % pro 2krát 90 mg, 2,30 % pro 2krát 60 mg a 1,06 % pro placebo, p &lt; 0,001 pro obě dávky). Smrtelné intrakraniální krvácení bylo 0,63 %, 0,71 % a 0,60 % (NS). Závěr: Léčba tikagrelorem více než 1 rok po infarktu myokardu snižuje riziko úmrtí infarktu myokardu, cévní mozkové příhody s mírným zvýšením rizika velkých krvácení., Background: Ticagrelor is a P2Y12 receptor antagonist that has been shown to reduce ischemic events for up to a year after an acute coronary syndrome. The efficacy and safety of long-term ticagrelor therapy beyond 1 year after a myocardial infarction is unknown. Methods: We randomized 21,162 patients with a history of myocardial infarction within the prior 1–3 years in a double-blind 1 : 1 : 1 fashion to ticagrelor 90 mg twice daily, ticagrelor 60 mg twice daily, or placebo, all with low-dose aspirin, and followed them for a median of 33 months. The primary efficacy endpoint was the composite of cardiovascular death, myocardial infarction, or stroke. The primary safety endpoint was TIMI major bleeding. Results: Both doses of ticagrelor significantly reduced the primary combined efficacy endpoint compared to placebo with Kaplan-Meier rates at 3 years of 7.85 % with ticagrelor 90 mg, 7.77 % with ticagrelor 60 mg, and 9.04 % with placebo (HR for ticagrelor 90 mg vs placebo 0.85, 95% CI 0.75–0.96, p = 0.0080; HR for ticagrelor 60 mg vs placebo 0.84, 95% CI 0.74–0.95, p = 0.0043). Rates of TIMI major bleeding were higher with ticagrelor (2.60 % for 90 mg, 2.30 % for 60 mg and 1.06 % for placebo, p &lt; 0.001 for each dose against placebo); the rates of intracranial hemorrhage or fatal bleeding were 0.63 %, 0.71 % and 0.60 % in the 3 arms, respectively. Conclusions: Treatment of patients more than 1 year after a myocardial infarction with ticagrelor reduces the risk of cardi­ovascular death, myocardial infarction, or stroke, and increases the risk of major bleeding., and Jindřich Špinar, Lenka Špinarová, Jiří Vítovec
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3367. Penetrující poranění srdce – přehled

Creator:
Konečný, J., Šimek, Martin, Klváček, A., Hájek, Roman, Škorpil, Jiří, Hubáček, Petr, and Lonský, Vladimír
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, penetrující rány--diagnóza--chirurgie, poranění srdce--diagnóza--chirurgie--mortalita, prognóza, časové faktory, první pomoc, kardiochirurgické výkony, hemodynamika, vyšetření u lůžka, and echokardiografie
Language:
Czech and English
Description:
Penetrující srdeční poranění je zatíženo vysokým rizikem úmrtí. Incidence poranění je v evropských zemích nízká (0,1 % všech přijatých traumat), bohužel 80–94 % nemocných v jejich důsledku zemře dříve, než se jim dostane adekvátního ošetření, a to z důvodu srdeční tamponády nebo exsanguinace. V souvislosti s anatomickým uložením srdce je nejčastěji poraněna pravá komora srdeční následovaná komorou levou, pravou síní a poraněním odstupujících velkých cév. Souběžné poranění koronárních tepen je udáváno mezi 3 a 9 % případů. Pro přežití nemocných je zásadní jejich rychlé zajištění na místě nehody, monitorovaný transport a neodkladné provedení chirurgického ošetření. Průkaz perikardiální efuze (&gt; 5 mm) pomocí echokardiografie nebo CT angiografie u penetrujícího hrudního traumatu je indikací k chirurgické revizi. Hemodynamická nestabilita, asystolie nebo elektromechanická disociace jsou nezávislými prediktory úmrtí nemocných, rovněž časové zpoždění mezi vznikem poranění a definitivním ošetřením přímo koreluje s prognózou nemocných. V souborech operovaných kardiochirurgickými pracovišti je udáváno 80–100% přežití nemocných s jejich následnou plnohodnotnou integrací do normálního života., Penetrating cardiac injury remains a highly lethal form of trauma today. Although the incidence in European countries is low (approximately 0.1% of all hospital‑admitted traumas), the mortality rate ranges between 80 and 94% due to cardiac tamponade or exsanguination. Due to the anatomic position of the heart, right ventricle injury dominates, followed by injury of the left ventricle, right atrium, and great vessels. Concomitant coronary artery injury is present in 3–9% of all cases. The only meaningful treatment is a scoop‑and‑run approach and emergency operative intervention. Pericardial effusion (&gt; 5mm) confirmed by sonography or CT‑angiography in a thoracic penetrating trauma is an indication for surgical intervention. Hemodynamic instability, cardiac arrest, electromagnetic dissociation and prolonged injury‑to‑gate time represent independent risk factors for death. However, the survival rate of patients revised by a cardiothoracic surgeon ranges from 80% to 100%, with a high chance of returning back to normal life., and Konečný J., Šimek M., Klváček A., Hájek R., Škorpil J., Hubáček P., Lonský V.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3368. Penilní vibrostimulace u pa­cientů s míšním poraněním

Creator:
Čechová, Marcela, Kříž, Jiří, Paulasová, Petra, Černíková, Jelena, and Chocholatý, Matúš
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
poranění míchy--komplikace, ejakulace, obnova funkce, erektilní dysfunkce--etiologie--prevence a kontrola, zachování plodnosti--metody, erekce penisu, kryoprezervace, asistovaná reprodukce, poranění páteře--komplikace, výsledek terapie, vybavení a zásobování, fyzikální stimulace--metody--přístrojové vybavení, dospělí, lidé, mužské pohlaví, and mladý dospělý
Language:
Czech and English
Description:
Úvod, cíle: Poruchy ejakulace jsou po míšním poranění velmi časté. U nemocných s přáním vlastního potomka je většinou nutný asistovaný odběr spermií. Penilní vibrostimulace (PVS) je neinvazivní metoda k získání ejakulátu u pa­cientů s lézí nad úrovní T10. Cílem práce je zhodnocení efektivity a bezpečnosti PVS, vyhodnocení kvality a dalšího využití ejakulátu. Metodika: Od 2010 do 2014 jsme provedli PVS u 20 pa­cientů. Poranění krční (C) míchy bylo u 13 pa­cientů, hrudní (T) míchy u sedmi pa­cientů. Průměrný věk byl 30,8 let. Průměrná doba od úrazu do PVS byla 64 měsíců. První PVS mělo sedm nemocných déle než 3,5 roku a 13 do 3,5 roku od úrazu. K PVS jsme užili přístroj FERTI CARE Multicept. Výsledky: Ejakulace jsme dosáhli u 11 pa­cientů (55 %), z toho devět mělo poranění C míchy a dva T míchy. U nemocných se začátkem PVS do 3,5 roku od poranění byla úspěšnost 77 % a nad 3,5 roku 14 %, p = 0,027. Při srovnání ejakulátu z druhé PVS došlo ke zvýšení celkového počtu spermií (p = 0,03), koncentrace spermií (p = 0,025) a počtu progresivně pohyblivých spermií (p = 0,027) oproti první PVS. Získaný ejakulát je v 72 % pouze kryoprezervován k pozdějšímu využití. U dvou pa­cientů byl ejakulát použit k fertilizaci. Jeden nemocný měl azoospermii. Autonomní dysreflexie se vyskytla v průběhu PVS u sedmi pa­cientů, příznaky odezněly do 3 min. Závěr: PVS je bezpečná metoda asistovaného odběru ejakulátu. Při opakování PVS jsme zjistili zlepšení kvality ejakulátu. U dvou pa­cientů byl ejakulát úspěšně použit k fertilizaci., Objectives: Following spinal cord injury (SCI), ejaculatory dysfunctions are frequent. In men who wish to father children, assisted sperm retrieval is often necessary. Penile vibratory stimulation (PVS) is a non-invasive method for sperm retrieval in patients with a lesion above T10. The aim of our research was to evaluate the effectiveness and safety of PVS, semen quality and further utilization of the ejaculate. Methods: Between 2010 and 2014, we performed PVS in 20 patients. An injury of the cervical (C) and thoracic (T) spinal cord was present in 13 and seven patients, respectively. The mean age of patients was 30.8 years. The mean time from the injury to PVS was 64 months. Seven patients had the first PVS more than 3.5 years after the injury and 13 patients less than 3.5 years. FERTI CARE Multicept was used for PVS. Results: Ejaculation was achieved in 11 patients (55%) – in nine with C and in two with T SCI. Success rate of PVS in patients less than 3.5 years after the injury was 77%, compared to 14% in patients more than 3.5 years after the injury, p = 0.027. Total sperm count (p = 0.03), sperm concentration (p = 0.025) and the number of sperm with progressive motility (p = 0.027) increased in the semen from the second PVS. Obtained ejaculate is mostly (72%) cryopreserved only for further use. The ejaculate was used for fertilisation in two patients. One patient had azoospermia. Autonomic dysreflexia during PVS occurred in seven patients, symptoms resolved within 3 mins. Conclusion: PVS is a safe method for sperm retrieval. Semen quality improved with repeated PVS. The ejaculate was successfully used for fertilisation in two patients. Key words: penile vibratory stimulation – spinal cord injury – anejaculation The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manu­script met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Čechová, J. Kříž, P. Paulasová, J. Černíková, M. Chocholatý
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3370. Pentastome assemblages of the Nile crocodile, Crocodylus niloticus Laurenti (Reptilia: Crocodylidae), in the Kruger National Park, South Africa

Creator:
Junker, Kerstin, Calitz, Frikkie, Govender, Danny, Boris Ronal'dovič Krasnov, and Boomker, Joop
Format:
print, počítač, and online zdroj
Type:
model:article and TEXT
Subject:
parazitologie, parasitology, Alofia, Leiperia, Sebekia, Pentastomida, abundance, prevalence, species richness, crocodilians, 2, and 59
Language:
English
Description:
Thirty-two specimens of the Nile crocodile, Crocodylus niloticus Laurenti (Reptilia: Crocodylidae), from the Kruger National Park, South Africa, and its vicinity were examined for pentastomid parasites during 1995 to 1999 and 2010 to 2011. Pentastomid parasites occurred throughout the year and were widespread in the study area with an overall prevalence of 97% and an overall mean abundance of 23.4 (0-81). Pentastome assemblages comprised six species in three sebekid genera: Alofia nilotici Riley et Huchzermeyer, 1995, A. simpsoni Riley, 1994, Leiperia cincinnalis Sambon, 1922, Sebekia cesarisi Giglioli in Sambon, 1922, S. minor (Wedl, 1861) and S. okavangoensis Riley et Huchzermeyer, 1995. The possible influence of host age, gender and geographic location (river system) on pentastome prevalence, abundance and species richness was investigated. Generally, neither host age, gender nor locality did affect infracommunities, likely because all hosts examined were adult or subadult and displayed comparable foraging behaviour, resulting in similar exposure pathways to fish intermediate hosts. Additionally, the longevity of pentastomids would contribute to accumulative infections as hosts mature. Structuring of pentastome assemblages was observed in as far as S. minor was the dominant species based on overall prevalence and abundance, followed by the equally common species S. cesarisi and L. cincinnalis. With an overall prevalence ranging from 34% to 41% and relatively low abundances, A. nilotici, A. simpsoni and S. okavangoensis form the rarer component of pentastome communities., Kerstin Junker, Frikkie Calitz, Danny Govender, Boris R. Krasnov, Joop Boomker., and Obsahuje bibliografii
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 1701 to 2016

View larger »