V dějinách idejí se vitalismu dostalo různých definic a různé postavy byly označeny za vitalisty. Když se soustředíme na 17. století, zjistíme, že badatelé identifikovali jako vitalisty autory, kteří zastávají názory, jež jsou v diametrálním protikladu. Stručně představím názory dualistických vitalistů (Henry More, Ralph Cudworth a Nehemiah Grew) a monistických vitalistů (Francis Glisson, Margaret Cavendishová, Anne Conwayová), a filosofické a teologické uvažování, které formovalo jejich myšelní. Ve všech těchto různých podobách vitalismu se nacházejí identifikovatelné společné motivy: bytostná neredukovatelnost života (považovaná za vlastnost buď nehmotného ducha nebo samotného hmoty) a univerzalita života (sahající daleko za "organickou" oblast přírody až "anorganické")., Vitalism has been given different definitions and diverse figures have been labelled as vitalists throughout the history of ideas. Concentrating on the seventeenth century, we find that scholars identify as vitalists authors who endorse notions that are in diametrical opposition with each other. I briefly present the ideas of dualist vitalists (Henry More, Ralph Cudworth and Nehemiah Grew) and monist vitalists (Francis Glisson, Margaret Cavendish and Anne Conway) and the philosophical and theological considerations informing their thought. In all these varied forms of vitalism the identifiable common motives are the essential irreducibility of life (regarded as a property of either an immaterial spirit or matter itself) and the universality of life (extending well beyond the “organic” realm of nature, incorporating the “inorganic”)., and Veronika Szántó.
Receptory pro vitamin D jsou přítomny téměř ve všech tkáních těla. Vitamin D nefunguje jen jako regulátor metabolizmu vápníku a fosforu, ale i jako látka modulující funkci imunitního systému, regulující proliferaci buněk. Genetická, epidemiologická a experimentální data nasvědčují pro možnou roli deficitu vitaminu D při vzniku některých chorob, především autoimunitních onemocnění a nádorů. Přínos léčebného podávání vitaminu D se doposud nepodařilo prokázat. Není důvod nehradit deficit vitaminu D. Substituce by měla začít úhradou chybějícího množství vitaminu D (řádově i několik set tisíc jednotek) s trvalým podávání doporučené substituční dávky 800–1 000 jednotek vitaminu D za den., Receptors for vitamin D are present almost in all body tissues. Vitamin D does not only act as a regulator of calcium and phosphorus metabolism, but also a substance which modulates the immunity system function, regulates cell proliferation. Genetic, epidemiological and experimental data indicate a possible role of vitamin D deficiency in the development of some diseases, mainly of autoimmune diseases and tumours. The benefit of curative intake of vitamin D has so far not been proven. There is no reason why the deficiency of vitamin D should not be covered. The substitution should start with the replenishment of the lacking amount of vitamin D (which may even be several hundred thousand units) and involve ongoing intake of the recommended substitution dose of 800–1 000 vitamin D units per day., and Vladimír Kojecký
Druhé pokračování o významu vitaminu D pro zdraví člověka (první bylo publikováno v Živě 4/2015) se zabývá jeho úlohou, kterou hraje v imunitě. Donedávna se nepředpokládalo, že by vitamin D mohl podmiňovat také imunitní procesy. Během posledních let se však nashromáždil dostatečný počet experimentálních i klinických studií, které dokládají, že při jeho nedostatečném příjmu dochází k poklesu zejména antiinfekční imunity, a souběžně s tím stoupá také riziko vzniku nesdělných onemocnění. Účelem tohoto sdělení není vyčerpávající informace o mechanismech jeho působen na imunitní systém, ale upozornění pro specialisty i laiky na tuto důležitou, ale prozatím opomíjenou problematiku., This is a further continuation of an 8/2015 article about the importance of vitamin D to the health of human beings (the first was published in Živa 4/2015). The article deals with the role that the vitamin plays in immunity. Until recently, it was not assumed that vitamin D could also be conditional upon immune processes and that it determines the correct function of both natural and adaptive immunity. In recent years, however, a sufficient number of experimental and clinical studies have accumulated, providing evidence that insufficient intake of vitamin D could not only induce decreased immunity to infection but also contribute substantially to an increased risk of non-communicable diseases. The purpose of this communication is not exhaustive information on the mechanisms of vitamin D effects on the immune system, but as an alert to specialists and laymen on hitherto neglected issues., and Petr Šíma, Bohumil Turek.