Pod uvedeným názvem se konala 23. října 2015 v pražském Valdštejnském paláci, sídle Senátu České republiky, konference, kterou pod záštitou předsedy Senátu Milana Štěcha zorganizoval Český svaz bojovníků za svobodu ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., a Historickým ústavem AV ČR, v. v. i. I když název akce dával tušit, že jejím hlavním obsahem by měly být osudy československých interbrigadistů ve španělské občanské válce v letech 1936 až 1939 a úloha, kterou zde sehráli, jednotlivé příspěvky přesáhly hranice Pyrenejského poloostrova a poskytly náhled na tento konflikt jak z československé, tak i z mezinárodní perspektivy. V prvním bloku konference referenti zrekapitulovali důležité události konfliktu, zamysleli se nad otázkami, které si dnes historikové v té souvislosti nejčastěji kladou, a probrali vztah západních států, Sovětského svazu a československé diplomacie k válečným stranám. Ve druhém bloku došlo na československé účastníky konfliktu a jejich mnohdy pohnuté osudy také za druhé světové války a po ní, zejména po nastolení komunistického režimu, kdy se stali terčem jeho represí., On 23 May 2015, in the Waldstein Palais, Prague, the seat of the Czech Senate, a conference called ‘Czechoslovak Volunteers in the International Brigades during the Spanish Civil War’ was held under the aegis of the President of the Senate Milan Štěch. It was organized by the Czech Association of Freedom Fighters in collaboration with the Institute of Contemporary History, Prague, and the Historical Institute, Prague. Though the name of the event could lead one to believe that it was mainly about the fate of the Czechoslovak volunteers in the Spanish Civil War from 1936 to 1939 and the role they played there, the individual contributions actually went beyond the borders of the Iberian peninsula and provided insight into this conflict from both the Czechoslovak and the international perspective. In the first block of the conference, the papers given discussed the important events in the conflict, considered questions that historians in this connection most often raise today, and looked at the approach taken to the warring sides by the Western powers, the Soviet Union, and Czechoslovakia. The second block was about Czechoslovak participants in the conflict and their often tragic fates during the Second World War and afterwards, particularly after the establishment of the Communist régime, when they became targets of State oppression., and Martin Počátko.
a1_Studie se zabývá zapojením a účastí Československa v Mezinárodním biologickém programu (MBP) a snaží se zhodnotit jeho vliv na ,,ekologizaci'' československých věd spjatých s environmentální problematikou. Mezinárodní biologický program, realizovaný v letech 1964 až 1974, autorka charakterizuje jako jeden z největších a nejdůležitějších globálních výzkumných projektů ve dvacátém století, které se věnovaly životnímu prostředí člověka na Zemi. Zaštiťovalo jej UNESCO a Mezinárodní rada vědeckých unií (International Council of Scientific Unions - ICSU) a jeho cílem bylo monitorovat přírodní procesy a změny životního prostředí. Program byl připravován v období Chruščovova tání v Sovětském svazu, spuštěn byl v čase mezinárodních krizí studené války a ukončen byl v údobí détente, což poznamenalo nejen jeho průběh, ale i definici oblastí výzkumu, kde východní a západní blok prosazovaly vlastní priority. Socialistické státy pod vedením SSSR se účastnily programu s hlavním cílem využít poznatky biologických i jiných věd k maximalizaci zisku přírodního bohatství za cenu minimální devastace životního prostředí, zatímco kapitalistické země usilovaly především o preventivní přístup k ochraně přírody., a2_Autorka tvrdí, že Mezinárodní biologický program v Československu stimuloval zájem vědců o problémy životního prostředí a do jisté míry zaplnil prostor, který se v biologických vědách uvolnil díky procesu destalinizace a v rámci politiky ,,omezeného internacionalismu'', jež vedla k otevření mezinárodní vědeckotechnické spolupráce přes železnou oponu. Studie popisuje institucionalizaci Mezinárodního biologického programu v Československu, jehož slibný průběh a mezinárodní aspirace zde přerušila takzvaná normalizace po roce 1968, a její následné rozdvojení mezi Československý národní komitét pro MBP a katedru MBP na Vysoké škole zemědělské v Brně, s rozdílným vztahem k politické moci i mezinárodní legitimitou. Mezinárodní biologický program podle autorky přinesl napojení na globální vědecké infrastruktury včetně nově zřízených monitorovacích sítí a přispěl k etablování nových badatelských témat i ke vzniku nových vědeckých struktur (jako byla Ekologická sekce Biologické společnosti ČSAV), které sehrály aktivní roli v ochraně životního prostředí a při formování občanské společnosti v Československu v osmdesátých letech minulého století., a1_The study deals with Czechoslovakia involvement and participation in the International Biological Program (IBP) and attempts to assess its effect on the ''ecologization'' of environmental sciences in Czechoslovakia. The authoress characterizes the International Biological Program which was taking place between 1964 and 1974, as one of the largest and most important global research projects dedicated to the living environmental of man on the Earth in the 20th century. Held under the auspices of UNESCO and the International Council of Scientific Unions (ICSU), its objective was to monitor natural processes and environmental changes. It was prepared during the period of Khrushchev Thaw, launched at the time of international crises of the Cold War, and it ended during the period of détente, which circumstances affected not only its course, but also defined areas of research where the Western and the Eastern Blocs were furthering their own respective priorities. The principal goal of socialist countries parcicipating in the program under the leadership of the Soviet Union was to use knowledge of biological and other sciences to maximize the exploitation of natural resources at the expense of minimum devastation of the environment, while capitalist countries were predominantly striving for a preventive approach to environmental protection., a2_The authoress claims that the International Biological Program stimulated the interest of scientists in environmental issues and to some extent filled the space which had opened for biological sciences thanks to the process of de-Stalinization and the policy of ''limited internationalism'' leading to international scientific cooperation across the Iron Curtain. The study describes the institutionalization of the International Biological Program in Czechoslovakia, showing how the program´s promising progress and international aspirations were disrupted by the so-called normalization after 1968 and its later splitting between the Czechoslovak National IBP Committee and the IBP Department of the University of Agriculture in Brno, each of which had a different relation to political powers-that-be and a different international legitimacy. According to the authoress, the International Biological Program provided a link to global scientific infrastructures, including newly established monitoring networks, and contributed to the establishment of new reserch topics and new scientific structures (such as the Ecological Section of the Biological Society of the Czechoslovak Academy of Sciences), which played an active role in environmental protection and in the formation of the civic society in Czechoslovakia in the 1980s., Doubravka Olšáková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor se polemicky vrací ke třem komentářům v minulém čísle Soudobých dějin, které byly věnovány anglickému a českému vydání jeho poslední knihy (On the Edge of the Cold War: American Diplomats and Spies in Postwar Prague. New York, Oxford University Press 2012; Československo nad propastí: Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948. Praha, Prostor 2014). Autory těchto recenzních statí jsou Petr Mareš, Vít Smetana a Jan Koura. V Marešově stati (Historie ve službách příběhu. In: Soudobé dějiny, roč. 22, č. 3-4, 2015, s. 504-523) Lukeš nachází vyvážené hodnocení své knihy a nové podněty k přemýšlení. S některými jeho výtkami souhlasí, s jinými vede diskusi. Jádrem této diskuse je osobnost a role poválečného velvyslance Spojených států v Československu Laurence A. Steinhardta, jemuž Lukeš vytýká především laxní výkon funkce a preferování jeho soukromých zájmů před státní službou, což Mareš relativizuje. S příspěvkem Jana Koury (Selhání, nebo spíš změna amerických priorit? In: Tamtéž, s. 540-546) autor polemizuje o významu americké veřejné diplomacie v poválečném Československu. Recenzentova kritika, že iniciativy americké ambasády na tomto poli zanedbal, podle Lukeše příliš neobstojí, neboť to byly snahy naprosto nedostatečné a opožděné. Nejvíce místa věnuje autor recenzi Víta Smetany (Na pomezí historického románu. In: Tamtéž, s. 524-539), kterou považuje za předpojatou, neseriózní a nekolegiální. Polemicky se zaměřuje na několik bodů, které mu Smetana vytýká: ignorování velké části odborné literatury, nevěrohodnost některých uváděných faktů, jednostranně negativní hodnocení československého působení velvyslance Steinhardta. Jeho argumenty odmítá a na celé jeho kritice nenachází nic pozitivního., a1_In this article, the author replies to three historians, Petr Mareš, Vít Smetana and Jan Koura, who in the previous issue of Soudobé dějiny, reviewed the English and Czech editions of this most recent book, On the Edge of the Cold War: American Diplomats and Spies in Postwar Prague, New York: Oxford University Press, 2012, which was published in Czech translation as Československo nad propastí: Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze, 1945-1948, Prague: Prostor, 2014. In Mareš´s article, ''Historie ve službách příběhu'' (history in the service of the story), Soudobé dějiny, vol. 22 (2015). nos 3-4, pp. 504-23, Lukeš finds a balanced assessment of his book and some thought-provoking remarks. He accepts some of Mareš´s criticism, but also challenges some of it. At the core of the discussion is Laurence A. Steinhardt, the post-war US Ambassador to Czechoslovakia, and his role in post-war Czechoslovak politics. Lukeš criticizes Steinhardt mainly for his having been derelict in the performance of his duties and for giving preference to his own private interests over those of his country, which, according to Lukeš, Mareš relativizes. With Koura´s contribution, ''Selhání, anebo spíš změna amerických priorit? (A Failure or the declining US interest in Czechoslovakia?), ibid.,pp. 540-46, the author questions how much importance to attribute to US public diplomacy in post-war Czechoslovakia. The reviewer´s criticism, that the author neglected the initiatives of the US Ebassy in this area, does not, according to the author, stand up to scrutiny, because those attempts amounted to too little too late., a2_The author devotes most of his reply to Smetana´s review, ''Na pomezí historického románu'' (Almost a Historical Novel), ibid., pp. 524-39), which he considers to be biased, unfair, and unfriendly. He focuses on three points that Smetana has criticized him for: his allegedly ignoring a large part of the historiography on the subject, the alleged dubiousness of some of the facts he presents, and his allegedly one-sidedly negative assessment of Ambassador Steinhardt´s work in Czechoslovakia. The author rejects Smetana´s arguments and finds nothing positive to say about his review., Igor Lukeš., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor ve čtyřech částech knihy pojednává o genealogii československých spartakiád v německém turnerském a českém sokolském hnutí, o rozdílné vizuální symbolice spartakiád v letech padesátých, sedmdesátých a osmdesátých, o jejich organizaci a vztahu společnosti ke spartakiádám. Obsáhlá recenze představuje náplň a hlavní teze knihy, její prameny a teoretická východiska a formuluje některé polemické soudy. Klíčem k interpretaci fenoménu masových gymnastických vystoupení různých věkových, sociálních a profesních, genderově rozdělených skupin obyvatelstva na stadionech v českých zemích a Československu od druhé poloviny 19. století do devadesátých let století dvacátého je pro autora mnohotvárná analýza politické symboliky těla a jeho pohybu, reprezentujícího ideály jednoty národního společenství či socialistické společnosti. Pečlivě doložená faktografie, erudované využití různých teoretických konceptů, argumentační přesvědčivost a jasný styl vytvářejí podle recenzenta kompaktní, komplexní, podnětnou a poutavou monografii. Recenzent pouze lituje, že nezohlednil široký kontext podobných masových rituálů v dalších zemích sovětského bloku, ale i jinde, z nějž by jasněji vyplynula světová jedinečnost československých spartakiád. Vede také polemiku s jeho přesvědčením, že komunistický režim v Československu nebyl totalitní, a shledává argumenty pro opačné tvrzení v jiném pohledu na roli a působení politických rituálů typu spartakiády ve vztahu ke společnosti., In his four-part book Czechoslovak spartakiads, the author deals with the genenalogy of Czechoslovak spartakiads in the German Turner and Czech Sokol movements, different visual symbolism of the spartakiads in the 1950s, 1970s, and 1980s, the organization of spartakiads, and the relation of the society to them. The extensive review presents the content and leading principles of the book, as well as its sources and theoretical foundations, and formulates some polemic arguments. The key of the author´s interpretation ot the phenomenon of the mass gymnastics event of different age, social and professional, gender-differentiated groups of population in arenas in the Czech Lands and Czechoslovakia since the second half of the 19th century until the 1990s is a multifaceted analysis of the political symbolism of the body and its movements as a representation of ideals of the unity of the nation and the socialist society. In the reviewer´s opinion the book´s meticulously documented factography, erudite use of different theoretical concepts, convincing argumentation and clear style have resulted in a compact, comprehensive inspiring and attractive monograph. The reviewer only regrets that the author did not reflect a broad context of similar mass rituals in other countries of the Soviet Bloc and elsewhere to show the globally unique character of the Czechoslovak spartakiads.The reviewer also argues against the author´s conviction that the Communist regime in Czechoslovakia was not totalitarian, presenting arguments for an opposite opinion in a different view of the role and effect of political rituals such as the spartakiads in relation to the society., [autor recenze] Karol Szymański ; Z polštiny přeložila Helena Komárková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Tato studie pojednává o ideovém sporu, který se odehrál na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století v prostředí českého katolického exilu. Týkal se vedení exilového časopisu Studie, který v Římě vydávala Křesťanská akademie a jehož hlavním redaktorem byl kněz Karel Skalický (narozen 1934). Ten svou liberální otevřeností vůči autorům z řad nekatolíků, včetně bývalých komunistů, vzbudil odpor v konzervativně smýšlející části katolických exulantů v čele s knězem Jaroslavem V. Polcem (1929-2004), a musel tak čelit opakovaným pokusům o své odvolání. Vzhledem k otevřenému charakteru Studií se na obranu Skalického postavila řada osobností i z řad nekatolického exilu (Erazim Kohák, Václav Bělohradský) a disentu v Československu (Josef Zvěřina). Spor, který skončil vítězstvím Skalického liberální linie, autor zasazuje do kontextu tehdejší debaty v celé katolické církvi nad interpretací reforem Druhého vatikánského koncilu., This article considers an intellectual dispute that took place in the late 1970s and early 1980s amongst Czech Catholics in exile. The dispute was over the leadershipp of the exile journal Studie, which was published by the Christian Academy in Rome and edited by the priest Karel Skalický (b. 1934). Because of its liberal openness towards non-Catholic authors, including former Communists, the journal met with the resistance of conservative Catholic exiles led by the priest Jaroslav V. Polc (1929-2004), and thus had to confront repeated attempts to have him step down. Considering the open character of Studie, a number of distinguished non-Catholic exiles came out in defence of Skalický (in particular, Erazim Kohák and Václav Bělohradský), together with dissidents in Czechoslovakia (especially Josef Zvěřina). The dispute, which ended in the victory of Skalický´s liberal approach, is described here in the context of debates within the whole Roman Catholic Church at that time over the interpretation of the reforms of the Second Vatican Council., Ondřej Blažek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
a1_Východiskem článku je pojem ''národní cesty k socialismu'' ve svých dvou základních významech, tedy politickotaktickém i teoretickém. Jeho cílem je ukázat na českém příkladu komplikovaný a dynamický vývoj ústředních témat ''ideologických vichřic'' dvacátého století kondenzovaných v pojmech ''revoluce'' a ''národní emancipace''. Autor se zaměřuje na dva významné české komunistické politické myslitele a aktivisty - historika, muzikologa a ministra v československých poválečných vládách Zdeňka Nejedlého (1878-1962) a na filozofa a esejistu Karla Kosíka (1926-2003) - kteří reprezentují dvě odlišné existenční, generační a intelektuální reakce české radikální levice na výzvy své doby. Oba se pokusili svým vlastním, osobitým způsobem formulovat předpoklady a koncepční rámce české či československé "národní cesty" k socialismu, ale též varovat před jejími úskalími. Zatímco Zdeněk Nejedlý svou těsně poválečnou koncepcí československých komunistů jako dědiců pokrokových národních tradic aktualizoval především odkaz husitské revoluce a národního obrození 19. století v kontextu komunistické kulturní politiky, vcelku úspěšně jej propojil se snahami komunistické strany o historickou legitimizaci své vlády a vytvořil tak oficiální osnovu výkladu českých dějin autoritativně platnou po celá padesátá léta minulého století,, a2_Karel Kosík se nejprve pokusil z radikálně levicových pozic o vypracování alternativní, implicitně polemické koncepce národní revoluční kontinuity, která hledala inspiraci u českých radikálních demokratů a v jejich revolučním vystoupení z roku 1848, aby se od konce padesátých let stal jedním z představitelů marxistického revizionismu v Československu, filozofickým kritikem stalinismu a dehumanizace moderního člověka pod tlakem abstraktních ideologií a mocensko-byrokratických aparátů a nakonec si získal pověst filozofa pražského jara 1968. Autor neusiluje o vyčerpávající portrét obou těchto osobností, nýbrž o charakteristiku základních kontur jejich řešení dilematu mezi národně partikulárním a revolučně univerzálním, jemuž čelili a s nímž se museli tak či onak vyrovnávat všichni komunističtí a radikálněsocialističtí myslitelé jejich doby. Myšlenkový a tvůrčí vývoj obou osobností je přitom zasazen do širších politických souvislostí doby od konce druhé světové války do pražského jara 1968., a1_In this article the author starts from the notion of ''national road to Socialism'' in its two fundamental meanings - the political-tactical and the theoretical. He seeks to demonstrate, usig the Czech example, the complicated dynamic development of the central themes of the ''ideological whirlwinds'' of the twentieth century which are concentrated in the terms ''revolution'' and ''national emancipation''. To this end he focuses on two important Czech Communist political thinkers and activists - the historian, musicologist, and minister in post-war Czechoslovak governments, Zdeněk Nejedlý (1878-1962), and the philosopher and essayist KIarel Kosík (1926-2003) - each of whom, with regard to their generation and their lives in general, represents a different Czech radical left-wing intellectual approach to the challenges of his times. Each man, in his own distinctive way, sought to formulate the prerequisites and conceptual framework of the Czechoslovak, or Czech "national road" to Socialism, but also to warn about pirfalls. With his early post-Second World War conception of Czechoslovak Communists as the heirs of progressive national traditions, Nejedlý sought to show how the legacy of the Hussite revolution of the fifteenth century and the National Awakening of the nineteenth century was currently relevant to Communist policy. Indeed, on the whole he succeeded in linking it with Communist Party efforts to achieve the historical legitimation of their government and thus create the official framework of the interpretation of Czech history which remained authoritatively valid throughout the 1950s., a2_Kosík, by contrast, first attempted, from radically left-wing positions, to work out alternative, implicitly polemical conceptions of national revolutionary continuity, which sought inspiration amongst Czech radical democrats and their revolutionary expression in 1848, and he thus became, from the late 1950s, one of the chief representatives of Marxist revisionism in Czechoslovakia, a philosopher-critic of Stalinism and the dehumanization of modern man and woman under the pressure of abstract ideologies and the apparatus of power and the bureaucracy, eventually earning the reputation of the philosopher of the Prague Spring of 1968. The author does not seek to portray these two figures exhaustively, instead, his aim is to provide the basic contours of how each tried to solve the dilemma between tne nationally particular and the revolutionarily universal, which all Communist and radical Socialist thinkers of their time faced and somehow had to come to terms with. The author sets the intellectual and creative development of these two figures into the wider political context from the end of the Second World War to the Prague Spring., Michal Kopeček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Monografie britského historika podle recenzenta dokazuje, že formování amerických tajných služeb jako oblast historického výzkumu přešlo od kvalifikovaných spekulací, vyšetřovacích zpráv oficiózní historiografie ke standardům politického dějepisectví. Práce je faktograficky spolehlivá, opírá se o široké spektrum pramenů a literatury a doplňuje poznání jak vlastního tématu, tak byrokratického rozměru americké zahraniční a bezpečnostní politiky v daném období. and [autor recenze] Pavol Jakubec.
Autorovi jsou vlastní přístupy „nové filmové historie“, které oprošťují psaní o filmu od tradičních kategorií a periodizací a obracejí badatelskou pozornost k ekonomickým aspektům filmového průmyslu nebo k problematice distribučních mechanismů a diváctví. To obnáší interdisciplinární přesahy a nutnost pracovat s velice rozmanitým materiálem. Autor podnikl rozsáhlý průzkum v archivech šesti zemí a jeho výsledky kriticky a organicky propojuje s poznatky z dalších zdrojů včetně svědectví pamětníků. První část metodologicky vzorně koncipované publikace je věnována kulturním transferům v rámci severního trojúhelníku, s dalšími zeměmi sovětského bloku i s kapitalistickými státy. Ve druhé části autor v kontextu stalinismu a následného „tání“ mapuje úlohu filmové distribuce, s jejíž pomocí se režim snažil o sociální integraci občanů. Mimořádně přínosná je podle recenzentky třetí část, věnovaná divácké recepci filmů a podepřená lokální případovou studií o chování a postojích publika v poválečném Brně, Lipsku a Poznani., The author of the book under review uses the approaches of the "new film history", which frees him from writing about film using traditional categories and periodizations, and allows him to turn his attention to economic aspects of the film industry or to distribution mechanisms and audiences. That approach entails overlaps with other disciplines and work with a wide range of material, The author has undertaken extensive research in the archives of six countries, and has critically and organically linked this research together with information from other sources, including eyewitness accounts. The first part of this methodologically exemplary publication is devoted to cultural transfers in the "Northern Triangle" (Czechoslovakia, East Germany, and Poland) with other Soviet bloc countries and also with capitalist states. In the second part, in the context of Stalinism and the subsequent Thaw the author looks at the role of film distribution which the régime sought use to integrate its citizens into society. An exceptional contribution of the publication, according to the reviewer, is the third part, which focuses on film-audience reception, supported by local case studies on the behaviour and attitudes of Brno, Leipzig and Poznan audiences after the Second World War., [autor recenze] Alena Šlingerová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autorka referuje o mezinárodním kolokviu věnovaném čínsko-sovětským vztahům ve studené válce, které ve dnech 23. a 24. září 2016 uspořádal v Berlíně americký historik Austin Jersild s podporou Berlínského centra pro studium studené války (Berlin Center for Cold War Studies). Kolokvium se zabývalo zejména globálními konsekvencemi čínsko-sovětských vztahů a jeho účastníci se snažili vyzdvihnout nové metody a přístupy k výzkumu studené války, přesáhnout tradičně nejvíce akcentované téma sovětsko-amerického soupeření a zohlednit celý systém mezinárodních vztahů. Autorka ve vzájemné souvislosti stručně seznamuje s obsahem přednesených referátů a diskusí., This is a report on the international colloquium on Sino-Soviet relations during the Cold War, which was held in Berlin, on 23 and 24 September 2016. It was organized by the American historian Austin Jersild with the support of the Berlin Center for Cold War Studies. The colloquium discussed in particular the global consequences of Sino-Soviet relations, and its participants sought to highlight new methods and approaches to researching the Cold War, to go beyond the most frequently covered topics of Soviet-American revalry, and to take into account the whole system of international relations. The report concisely discusses the contents of the papers presented there and the discussions that followed, pointing out the links between them., Daniela Kolenovská., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Tato esejisticky laděná stať je přepracovanou a rozšířenou verzí textu, který pod názvem „Communism in Eastern Europe“ vyšel v Oxford Handbook of the History of Communism (ed. S. A. Smith. Oxford, Oxford University Press 2014, s. 203-221). Autor zde nabízí syntetický historický pohled na fenomén východoevropského komunismu. Region východní Evropy je charakterizován na základě několika společných znaků a v podstatě geograficky odpovídá vymezení „vnějšího sovětského impéria“ (včetně Jugoslávie a Albánie). Nad pojmem komunismu a jeho alternativami se autor zamýšlí jako nad označením pro režimy a společnosti, které v této oblasti existovaly od brzkých poválečných let do roku 1990. Autor přitom pléduje pro takové pojetí komunismu, které by bralo v úvahu jeho vícevrstvou povahu, zahrnující tři jeho hlavní součásti: ideologii s nárokem na „vědecký“ výklad světa, dále politické, sociální a kulturní masové hnutí a konečně systém panství zajišťovaný sovětskou nadvládou a obecně označovaný jako „státní socialismus“., Komunistické systémy ve východní Evropě podle jeho přesvědčení trpěly určitými „základními rozpory“, vyvěrajícími z národních a regionálních specifik, které nakonec podmínily jeho zánik, avšak paradoxně zároveň pomáhaly udržovat tento systém při životě. Jedná se o konflikt mezi marxistickou třídní ideologií a politikou národní identity, o sociální podmíněnost moci, o interakci mezi hospodářskou politikou a spotřebním chováním společnosti a o napětí mezi ideologickou normou a kritickou funkcí umění. Celkový pohled na proměny těchto čtyř „základních rozporů“ komunismu od počátku komunistického hnutí či komunistických režimů do jejich zhroucení, jímž se autor pokouší zpochybnit povrchní protiklad mezi vnitřními a vnějšími faktory jejich vývoje, tvoří vlastní obsah této statě. V interpretaci dynamiky vztahu třídy a národa dospívá autor k závěru, že tyto principy dokázaly v komunismu dlouhodobě kohabitovat, jakkoli šlo o soužití velmi problematické, jež nakonec vyústilo v porážku „internacionalismu“ a třídního vědomí., Pokud jde o poměr moci a společnosti, hlásí se autor k novějším přístupům sociální historie, které oproti teorii totalitarismu zpochybnily příkrý protiklad mezi oběma kategoriemi a které socialistickou diktaturu chápou jako produkt sociální interakce mezi vládnoucími a ovládanými. Ve vzájemném napětí mezi výrobou a spotřebou se podle autora postupně zformovala specifická socialistická konzumní kultura, o níž je obtížné rozhodnout, zda komunistickou vládu spíše podpírala, anebo naopak přispívala k jejímu pozvolnému rozkladu. V rovině střetu mezi ideologií a kulturou formuluje autor tezi o přechodu od „programatické“ k „procesuální“ utopii, když umění poststalinské doby opustilo velké ideály budování dokonalé společnosti a nahradilo je ideologicky neokázalým zobrazováním každodenního života s vírou v lepší svět. V závěru statě autor vyjadřuje přesvědčení o nezbytnosti historizace východoevropského komunismu, jejímž předpokladem je, že se tento fenomén přestane vykládat jako odchylka nebo deformace na cestě evropské moderny, a o potřebě komparativního zkoumání státního socialismu, kapitalismu nebo postkolonialismu jako sociálně-politických systémů této moderny., This is a revised and expanded version of the essay ‘Communism in Eastern Europe’, which was published in S. A. Smith, ed., The Oxford Handbook of the History of Communism, Oxford: OUP, 2014, pp. 203–21. Here, the author offers a comprehensive historical view of the phenomenon of ‘East European Communism’. The region of eastern Europe is characterized here on the basis of a few shared features and in essence corresponds geographically to the delimitation of the ‘outer Soviet Empire’ (including Albania and Yugoslavia). The author discusses the concept of Communism and its alternatives as a name for the regime and the society that existed in this region from the early post-war years until 1990. He pleads for a conception of Communism which would take into account its multilayered nature, comprising three main parts: an ideology with a claim to be a ‘scientifi c’ interpretation of the world, a political, social, and cultural mass movement, and lastly, a system of rule ensured by Soviet domination and often called ‘State Socialism’. Communist systems in eastern Europe, he argues, suffered from ‘fundamental contradictions’, stemming from special national and regional features, which eventually determined its demise, but, paradoxically, also helped to keep the system alive., Here was a confl ict between Marxist class ideology and political national identity, the social determination of power, the interaction between economic policy and the consumer behaviour of society, and the tension between the ideological norm and the critical function of art. The overall view of the transformations of these four fundamental contradictions of Communism from the beginning of the Communist movement and the Communist régimes to their collapse, with which the author seeks to cast doubt on the superfi cial contradiction between internal and external factors of their development, creates the main content of the essay. In his interpretation of the dynamics of the relationship between class and nation the author concludes that these principles were able to coexist in Communism for a long time, although it was a highly problematic coexistence and one that ultimately led to the defeat of ‘internationalism’ and of class consciousness. Concerning the relationship between power and society, the author advocates the most recent approaches of social history which, unlike the theory of totalitarianism, cast doubt on the sharp contrast between the two categories and see the Socialist dictatorship as a product of social interaction between rulers and ruled., The special socialist consumer culture was, the author argues, gradually formed in the mutual tension between production and consumption. It is hard to say whether this culture tended to support the Communist government or, rather, contributed to its gradual decay. At the level of the clash between ideology and culture, the author formulates an argument about a transition from ‘programmatic’ to ‘processual’ utopia, when the art of the post-Stalinist years abandoned the great ideals of building a perfect society and substituted for them an ideologically discreet depiction of everyday life with faith in a better world. In the conclusion of the essay, the author expresses his conviction about the need to historicize East European Communism, a prerequisite of which is that this phenomenon cease to be interpreted as a deviation or deformation of European modernism, and about the need for comparative research on State Socialism, capitalism, and post-colonialism as socio-political systems of this modernism., and Pavel Kolář.