a1_Východiskem článku je pojem ''národní cesty k socialismu'' ve svých dvou základních významech, tedy politickotaktickém i teoretickém. Jeho cílem je ukázat na českém příkladu komplikovaný a dynamický vývoj ústředních témat ''ideologických vichřic'' dvacátého století kondenzovaných v pojmech ''revoluce'' a ''národní emancipace''. Autor se zaměřuje na dva významné české komunistické politické myslitele a aktivisty - historika, muzikologa a ministra v československých poválečných vládách Zdeňka Nejedlého (1878-1962) a na filozofa a esejistu Karla Kosíka (1926-2003) - kteří reprezentují dvě odlišné existenční, generační a intelektuální reakce české radikální levice na výzvy své doby. Oba se pokusili svým vlastním, osobitým způsobem formulovat předpoklady a koncepční rámce české či československé "národní cesty" k socialismu, ale též varovat před jejími úskalími. Zatímco Zdeněk Nejedlý svou těsně poválečnou koncepcí československých komunistů jako dědiců pokrokových národních tradic aktualizoval především odkaz husitské revoluce a národního obrození 19. století v kontextu komunistické kulturní politiky, vcelku úspěšně jej propojil se snahami komunistické strany o historickou legitimizaci své vlády a vytvořil tak oficiální osnovu výkladu českých dějin autoritativně platnou po celá padesátá léta minulého století,, a2_Karel Kosík se nejprve pokusil z radikálně levicových pozic o vypracování alternativní, implicitně polemické koncepce národní revoluční kontinuity, která hledala inspiraci u českých radikálních demokratů a v jejich revolučním vystoupení z roku 1848, aby se od konce padesátých let stal jedním z představitelů marxistického revizionismu v Československu, filozofickým kritikem stalinismu a dehumanizace moderního člověka pod tlakem abstraktních ideologií a mocensko-byrokratických aparátů a nakonec si získal pověst filozofa pražského jara 1968. Autor neusiluje o vyčerpávající portrét obou těchto osobností, nýbrž o charakteristiku základních kontur jejich řešení dilematu mezi národně partikulárním a revolučně univerzálním, jemuž čelili a s nímž se museli tak či onak vyrovnávat všichni komunističtí a radikálněsocialističtí myslitelé jejich doby. Myšlenkový a tvůrčí vývoj obou osobností je přitom zasazen do širších politických souvislostí doby od konce druhé světové války do pražského jara 1968., a1_In this article the author starts from the notion of ''national road to Socialism'' in its two fundamental meanings - the political-tactical and the theoretical. He seeks to demonstrate, usig the Czech example, the complicated dynamic development of the central themes of the ''ideological whirlwinds'' of the twentieth century which are concentrated in the terms ''revolution'' and ''national emancipation''. To this end he focuses on two important Czech Communist political thinkers and activists - the historian, musicologist, and minister in post-war Czechoslovak governments, Zdeněk Nejedlý (1878-1962), and the philosopher and essayist KIarel Kosík (1926-2003) - each of whom, with regard to their generation and their lives in general, represents a different Czech radical left-wing intellectual approach to the challenges of his times. Each man, in his own distinctive way, sought to formulate the prerequisites and conceptual framework of the Czechoslovak, or Czech "national road" to Socialism, but also to warn about pirfalls. With his early post-Second World War conception of Czechoslovak Communists as the heirs of progressive national traditions, Nejedlý sought to show how the legacy of the Hussite revolution of the fifteenth century and the National Awakening of the nineteenth century was currently relevant to Communist policy. Indeed, on the whole he succeeded in linking it with Communist Party efforts to achieve the historical legitimation of their government and thus create the official framework of the interpretation of Czech history which remained authoritatively valid throughout the 1950s., a2_Kosík, by contrast, first attempted, from radically left-wing positions, to work out alternative, implicitly polemical conceptions of national revolutionary continuity, which sought inspiration amongst Czech radical democrats and their revolutionary expression in 1848, and he thus became, from the late 1950s, one of the chief representatives of Marxist revisionism in Czechoslovakia, a philosopher-critic of Stalinism and the dehumanization of modern man and woman under the pressure of abstract ideologies and the apparatus of power and the bureaucracy, eventually earning the reputation of the philosopher of the Prague Spring of 1968. The author does not seek to portray these two figures exhaustively, instead, his aim is to provide the basic contours of how each tried to solve the dilemma between tne nationally particular and the revolutionarily universal, which all Communist and radical Socialist thinkers of their time faced and somehow had to come to terms with. The author sets the intellectual and creative development of these two figures into the wider political context from the end of the Second World War to the Prague Spring., Michal Kopeček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
V obsáhlé recenzi autorka přibližuje hlavní zjištění, k nimž dospěl Jakub Rákosník ve své monografii, a přisuzuje jí celkově vysokou úroveň a výrazný přínos k odbornému zpracování tématu. Oceňuje na ní zejména komplexní přístup, promyšlenou konceptualizaci, vyloženou v rozsáhlém teoretickém úvodu a důsledně verifikovanou ve vlastním výkladu, výrazné propojení historické a právnické erudice, permanentní snahu o mezinárodní komparaci československé problematiky, smysl pro postižení kontinuity historických jevů, efektivní využití statistických údajů a celkově přehledný a srozumitelný způsob výkladu., In this long review of a work whose title translates as ‘The Sovietization of the Welfare State: People’s Democracy and Social Rights in Czechoslovakia, 1945–60’, the reviewer discusses the main points of this new monograph. On the whole she assesses it highly as a considerable contribution to our understanding of the subject. She praises in particular the comprehensive approach, the thoughtful conceptualization laid out in a long theoretical introduction and thoroughly tested in the author’s own interpretation, as well as his considerable linking of historical and legal knowledge, his continuous efforts to see the Czechoslovak question in an internationally comparative perspective, a keen sense of the continuity of historical phenomena, the effective use of statistics, and an overall clear, comprehensible method of interpretation., and [autor recenze] Lenka Kalinová.
Kniha německého historika líčí vzájemné vztahy mezi Československem a Německou demokratickou republikou (respektive předtím Sovětskou okupační zónou Německa) ve dvou desetiletích po druhé světové válce. Recenzent předně vyzvedává šíři zpracování látky, které se neomezuje jen na diplomatické a vůbec institucionální vztahy, ale zahrnuje také kulturní a vědecké vztahy, mládežnické a odborové kontakty nebo cestování a proniká k myšlenkovému světu, motivacím, zájmům a strategiím různých aktérů. Za hlavní přínos považuje recenzent jednak zjištění, že v rámci daných ideologických a politických mantinelů existoval poměrně široký prostor pro utváření vzájemných vztahů a artikulaci svébytných zájmů, jednak poznatek, že východoněmecká strana byla v šedesátých letech diplomaticky značně ofenzivnější než československá., This publication by a German historian considers the relations between Czechoslovakia and, first, the Soviet-occupied zone of Germany and, then, the German Democratic Republic in the first 25 years since the end of the Second World War. The reviewer is impressed by the breadth of the material covered here, which goes beyond diplomatic and institutional relations in general, and includes relations in the arts and sciences, amongst the youth, and trade unions, as well as travel. It thereby penetrates the thought world, motivations, interests, and strategies of various actors. Its main contributions, according to the reviewer, are both the conclusion that within the existing ideological and political bounds there was considerable space for creating mutual relations and articulating distinctive interests, and the finding that in the 1960s the German Democratic Republic was diplomatically far more on the offensive than Czechoslovakia., [autor recenze] Michal Pullmann., and Obsahuje bibliografii