Recenzent zasazuje knihu do kontextu současného bádání o dějinách Rádia Svobodná Evropa i Tomkovy vlastní historické práce, v níž představuje syntetické vyústění jeho dosavadního zájmu o dané téma. Přínos knihy podle recenzenta spočívá především ve shromáždění a přehledném utřídění bohaté faktografie, v menší míře také v jejích dílčích analýzách. Autor chronologicky sleduje vývoj rozhlasové stanice Svobodná Evropa, zejména její československé redakce, a zjišťuje také účinky jejího vysílání a vzájemnou interakci s domácím publikem za železnou oponou i reakce zdejších politických špiček. Svou prací tak zaplnil citelnou mezeru v české historiografii exilových médií a vytvořil důležitý základ pro další výzkum., The book under review, whose title translates as "The Czechoslovak Service of Radio Free Europe: Its Development and Influence on Czechoslovak History" is considered here in the context of current research on the history of Radio Free Europe and Tomek´s own work in which he presents a synthesis of his long-standing interest in the topic. The reviewer sees the contribution of the book chiefly in its briging rogerger and clearly soriting out a wide range of facts, and, to a lesser extent, its preliminary analyses. The author chronologically traces the development of Radio Free Europe, especially the Czechoslovak service, and also determines the effects of its broadcasts and the interaction with its audience at home behind the Iron Curtain as will aw amongst the top-level Czechoslovak politicians of the time. With this work, he has filled a palpable gap in the Czech historiography of mass media in exile, and has established an important basis for further research., [autor recenze] Petr Orság., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Milan Otáhal (1928-2017) byl předním historikem soudobých dějin Československa. V šedesátých letech byl vedoucím oddělení nejnovějších dějin v Historickém ústavu ČSAV, na začátku sedmdesátých let byl z ústavu propuštěn a vyloučen z KSČ. Patřil k prvním signatářům Charty 77 a působil v historickém samizdatu jako nezávislý historik. Od devadesátých let byla jeho vědecká činnost spjata s nově založeným akademickým Ústavem pro soudobé dějiny. Soustředil se v ní především na dějiny protirežimní opozice a společnosti v období 1969 až 1989 a na úlohu studentů a inteligence při změně politických poměrů na konci osmdesátých let. Těmto tématům věnoval řadu faktograficky bohatých a interpretačně osobitých publikací. Autor nekrologu připomíná hlavní badatelské přínosy Milana Otáhala pro poznání a pochopení nejnovějších československých dějin a zdůrazňuje, že patřil k těm historikům, kteří svou dobu nejen intelektuálně reflektovali, ale také intenzivně prožívali a spoluvytvářeli., Milan Otáhal (1928-2017) was a leading historian studying the contemporary history of Czechoslovakia. In the 1960s, he was the head of the Department of Modern History of the Historical Institute of the Czechoslovak Academy of Sciences; in the early 1970s, he lost his job at the institute and was expelled from the Communist Party of Czechoslovakia. He was one of the first signatories of Charter 77 and was active in the historical samizdat as an independent historian. Since 1990 his scientific activity was connected with the newly established Institute for Contemporary History. His main focus was the history of the anti-regime opposition and of the society between 1969 and 1989, and the role if students and intelligentsia in the change of the political situation in the end of the 1980s. He wrote a number of factographically rich and interpretationally distinctive publications on these topics. The author of the obituary mentions principal contributions of Milan Otáhal to the knowledge and understanding of Czechoslovakia´s most recent history, emphasizing that he was a historian who was not only intellectually reflecting the period he was living in, but who was also intensively experiencing and co-creating it., Oldřich Tůma., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzent nahlíží na první biografii kněze, teologa a církevního reformátora Karla Farského (1880-1927) značně kriticky. Farský se po vzniku Československa zapojil do reformního hnutí v katolické církvi a v roce 1920 založil novou Církev československou (později přejmenovanou na Církev československou husitskou), podle recenzenta však byl složitější a zajímavější osobností, než je z knihy patrné. Autor líčí celý jeho život a soustředí se především na jeho roli při utváření a etablování nové církve, nevěnoval však dostatečnou pozornost řadě důležitých souvisejících témat, a navíc svůj životopis pojal spíše jako hagiografii než jako kritický portrét. Recenzent upozorňuje také na dosti omezenou škálu využitých zdrojů a nezanedbatelné faktografické i textové nedostatky., The reviewer´s opinion of the first biography of priest, theologian and church reformist Karel Farský (1880-1927), titled Dr. Karel Farský: The first pariarch of the Czechoslovak (Hussite) Church, is rather critical. Since the formation of Czechoslovakia, Farský joined the reformist movement within the Catholic Church and established a new Czechoslovak Church (later renamed Czechoslovak Hussite Church) in 1920. However, the reviewer believes Farský was a more complex and interesting personality than the book actually shows. The author depicts Farský´s life in its entirety, concentrating predominantly on his role in the formation and establishment of the new church, but has not paid enough attention to a number of related issues and, in addition, his biography of Farský is a hagiography rather than a critical portrait. The reviewer also notices a fairly limited list of sources and appreciable factual and text deficiencies., and [autor recenze] Marek Šmíd.
his study traces the changing portrayals of Maria Theresa in the writings of the most important Czech historians (F. M. Pelcl, W. W. Tomek, J. Kalousek, B. Rieger, J. Svátek, J. Pekař and J. Prokeš) up until the end of the First Republic. It also considers the works of popular chroniclers, the French historian E. Denis, and school textbooks. The author shows that from the end of the 18th century to the 1930s Czech historiography presented an image of Maria Theresa as an exceptionally capable ruler whose wide-ranging reforms brought considerable progress in many different spheres of life both in Bohemia and the monarchy as a whole. From the outset, however, there was also criticism of various aspects of her policies that were perceived as inimical to the Czech nation. First there was Germanization, especially in the education system; then, from the 1860s, the centralizing tendency of administrative reforms that threatened the (albeit limited) autonomy of the Czech state and opened the door to dualism. This criticism was especially abrasive in the works of J. Kalousek, B. Rieger and J. Svátek. Some even pointed to an actively hostile attitude on the part of the empress towards the Czech Lands. As the proliferation of factual evidence consolidated the positive image of the great monarch, critical assessments became more objective, though they never disappeared altogether. It is worth noting that, with few exceptions, the positive importance of absolutist enlightenment reforms for the emergence of the modern Czech nation-state was often overlooked., Eduard Maur., and Obsahuje bibliografické odkazy
Publikace poměrně podrobně charakterizuje vývoj slovenské ekonomiky, a zvláště dopravy již od poloviny 19. století, byť ve svém jádru pojednává o období samostatné Slovenské republiky (1939-1945) a poválečného tříletí. Podle recenzenta jde o velmi solidní a komplexní práci, jejíž největší přínos spočívá ve využití velkého množství dosud nezpracovaných pramenů a v zachycení pozoruhodných rozdílů v rozvoji dopravní infrastruktury, technologií a způsobů cestování mezi českými zeměmi a Slovenskem v různých obdobích., The publication History of transportation in Slovakia 1938-1948 (1950): Its boundaries and limits characterizes in a fairly detailed manner the development of the Slovak economy since the mid-1800s, although its core deals with the independent Slovak Republic (1939-1945) and the first three years after the war. In the reviewer´s opinion, it is a very solid and comprehensive work the greates contribution of which consists in the use of a large amount of hitherto unprocessed sources and a capture of remarkable differences in the development of transportation infrastructure, technologies, and modes of travel between Slovakia and the Cezch Lands in various periods of time., [autor recenze] Pavel Szobi., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzent seznamuje s výklady britského historika v knize a spatřuje jejich přínos především v bohaté faktografii, založené na důkladném studiu francouzských archivních materiálů, a v neotřelém pohledu, nezatíženém rozsáhlými a mnohdy vášnivými diskusemi nad fenomény kolaborace a odboje ve francouzské historiografii a společnosti. K hlavním kladům knihy podle něj patří také interdisciplinarita, propojující přístupy sociálních dějin, dějin každodennosti a dějin policie s takzvanými velkými politickými dějinami. Autor načrtává mnohem různorodější a rozpornější obraz reality, než odpovídá zavedeným mýtům o policii ve velkém a dobrovolně kolaborující s režimem ve Vichy i s Němci, o její zbabělosti a setrvalém propojení se zločinem., The reviewer provides an account of interpretations of the British historian; he sees their main contribution in rich facts based on a thorough study of French archival documents and a novel angle of view unburdened by extensive and often heater discussions over phenomena of resistance and collaboration in the French histography and society. In the interviewer´s opinion, the book´s strenghts also include an interdisciplinary approach combining social history, everydayyhistory and police history with the so-called great political history. The author drafts a much more diverse and disparate picture of reality than that suggested by established myths about the police force extensively and voluntarily collaborating both with Germans and the Vichy regime, about the cowardice of police officers and their permanent links to the world of crime., [autor recenze]. Dalibor Vácha, and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autorovi první biografie Petr Zenkla (1884-1975) se podle recenzenta podařilo beze zbytku splnit záměr přiblížit a kriticky zhodnotit jeho politický i osobní život a představit myšlenkový rámec, který formoval jeho činy. Čtivě, přehledně a s erudicí líčí jeho životní dráhu od vzestupu v pražské komunální politice mezi válkami, s vrcholem ve funkci primátora Prahy (od dubna 1937 do února 1939 a znovu od srpna 1945 do května 1946), přes léta nacistického věznění v koncentračním táboře, poválečné mocenské boje s komunisty ve funkci předsedy Československé strany národněsocialistické a místopředsedy vlády Národní fronty, porážku v únorové politické krizi roku 1948 a útěk do amerického exilu až po dvacetileté působení ve vedoucích pozicích československých exilových politických struktur (zprvu jako předsedy Rady svobodného Československa). Ve své práci přitom přináší množství cenných poznatků k řadě dalších historických témat, jako je pražská komunální politika a systém sociální péče v období první Československé republiky, a zejména dějiny československého poúnorového exilu., According to the reviewer, the author of this the first biography of Petr Zenkl (1884-1975) has fully succeeded in meeting his aim of giving the reader a good picture of Zenkl´s political and personal life, while critically assessing them, and presenting the intellectual framework that shaped Zenkl´s actions. Readable, clear, and well informed, the book describes the course of Zenkl´s life from his rise in Prague local politics between the two world wars, and when he reached his political peak as mayor from April 1937 to February 1939 and from August 1945 to May 1946 (his two terms as Mayor separated by his year as a prisoner in Nazi concentration camps), his post-war power struggle with the Communists when he was chairman of the Czechoslovak National Social Party and deputy premier in the National Front government, followed by his defeat in the political crisis of February 1948 and then his escape to America, where he worked for twenty years in senior posts in Czechoslovak exile organizations, for instance, as chairman of the exile Council of Free Czechoslovakia. The book, according to the reviewer, provides much valuable information on a number of other historical topics, including Prague local politics, the social security system of the first Czechoslovak Republic, and, in particular, the history of Czechoslovak exiles after February 1948., [autor recenze] Ondřej Koutek., and Obsahuje bibliografické odkazy
Politik Petr Pithart (1941), bývalý disident, premiér české vlády a později dlouhá léta předseda či místopředseda Senátu Parlamentu ČR, je také autorem řady knih o politice a moderních českých dějinách. V poslední z nich reflektuje svou roli v politice v období od února 1990, kdy se stal předsedou české vlády, do volební porážky jeho Občanského hnutí v červnu 1992. Recenzentka připomíná zvláště pasáže věnované rozdělení kompetencí mezi republikové vlády a federální vládu, scénářům ekonomické reformy, privatizaci průmyslových podniků nebo fungování tehdejší politiky. Autor se pohybuje mezi sebekritikou a sebeobhajobou a je podle ní silný tehdy, když příliš nemoralizuje a věcně popisuje., From the 1960s to the 1990s, Petr Pithart (b. 1941) was a leading dissident. After the Changes beginning in late 1989 he became Premier of the Czech Government and, later, was for years the Speaker or Deputy Speaker of the Czech Senate. He is also the author of a number of books about politics and modern Czech history. In his most recent publication, whose title translates as "After Eighty-nine: Recollections and meditations" (the third volume of Pithart´s collected works), he considers his role in the period from February 1990, when he was elected Czech Premier, to the defeat his party, the Citizen´s Movement (Občanské hnutí), in the general elections of June 1992. The reviewer notes in particular the passages devoted to the division of powers between the Czech and Slovak governments on the one hand and the Federal Government on the other, the scenarios for economic reform, the privatization of industries, and politics in practice. According to the reviewer, Pithart moves in this publicaton between self-criticism and self-defence and is at his strongest when he avoids moralizing and sticks instead to factual description., [autor recenze] Adéla Gjuričová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Světlana (Svjatlana) Alexijevičová (narozena 1948), spisovatelka s bělorusko-ukrajinskými kořeny, která píše rusky a pokládá své dílo za součást především ruské literatury, obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2015. Kniha Doba z druhé ruky je poslední částí volné pentalogie o pozdní sovětské a postsovětské (hlavně ruské a ukrajinské) společnosti „Hlasy Utopie“ (Golosy Utopii) a poprvé vyšla v českém překladu v roce 2015 (původní ruské vydání: Vremja sekond chend. Moskva, Vremja 2013). Recenzentka přibližuje způsob tvorby autorky na pomezí dokumentu a beletrie a její přijetí v Rusku a na Západě. Doba z druhé ruky je založena na řadě rozhovorů, které Alexijevičová vedla s lidmi různého sociálního postavení (většinou „obyčejných lidí“) v Rusku v letech 1991 až 2012 a jež poté zpracovala do působivého celku. Recenzentka dává nahlédnout do výpovědí dotazovaných, v nichž se prostřednictvím svých životních příběhů i osudů blízkých osob vracejí hluboko do sovětské minulosti, a konstatuje, že kniha je pronikavou sondou do podob postsovětské mentality., Svetlana Alexievich (/born in 1948), a writer with Byelorussian-Ukrainian roots who writes in Russian and sees her work mainly as a part of Russian literature, was awarded the Nobel Prize for literature in 2015. The book Secondhand time. The last of the Soviets is the last part of the loose pentalogy "Voices of Utopia" (Golosy Utopii) on the late Soviet and post-Soviet (mainly Russian and Ukrainian) society, which was whose Czech translation was first published in 2015 (original Russian edition: Vremya sekond chend. Moscow, Vremya, 2013). The reviewer describes her writing style bordering on both fiction and non-fiction and, Alexievich´s acceptance in Russia and in the West. The Secondhand Time is based on a number of interviews that Alexievich had with people with a diverse social status (mostly "ordinary people") in Russia between 1991 and 2012, which the authoress amalgamated into an impressive work. The reviewer provides an insight into life stories of the interviewees and their close relatives and friends, in which they return deep into the Soviet past, concluding that the book is a penetrating probe into forms of post-Soviet mentality., [autor recenze] Dagmar Petišková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy