Rain is not uniform in time and space in semiarid areas and its distribution is very important for the runoff process. Hydrological studies usually divide rainfall into events. However, defining rain events is complicated, and rain characteristics vary depending on how the events are delimited. Choosing a minimum inter-event time (MIT) is a commonly used criterion. Our hypothesis is that there will be an optimal MIT that explains the maximum part of the variance of the runoff, with time to runoff used as a surrogate. The objective is to establish a procedure in order to decide upon this optimal MIT. We developed regressions between time to runoff (T0) and three descriptive variables of rain. Our results show that the optimum MIT is 1 hour, which seems to be the minimum period of time required for water in larger macropores to drain and sufficiently modify the effect of antecedent soil moisture on the runoff generation process. Rain events are classified into three significantly different groups: (1) large and intense rains, (2) light rains on wet soil, and (3) light rains on dry soil. Intense rains produce most of the runoff, but there were significant differences between small events in the runoff generated. Of rain events, 63.75% are single-tip events, and many could be dew.
It is commonly thought that one is irrationally akratic when one believes one ought to F but does not intend to F. However, some philosophers, following Robert Audi, have argued that it is sometimes rational to have this combination of attitudes. I here consider the question of whether rational akrasia is possible. I argue that those arguments for the possibility of rational akrasia advanced by Audi and others do not succeed. Specifically, I argue that cases in which an akratic agent acts as he has most reason to act, and cases in which an akratic agent achieves a kind of global coherence he wouldn’t have achieved had he instead formed intentions in line with his best judgment, do not establish the possibility of rational akrasia. However, I do think that rational akrasia is possible, and I present two arguments for this thesis. The first argument involves a case in which one is incapable of revising one’s belief about what one ought to do, where one also acknowledges this belief to be insufficiently supported by the evidence. The second argument involves a case in which one rationally believes that one ought to have an akratic combination of attitudes., To je obyčejně si myslel, že jeden je nesmyslně akratic když někdo věří, jeden mít F , ale nemá v úmyslu F . Nicméně, někteří filozofové, následovat Roberta Audi, argumentovali, že to je někdy rozumné mít tuto kombinaci postojů. Zvažuji otázku, zda je možná racionální akrasie . Tvrdím, že tyto argumenty týkající se možnosti racionální akrasie, kterou Audi a další předložili, nejsou úspěšné. Konkrétně tvrdím, že případy, ve kterých akratický agent jedná, když má nejvíc důvodů jednat, a případy, ve kterých akratický agent dosahuje určitého druhu globální soudržnosti, kterého by nedosáhl, kdyby místo toho vytvořil úmysly v souladu s jeho nejlepším úsudkem , nezavádějí možnost racionálníakrasia . Myslím si však, že racionální akrasie je možná a předkládám dva argumenty pro tuto práci. První argument se týká případu, kdy člověk není schopen revidovat svou víru v to, co by měl člověk dělat, a zároveň uznává, že tato víra není dostatečně podložena důkazy. Druhý argument se týká případu, ve kterém se člověk racionálně domnívá, že člověk by měl mít akrativní kombinaci postojů., and John Brunero
Claims that emotions are or can be rational, and crucially enabling of rationality, are now fairly common, also outside of philosophy, but with considerable diversity both in their assumptions about emotions and their conceptions of rationality. Three main trends are worth picking out, both in themselves and for the potential tensions between them: accounts that defend a case for the rationality of emotions A) by assimilating emotions closely to beliefs or judgements; B) in terms of the very features that traditional views of emotions as irrational/a-rational emphasized; C) by arguing that emotions exhibit a more sui generis kind of rationality, often one based on a narrative or dramaturgic ''inner logic''., Tvrdí, že emoce jsou nebo mohou být racionální a rozhodně umožňující racionalitu, jsou nyní poměrně běžné, i mimo filosofii, ale se značnou rozmanitostí jak v jejich předpokladech o emocích, tak v jejich pojmech racionality. Tři hlavní trendy stojí za to vyzvednout, a to jak v sobě, tak i pro potenciální napětí mezi nimi: účty, které obhajují případ racionality emocí A) tím, že se emoce úzce přizpůsobují vírám nebo úsudkům; B) z hlediska samotných rysů, které tradiční názory na emoce považují za iracionální / racionální; C) argumentací, že emoce vykazují více sui generis druh racionality, často založené na narativní nebo dramaturgické ,,vnitřní logice''., and Sophie Rietti
This paper reports on experience with developing the flood forecasting model for the Upper Danube basin and its operational use since 2006. The model system consists of hydrological and hydrodynamic components, and involves precipitation forecasts. The model parameters were estimated based on the dominant processes concept. Runoff data are assimilated in real time to update modelled soil moisture. An analysis of the model performance indicates 88% of the snow cover in the basin to be modelled correctly on more than 80% of the days. Runoff forecasting errors decrease with catchment area and increase with forecast lead time. The forecast ensemble spread is shown to be a meaningful indicator of the forecast uncertainty. During the 2013 flood, there was a tendency for the precipitation forecasts to underestimate event precipitation and for the runoff model to overestimate runoff generation which resulted in, overall, rather accurate runoff forecasts. It is suggested that the human forecaster plays an essential role in interpreting the model results and, if needed, adjusting them before issuing the forecasts to the general public.
Wilfrid Sellars’ philosophical system joins issues that have often been regarded as incompatible or at least in mutual tension. Two of these are his holistic approach to language and knowledge on the one hand and his realism on the other hand. In my paper I first outline this tension and then present a number of steps, including the rejection of semantic relations, picturing and the defense of realism, which can help us to accommodate it. I highlight the payoff of these steps for the question to be solved. In the last part of the paper I detect new and more refined tensions revealed by Sellars’ solution. I identify possible dissonances between his Kantian and his naturalist treatment of causality as well as between his two ways of conceiving of language arguing that these new questions furnish a more interesting approach to our initial problem., Filozofický systém Wilfrida Sellara spojuje otázky, které jsou často považovány za neslučitelné nebo alespoň ve vzájemném napětí. Dva z nich jsou jeho holistický přístup k jazyku a znalostem na jedné straně a jeho realismus na straně druhé. Ve svém příspěvku nejprve nastiňuji toto napětí a pak představuji řadu kroků, včetně odmítnutí sémantických vztahů, zobrazování a obrany realismu, které nám mohou pomoci vstříc. Zdůrazňuji výplatu těchto kroků za otázku, která má být vyřešena. V poslední části práce zjišťuji nová a rafinovanější napětí, která odhalila Sellarsova řešení. Identifikuji možné disonance mezi jeho kantiánskou a jeho naturalistickou léčbou kauzality, stejně jako mezi jeho dvěma způsoby chápání jazyka argumentující, že tyto nové otázky poskytují zajímavější přístup k našemu počátečnímu problému., and Stefanie Dach
Wildfires naturally occur worldwide, however the potential disruption to ecosystem services from subsequent post-fire flooding and erosion often necessitates a response from land managers. The impact of high severity wildfire on infiltration and interrill erosion responses was evaluated for five years after the 2003 Hot Creek Fire in Idaho, USA. Relative infiltration from mini-disk tension infiltrometers (MDI) was compared to rainfall simulation measurements on small burned and control plots. Vegetation recovery was slow due to the severity of the fire, with median cover of 6–8% on burned sites after 5 years. Consequently, interrill sediment yields remained significantly higher on the burned sites (329–1200 g m–2) compared to the unburned sites (3–35 g m–2) in year 5. Total infiltration on the burned plots increased during the study period, yet were persistently lower compared to the control plots. Relative infiltration measurements made at the soil surface, and 1- and 3-cm depths were significantly correlated to non-steady state total infiltration values taken in the first 10 minutes of the hour-long rainfall simulations. Significant correlations were found at the 1-cm (ρ = 0.4–0.6) and 3-cm (ρ = 0.3–0.6) depths (most p-values <0.001), and somewhat weaker correlations at the soil surface (ρ = 0.2–0.4) (p-values <0.05 and up). Soil water repellency is often stronger below the soil surface after severe wildfire, and likely contributes to the reduced infiltration. These results suggest that relative infiltration measurements at shallow depths may be useful to estimate potential infiltration during a short-duration high-intensity storm and could be used as an input for post-fire erosion models.
In this paper, I try to argue that, from the methodological position of reflected equilibrium, it seems to be reasonable to build a theory of personal identity that enables a person to continue her existence after the biological death of her body. This conclusion is supported by the argument that our practice reflects that our identity-presupposing concerns reach beyond biological continuity. We have also good reasons to maintain such concerns and practices. As the best candidate to implement such concerns in a theoretical account of practical identity, I will identify the person-life view, where personal identity depends to a great extent on social conditions. I also show how this theory can implement the classical belief in the afterlife, and how it could conceptualize the difference of the afterlife from a physicalistic and a theistic point of view. and V této práci se snažím argumentovat, že z metodologické pozice odrážející rovnováhy se zdá být rozumné stavět teorii osobní identity, která umožňuje člověku pokračovat ve své existenci po biologické smrti jejího těla. Tento závěr je podpořen argumentem, že naše praxe odráží skutečnost, že naše předpoklady týkající se identity překračují rámec biologické kontinuity. Máme také dobré důvody k udržení těchto obav a postupů. Jako nejlepší kandidát na realizaci těchto zájmů v teoretickém popisu praktické identity budu identifikovat pohled člověk-život, kde osobní identita závisí do značné míry na společenských podmínkách. Ukazuji také, jak tato teorie dokáže zavést klasickou víru v posmrtný život,
The necessity to generate time series of runoff for planning and design purposes and environmental protection at ungauged sites is often the case in water resources studies. As in the case of the absence of measured runoff optimisation techniques cannot be used to estimate the parameters of rainfall-runoff models, regional estimation methods are used instead. In previous studies usually regression methods were used for relating the model parameters to the catchment characteristics in a given region. In the paper a different method for the regional calibration of a monthly water balance model is proposed for the case of sparse runoff data. Instead of using the regional regression, the method involves the regional calibration of a monthly water balance model to several gauged catchments in a given region simultaneously. These catchments were pooled together using cluster analysis of selected basin physiographic properties. For the model calibration a genetic programming algorithm was employed and two problem specific fitness functions were proposed. It is expected, that the regionally calibrated model parameters can be used in ungauged basins with similar physiographic conditions. The performance of such a regional calibration scheme was compared with two single site calibration methods in the Záhorie region of West Slovakia. and Článok sa zaoberá možnosťami využitia hydrologického modelovania pre účely určovania prietokov v povodiach bez ich pozorovaní. V takýchto prípadoch nemožno určiť parametre modelu klasickou kalibráciou, pri ktorej sa pri hľadaní parametrov modelu posudzuje čo najlepšia zhoda medzi simulovanými a pozorovanými prietokmi. Jednou z možností je zisťovanie parametrov modelu na základe posudzovania ich vzájomného vzťahu s hydrologickými, topografickými alebo fyzicko-geografickými vlastnosťami povodí, ktoré zohrávajú pri tvorbe odtoku dominantnú úlohu, ďalšia možnosť je určenie jednotných parametrov modelu kalibráciou modelu pre skupinu povodí (región alebo regionálny typ), vyčlenenú na základe podobných vlastností ovplyvňujúcich tvorbu odtoku. V článku je aplikovaná metodika určovania regionálnych parametrov hydrologického bilančného modelu v mesačnom časovom kroku na vybraných povodiach západného Slovenska. Namiesto prístupu regionálnej regresie je tu využitý spôsob regionálnej kalibrácie modelu pre regióny vyčlenené na základe podobnosti rôznych fyzicko-geografických vlastností. Pri regionálnej kalibrácii modelu boli využité metódy genetického algoritmu, pričom boli testované dve objektívne funkcie. Výsledky regionálnej kalibrácie sú porovnané s výsledkami kalibrácie modelu pre jednotlivé povodia. Regionálne určené parametre modelu môžu byť využité na modelovanie priemerných mesačných prietokov v povodiach bez pozorovaní, patriacich do príslušného regiónu alebo regionálneho typu.