Myšlenka založit společnou Evropskou observatoř vznikla patrně na jaře roku 1953 během pobytu amerického astronoma německého původu Waltera Baadeho na observatoři v Leidenu, kde pobýval na základě pozvání Jana H. Oorta (Blaauw, 1991). Rozhovory Baadeho s Oortem vyústily dne 21. června 1953, den před konferencí o galaktické astronomii poblíž Groningenu, v širší diskusi. Té se zúčastnili W. Baade, A. Blaauw, P. Bourgeois, A.-L. Danjon, O. Heckmann, B. Lindblad, J. H. Oort a P. Oosterhoff. Také byl přítomen tehdejší ředitel Holandského národního vědeckého fondu a předseda výboru evropské organizace pro atomový výzkum CERN J. H. Bannier. Tato schůzka, která byla velmi ovlivněna názory W. Baadeho, vedla k založení Evropské jižní observatoře (ESO) v roce 1962., Jan Palouš., and Obsahuje bibliografii
Recenzent komplexně pojaté monografie o způsobech trávení volného času v české poststalinské společnosti, jež navazuje na dvoudílného Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 svých autorů (Praha, Academia 2011), představuje a diskutuje některé obecné závěry této publikace. Rozšíření prostoru volného času v české společnosti druhé poloviny padesátých let minulého století Knapík s Francem pojímají jako výsledek dvou procesů, totiž modernizačního úsilí komunistického vedení a celoevropského modernizačního trendu. Jejich tvrzení, že tento obecnější civilizační trend přispíval k odcizování občanů od politického vedení země, je však dle recenzenta v rozporu s bohatým empirickým materiálem předloženým autory, který ukazuje spíš na to, že na ideologizaci volného času se podílely mnohé společenské organizace a kulturní či osvětové instituce. Také navazující tezi o dohlížitelském a výchovném charakteru poststalinského socialismu autoři podle něj svými konkrétními rozbory částečně zpochybňují. Nejednoznačných odpovědí se pak autoři dobírají na svou ústřední otázku, jakou účinnost měly snahy vládnoucí moci ovlivňovat privátní život občanů. Recenzent se také domnívá, že autoři měli zdůvodnit neobvyklé časové vymezení práce a geografické omezení na prostor českých zemí, respektive jeho odlišnost od Slovenska., The reviewer presents this complexly conceived monograph about the ways of spending one’s free time in post-Stalinist Czech society, which follows on from the same authors’ two-volume Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 (A guide to cultural events and lifestyle in the Bohemian Lands, 1948-67; Prague: Academia, 2011), and he discusses some of the general conclusions of the publication. The growth of leisure possibilities in Czech society in the second half of the 1950s is explained by the authors, Knapík and Franc, as the result of the modernization efforts of the Communist leadership and also of the modernizing trend in Europe. According to the reviewer, however, their claim that this more or less general trend of civilization helped to alienate the public from the political leadership of the country is contradicted by the abundant empirical material they themselves present. That material, instead, provides evidence that many social organizations and institutions of the arts and education participated in the ideologization of leisure. With their analyses, the authors, according to the reviewer, also partly cast into doubt their own subsequent argument about the supervisory and educational nature of post-Stalinist Socialism. The authors then come up with ambiguous answers to their central question of the effectiveness of the rulers’ efforts to influence private life in Czechoslovakia. The reviewer also thinks that the authors should have explained the unusual time span of their work and why they have restricted themselves geographically to the Bohemian Lands; he claims that they should have stated how the Bohemian Lands were in this respect different from Slovakia., [autor recenze] Zdeněk Nebřenský., and Obsahuje bibliografii
Thi arcticle sums up the developmnet of public policy as a scientific discipline and as an object of research and instruction in the Czech Republic. This is presented within a historical context (examining different stages of the development of Czech social sciences even before it was formalized, and the development of its being constituted since the early 1990s) with due regard for the broader cultural, political and institutional context of its formation and appliction. A characteristic is given of the main streams of research and instruction in the field (with references to key literature, its authors and context). This is followed by a reflection of results and specification of development potentials., Martin Potůček., and Obsahuje použitou literaturu
At the beginning of the 20th century the task of reviewing all available literature across different scientific fields was initiated by professor Raýman, the general secretary of the Czech Academy of Emperor Franz Joseph for Science, Literature and Arts (CASLA). The first review for 1901 (in Czech language) appeared in the CASLA Bulletin during 1902. However, later, until the 1914 review, which was partially published in 1916, the reviews only consisted of physics reports. Usually, about five authors wrote the physical review covering different fields. Beginning in 1903, the review was also published as a separate book. The first 10 years of physical reviews referenced about 15 thousands papers from all available global literature., Jan Valenta., and Obsahuje bibliografii
Článek shrnuje současné názory na vnitrodruhové genetické rozrůznění a taxonomii zmije obecné (Vipera berus). Zvláštní pozornost je věnována genetické příslušnosti populací českých zmijí., This article summarizes contemporary knowledge of the intraspecific genetic differentiation and taxonomy of the Common Adder (Vipera berus). Special attention is paid to the genetic status of the Czech adders., and Jiří Moravec, Jiří Šmíd.
Článek pojednává o českých kandidátech na vědecké Nobelovy ceny do roku 1959. Celkem bylo na tyto ceny nominováno šest českých vědců. Je obecně známo, že jedinou získal za chemii Jaroslav Heyrovský za objev a vývoj polarografie., The article discusses the Czech candidates for the scientific Nobel Prizes till 1959. In the period 1901-1959 six Czech candidates were proposed: E. Votoček and J. Heyrovský for chemistry, J. Heyrovský for physics, and J. Horbaczewski, F. K. Studnička, J. Wolf, K. Šulc and J. Heyrovský for physiology and medicine. Only J. Heyrovský received the Nobel Prize for chemistry (for discovery and development polarographic analytical method) in 1959, 25 years after the first nomination., Jiří Jindra., and Obsahuje bibliografii