Studie se v širokém kontextu zabývá proměnami zahraničního cestovního ruchu a výjezdového cestování občanů Československa, respektive České republiky po roce 1989 jakožto specifického dobového projevu politické, ekonomické i sociálně-kulturní transformace a ''návratu do Evropy''. Struktura tohoto pojednání rámcově postihuje základní okruhy otázek, jež se výjezdového cestovního ruchu dotýkaly. Autor nejprve v hlavních rysech popisuje politický a legislativní proces postupného rušení vízové povinnosti ze strany československých orgánů i států západní Evropy stejně jako postupnou liberalizaci a částečné ,,odstátnění'' tuzemské devizové politiky a agendy souvisící s cestovním ruchem. Druhá část je věnována kontinuitám a diskontinuitám platforem cestovního ruchu, zejména pak transformaci stávajících cestovních kanceláří (Čedok) a hromadnému vzniku nových kanceláří a agentur, jakož i jejich vzestupům a pádům (cestovní kancelář Václava Fischera). Tento pohled tvoří určitou sondu do porevolučních hospodářských dějin v kombinaci s dějinami politiky cestovního ruchu. Ve třetí části autor sleduje, do kterých zemí, v jakém počtu a také z jakých typických důvodů směřovaly od počátku devadesátých let zahraniční cesty československých a českých obyvatel. Analýzy dostupných kvantitativních dat jsou doplněny interpretací závěrů z realizovaného orálněhistorického výzkumu, který mimo jiné zjišťoval, jaké podoby mělo polistopadové cestování do zahraničí, jak je vnímali jeho účastníci a jaké významy mu přisuzovali., This article is concerned with changes in the tourist industry and travel abroad by Czechoslovaks and, after late 1989, Czechs as a particular expression of the political, economic, and socio-cultural transformation of that period, incuding the ''return to Europe''. The structure of the article is based roughly on the basic groups of questions, which concern tourism abroad. The author first describes in broad outline the political and legislative processes of the gradual lifting of visa restrictions by the Czechoslovak authorities and the states of western Europe as well as the gradual liberalization and partial ''denationalization'' of Czechoslovak currency policy and paperwork related to tourism. He then, in the second part, looks at the continuities and discontinuities of the forms of the tourist industry, particularly the transformation of the existing travel agencies (under the former Čedok monopoly) and the massive emergence of new travel agencies, as well as their rise and fall (for instance, Fischer Reisen, the travel agency of Václav Fischer). In combination with the history of travel-industry policy, the result seeks to be a contribution to the economic history of the country after the Changes of late 1989. In the third part of the article, the author traces the countries to which Czechoslovak, and later, Czech citizens travelled and in what number, and what their typical reasons were, from the beginning of the 1990s onwards. His analysis of the accessible quantitative data is followed by his interpretations of oral-history research intended, among other things, to discover the forms that travel abroad took after November 1989, how the participants perceived this travel, and what importance they attached to it., Pavel Mücke., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The article deals with the problematic relationship between Paul Celan and Martin Heidegger. The two knew and respected each other intellectually, but the obstacle in their relationship was Heidegger’s involvement in the Nazi movement, which was unacceptable to Celan as a direct witness to the Holocaust. The main difference between them was in their view of the role of language: Heidegger wanted to use ‘poetic’ thought to overcome the crisis of metaphysics and reformulate the question of being, while Celan to give a voice to all the martyred. Though Celan never succeeded in getting Heidegger to apologize in any way for his involvement with the Nazis, his moral superiority – both in his thought world and during their mutual encounters – is obvious. and Der Aufsatz befasst sich mit der problematischen Beziehung zwischen Paul Celan und Martin Heidegger. Die beiden kannten und respektierten sich bis zu einem gewissen Grad, doch für Celan als direkten Zeugen des Holocausts war das nazistische Engagement Heideggers inakzeptabel. Den Hauptunterschied zwischen den beiden sehe ich in deren unterschiedlicher Auffassung der Rolle der Sprache: Heidegger wollte durch ein „dichterisches Denken“ die Krise der Metaphysik überwinden und die Frage nach dem Sein neu formulieren; Celan wollte seine Stimme allen zu Tode Gefolterten verleihen. Celan ist es zwar nie gelungen, Heidegger zu einer Art Entschuldigung für sein Engagement für die Nazis zu bewegen, seine moralische Überlegenheit – sowohl in seiner Gedankenwelt, als auch während ihres gegenseitigen Treffens – ist allerdings deutlich sichtbar.
Vlasta Štáflová., Bibliofilie, Neudaný počet výtisků na Hollandu Pannekoek, Feuilleton autorky otištěný v Národní Politice dne 28. března 1937., and Vyzdobil šesti barevnými dřevoryty Otakar Štáfl
Das Museum wurde gegründet schon im Jahre 1886. Der Sammlungsfonds wurde in seiner Entstehungsphase am stärksten geprägt von zwei Sammlern - dem akademischen Maler Prošek und seiner Frau Eva. Der von ihnen für die Ethographische Ausstellung zusammengestellten Kollektion wurde von den Besuchern große Aufmerksamkeit gewidmet. Die als Vorbereitung realisierte kleinere lokale Ausstellung im April 1893 fand den größten Widerhall in der Stadt, leider nicht in den umliegenden Dörfern.
Die von diesen zwei Persönlichkeiten geschaffene Sammlung entwickele sich leider nicht weiter, das Museum spezialisierte sich eine lange Zeit eher auf Mineralogie. Daher ist zum Beispiel sehr schwierig auch die Identifizierung von Sammlungsgegenständen, die sich in jener Zeit - d. h. am Anfang seiner Existenz - im Museum befanden. Erst seit ungefähr 20 Jahren hat die Sammlung ihren Kuratoren, der sie verwaltet und ergänzt. and Článek zahrnuje poznámkový aparát.