Cíl práce: Flavonoidy, obsažené v preparátu Comfort-G, působí nejen jako antioxidanty, ale mají také protizánětlivý účinek. Comfort-G inhibuje nejen cyklooxygenázu-2 (COX-2), ale také 5-lipoxygenázu (5-LO), a to tím, že snižuje tvorbu prostaglandinů, tromboxanů a leukotrienů, pocházejících z metabolismu kyseliny arachidonové (AA). Naším úkolem bylo potvrdit toto tvrzení analýzou molárního zastoupení AA v synoviální tekutině a v séru pacientů, léčených pro synovialitidu kolenního kloubu. Typ studie: Intervenční studie. Název a sídlo pracoviště: IV. interní klinika, Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Materiál a metody: Comfort-G byl podáván skupině deseti pacientů (4 muži/6 žen) ve věku 27–79 let v předepsané dávce (odpovídající 250 mg extraktu flavonoidů užívaných dvakrát denně) po dobu jednoho měsíce. Odběr synoviální tekutiny a séra se uskutečnil jednak v den 0, tj. před podáním první dávky preparátu a v den 31., jeden den po poslední dávce. Volné radikály byly stanoveny přímou spektrofotometrickou metodou založenou na chlorofylinové reakci. Molární poměr mastných kyselin včetně arachidonové kyseliny byl stanoven plynovou chromatografií. Účastníci studie podstoupili klinické vyšetření a poskytli subjektivní hodnocení pomocí dotazníku, které se týkalo stavu kolenního kloubu. Statistická analýza byla uskutečněna softwarem STATISTICA pro Windows, verze 4.0. Výsledky: Výsledky, ukazující statisticky významný pokles koncentrace volných radikálů, a to jak v synoviální tekutině, tak v séru, jsme prezentovali a diskutovali v předchozí studii, stejně jako zlepšení stavu pacientů. V této práci přinášíme výsledky měření obsahu kyseliny arachidonové v synoviální tekutině a séru ve stejné skupině pacientů. Po ukončení studie jsme zjistili zvýšené zastoupení AA jak v synoviální tekutině (4,54 ± 0,39 vs 6,73 ± 0,83 mol%, p = 0,005), tak v séru (4,78 ± 0,90 vs 6,57 ± 0,98 mol%, p = 0,01) ve sledované skupině pacientů. Závěr: Naše výsledky potvrdily, že flavonoidy, obsažené v přípravku Comfort-G, jsou schopny snižovat množství volných radikálů a zvyšovat zastoupení kyseliny arachidonové, a to zejména v synoviální tekutině, ale i v séru pacientů. Toto zjištění souhlasí s tvrzením, že následující enzymatické reakce AA, které produkují prozánětlivé sloučeniny, jsou zřejmě zablokovány. Další souvislosti, týkající se jiných částí organismu, a význam našich výsledků pro jiná další onemocnění jsou předmětem diskuse, Objective: Flavonoids from preparation Comfort-G have, beside of antioxidant effects, the anti-inflammatory effect, too. Comfort-G inhibits both COX-1 (cyclooxygenase-1)/COX-2 (cyclooxygenase-2) and 5-LO (5-lipoxygenase) enzymatic activity thereby decreasing the transformation of arachidonic acid (AA) to prostaglandins, thromboxanes, and leukotrienes. Our goal was to confirm this finding by the analysis of the content of AA in synovial fluid and serum of patients suffering by synovialitis of knee joint. Design: Interventional study. Settings: IV Department of Internal Medicine, Charles University in Prague, First Faculty of Medicine and General Teaching Hospital in Prague. Material and Methods: Comfort-G was given to the group of ten patients (4M/6F) aged 27–79 years in prescribed dose (equal to 250 mg of flavonoid extract twice a day) for one month. Synovial fluid and serum were drawn before first application of the preparation (day 0) and one day after the last application (day 31). Free radicals (FR) were determined by direct spectrophotometric method based on chlorophyllin reaction with FR; composition of fatty acids, including arachidonic acid, was measured by gas chromatography. The probands were also asked to respond to a questionnaire (subjective evaluation) and they were also examined by the physician. Following changes of knee joint were evaluated: swelling and degree of motion-angle. Statistical analysis was performed with the help of software STATISTICA for Windows, version 4.0. Results: The results showing the statistically significant decrease of free radical concentration in both synovial fluid and serum were presented and discussed in previously presented paper as well as the observed amelioration of patient stage. After the trial period, we found increased content of AA in both synovial fluid (4.54 ± 0.39 vs. 6.73 ± 0.82 mol%, p = 0.005) and serum (4.78 ± 0.90 vs. 6.57 ± 0.98 mol%, p = 0.01) in the same group of patients. Conclusion: Our results confirm that flavonoids from Comfort-G are able to decrease the amount of FR and increase the concentration of AA especially in synovial fluid, but also in serum of patients. This finding corresponds with the suggestion that the enzymatic transformations of AA resulting in production of pro-inflammatory compounds are blocked. The next consequences concerning other parts of organism and impact of our results in case of other diseases are discussed., Marek Vecka, Libor Prokeš, Eva Tvrzická, Karel Karpaš, A. Pernický, R. Pfleger, Miloš Votruba, and Lit.: 18
Antropometrická vyšetření jsou jednoduchými, levnými a účinnými metodami sledování množství svalové hmoty a procenta tuku v organizmu. U geriatrických pacientů jsou přínosná při odhalování osob v riziku malnutrice. Práce předkládá přehled užití antropometrických vyšetření jako součásti nutričních indexů a dotazníků. Dále jsou prezentovány výsledky srovnávající hodnoty antropometrických měření (obvod paže, měření kožní řasy nad tricepsem, dynamometrické vyšetření) u klientů domova důchodců a souborů hospitalizovaných geriatrických pacientů a mladých zdravých dobrovolníků. Prokázali jsme statisticky významný (p < 0,001) pokles svalové síly a obvodu paže u klientů domova důchodců oproti mladým dobrovolníkům. Při porovnání s hospitalizovanými geriatrickými pacienty měli klienti domova důchodců všechna antropometrická vyšetření vyšší., Anthropometrical examinations are simple, cheap and effective methods for monitoring muscle mass and body fat in an organism. They are useful to detect elderly people at risk of malnutrition. We present an overview of the application of anthropometrical examinations in nutritional indices and questionnaires. The study presents a comparison of anthropometrical measurements (mid-arm circumference, measurement of skin fold above the triceps, dynamometrical examination) in the group of elderly residents living in a retirement home and geriatric in-patients and young healthy volunteers. We identified statistically significant (p < 0.001) reduced muscle strength and mid-arm circumference in the group of elderly retirement home residents compared with the young volunteers. Elderly retirement home residents had higher results for all anthropometrical tests compared with geriatric in-patients., Dana Hrnčiariková, Božena Jurašková, Petr Klemera, Zdeněk Zadák, and Lit.: 12
Britské zdravotnictví je jedním z nejpokročilejších na poli bezpečí pacientů mezi evropskými zdravotnickými systémy. Autor stručně shrnuje poznatky ze své návštěvy v britské National Patient Safety Agency (NPSA) o aktuálním dění v této organizaci, její minulosti a budoucnosti a zabývá se možnou přenositelností britského knowhow do prostředí České republiky. NPSA prochází aktuálně velkými změnami spojenými s reformou této agentury, jejímž výsledkem by měl být mnohem rychlejší proces reakce na hlášení mimořádné události (MU), širší zapojení zdravotnické veřejnosti do hlášení MU a zvýšení compliance s vydanými doporučeními pro praxi. National Reporting and Learning System (NLRS) je pro práci NPSA nepostradatelným nástrojem. Shromažďuje hlášení MU z jednotlivých zdravotnických zařízení na národní úrovni a rovněž poskytuje zpět do terénu potřebné statistiky a benchmarkingové ukazatele. Nad uloženými záznamy se dále provádějí rešerše při přípravě doporučení bezpečnostních opatření pro každodenní praxi.Aktuálním problémem řešeným v souvislosti NRLS je klasifikační schéma pro MU. NPSA zastřešuje také mnoho aktivit zaměřených na zvýšení bezpečnosti pacientů prováděných ve spolupráci sWHO – například kampaň cleanyourhands. V České republice by bylo nepochybně vhodné mít podobnou agenturu zabývající se těmito problémy., British health care is one of the most advanced health care systems in Europe in the field of patient safety. Author summarizes experience from his visit in National Patient Safety Agency, about current state, its history and future and suggests possible transfer of British know-how to local environment in Czech Republic. NPSA now undergoes a major change related to complete reformation of the agency which should result in much faster response on patient safety incident report, broader involvement of health care workers into the reporting process, and leveraging the compliance to issued recommendations in daily work. National Reporting and Learning System (NRLS) is key tool in NPSA work. NRLS collects incident reports from individual trusts on national level and provides statistics and benchmarks back to the reporters. Stored records are used for research in the process of preparing the safety recommendations for daily work. In relevance with NRLS the problem of incident classification is also being solved. NPSA runs also several other activities focused on patient safety in cooperation with WHO – eg. cleanyourhands campaign. In Czech Republic a similar agency taking care about such matters is definitely needed., and Zdeněk Hřib
Starší nemocní představují značnou část pacientů s revmatickými chorobami (osteoartróza, dna, pyrofosfátová artropatie, revmatická polymyalgie, pokročilá stadia chronických zánětlivých revmatických onemocnění aj). Žádný z léků, užívaných k terapii revmatických onemocnění, není u starších nemocných kontraindikován; nicméně úskalím farmakoterapie seniorů je zejména vyšší výskyt nežádoucích účinků spolu s horší spoluprací pacienta a polypragmazií, jež může omezovat možnosti farmakoterapie lékovými interakcemi. Rizika, spojená s farmakoterapií, však mohou být u některých onemocnění podstatně nižší, než rizika vyplývající z neléčené závažné choroby. U každého pacienta je proto vždy třeba zvážit individuálně přínos a riziko terapie. Se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků a lékovými interakcemi je třeba počítat zejména u nesteroidních antirevmatik. Tyto léky by měly být starším pacientům podávány jen v indikovaných případech a pokud možno po co nejkratší dobu. Terapie chorobu modifikujícími léky revmatoidní artritidy je v principu u seniorů možná za předpokladu pravidelných bezpečnostních kontrol, vhodné je začít nižšími dávkami a dle tolerance pak dávku zvyšovat. Terapie glukokortikoidy je rovněž u seniorů možná za pravidelných kontrol a zajištění prevence glukokortikoidy indukované osteoporózy. Pomalu působící léky osteoartrózy jsou vhodnou a bezpečnou alternativou léčby osteoartrózy i u seniorů, nemají žádné závažné nežádoucí účinky a jejich tolerance je i u starších nemocných velmi dobrá., Great part of patients with rheumatic disorders (osteoarthritis, gout, pyrophosphate arthropathy, polymyalgia rheumatica, advanced stages of chronic inflammatory rheumatic diseases, etc) are elderly people. None of the drugs used for the therapy of rheumatic diseases is contraindicated in older patients; however, one of the pitfalls of pharmacotherapy in seniors is a higher incidence of adverse events combined with poor patient collaboration and polypragmasia which can limit the options for pharmacotherapy due to drug interactions. Nevertheless, pharmacotherapy related risks can be substantially lower in some patients than the risks associated with untreated severe disease. Therefore the risk-benefit ratio must be assessed for every patient on an individual basis. Especially non-steroidal anti-inflammatory drugs involve a higher risk of adverse events and drug interactions. In older patients, these drugs should be used only in indicated cases and for the shortest time possible. Treatment of rheumatoid arthritis by disease modifying drugs is basically possible in elderly patients only if treatment safety monitoring is performed on a regular basis; dosage should be initiated at a lower level and increased according to tolerance. Glucocorticoid therapy is also possible in seniors, as long as their monitoring on a regular basis and glucocorticoid-induced osteoporosis prevention are assured. Slow acting drugs for osteoporosis are a suitable and safe alternative for the treatment of osteoarthritis in senior patients; they have no serious adverse effects and are very well tolerated by older patients., Marta Olejárová, and Lit.: 24
Většina léčiv se po absorpci váže na specifické bílkoviny krevní plazmy. Změny koncentrací plazmatických bílkovin ovlivní množství vázané a volné frakce jednotlivého léčiva a tím i jeho účinek. U starších pacientů se častěji setkáváme s hypalbuminemií danou především malnutricí a malabsorbcí, dále též nižší funkční synteticko u kapacitou jater a častějšími ztrátami proteinů. Tato hypalbuminemie zvyšuje volno u frakci léčiv a tím i účinnost léků, které se váží na albumin. Při chronických zánětech, infekcích, nádorových onemocněních se zvyšuje alfa-1- kyselý glykoprotein a tím se snižuje volná frakce léčiv, jež se váží na tuto bílkovinu akutní fáze. Proto je nutné v indikovaných případech vedle celkové hladiny léčiv v plazmě stanovovat plazmatické koncentrace volných frakcí: u léčiv, kde je známa významná vazba na proteiny a kde je úzké terapeutické rozmezí; u stavů, které vedou k změně hladiny proteinů v plazmě., Following their absorption, the majority of drugs bind to specific plasma proteins. Any change to plasma protein concentrations affects the proportion of bound and free fraction of the drug and thus also its effect. Older patients suffer more frequently from hypo albuminemia, mostly due to malnutrition and malabsorption but also due to lower functional capacity of the liver and recurring protein loses. This hypo albuminemi a increases the free fraction of drugs and thus the efficacy of the drugs that bind to albumin. Alfa-1-acid glycoprotein concentration increases in patients with chronic inflammatory diseases, infections and tumours and this leads to decrease in the free fraction of drugs that bind to this acute phase protein. Consequently, it is necessary in indicated cases to, apart from the total drug plasma concentrations, to also me asure plasma concentrations of free fractions: for drugs that are known to significantly bind to plasma proteins and that have narrow therapeutic index; in patients whose health status could result in plasma proteins levels deviations., Tomáš Adámek, Zoltán Paluch, Štefan Alušík, and Lit.: 16
Regulace příjmu potravy a nutričního stavu organismu je komplexní děj, který se odehrává na úrovni několika orgánových systémů. Centrálním regulátorem je hypothalamus, který integruje nervové a hormonální signály z periferie a monitoruje sérové hladiny glukózy a lipidů. V hypothalamu se nacházejí neurony produkující jak orexigenní hormony zvyšující příjem potravy (neuropeptid Y, agouti-related protein, orexiny), tak anorexigenní hormony, které působí opačným mechanismem (proopiomelanokortin, kokainem a amfetaminem regulovaný transkript). Gastrointestinální trakt je místem produkce především anorexigenních regulačních hormonů (cholecystokinin, oxyntomodulin, bombesin), které zpětnovazebně prostřednictvím cirkulace a vagových zakončení ovlivňují hypothalamická centra. Jediným orexigenním peptidem tvořeným v trávicím traktu je ghrelin. Pankreatické hormony (inzulin, pankreatický polypeptid, amylin), které ovlivňují glukózový metabolismus, regulují také příjem potravy a nutriční stav organismu přímým působením na CNS i nepřímo prostřednictvím ovlivnění glykémie. Pohled na tukovou tkáň jako na pasivní úložiště energie je již překonán. Adipocyty produkují řadu hormonálně aktivních látek, které se podílejí jak na regulaci tělesné hmotnosti (leptin), tak insulinové senzitivity (adiponektin, rezistin). Sérové hladiny uvedených regulačních hormonů reagují dynamicky jak na příjem potravy, tak na celkový nutriční stav organismu. Jejich periferní nebo centrální aplikace působí změnu příjmu potravy a u některých z nich byla již vyvinuta syntetická analoga, u kterých se předpokládá využití v léčbě poruch výživy u člověka. Proto jsou tyto hormony vhodné ke studiu z pohledu klinické biochemie jako potencionální biomarkery., Regulation of food intake and nutritional status is a complex process which takes place in several organ systems. Hypothalamus is the central regulator that integrates signals from the nervous system and peripheral hormones and monitors serum levels of glucose and lipids. In the hypothalamus, there are neurons producing both orexigenic hormones that increase food intake (neuropeptide Y, agouti-related protein, orexins), and anorexigenic hormones, that act in antagonistic way (proopiomelanocortin, cocaine- and amphetamine-regulated transcript). Gastrointestinal tract is mainly the source of anorexigenic regulatory hormones (cholecystokinin, oxyntomodulin, bombesin), that influence hypothalamic centres by both circulation and vagal nerves. The only orexigenic peptide produced by gastrointestinal tract is ghrelin. Pancreatic hormones (insulin, pancreatic polypeptide, amylin), that influence glucose metabolism, regulate also food intake and nutritional status of the organism both by direct action on CNS and indirectly through changes of glycaemia. Adipose tissue is not considered a passive place of energy stores anymore. Adipocytes produce quite a number of hormonally active substances that participate in the regulation of body weight (leptin), and insulin sensitivity (adiponectin, resistin). Serum levels of above-mentioned regulatory hormones are dynamically influenced both by food intake, and general nutritional status of the organism. Peripheral or central administration leads to changes in food intake and for some of them synthetic analogues are being developed with potential future use in treatment of nutritional disorders. Thus, these hormones are suitable for studies in the field of clinical biochemistry as potential biomarkers., Jiří Bronský, Richard Průša, and Lit.: 35
Zinkové proteiny jsou nejpočetnější skupinou metaloproteinů lidského genomu. Jejich struktura je tak rozličná, jak pestré jsou funkce, které v organismu plní – od biokatalyzátorů, přes transportéry, detoxikanty až po transkripční faktory. Proteiny spojené se zinkem je možno formálně rozdělit na zinkové enzymy a zinkové neenzymové proteiny. Mezi nejpočetnější skupinu zinkových enzymů patří zinek dependentní metaloproteinázy. Zástupci této skupiny enzymů se účastní procesů, jako je embryonální vývoj, formace kostí, reprodukce, artritida nebo nádorové procesy. Pro přehlednost a zařazování proteináz byly vytvořeny různé klasifi kační systémy. V této práci je použit systém MEROPS, který rozděluje proteinázy na základě strukturních podobností. V přehledu biologických funkcí vybraných zinkových metaloproteináz u člověka jsou uvedeny významné skupiny enzymů, jakými jsou aminopeptidáza N, neprilysin, karboxypeptidázy, ADAM enzymy a zvláště matrixiny. Mezi zinkové neenzymové proteiny patří proteiny pro distribuci zinku, proteiny se zinkovými prsty a metalothioneiny. V současnosti jsou známy dvě rodiny proteinů zodpovědných za transport zinku, ZnT proteiny a Zip proteiny. Jakákoliv porucha regulace transportu zinku prostřednictvím jejich specifi ckých transportérů je většinou spojena se specifi ckým onemocněním. Také ve skupině proteinů se zinkovými prsty, které většinou fungují jako transkripční faktory, byla prokázána přímá souvislost mezi proteinem a určitým onemocněním. Příkladem je Wilmsův nádor nebo některé neurodegenerativní poruchy. Metalothioneiny, superrodina neenzymatických peptidů s malou molekulovou hmotností a s unikátní aminokyselinovou sekvencí, mají mnoho biologických funkcí. Mezi hlavní patří funkce imunoregulační, neuroprotektivní, metaloregulační a detoxikační. Zájem o tyto molekuly vzrůstá díky tomu, že jsou to nadějné tumorové markery a že jsou příčinou chemorezistence v léčbě nádorových onemocnění. Také o jiných zinkových metaloproteinech se uvažuje jako o perspektivních diagnostických markerech. V laboratorní medicíně se tak otevírají nové možnosti diagnostického využití zinkových metaloproteinů., Zinc proteins are the most numerous group of metalloproteins in the human genome. Their structure is as diverse as their function in organism, which ranges from biocatalysts, transporters, detoxicants to transcription factors. It is common to divide zinc proteins formally into group of zinc enzymes and group of zinc non-enzymatic proteins. The most abundant zinc enzymes are zinc-dependent metalloproteinases. Members of this group of enzymes are implicated in processes including embryonic development, bone formation, reproduction and arthritis or tumor growth. For lucidity and proteinases organising were created various one-term systems. In this work we used the system MEROPS, where proteinases are assigned to families on the basis of structure similarities. In this overview of biological functions of selected human zinc metalloproteinases are listed important enzyme groups such as aminopeptidase N, neprilysin, carboxypeptidases, ADAM enzymes, and especially matrixins. Proteins for zinc transport, zinc fi ngers proteins, and metallothioneins belong between zinc non-enzymatic proteins. Two protein families have now been implicated in zinc transport, ZnT proteins and Zip proteins. Any dysregulation in zinc transport via the specifi c protein transporters have been linked to specifi c diseases. Direct connection between protein and specifi c disease was proofed also in the group of zinc fi ngers proteins functioned as transcription factors. The examples are Wilm’s tumour or some neurodegenerative disorders. Metallothioneins, the superfamily of non-enzymatic peptides with low molecular mass and with unique sequence of amino acids, play many important biological roles, including immunoregulation, neuroprotection, metalloregulation, and detoxifi cation. The interest in these molecules has been increased because they were found as promising tumour markers. They are also responsible for platinum cytostatic chemoresistence in treatment of tumour diseases. Also other zinc metalloproteins are hoped to be perspective diagnostic markers. There is a new promising fi eld of their diagnostic use in laboratory medicine., Kukačka Jiří, Kizek R., Průša R., and Lit.: 40
Cíl práce: Posoudit vliv jednorázové hemodialýzy a dlouhodobé pravidelné hemodialyzační léčby (1 rok) na hladinu C-reaktivního proteinu (CRP) u pacientů s chronickým renálním selháním. Název a sídlo pracoviště: Oddělení klinické biochemie, FN u sv. Anny v Brně. Materiál a metody: Do sledování bylo zavzato celkem 27 nemocných podstupujících pravidelnou hemodialýzu (bikarbonátová hemodialýza, membrána hemophan). Dialýzy probíhaly po dobu 3–4 hodin 3krát týdně. Plazmatická koncentrace CRP, albuminu a diferenciální rozpočet leukocytů byly stanoveny běžnými rutinními metodami. Krev na vyšetření byla odebrána před hemodialýzou a po hemodialýze na počátku sledování a znovu po 12 měsících pravidelné hemodialyzační léčby. K vyhodnocení byly použity párové přístupy statistické analýzy: dvoucestná analýza rozptylu (ANOVA) u parametricky rozložených dat a Wilcoxonův párový test pro neparametrická data. Výsledky: Průměrná koncentrace CRP byla po jednorázové hemodialýze signifi kantně vyšší, než před hemodialýzou (12,3 ± 2,22 a 9,9 ± 2,12 mg/l, p < 0,01). Po 12 měsících pravidelné hemodialýzy nebyl nalezen signifi kantní rozdíl v hladině CRP ve srovnání s hodnotou na počátku sledování (8,6 ± 2,83 a 9,9 ± 2,12 mg/l, p = 0,191). Závěr: Výsledky podporují hypotézu, že aktivaci mediátorů zánětu (CRP) může ovlivnit jednorázová hemodialyzační procedura, hladina CRP však nezávisí na délce trvání chronické hemodialyzační léčby., Objective: To identify if a single hemodialysis session or long-term (one year) hemodialysis treatment infl uences serum C-reactive protein (CRP) level in patients with chronic renal failure. Settings: Department of Clinical Biochemistry, St. Anna’s Faculty Hospital, Brno, Czech Republic. Methods: A total of 27 patients on maintenance hemodialysis (bicarbonate hemodialysis with hemophan membrane) were included in the study. Their chronic dialysis protocol consisted of 3-4 hours sessions three times a week. Plasma CRP concentration, blood leukocyte differential counts and albumin were determined by routine methods. Blood samples were taken before and after a single hemodialysis sessions at the start of the study, and after 12 months of regular hemodialysis treatment. Two-factor analysis of variance in parametrically ordered data and the Wilcoxon paired test for non-parametrically ordered data were used. Results: The mean CRP level after a 4-hour hemodialysis session was signifi cantly higher than that before hemodialysis (12.3 ± 2.22 and 9.9 ± 2.12 mg/l, p < 0.01). No signifi cant changes in mean CRP levels were found after 12 months of regular hemodialysis treatment in comparison with CRP levels at the start of the study (8.6 ± 2.83 and 9.9 ± 2.12 mg/l, p = 0,191). Conclusion: Our study corroborates the hypothesis that the hemodialysis procedure itself can affect infl ammation markers (CRP), but CRP level does not depend on the length of time of regular hemodialysis treatment., Soška Vladimír, Sobotová D., and Lit.: 23