Delirantní stavy jsou nejčastější neuropsychiatrickou patologií u hospitalizovaných pacientů vyššího věku. Delirium ve stáří představuje akutní, život ohrožující stav. Nerozpoznané a neléčené delirium zvyšuje úmrtnost, prodlužuje hospitalizaci, vede ke ztrátě funkčních schopností a podle některých studií zvyšuje incidenci demence v následujících 5 letech. Proto je třeba, aby lékaři delirium včas rozpoznali a léčili. Článek podává přehled o současném stavu znalostí epidemiologie a etiopatogeneze deliria a možností léčby a prevence této závažné komplikace., Delirium represents the most common neuropsychiatric pathology in hospitalized old patients. Delirium is understood as acute, life threatening event. Missed diagnosis and non-treatment of delirium increase mortality, risk of complications and functional deterioration, prolong length of hospital stay and, according to some studies increase the incidence Of dementia during the 5 years following delirium. Therefore, it is necessary for physicians to gain knowledge and skills to diagnose and treat delirium. The aim of this paper is to review current knowledge about epidemiology and aetiopathogenesis of delirium and to explore possibilities in treatment and prevention of this serious condition., Eva Topinková, Lit: 37, and Souhrn: eng
Lymeská borelióza je multiorgánové infekční onemocnění vyvolané spirochetami Borrelia burgdorferi sensu lato, v Evropě zejména Borrelia garinii, Borrelia afzelii a Borrelia burgdoreferi sensu stricto. Vektorem jejich přenosu jsou nejčastěji infi kovaná klíšťata rodu Ixodes (v našich podmínkách Ixodes ricinus). Od roku 1986 do současnosti bylo zaznamenáno 78 952 případů lymeské boreliózy, která je tak šestkrát častější než další onemocnění – klíšťová encefalitida, jehož virus je také přenášen klíšťaty. Onemocnění může probíhat buď bezpříznakově, nebo symptomaticky s velmi rozmanitou klinickou manifestací, např. postižení kůže, kloubů, nervového systému, srdce, s možností přechodu do chronicity, kdy se uplatňují imunopatologické procesy s klinickými relapsy onemocnění. Diagnostika lymeské boreliózy je založena na posouzení klinických projevů, epidemiologické anamnéze a laboratorním vyšetření různých biologických materiálů (např. vyšetření protilátek pomocí ELISA a western blot, elektronová mikroskopie, PCR, eventuálně kultivace). Cílem kauzální antibiotické léčby je odstranění spirochet., Lyme borreliosis is a multi-organ infectious disease caused by spirochetes of the Borrelia burgdorferi sensu lato group, in Europe is primarily caused by Borrelia garinii, Borrelia afzelii and Borrelia burgdoreferi sensu stricto. Most of the time, these bacteria are transmitted infected ticks of the genus Ixodes (in the Czech Republic by Ixodes ricinus). From 1986 till now, it has been described 78,952 cases of Lyme diseases, which is six times more frequent than further disorder transmitted by ticks – encephalitis caused by virus. This infection can been in progress either asymptomatic or symptomatic with very various clinical manifestations as infl iction of the skin, joints, nervous system, heart with possibility to chronic disease with immunopathologic processes and clinical relapses of the disease. The diagnosis of Lyme borreliosis is based on clinical manifestation, epidemiological anamnesis and laboratory testing of different biological materials (for example antibody detection by ELISA and western blot, electron microscopy, PCR, alternatively cultivation). The aim of causal treatment is elimination of spirochetes by antibiotics., Bolehovská R., Plíšek S., Plíšková L., Čermáková Z., Palička V., and Lit.: 26
Tyreoidální orbitopatie je zánětlivé onemocnění očnice doprovázející autoimunitní onemocnění štítné žlázy, nejčastěji Gravesovu-Basedowovu chorobu. Je klinicky zřejmá u poloviny nemocných a ve 3?5 % případů má těžký, progredující průběh ohrožující zrakové funkce. Protože diabetes mellitus 1. typu a autoimunitní onemocnění štítné žlázy mají obdobnou patogenezi a překrývající se genetický základ, nepřekvapuje, že onemocnění štítné žlázy se během sledování vyvine až u 30 % diabetiků. Je důležité posoudit odděleně aktivitu a závažnost orbitopatie. Léčba má nejlepší výsledky na počátku onemocnění ve fázi vysoké aktivity. Základem terapie závažné orbitopatie zůstávají vysoké dávky kortikoidů, nezbytné i u diabetiků. Podle zkušeností posledních let je zřejmě nejbezpečnější pulzní podání metylprednisolonu v týdenních intervalech do kumulativní dávky 4,5 g. Radioterapie je u diabetiků kontraindikována pro možnost zhoršení retinopatie. Chirurgická dekomprese orbity je indikována při progredující neuropatii a těžkém exoftalmu v aktivním stadiu, korekční chirurgické zákroky na okohybných svalech a kosmetické operace očních víček by naopak měly být odloženy do doby, kdy aktivita zánětlivého procesu zcela odezní., Jan Čáp, and Lit. 31
Zánětlivá onemocnění oka představují nesourodou skupinu onemocnění, která mohou vést ke zhoršení vidění až ke ztrátě oka. Autorka ve své práci podává ucelený stručný přehled nejčastěji se vyskytujících onemocnění, uvádí jejich příznaky, klinický obraz., Alena Feuermannová, and Lit. 7