Jako dobový dokument zde nejdříve přinášíme podstatné části Šafránkova vlastního životopisu, jež vydal vlastním nákladem v roce 1936. Tato, dnes naprosto běžná sebeprezentace vyvolala u starší generace univerzitních fyziků podrážděnou reakci. Důkaz o tom nalezeneme v příslušné (zde rovněž přetištěné) autobiografie Vladimíra Nováka. Je velmi pravděpodobné, že Novák na Šafránka přenesl svou averzi k některým fyzikům starší generace, jmenovitě profesorům Felixovi a Posejpalovi. Třetím dokumentem je ukázka z knihy právě vydané nakladatelstvím Academia, v niž autorka líčí události provázející Šafránkovy přednášky ve Společnosti pro šíření vědeckých a politických znalostí v padesátých letech., Jaroslav Šafránek ; úvod redakce společný dalším dvěma článkům je uveden na straně 318., and Části Šafránkova vlastního životopisu [Curriculum vitae. Vlastním nákladem, Praha 1935, s. 5-8, 13-28]
Vedlejší fyzikální jednotky se obvykle zavádějí tehdy, když existují značné praktické důvody a přínosy z jejich užití. Je DARI takovou vedlejší jednotkou? V článku "DARI - jednotka měření vhodná k praktickému vyhodnocení účinků nízkých dávek ionizujícího záření" [1] autoři popisují své důvody pro zavedení vedlejší, či dokonce nové jednotky, kterou pojmenovali DARI (Dose Annuelle due aux Radiations Internes). Dosud se k stanovení dávkového ekvivalentu Hg používá Sievert [J.kg1]. Autoři se domnívají, "že dávka je udávána v jednotkách, které jsou pro laiky obtížně srozumitelné", a navrhují jednotku, jež je ekvivalentní dávce 0,2 mSv a je blízká dávce, již člověk obdrží vlivem radioaktivity lidských tkání, konkrétně příspěvku k její hodnotě od draslíku 40K a uhlíku 14C. and Pavel Pitřík.
V letech 1999 a 2000 se setkaly a sloučily čtyři tradiční směry laserové technologie. Dva z nich byly zaměřeny na hledání stabilní opakovací frekvence stále kratších optických impulsů a na hledání co možná nejstabilnější neměnné optické frekvence. Sňatek ultrarychlých a ultrastabilních laserů zprostředkovaly převážně dva mezinárodní týmy, a k největšímu vzrušení došlo, když přišlo na svět mikrostrukturované optické vlákno zvláštní konstrukce, které bylo natolik nelineární, že bylo schopné produkovat "bílé světlo" z femtosekundových impulsů, takže výstupní spektrum obsáhlo celou optickou oktávu. Pak se poprvé podařilo realizovat interval optických frekvencí, který se rovnal nejnižší frekvenci hřebenu, a odpočítat tento interval jako násobek opakovací frekvence femtosekundového impulsního laseru. Takové, převodovku připomínající spojení mezi radiofrekvenčním standardem a jakýmkoli oprickým frekvenčním standardem, se objevilo, právě když dozrávaly ideje o zvyšování citlivosti. Čtyřčlenné spojení vedlo k explozi přesných měření frekvence a připravilo cestu pro rafinované testy některých našich draze opatrovaných fyzikálních principů, jako časové stability některých základních čísel ve fyzice (např. konstanty "jemné struktury", rychlosti světla, určitých poměrů atomových hmotností...), a ekvivalenci času měřeného hodinami založenými na různých fyzikálních jevech. Technologie stabilních laserů také umožňuje časově synchronizovat dva nezávislé femtosekundové lasery tak přesně, že se chovají, jako by zdrojem byl jediný laser. Zdokonalení experimentů s čerpacím a sondovacím svazkem přinese významnou aplikaci prostorového skenování biologických vzorků, které bude specifické pro konkrétní vazbu. Následující dekáda v optické fyzice by měla být ohromující., John L. Hall ; přeložil Ivan Gregora., and Obsahuje seznam literatury