Number of results to display per page
Search Results
172. První české zkušenosti s lenalidomidem v terapii anemických nemocných s myelodysplastickým syndromem s delecí dlouhého ramene 5. chromozomu
- Creator:
- Jonášová, Anna, Červinek, Libor, Bělohlávková, Petra, Čermák, Jaroslav, Beličková, Monika, Rohoň, Peter, Černá, Olga, Hochová, Ivana, Šišková, Magda, Kačmářová, Karla, and Janoušová, Eva
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
- Subject:
- lidé, lidé středního věku, mužské pohlaví, staří, ženské pohlaví, retrospektivní studie, registrace, thalidomid--analogy a deriváty--aplikace a dávkování, imunomodulace, myelodysplastické syndromy--diagnóza--farmakoterapie--genetika--imunologie, chromozomální delece, chromozomální aberace, výsledek terapie, nádorový supresorový protein p53--genetika, cytogenetické vyšetření, chromozómy lidské, pár 5--genetika, transfuze erytrocytů--statistika a číselné údaje, indukce remise, transfuzní závislost, and lenalidomid
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Myelodysplastický syndrom (MDS) je jedno z nejčastějších hematologických onemocnění ve věku nad 60 let. Přes intenzivní výzkum je však terapie této heterogenní krevní choroby velmi komplikovaná. V posledních letech se objevily 2 nové terapeutické přístupy, a to imunomodulační léčba a demetylační terapie. Zvláště imunomodulační léčba, reprezentovaná preparátem lenalidomid, znamená velký pokrok v léčně anemických nemocných specificky s 5q- aberací. Odpověď, především dosažení transfuzní nezávislosti, se pohybuje v původních studiích kolem 60–80 %. U nás byla tato terapie zahájena v roce 2008. Prezentujeme analýzu 34 nemocných, 31 žen, 3 mužů s mediánem věku 69 (46–80 let), z toho 27 nemocných (79,4 %) mělo diagnózu 5q- syndromu, 5 nemocných diagnózu refrakterní anémie s multilineární dysplazií, 1 nemocný refrakterní anémii s excesem blastů (RAEB 1) a 1 pacient neklasifikovatelný myelodysplastický syndrom/myeloproliferativní syndrom. Data nemocných jsou ukládána do lenalidomidové lišty Českého MDS registru. Jde o nemocné chronicky transfundované s diagnózou MDS s nižším rizikem a 5q- aberací. V našem souboru jsme zaznamenali odpověď na terapii reprezentovanou dosažením kompletní transfuzní nezávislosti u 91 % nemocných. Kompletní cytogenetická odpověď byla dosažena u 15 % nemocných a parciální odpověď u 67 %. U 15 % nemocných byla zjištěna mutace tumor supresorického genu TP53 (3 z 18 vyšetřených nemocných, 2 z nich progredovali do MDS s vyšším rizikem a následně do AML). Lenalidomid byl u většiny nemocných velmi dobře tolerován. Na tomto, byť zatím malém souboru prezentujeme vysokou efektivitu tohoto preparátu a základní principy a problematiku terapie lenalidomidem., Myelodysplastic syndrome (MDS) is a common hematological disease in patients over sixty. Despite intensive research, the therapy of this heterogeneous blood disease is complicated. In recent years, two new therapeutic approaches have been proposed: immunomodulation and demethylation therapy. Immunomodulation therapy with lenalidomide represents a meaningful advance in the treatment of anemic patients, specifically those with 5q- aberrations. As much as 60–70 % of patients respond and achieve transfusion independence. We present the initial lenalidomide experience of the Czech MDS group. We analyze Czech MDS register data of 34 (31 female; 3 male; median age 69 years) chronically transfused low risk MDS patients with 5q- aberration treated by lenalidomide. Twenty-seven (79.4 %) patients were diagnosed with 5q- syndrome, 5 patients with refractory anemia with multilineage dysplasia, 1 patient with refractory anemia with excess of blasts 1, and 1 patient with myelodysplastic/myeloproliferative unclassified. Response, as represented by achieving complete transfusion independence, was achieved in 91 % of patients. A true 5q- syndrome diagnosis in most our patients may be responsible for such a high response rate. Complete cytogenetic response was reached in 15 % of patients and partial cytogenetic response in 67 %, within a median time of 12 months. TP53 mutation was detected in 15 % (3 from 18 tested) and 2 of these patients progressed to higher grade MDS. The majority of patients tolerated lenalidomide very well. Based on this albeit small study, we present our findings of high lenalidomide efficacy as well as the basic principles and problems of lenalidomide therapy., and Anna Jonášová, Libor Červinek, Petra Bělohlávková, Jaroslav Čermák, Monika Beličková, Petr Rohoň, Olga Černá, Ivana Hochová, Magda Šišková, Karla Kačmářová, Eva Janoušová
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
173. Pseudomyxoma peritonei
- Creator:
- Kocián, Roman
- Format:
- braille, electronic resource, remote, and elektronický zdroj
- Type:
- model:article, article, Text, statistics, and TEXT
- Subject:
- lidé, pseudomyxom peritonea--diagnóza--terapie, nádory apendixu, incidence, ženské pohlaví, mužské pohlaví, recidiva, staging nádorů, popis nemoci, kombinovaná terapie, indukovaná hypotermie, protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie, algoritmy, výsledek terapie, smrt, přežití, prognóza, and laparotomie
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Pseudomyxoma peritonei je vzácný klinický syndrom; nádorový proces, pro který je charakteristické hromadění mucinózního ascitu a peritoneálních implantátů v břišní dutině. Primárním zdrojem je téměř vždy low grade mucinózní tumor apendixu. Jedná se o pomalu progredující, nízce agresivní, ale smrtící onemocnění s častými recidivami. Optimálním léčebným postupem je kompletní chirurgická cytoredukce (CRS) v kombinaci s peroperačně aplikovanou intraperitoneální hypertermickou chemoterapií (HIPEC) – tzv. Sugarbakerova metoda., Pseudomyxoma peritonei (PMP) is an uncommon clinical syndrome characterized by the slow and progressive accumulation of peritoneal implants and mucinous ascites, intraabdominal gelatinous collection (jelly belly). PMP is reported to originate from the low grade appendiceal mucinous neoplasm. Pseudomyxoma peritonei often recurs after treatment and may eventually cause death by abdominal visceral dysfunction via compression with mucinous ascites. Cytoreductive surgery (CRS) and perioperative intraperitoneal chemotherapy comprising hyperthermic intraperitoneal chemotherapy (HIPEC) with or without postoperative intraperitoneal chemotherapy (EPIC) has been regarded as the standard of care in specialized centers. It is often referred to as the „Sugerbaker procedure“. Conventionally, PMP is considered resistant to systemic chemotherapy. Even though complete cytoreduction is associated with prolonged overall survival, recurrence of disease is common and multiple operations are frequently required. Patients may enjoy sustained period of remission, free of symptoms, but long – term disease free survival is distinctly uncommon. The pathologic subtype remains the dominant factor in survival. Patients should be centralized to improve survival by a combination of surgical experience and adequate patient selection., Roman Kocián, and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
174. Psychogenní poruchy vidění u dětí
- Creator:
- Vaculová, Lenka, Timkovič, Juraj, Cholevík, Dalibor, Medřická, Hana, and Panáčková, K.
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- retrospektivní studie, zraková ostrost, oční nemoci--diagnóza--etiologie--psychologie, diagnostické techniky oftalmologické, poruchy zraku--diagnóza--etiologie--psychologie, testy zrakového pole--využití, psychický stres--komplikace, psychosomatické poruchy--diagnóza--etiologie, dětská psychologie, psychoterapie--metody, výsledek terapie, mladiství, dítě, ženské pohlaví, and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Cíl: Cílem předložené práce je detailní popis klinického nálezu u čtyř dětí s náhle vzniklým poklesem zrakových funkcí psychogenní příčiny. Metodika: Retrospektivně byla vyhodnocena zdravotnická dokumentace čtyř dívek s průměrným věkem 13 let (medián 14 let, interval 9–17 let), které byly sledovány na Oční klinice LF OU a FN Ostrava v době od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014. U všech dívek bylo provedeno komplexní oční a neurologické vyšetření včetně magnetické rezonance (MR) mozku, vizuálních evokovaných potenciálů (VEP), elektroretinografie (ERG) a v jednom případě lumbální punkce. Všechny dívky absolvovaly vyšetření dětským psychologem. Výsledky: U žádné z dívek v našem souboru případů jsme neprokázali organickou příčinu poklesu zrakové ostrosti. Výsledky oftalmologického, neurologického i doprovodných vyšetření (VEP, ERG, MR, lumbální punkce) byly ve všech případech negativní. Psychologické vyšetření prokázalo u všech dívek převahu psychosomatického původu obtíží. Po absolvování třech psychoterapeutických sezení u dětského psychologa došlo k plné úpravě zrakové ostrosti u všech dívek v našem souboru případů. Závěr: Neorganická ztráta zraku je klinická diagnóza vyhrazená pro stavy jedno- nebo oboustranného nevysvětlitelného poklesu zrakové ostrosti při absenci organického očního nebo celkového onemocnění. Diagnostický proces tohoto onemocnění je zdlouhavý, vyžadující multioborovou spolupráci. Základním léčebným přístupem je psychoterapie, která by měla probíhat pod dohledem zkušeného dětského psychologa., Purpose: The objective of the present paper is a description of clinical findings in four children with non-organic visual loss (NOVL). Methods: A retrospective case series analysis was performed on four girls who were followed up at the Ophthalmology Department of the University Hospital Ostrava from 1st January 2014 to 31st December 2014. The mean age of these patients was 13 years (median 14 years, range 9–17 years). Ophthalmological and neurological examinations were performed, including brain MRI, visual evocated potentials, electroretinography as well as lumbar puncture in one case. All girls were examined by a children psychologist. Results: An organic cause of reduced visual acuity was not identified in any of the four cases. The results of ophthalmological, neurological and other examinations (VEP, ERG, MRI, lumbar puncture) were negative. Psychological examination confirmed predominant psychosomatic background of the disorder in all cases. Visual acuity resolved completely in all patients after three psychotherapy sessions led by a child psychologist. Conclusion: Non-organic visual loss is a clinical diagnosis of inexplicable monocular or binocular visual acuity impairment without any organic eye disorder or general disease. Diagnostic process is lengthy and requires cooperation of various medical specialities. Psychotherapy is the primary therapeutic approach and should be supervised by an experienced child psychologist. Key words: non-organic visual loss – psychogenic vision disorders – childhood The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and L. Vaculová, J. Timkovič, D. Cholevík, H. Medřická, K. Panáčková
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
175. Pubovaginální sling - komplikace a jejich řešení
- Creator:
- Mainer, Karel and Krhut, Jan
- Type:
- model:article, article, Text, přehledy, Srovnávací studie, and TEXT
- Subject:
- stresová inkontinence moči--DIAGNÓZA--CHIRURGIE, pooperační komplikace--ETIOLOGIE--TERAPIE, rekonstrukční chirurgické výkony--METODY, výsledek terapie, lidé, lidé středního věku, and ženské pohlaví
- Language:
- Czech
- Description:
- Karel Mainer, Jan Krhut and Lit: 14
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
176. Pulzní radiofrekvenční terapie radikulární bolesti
- Creator:
- Gabrhelík, Tomáš, Michálek, Pavel, Berta, Emil, Adamus, Milan, Pieran, Marek, and Doleček, Libor
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- radikulopatie--radioterapie, bolesti zad--radioterapie, transkutánní elektrická nervová stimulace--metody--využití, výsledek terapie, výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče), and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Neuropatická bolest vyvolaná drážděním míšního nervu je jedním z nejčastějších symptomů provázejících degenerativní nebo poúrazové stavy páteře. Terapie radikulární bolesti zahrnuje postupy farmakologické, rehabilitační, psychologické, minimálně invazivní a chirurgické. Pokud není indikována operace a konzervativní léčba selže, může být metodou volby radiofrekvenční léčba bolesti. Pulzní radiofrekvenční terapie je řazena mezi neuromodulační postupy, při nichž dochází k dočasným elektrofyziologickým změnám ve vedení bolesti následkem působení elektrického pole o vysoké frekvenci. Cílem této studie bylo ověřit úspěšnost pulzní radiofrekvence v léčbě radikulární bolesti. Na souboru 101 pacientů jsme prokázali významné snížení bolestí nejméně o 30 bodů dle vizuální analogové škály 30. a 180. den po léčbě u 74 (73,3 %), respektive 61 pacientů (60,4 %). Jedinou závažnou komplikací bylo mechanické poškození míšního kořene u nemocné s těžkou skoliózou páteře., Tomáš, Gabrhelík, P. Michálek, E. Berta, M. Adamus, M. Pieran, L. Doleček, and Lit.: 19
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
177. Radikální operace a radioterapie – jaký smysl a výsledky mají tyto modality u pacientů s karcinomem prostaty vyšších stadií
- Creator:
- Vít, Vítězslav, Čermák, Aleš, and Pacík, Dalibor
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- staging nádorů, nádory prostaty--chirurgie--klasifikace--patofyziologie--radioterapie, kombinovaná terapie, přežití, prostatický specifický antigen, výsledek terapie, riziko, dávkování radioterapie, radioterapie adjuvantní--škodlivé účinky--využití, gastrointestinální trakt--účinky záření, radioterapie--škodlivé účinky--využití, randomizované kontrolované studie jako téma, směrnice pro lékařskou praxi jako téma, retrospektivní studie, prostatektomie--využití, lidé, and mužské pohlaví
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Karcinom prostaty jako jeden z nejčastějších zhoubných nádorů a příčina smrti u mužů představuje vysoce závažný medicínský, ale i společenský a ekonomický problém. Diagnostika a následná léčba – jak kurativní, tak především léčba pokročilých stadií, včetně jejich komplikací – je proces, který je velmi náročný. Jednak pro pacienty, protože zejména časná detekce karcinomu prostaty se týká obrovské cílové skupiny mužů, jednak pro zdravotnictví, protože stále rostoucí incidence a prevalence karcinomu prostaty klade na systém nesmírné nároky organizační, personální a v neposlední řadě i ekonomické. Není možno říci, jaká je optimální léčba, protože onemocnění představuje velmi heterogenní skupinu, ale je třeba se pokusit odpovědět na otázku, jaká je optimální léčba u konkrétního pacienta a zda vzhledem ke stadiu onemocnění je ta která léčebná modalita možná a hlavně smysluplná. Autor se zaměřil na karcinom prostaty vyšších stadií a rizikových skupin a hodnotí možnosti provedení a výsledky jednotlivých léčebných modalit – radikální operace a radioterapie., Prostate cancer – one of the most common malignant tumours and cause of death in men – represents very significant medical but also social and economic problem. Diagnostics and ensuing treatment (both curative treatment and treatment of advanced stages, including associated complications) is a very complex process, not only for patients (because early detection of prostate cancer affects large numbers of men) but also for healthcare systems, because continuously increasing incidence and prevalence have significant organizational, HR and last but not at least economic demands. Owing to the heterogeneous nature of prostate cancer the optimal therapy is not clear. But we can try to determine the best treatment in an individual patient and assess if it is feasible and justified considering the individual prostate cancer stage. The author focuses on higher stage prostate cancer and higher risk groups and evaluates the feasibility and results of individual treatment options – radical surgery and radiotherapy., and Vít V., Čermák A., Pacík D.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
178. Raritná diagnostika infekčnej endokarditídy po transplantácii obličky
- Creator:
- Dedinská, Ivana, Skalová, Petra, Mokáň, Michal, Martiaková, Katarína, Osinová, Denisa, Pindura, Miroslav, Palkoci, Blažej, Vojtko, Marián, Hubová, Janka, Kadlecová, Denisa, Lendová, Ivona, Zacharovský, Radovan, Pekar, Filip, and Kaliská, Lucia
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- transplantace ledvin, pooperační komplikace, bakteriální endokarditida--diagnóza--etiologie--terapie, pozitronová emisní tomografie, počítačová rentgenová tomografie, rentgendiagnostika hrudníku, srdce - implantace chlopenních protéz, imunosuprese, kreatinin, výsledek terapie, C-reaktivní protein, antibakteriální látky--terapeutické užití, dospělí, lidé, and mužské pohlaví
- Language:
- Czech, Slovak, and English
- Description:
- Úvod: Infekčná endokarditída u pacienta po transplantácii obličky je závažná infekčná komplikácia, ktorá zvyšuje riziko straty štepu ako aj mortalitu pacientov. Najdôležitejším predisponujúcim faktorom je imunosupresívna liečba – predovšetkým indukčná imunosupresia. Materiál a popis prípadu: V transplantačnom centre Martin podstúpilo v období 12 rokov transplantáciu obličky 250 pacientov. Z tohto súboru pacientov bolo 5 pacientov (2 %) po náhrade chlopne. Prezentujeme prípad pacienta po transplantácii obličky s rozvojom endokarditídy bioprotézy aortálnej chlopne mesiac po úspešnej transplantácii obličky. Diagnostika endokarditídy štandardnými postupmi (transtorakálne echokardiografické vyšetrenie, transezofageálne echokardiografické vyšetrenie, hemokultúry) bola neúspešná. Endokarditídu sme diagnostikovali raritne až pomocou PET-CT vyšetrenia s následnou zmenou antibiotickej liečby a úspešným zvládnutím tejto potransplantačnej komplikácie. Záver: Endokarditída po transplantácii obličky je vážna komplikácia, ktorá výrazne zhoršuje mortalitu príjemcov. Riziko rozvoja infekčnej endokarditídy po transplantácii zvyšuje aj indukcia, a to predovšetkým antitymocytárny globulín. Diagnostika iba pomocou PET-CT vyšetrenia je raritná, ale v prípade nášho popísaného prípadu, zásadne zmenila prístup k pacientovi a viedla k úspešnej liečbe. Kľúčové slová: endokarditída – indukcia – PET-CT – transplantácia obličky, Introduction: Infective endocarditis in a patient after kidney transplantation is a serious infective complication which increases the risk of loss of the graft and also the mortality of patients. The most important predisposing factor is the immunosuppressive therapy – mainly induction immunosuppression. Material and case description: 250 patients underwent kidney transplantation throughout the period of 12 years in the Transplant Center Martin. This set of patients included 5 patients (2 %) after heart valve replacement. We present the case of a patient after kidney transplantation with development of endocarditis of the bioprosthesis of the aortic valve one month after successful kidney transplantation. Diagnostics of endocarditis by standard procedures (examination by transthoracic echocardiogram, transesophageal echocardiography, hemocultures) was unsuccessful. We rarely diagnosed endocarditis only by PET-CT examination with a consequent change of the antibiotic treatment and successful managing of this post-transplant complication. Conclusion: Endocarditis after kidney transplantation is a serious complication which significantly worsens the mortality of patients. The risk of development of infective endocarditis after transplantation is also increased by induction, mainly by antithymocyte globulin. Diagnostics only by PET-CT examination is rare; however, in this case it fundamentally changed the approach to the patient and led to a successful treatment. Key words: endocarditis – induction – kidney transplantation – PET-CT, and Ivana Dedinská, Petra Skalová, Michal Mokáň, Katarína Martiaková, Denisa Osinová, Miroslav Pindura, Blažej Palkoci, Marián Vojtko, Janka Hubová, Denisa Kadlecová, Ivona Lendová, Radovan Zacharovský, Filip Pekar, Lucia Kaliská
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
179. Raritní situace při ošetřování polytraumatizovaných pacientů – kazuistická sdělení
- Creator:
- Nikov, A., Pažin, Jaroslav, Hadač, J., Bělina, František, and Ryska, Miroslav
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, práce podpořená grantem, and TEXT
- Subject:
- polytrauma--diagnóza--patologie--terapie, tomografie rentgenová počítačová, pankreatoduodenektomie--využití, chirurgie trávicího traktu--metody--využití, pankreas--chirurgie--zranění, duodenum--chirurgie--zranění, jejunum--chirurgie--zranění, dopravní nehody, hepatektomie, vena cava inferior--chirurgie--zranění, stenty, pneumektomie, játra--chirurgie--zranění, akutní poškození ledvin, výsledek terapie, lidé, mužské pohlaví, lidé středního věku, and mladý dospělý
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Polytrauma je jednou z hlavních příčin mortality lidí v produktivním věku. Nejdůležitější při léčbě polytraumatu je rychlá aktivace záchranného systému. Při závažných poraněních je klíčový primární transport do specializovaného pracoviště – traumacentra. Naše kazuistické sdělení se zaměřuje na dva případy polytraumatizovaných pacientů, u kterých došlo v průběhu léčení k relativně vzácným situacím. V prvním případě se jedná o vzácné poranění slinivky břišní, které si vyžádalo pankreatoduodenektomii. V druhém případě o poranění jater ošetřené pravostrannou lobektomií se zřídkavou komplikací. Rovněž poukazuje na nezbytnost multioborové spolupráce v léčbě polytraumatizovaného pacienta., Polytrauma is one of the leading causes of mortality in people at productive age. Prompt activation of the rescue system is most important in the treatment. In cases of severe injuries, primary transport to a specialized hospital – trauma center is crucial. Our report is focused on two cases of polytraumatized patients whose treatment was associated with relatively rare situations. One of the patients suffered a pancreatic injury that required pancreaticoduodenectomy. The other patient had a liver injury, which was treated with right lobectomy with a rare complication. The necessity of a multidisciplinary approach to the management of severely injured patients is also emphasized in our report., and A. Nikov, J. Pažin, J. Hadač, F. Bělina, M. Ryska
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
180. Recidivující arytmie po katetrové ablaci původně paroxyzmální fibrilace síní a výsledky opakované ablace
- Creator:
- Fiala, Martin, Chovančík, Jan, Moravec, R., Wojnarová, Danuta, Szymeczek, Henryk, Neuwirth, Radek, Nevřalová, Renáta, Jiravský, Otakar, Januška, Jaroslav, Škňouřil, Libor, Dorda, Miloslav, Indrák, Jan, Černý, Jindřich, Nykl, Igor, and Branny, Marian
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- srdeční arytmie--terapie, recidiva, katetrizační ablace--metody, fibrilace síní--terapie, terapie opakovaná, výsledek terapie, předoperační péče, pooperační péče, and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Martin Fiala, J. Chovančík, R. Moravec, D. Wojnarová, H. Szymeczek, R. Neuwirth, R. Nevřalová, O. Jiravský, J. Januška, L. Škňouřil, M. Dorda, J. Indrák, J. Černý, I. Nykl, M. Branny and Lit.: 23
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public