Během posledních třiceti let se adaptivní optika proměnila z vysoce sofistikované, nákladné a utajované technologie v běžnou součást pozemských teleskopů, mikroskopů, laserových systémů či nastupujících systémů pro satelitní komunikaci. Podívejme se na základní principy této revoluční metody a přibližme si její historický vývoj., In the last thirty years adaptive optics has transformed from a highly sophisticated, expensive and obscure technology into common components for earth-bound telescopes, microscopes, laser systems or in emerging systems for satellite communication. Let’s take a closer look at the basic principles of this revolutionary method and its historical development., Jan Pilař., and Obsahuje bibliografické odkazy
Výzkum primárních procesů fotosyntézy probíhá na trojmezí tří velkých přírodních věd: fyziky, chemie a biologie. Předmětem tohoto článku je stručný přehled sledu elementráních chemických a fyzikálních pochodů od záchytu fotonu po syntézu adenosintrifosfátu (ATP) a úvod do kvantové teorie světlosběrných fotosyntetických antén., Research of primary processes of photosynthesis occurs at the boundary of three great natural sciences: physics, chemistry and biology. This article gives a brief overview of the elementary chemical and physical processes from the absorption of a photon to the synthesis of adenosintriphosphate molecules, and it introduces the reader to the theory of photosynthetic light-harvesting antennae., Tomáš Mančal., and Obsahuje bibliografii
The most common volcanoes on Earth are kilometre-sized scoria cones; conical edifices of pyroclastic material originating from explosive volcanic activity. Interestingly, scoria cones, as known on Earth, have not been observed on any other terrestrial body in the solar system despite the fact that magma degassing, and hence magma fragmentation, has to also occur on these bodies. Why?, Petr Brož., and Obsahuje bibliografické odkazy
Pestrá škála kosmologických testů ukazuje, že různé vlastnosti našeho vesmíru lze přesvědčivě vysvětlit, pokud je dominantní složkou jeho současného energetického obsahu rovnoměrně rozptýlená substance, jež dostala název temná energie. Jejím základním rysem je kosmická repulze způsobující zrychlené rozpínání prostoru, přičemž hustota temné energie zůstává neměnná; v Einsteinových rovnicích pole ji velmi dobře reprezentuje kosmologická konstanta Λ. Přirozeně, kosmologická konstanta se musí projevovat nejen v evoluci vesmíru, ale též v astrofyzikálních procesech. Představíme některé její astrofyzikální projevy studované opavskou relativistickou skupinou - vliv na pohyb hvězd v gravitačním poli supermasivních černých děr, na pohyb trpasličích galaxií na periferii obřích galaxií, na tvar a vlastnosti toroidálních konfigurací hmoty obíhajících supermasivní černé díry nebo sférických polytropických konfigurací modelujících hala temné hmoty., A wide range of cosmological tests indicates that various properties of the Universe can be well explained by the presence of a uniformly dispersed dominant part of the current energetic content, i.e. so-called dark energy. Its basic feature is expressed by cosmic repulsion, causing an accelerated expansion of space, whereas the density of dark energy remains unchanged; in Einstein field equations, dark energy is well described by the cosmological constant (Λ). Clearly Λ must be defined not only in Universe evolution, but also in astrophysical processes. Here we introduce some of the astrophysical phenomena of Λ studied by the relativistic group in Opava, e.g. its influence on the motion of stars in the gravitational field of supermassive black holes, on the motion of dwarf galaxies at the peripheries of giant galaxies, on the form and properties of toroidal configurations of fluid circling around supermassive black holes, or on polytrophic configurations modelling dark matter halos., Zdeněk Stuchlík, Petr Slaný, Jiří Kovář., and Obsahuje bibliografické odkazy
Studie se zaměřuje na proměnu epistemických předpokladů v průběhu 20. a začátku 21. století a jejich vlivu na charakter vědecké práce a vědeckého myšlení. Analyzuje tři styly myšlení a jednání, které mají vliv na klíčové aspekty vědecké tvorby, struktury vědních disciplín nebo odborné vzdělávání. Největší prostor je věnován třetímu stylu myšlení a jednání, který je označen jako onlife a je charakteristický tím, že do procesu tvůrčí vědecké činnosti vpouští umělou inteligenci nikoli jako prostý nástroj, ale jako aktivního aktéra., This article is focused on the transformation of epistemic assumptions during the 20th and early 21st centuries and their influence on the nature of scientific work and scientific thinking. In particular, it analyses three styles of thinking and action, that affect crucial aspects of scientific creation, the structure of scientific disciplines or vocational education. The highest space is considered to be the third style of thinking and action, referred to as onlife. It is characterized by the fact that the process of creative scientific activity allows artists to be intelligent, not as a simple tool but as an active actor., Michal Černý., and Obsahuje bibliografické odkazy
Arthur B. McDonald ; přeložil Ivan Gregora. and Proslov Artura B. McDonalda - v názvu článku je chybně uvedeno křestní jméno - správně = Arthura, tedy doplněno h