Cieľ: Cieľom práce bolo posúdenie výskytu stresu, stresorov, stratégií zvládania stresu a prediktorov stresu u sestier poskytujúcich paliatívnu starostlivosť (PS). Metodika: V rámci štúdie bol použitý štandardizovaný dotazník – Inventár copingových stratégií a dotazník zameraný na posúdenie stresu a stresujúcich situácií. Pri spracovaní údajov boli použité deskriptívne štatistické metódy a lineárna regresná analýza. Výsledky: Prieskumu sa zúčastnilo 68 sestier poskytujúcich PS s priemerným vekom 37,9 rokov a priemernou dĺžkou praxe v PS 8,22 rokov. Celkovo sme zaznamenali iba zriedkavý výskyt stresu v sledovanej vzorke sestier, pričom reakcie na stres sme zaznamenali najmä v emocionálnej a fyzickej oblasti. Najvýznamnejšími stresormi boli smrť a umieranie pacienta, pracovná záťaž (hlavne nedostatok personálu), pracovné prostredie a rodina pacienta. Sestry v stresových situáciách využívali viac príklonové stratégie zvládania stresu – najmä riešenie problému a sociálnu oporu. Signifikantnými prediktormi stresu boli v tejto vzorke pasívne stratégie zvládania (sebaobviňovanie) a mladší vek. Tieto premenné vysvetľovali 26,6 % variability stresu u sestier poskytujúcich PS. Záver: Ako optimálne sa javia programy zamerané na znižovanie vulnerability sestier, efektívnejšie využívanie aktívnych stratégií zvládania stresu a účinnejšiu komunikáciu s rodinou pacienta., Aim: The aim of this study is to assess the occurrence of stress, stressors, and stress coping strategies and stress predictors in nurses providing palliative care (PC). Methods: The study used a standardized questionnaire – Coping Strategies Inventory and a questionnaire aimed to assess stress and stressful situations. Data were processed by descriptive statistical methods and a linear regression analysis. Results: Sixty eight nurses working in PC at the average age of 37.9 years and the average term of practice in PC of 8.22 years participated in the survey. Overall, we only observed rare occurrence of stress in the study sample of nurses, and stress and we have noted responds to stress particularly in the physical and emotional area. The highest stressors were patient’s death and dying, workload (particularly staff shortages), working environment and relations with patient’s family. Nurses rather used active stress coping strategies in stressful situations, especially problem-solving and social support. Passive stress-coping strategies (self-criticism) and younger age were significant predictors of stress in this sample group. These variables explained 26.6% of stress variability in nurses working in PC. Conclusion: Training focused on decreasing vulnerability of nurses, more efficient using of active stress-coping strategies, and more efficient communication with patient’s family seems to be an appropriate solution to reduce stress., Mária Sováriová Soósová, Jana Sušinková, Mária Cenknerová, and Literatura
Cieľ: Cieľom práce bolo posúdenie výskytu stresu, stresujúcich situácií, stratégií zvládania stresu a prediktorov stresu u sestier pracujúcich na oddeleniach anestéziológie a intenzívnej medicíny (OAIM). Metodika: V rámci štúdie bol emitovaný štandardizovaný dotazník – Inventár copingových stratégií a dotazník vlastnej konštrukcie zameraný na posúdenie stresu a stresujúcich situácií. Pri spracovaní údajov boli použité deskriptívne štatistické metódy a lineárna regresná analýza. Výsledky boli spracované na hladine štatistickej významnosti α ≤ 0,05. Výsledky: Prieskumu sa zúčastnilo 42 sestier z východoslovenského regiónu s pracovným zaradením na OAIM, ktorých priemerný vek bol prepočítaný na 35,6 roka a priemernou dĺžkou praxe na OAIM 11,5 rokov. V sledovanom súbore bol zaznamenaný iba zriedkavý výskyt stresu, pričom relevantné hodnoty stresu boli zistené najmä vo fyzickej a emocionálnej oblasti. Najviac vyskytujúcimi sa ochoreniami u tejto skupiny sestier boli bolesti chrbtice, migrény, vysoký krvný tlak a poruchy menštruačného cyklu. Najviac stresujúco na sestry pôsobili: pracovná záťaž, najmä nedostatok personálu, smrť a umieranie pacienta a pracovné prostredie (hlavne neadekvátne vybavenie). Sestry v stresových situáciách využívali viac príklonové – aktívne stratégie zvládania stresu – riešenie problému, sociálnu oporu a kognitívnu reštrukturalizáciu. Pracovná záťaž a využívanie pasívnych copingových stratégií sa ukázali ako signifikantné prediktory stresu. Tieto premenné vysvetľovali 30 % variability stresu u sestier pracujúcich na OAIM. Záver: Z prieskumu vyplýva, že jedným z optimálnych spôsobov, ako redukovať stres sestier je zabezpečenie adekvátneho personálneho obsadenia. Vhodným postupom sa javia aj tréningy zamerané na manažment a zvládanie stresu na individuálnej úrovni., Aim: The objective of this study was to assess the prevalence of stress, stressful situations, coping strategies and stress predictors of stress in nurses working in departments of anaesthesiology and intensive medicine (OAIM). Methods: The study used a standardized questionnaire – Coping Strategies Inventory and questionnaire of own design aimed to assess stress and stressful situations. For data processing were used descriptive statistical methods and linear regression analysis. The results were processed for statistical significance level α ≤ 0.05. Results: The survey was attended by 42 nurses working on OAIM from Eastern Slovakia with an average age of 35.6 years and average length of practice on OAIM 11.5 years. Overall, we observed only rare occurrence of stress in the study sample, whereas relevant values of stress were particularly in the physical and emotional area. The most occurring diseases in this group of nurses were back pain, migraines, high blood pressure and impairment of menstrual cycle. The highest stressful influence on nurses was: workload (particularly staff shortages), death and dying patient and working environment (especially inadequate equipment). In stressful situations nurses use more active stress coping strategies – problem solving, social support and cognitive restructuring. Workload and the use of passive coping strategies have proved to be significant predictors of stress. These variables explained 30% of the variability of stress in nurses working on OAIM. Conclusion: The results show that the optimal way to reduce stress is to ensure adequate nurse staffing. Training focused on stress management at the individual level seems to be an appropriate solution to reduce stress., Mária Sováriová Soósová, Anna Varadyová, and Literatura
Carnap’s reinvention of the Ramsey-sentence approach to scientific theories has been at the center of a new debate in recent years. Following Grover Maxwell, Psillos (2000a) argued that Carnap’s re-invention of the Ramsey-sentence had failed to lead to the desired neutral stance in the realism-instrumentalism debate, and ended, instead, to a form of structural realism which happened to be liable to Newman’s objection to Russell’s version of structural realism. The objection held that without putting suitable restrictions on the range of the variables of the Ramsey-sentence, a Ramsey-sentence approach to theories renders trivial and a priori true all ontological commitments to unobservable entities issued by scientific theories. By arguing that Carnap achieved the neutral stance, Friedman (2011) counter Psillos claim. He denied that any form of realism could be attributed to Carnap. In this paper, I provide a middle ground, where an unorthodox form of structural realism could be attributed to Carnap. I highlight parts of Carnap’s work which deal with the problem of designation of abstract terms and the relation of the language to the facts of the matter (in Carnap 1934; 1950; 1966), to argue that it was Carnap’s view about the practical methodological considerations, being at work in the construction (or choice) of the linguistic systems, which led him to the unorthodox form of structural realism. I also claim that the same practical considerations constitute the nub of a viable Carnapian answer to Newman’s objection., Carnapovo znovuobjevení Ramseyova přístupu k vědeckým teoriím bylo v posledních letech v centru nové debaty. Následovat Grovera Maxwella, Psillos (2000a) dohadoval se o tom Carnap re-vynález Ramsey-věta nedokázala vést k žádoucímu neutrálnímu postoji v realismu-instrumentalism debata, a končil, místo toho, k formě strukturálního realismu, který náhodou byl. náchylný k Newmanově námitce proti Russellově verzi strukturálního realismu. Námitka tvrdila, že bez toho, aby se omezovaly rozsah proměnných Ramseyovy věty, Ramseyův přístup k teoriím činí triviální a a priori pravdivé všechny ontologické závazky vůči nepozorovatelným entitám vydávaným vědeckými teoriemi. Argumentovat, že Carnap dosáhl neutrálního postoje, Friedman (2011) počítadlo Psillos požadavek. On popřel, že nějaká forma realismu mohla být připsána Carnapovi. V tomto příspěvku uvádím střední půdu, kde by mohla být Carnapovi připisována neortodoxní forma strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. kde Carnap mohl připisovat neortodoxní formu strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. kde Carnap mohl připisovat neortodoxní formu strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. argumentovat, že to bylo Carnap pohled na praktické metodologické úvahy, bytí v práci ve stavbě (nebo volba) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. argumentovat, že to bylo Carnap pohled na praktické metodologické úvahy, bytí v práci ve stavbě (nebo volba) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku., and Maji Davoody Beni
The study expresses some personal experiences based on long collaborations and contacts with specialists in engineering or design spheres during more than two decades. These specialists had mostly bad experiences with some opinions or standpoints carried out by the decisions called as political or in the public interests or, as it was usually denoted, in the people’s interests. It was A.M. Weinberg (former US presidents’ scientific adviser and director of great laboratories) who emphasized that the public frequently cannot know what the best is. The public meaning could be manipulated by means of simple slogans, emotional elements or simplified conceptions concerning the sphere and level of risks., Studie vyjadřuje některé osobní zkušenosti z dlouhodobé spolupráce a kontaktů s odborníky v oblasti inženýrství nebo designu v průběhu více než dvou desetiletí. Tito odborníci měli většinou špatné zkušenosti s některými názory či stanovisky, která byla učiněna rozhodnutími nazývanými politickými nebo veřejnými zájmy, nebo, jak bylo obvykle označováno, v zájmu lidí. Byl to AM Weinberg (bývalý vědecký poradce amerických prezidentů a ředitel velkých laboratoří), který zdůraznil, že veřejnost často nemůže vědět, co je nejlepší. Veřejný význam lze manipulovat prostým sloganem, emocionálními prvky nebo zjednodušenými koncepcemi týkajícími se sféry a úrovně rizik., and Ladislav Tondl