The paper focuses on the intergenerational and intragenerational transmission of religion in the Czech Republic. The authors start from the general statement that self-reported religious a liation in Czech society continued to decline during the second half of the 20th century. This trend has usually been explained by secularization theory and by speci cs of Czech social history, especially with regard to the anti-religious policies of the Communist regime. In their analysis of data from ISSP 2008 – Religion, the authors aim at a more detailed inquiry into the factors responsible for the decrease in self-reported religiosity in the Czech Republic. The results show that the key factor lies in de-conversion, which is not compensated su ciently by conversion in either type of transmission, inter- or intragenerational., Antonín Paleček, Roman Vido., and Obsahuje seznam literatury
Jedním z konceptů, který udělal v rámci sociálních věd v devadesátých letech minulého století velkou kariéru, je (vedle například sociálního kapitálu) kvalita života . Nejde vlastně o jeden přesně vymezený koncept ale spíše o (velkou) rodinu navzájem propojených teorií, výzkumů a vlastně i aktuálních a navrhovaných politik. Pod titulem kvality života se provádí široké spektrum výzkumů, od studií zabývajících se životem lidí se specifickými zdravotními problémy po dotazníková šetření reprezentativní pro celé dospělé populace států [Rapley 2003]. Zdá se, že zvýšený zájem o kvalitu života je příznačný pro dobu, která vyzvedává práva jedince a zároveň buduje složité (administrativní i tržní) mechanismy pro uspokojování jeho potřeb. Kvalita života (její zkoumání, stejně jako usilování o ni) byla vlastně důležitým konceptem už od dob osvícenství, ale, jak o tom píše například Foucault [2009], až do druhé poloviny 20. století byla důležitá především kvalita života celých populací, spíše než individuí. V průběhu druhé poloviny 20. století také došlo k určitému posunu od objektivního chápání kvality života, které bylo založeno především na měření materiálních a „biologických“ ukazatelů k pojetí více subjektivnímu. Tuto subjektivní dimenzi sleduji i ve svém textu – primární pro mne jsou respondentova subjektivní hodnocení jeho situace. Studie kvality života se samozřejmě nezabývají pouze jednorozměrnou analýzou kvality, ale téměř vždy jí analyzují ve vztahu k faktorům, které mají vliv na její úroveň. Zaměřuji se zde na vztahy mezi religiozitou/spiritualitou respondenta (o tom jak ji měřit viz níže) a psychosociálními faktory, které úzce souvisí s kvalitou života chápanou objektivisticky a samy jsou tak vlastně součástí šířeji chápané kvality života., The article deals with relationship of religiosity and psycho-social phenomena (powerlessness, normlessness, social isolation, self-estrangement and cultural estrangement) which are inhibiting factor in relation to quality of life of individuals. Theoretically this article (besides general theory of subjective quality of life) is supported by Melvinem Seeman ́s concept of alienation. Personal religiosity is not measured here by individual indicator only but by plurality of indicators. In regressions socio-demographic variables are more important in explaining variability indicators of psycho-social phe - nomena but religiosity is interesting contribution in overall explanation. Among religiosity indicators frequency of church attendance has the strongest predictive ability., and Martin Vávra.
In the early 1990s, the Polish city of Przemyśl became known for the tensions existing between Roman Catholic Poles and Greek Catholic Ukrainians. These tensions derived from the indivisible links between nationalism, religion, and politics in southeast Poland. This article analyses how they are tied up in political rituals. The first two rites analysed commemorate the sufferings during the war, and by politicising collective memory they strengthen the sense of mutual antagonism between religious-national groups. The author's key argument is that given the important role religious identification plays in the individual's relationship to the nation, religion is becoming a crucial factor in any form of political change. The author also presents an example of reconciliation and how it is applied to collective memory on the basis of a multinational tradition in a third political ritual. In this case two religious-national groups share a 'multicultural' heritage, derived from their understanding of sharing a common tradition, from the majority's acceptance of the minority, and from the religious experience of reconciliation. Political change in either direction, that is, whether amidst the mobilisation of differences or the promotion of tolerant co-existence, proceeds through rituals, symbolic gestures, and narratives, in which religion and religious experts occupy a dominant or at least secondary role, and this has an effect on how tolerant a society emerges in the region.