Technologii molekulární epitaxe, známou pod zkratkou MBE (Molecular Beam Epitaxy), není třeba fyzikální obci zvlášť představovat. Tato tenkovrstvá technologie, jejíž předností je příprava krystalicky dokonalých vrstev s tloušťkou od jedné monovrstvy výše a s nejostřejšími rozhraními mezi nimi, našla již v polovodičové fyzice své pevné místo. Její podíl na rozvoji důležité oblasti fyziky pevných látek posledních patnácti let - nízkorozměrových polovodičových nanostruktur - je zásadní. V tomto přehledu si připomeňme již dvacetiletou historii této technologie ve FZÚ AV ČR a cesty, jimiž se zde vyvíjela., M. Cukr, V. Novák., and Obsahuje seznam literatury
Dne 14. května 2009 odstartovala z evropského kosmodromu v Kourou, který se nachází ve Francouzské Guyaně v Jižní Americe, nosná raketa Ariane 5 ECA se sondami Planck a Herschel na palubě. Nosná raketa je 59 metrů vysoká a má v průměru 5,4 metru. Byla vyvíjena of 70. let a její první start se uskuečnil již v roce 1979. Nosič má hmotnost 770 tun a vynese užitečný náklad o hmotnosti 6 tun. Raketa byla nazvána podle mytologické postavy Ariadné (Ariane je její přepis do francouzštiny). and Petr Kulhánek.
The article treats of the discussion of democracy in the Czech intellectual context of the first half of the 20th century. Its starting point is the thesis that the nature of this discussion is determined by two clearly defined types of approach. One of them understood democracy as the concerning the general level which alone enabled free discussion and the dignified life of citizens (E. Beneš, E. Rádl, F. X. Šalda, F. Peroutka, K. Čapek and others). The second approach is an attempt to found democratic social-political practice on reflected philosophical theory. This conception is represented by T.G. Masaryk and J.L. Fischer. Masaryk is the “ontotheologian” of democracy which is, for him, an expression of the active presence of Providence in history. J. L. Fischer is the “onto-epistemologist” of democracy. He understands democracy as the realisation of the hierarchical Order of Reality, interpreted along the lines of structural functionalism. For Masaryk a crisis of democracy is ex definitione impossible, for Fischer it is a real threat because “pathological structures”. In both cases, however, there is an attempt to legitimise everyday reality by Transcendence.