Dne 9. července 2014 jsme na říčním kilometru 77,88 řeky Moravy prokázali výskyt raka bahenního (Astacus leptodactylus). Pozorováni byli celkem čtyři dospělí jedinci, dvě samice a dva samci. Celková délka těla jedinců se pohybovala v rozmezí 71-75 mm a délka hlavohrudi 34-42 mm. Raci byli nalezeni v kamenité části pravého břehu toku na úseku dlouhém přibližně 5 m. Jde o první nález tohoto druhu v řece Moravě na území České republiky., On 9th of July, 2014, we recorded for the first time the occurrence of Astacus leptodactylus in the River Morava (along 77.88 km of the river). We observed four adults, two females and two males. Total body length of these individuals ranged between 71 and 75 mm, with the carapace 34-42 mm long. Crayfish were found in the rocky part on the right bank of the stream in an area approximately 5 m long., and Lukáš Jurek, Martin Chytrý.
In this review, we focused on the intersection between steroid metabolomics, obstetrics and steroid neurophysiology to give a comprehensive insight into the role of sex hormones and neuroactive steroids (NAS) in the mechanism controlling pregnancy sustaining. The data in the literature including our studies show that there is a complex mechanism providing synthesis of either pregnancy sust aining or parturition provoking steroids. This mechanism includes the boosting placental synthesis of CRH with approaching parturition inducing the excessive synthesis of 3β-hydroxy-5-ene steroid sulfates serving primarily as precursors for placental synthesis of progestogens, estrogens and NAS. The distribution and changing activities of placental oxidoreductases are responsible for the activation or inactivation of the aforementioned steroids, which is compartment-specific (maternal and fetal compartments) and dependent on gestational age, with a tendency to shift the production from the pregnancy-sustaining steroids to the parturition provoking ones with an increasing gestational age. The fetal and maternal livers catabolize part of the bioactive steroids and also convert some precursors to bioactive steroids. Besides the progesterone, a variety of its 5α/β-reduced metabolites may significantly influence the maintenance of human pregnancy, provide protection against excitotoxicity following acute hypoxic stress, and might also affect the pain perception in mother and fetus. and M. Hill ... [et al.].
U zrodu Římského klubu v r. 1968 stáli italský průmyslník a futurolog Aurelio Peccei a skotský vědec Alexander King, generální ředitel Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Chybělo jim uskupení, které by se hlouběji zabývalo globálními problémy, analyzovalo je a přicházelo s inspirujícími koncepcemi řešení. Proto přizvali významné podnikatele, vědce, politiky a zástupce vojenského sektoru. První schůzka proběhla v Římě za účasti asi 30 lidí, v krátké době se však počet členů rozrostl na 70. V r. 1972 autoři Mezí růstu (Dennis a Donella Meadowsovi, Jorgen Randers, William W. Behrens: Limits toGrowth) - jedné z nejčtenějších a také nejvíce zpochybňovaných až tabuizovaných zpráv o stavu světa, ať už politicky zleva, nebo zprava, psali o konečnosti neomezeného ekonomického rozvoje. Jejich matematické modely simulovaly trendy v pěti proměnných: lidská populace na Zemi, objem průmyslu, znečištění, produkce potravin a čerpání nerostných zdrojů. Dosavadní exponenciální křivky růstu nemohly být podle jejich vývodů udržitelné, protože nárůst technologických inovací, které by problémy kompenzovaly, byl pouze lineární. Do možných tří scénářů ve výhledu zahrnuli zpětné vazby, při jejichž fungování by došlo ke změnám v růstových trendech u některých proměnných. V poznámce uvedli, že jejich projekce hodnot proměnných v každém ze scénářů jsou pouze indikacemi tendencí v chování celku. Dva ze scénářů představovaly překročení mezí a kolaps globálního systému, zatímco třetí scénář vedl ke stabilizovanému světu. Po každém dalším desetiletí, které uplyne od vydání Mezí růstu, se mnozí ptají: Měli autoři pravdu? Anebo šlo o jeden velký omyl či mystifikaci? and Pavel Kovář.
Dvouletý vývoj housenek je přizpůsobením horských motýlů na chladné klima a může se následně odrážet ve výkyvech početností dospělců. U okáče rudopásného (Erebia euryale) jsou výkyvy početností dospělců doloženy z Alp, nicméně z nižších horských masivů informace o tomto fenoménu chybí. Článek poprvé dokumentuje střídající se cykly početnosti dospělců okáče rudopásného v pohořích českého a moravského pohraničí - v Hrubém Jeseníku, Krkonoších a na Šumavě., Biennial development of mountain butterfly larvae involves adaptation to a cold climate, and subsequently could correspond with the biennial fluctuations of adult butterflies. The adult fluctuations of Large Ringlet (Erebia euryale) are known from the European Alps, but information is missing from lower mountain ranges. We present the first quantitative assessment of biennial fluctuations of E. euryale in Czech and Moravian border mountains - Hrubý Jeseník, Krkonoše (Giant Mts.) and Šumava (Bohemian Forest)., and Irena Klečková, Martin Konvička, Jiří Beneš, Jana Šlancarová.
RNDr. Aleš Špičák, CSc. (*1955), vedoucí oddělení tektoniky a geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, v. v. i., v r. 2014 získal cenu předsedy AV ČR za propagaci či popularizaci výzkumu (viz Živa 2014, 6: CL). Při této příležitosti bychom chtěli dát čtenářům Živy možnost nahlédnout i mimo obor biologie - formou rozhovoru a navazujícího článku přiblížit témata, kterými se zabývá. A. Špičák je naším předním odborníkem na zemětřesení v seismicky aktivních oblastech, zkoumá také souvislosti sopečné a zemětřesné činnosti. Vystudoval užitou geofyziku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, od r. 1986 je vědeckým pracovníkem GFÚ AV ČR, v letech 1998-2007 zde působil jako ředitel. Kromě organizování přednášek i dalších akcí pro veřejnost bývá hostem rozhlasových a televizních zpravodajství při výskytu zemětřesení a sopečných erupcí. and Jana Šrotová, Andrej Funk, Lucie Krouzová.
RNDr. Dagmara Sirová, Ph.D., se v r. 2014 stala jednou ze tří laureátek projektu L’Oréal Pro ženy ve vědě (viz také Živa 2014, 3: LVI). Dagmara Sirová pracuje na katedře biologie ekosystémů Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a v současnosti působí, díky Fulbrightově stipendiu, na zahraniční stáži na Portland State University v Oregonu, ve Spojených státech amerických. Se svým vědeckým týmem se dlouhodobě zabývá studiem interakcí mezi rostlinami a mikroorganismy. Jako modelový organismus přitom využívá bezkořennou rostlinu - bublinatku (rod Utricularia, blíže o tématu se dočtete v článku na str. 286-288 tohoto čísla Živy). and Jana Šrotová, Andrej Funk, Lucie Beranová.
Prof. Karel Šimek absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1979), kde získal titul RNDr. a později CSc. V r. 1989 pracoval jako postdoktorand na univerzitě v Arlingtonu, USA. Habilitoval se na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (1997), v r. 2003 byl jmenován profesorem hydrobiologie na Univerzitě Karlově. Titul doctor honoris causa mu byl udělen na francouzské Univerzitě Blaise Pascala v Clermont-Ferrand za mimořádné vědecké výsledky v oboru limnologie (2010). V r. 2015 rovněž dostal čestnou oborovou medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách, udělovanou Akademií věd České republiky. Prof. Šimek patří k nejvýznamnějším českým hydrobiologům. V Hydrobiologickém ústavu Biologického centra AV ČR, v. v. i., se zabývá vztahy mezi mikroorganismy ve sladkých vodách a hlavně mezi rozpuštěnými organickými látkami, bakteriemi, prvoky a řasami. Specifickými tématy jeho výzkumu jsou potravní vztahy mezi bakteriemi a prvoky, selektivita prvoků při vychytávání určitých druhů bakterií ve vodním prostředí a rychlost toku organického uhlíku od mikrobů do vyšších trofických úrovní. Svá bádání, ať jde o laboratorní kultivační modely, nebo o přirozené vodní ekosystémy, vždy zasazuje do kontextu širších souvislostí hydrobiologie. Moderní molekulárněbiologické metody kombinuje s klasickými metodami, zejména fluorescenční mikroskopií. V této oblasti mikrobiální ekologie sladkých vod patří dlouhodobě ke světové špičce, což dokumentuje jeho bohatá publikační činnost (více než 110 impaktových publikací) a vysoká citační odezva (více než 3 800 citací, H-index 37 patří k nejvyšším mezi českými ekology). and Jan Kubečka.
Nakladatelství v r. 2016 slaví 50 let existence pod názvem Academia. Vzniklo ale již r. 1953, jako nakladatelství Československé Akademie věd. Vydává původní vědecké monografie a práce českých badatelů ze všech oborů, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně-naučnou literaturu,literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale i kvalitní českou a překladovou beletrii. A také časopis Živa. Z původních desítek časopisů je od r. 1953 vydavatelem obnovené řady Živy, která zde vychází dodnes. V současné době zaujímá ediční činností přední místo mezi nakladatelstvími České republiky. Tradiční cílovou skupinu tvoří vysokoškolští studenti, pedagogové a odborná veřejnost. Stoupá však i počet laických zájemců o populárně-naučnou a uměleckou literaturu. U příležitosti kulatého výročí jsme požádali o rozhovor Jiřího Padevěta, který stojí v čele Nakladatelství od r. 2006. Pod jeho vedením získaly knihy z produkce Academia mnohá ocenění - Magnesia Litera, Cena Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cena Josefa Hlávky nebo Cena Miroslava Ivanova. Sám je úspěšným autorem, za titul Průvodce protektorátní Prahou mu byla udělena Magnesia Litera za knihu roku 2014, publikuje v časopisech Analogon, Paměť a dějiny ad. (blížewww.academia.cz).