Autor, který působí na Ženevské univerzitě ve Švýcarsku, sepsal sociální dějiny Komunistické strany Československa a Jednotné socialistické strany Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands - SED) v Německé demokratické republice během více než čtyř poválečných desetiletí jejich cesty k moci a vládnutí. Klade přitom důraz na pečlivě zvolenou vzájemnou komparaci a na dlouhodobější historické procesy. Recenzent vysoce oceňuje syntetickou kvalitu jeho práce, precizně uplatňovanou metodologii a široké výzkumné pole, zahrnující tvorbu a reprodukci lokálních stranických elit, administrativní stranickou praxi a každodenní život členstva obou stran. Seznamuje přitom s hlavními poznatky autora o jejich fungování, k nimž patří specifický význam nacionálního faktoru v legitimizační strategii KSČ a značně důslednější průnik SED do běžného života svých členů., The author of the book, who works at the University of Geneva in Switzerland, wrote the social history of the Communist Party of Czechoslovakia and the Socialist Unity Party of Germany in the German Democratic Republic, covering more than four decades of their post-war road to power and rule. In doing so, he emphasizes a meticulously chosen mutual comparison and long-term historical processes. The reviewer highly appreciates the synthetic quality of his work, precisely applied methodology, and broad field of research including the formation and reproduction of local party elites, administrative party practices, and everyday life of members of both parties. The reviewer presents principal findings of the author concerning the operation of the parties, including the specific significance of the nationalistic factor in the legitimization strategy of the Communist Party of Czechoslovakia and the substantially deeper penetration of SED into everyday life of its members., [autor recenze] Marián Lóži., and Obsahuje bibliografické odkazy
V tomto textu představuje Jakub Rákosník ústřední téma aktuálního dvojčísla Soudobých dějin, jímž je „Státní sociální politika v Československu v letech 1918–1989“. Tematický blok tvoří následující čtyři statě, které vzešly z projektu Grantové agentury České republiky „Formování a vývoj sociálního státu v Československu v letech 1918–1992“ a z projektu Grantové agentury Univerzity Karlovy „Proměny rodinné politiky od Protektorátu Čechy a Morava po lidovědemokratické Československo“ (článek Radky Šustrové)., Jakub Rákosník introduces the central topic of the current double issue of Soudobé dějiny, social policy in Czechoslovakia, 1918–89. The introduction is followed by four articles, three based on a research project funded by the Grant Agency of the Czech Republic, ‘The Formation and Development of the Welfare State in Czechoslovakia, 1918–92’, and one based on a project of the Grant Agency of Charles University, ‘Changes in Family Policy from the Protectorate of Bohemia and Moravia to the People’s Democracy of Czechoslovakia’ (the article by Radka Šustrová)., Jakub Rákosník., and Obsahuje bibliografii
This paper deals with the so-called transitional phase B2/C1, the nature of which is still being debated in the archaeological literature. The heart of the discussion is in its archaeological relevance, the dating, and its cultural, ethnic and social background. THe general consensus is that it dates to the time of Marcomannic wars. On the basis of new archaeological evidence and an analysis of some diagnostic forms found on the datable sites north of the Danube, it is suggested that the Late Roman phase C1a overlaps to a large extent with the so-called transitional B2/C1 phase, which began shortly before AD 180. A question arises of how to define the subsequent phase C1a and whether both phases in question can be seen as separate stages with separate chronological sequences. Controversy surround the proposed detailed division of the transitional phase between Early and Late Roman Period into two phases and therewith also a sharp chronological diffrentiation of the archaeological material from the late 2nd century and approximatively the first third of the 3rd century. The emergence of a specific archaeological milieu relatin to the transitional phase probably has an ethnic and socio-cultiral background. It shows strong infuences from the Roman provinces. Its characteristic features may be considered as a reflection of wars and their aftermath., Jaroslav Tejral., and Obsahuje seznam literatury
Referát přibližuje průběh sedmého mezinárodního balkanistického sympozia, které ve dnech 28. a 29. listopadu 2016 uspořádal v Brně Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity spolu s Moravským zemským muzeem a Historickým ústavem Akademie věd České republiky, v. v. i. Sympozia se zúčastnilo více než šedesát historiků, politologů, filologů, etnologů a jiných odborníků z České republiky, Slovenska, balkánských států a Polska, kteří své příspěvky o minulosti a dějinách Balkánu i o česko-slovensko-balkánských vztazích představili ve třech sekcích: historie, etnologie, politologie; jazykověda; literatura a kulturologie., This is a report on the Seventh International Symposium on Balkan Studies, which was held in Brno, on 28 and 29 November 2016. It was organized by the Institute of Slavic Studies at Masaryk University, together with the Moravian Museum and the Institute of History, part of the Czech Academy of Sciences. More than sixty historians, political scientists, philologists, ethnologists, and other specialists from the Czech Republic, Slovakia, Balkan countries, and Poland, participated in the symposium. In three sections, they presented papers about the history of the Balkans and Czecho-Slovak-Balkan relations: (i) history, ethnology, political science; (ii) linguistics; and (iii) literature and culturology., Milan Sovilj., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Kniha Dvacet let samostatného Chorvatska uznávaného chorvatského historika středověkých a v poslední době i nejnovějších národních dějin, který působil i jako předseda první nekomunistické strany v Chorvatsku před rozpadem federativní Jugoslávie, je pozoruhodná svou snahou o vědecký, politicky nezatížený přístup. Tím se podle recenzenta odlišuje od většiny tamní historické produkce, navíc je napsaná čtivým a kultivovaným jazykem. Přesto se výklad neodpoutal od nacionálních stereotypů, jeho kritika míří hlavně na režim Franjo Tudjmana a také trpí vážnými tematickými a časovými disproporcemi. and [autor recenze] Jan Pelikán.
Autor formou rešerší seznamuje s nejzajímavějšími příspěvky roku 2012 k soudobým dějinám v polských historických časopisech Dzieje Najnowsze, Wiadomości Historyczne, Pamięć.pl: Biuletyn IPN, Zeszyty Historyczne WiN, Przegląd Zachodni, Przegląd Historyczny, Kwartalnik Historyczny, Studia Historyczne a Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka. and Jaroslav Vaculík.
V rešeršním přehledu článků o soudobých dějinách v polských historických časopisech za rok 2013 věnuje autor nejpodrobnější pozornost čtvrtletníku Historického ústavu Polské akademie věd ve Varšavě Dzieje Najnowsze, který je ústředním periodikem na poli soudobých dějin v Polsku. Dále se soustředí na měsíčník Pamięć.pl, který vychází jako Biuletyn Instytutu Pamięci Narodowej, a stručněji se pak probírá stránkami časopisů Przegląd Zachodni, Kwartalnik Historyczny, Wiadomości Historyczne, Przegląd Historyczny, Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka a Mówią Wieki., In this survey of contemporary-history articles in Polish periodicals in 2013 the author focus mostly on the quarterly of the History Institute of the Polish Academy of Sciences, Warsaw, Dzieje Najnowsze, the main contemporary-history journal in Poland. He also focuses on the monthly Pamięć.pl, which is published as Biuletyn Instytutu Pamięci Narodowej, and, more briefly, he discusses the periodicals Przegląd Zachodni, Kwartalnik Historyczny, Wiadomości Historyczne, Przegląd Historyczny, Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka, and Mówią Wieki., and Jaroslav Vaculík.
Autor představuje produkci polských historických periodik za rok 2011 s ohledem na témata soudobých dějin. Ve svých rešerších zajímavých článků nechává nahlédnout do časopisů Dzieje Najnowsze, Sobótka, Biluletyn Instytutu Pamięci Narodowej, Wiadomości Historyczne, Przegląd Historyczny, Kwartalnik Historyczny, Przegląd Zachodni, Przegląd Historyczno-Wojskowy, Oświęcim a Kwartalnik Historii Żydów. and Jaroslav Vaculík.
The authors aimed to elucidate the circumstances surrounding the compilation of registers of souls in the diocese of Hradec Kralové, in the northeast of Bohemia, in the years 1776 and 1777. They also analysed the three extant registers as demographic sources for the study of the population of the day. The resulting data indicate that in the second half of the 18th century, the state had a considerable influence on how the registers of souls were kept and compiled in the Hradec Kralové diocese, and used them to obtain important information on the population, particularly in matters of religion. The volumes containing the registers of souls in 1776-77 represent an extremely valuable source from a demographic point of view that can be used not only to ascertain the numerical state of the population of a particular locality at the time of their compilation, but to study its age profile, social stratification and the typology of families and households., Jiří Pavlík a Radek Pokorný., and Obsahuje bibliografické odkazy
a1_Autor na rozboru strategie a taktiky Komunistické strany Československa v letech 1945 až 1948 sleduje, jak se v její tehdejší politice uplatňovalo téma takzvané specifické cesty osvobozené Československé republiky k socialistickému společenskému systému. Klade si otázku, jak mohla komunistická strana po válce získat tak masovou podporu, a jednu z příčin jejího úspěchu shledává v pragmaticky a pružně zvolené strategii, využívající vzepjaté národní cítění obyvatel v kombinaci s široce vyznávanými ideály sociální spravedlnosti. Domácí historické kořeny teze o svébytném směřování země k socialismu a její přitažlivosti nachází autor ve druhé polovině 19. století, kdy se v české společnosti a politice prosazovaly a propojovaly levicové a nacionální myšlenky, jejichž symbióza poté silně působila po celou dobu první republiky. Předseda KSČ Klement Gottwald (1896-1953) a další členové stranického vedení po květnu 1945 popisovali současnou situaci v termínech "národní a demokratické revoluce" a "budování lidové demokracie", v nichž ovšem zazníval akcent na jejich specifický charakter. Samotné heslo zvláštní československé cesty k socialismu zaznamenává autor v projevech komunistických představitelů až na podzim 1946 a rozhodující moment pro jeho formulaci spatřuje ve vítězství KSČ ve volbách v květnu téhož roku, které přesvědčily stranické špičky o tom, že je možné Československo přetvořit na socialistický stát pokojnou cestou stále radikálnějších reforem, bez násilí a "diktatury proletariátu" podle sovětského vzoru., a2_Tato myšlenka získala v praktické politice podobu hesla o boji za získání většiny národa, která by komunistické straně zajistila více než padesát procent hlasů v příštích volbách. Autor přitom upozorňuje na důležitost mezinárodního kontextu, zejména postojů Moskvy, která Stalinovými ústy deklarovala svůj souhlas s představou o rozdílných cestách vedoucích k socialismu v různých zemích, v závislosti na jejich domácích poměrech. Zásadní obrat v politice Moskvy v létě a na podzim 1947, který odráželo zejména založení Informačního byra komunistických a dělnických stran, se promítl do strategie KSČ, když v boji o moc začala vedle cesty voleb plánovat i alternativní postupy s využitím nátlakových a násilných metod. Ty nakonec efektivně použila v únorovém převratu roku 1948, o němž autor referuje z pohledu zpráv sovětských diplomatů a úředníků. Vedení KSČ se sice československé cesty k socialismu výslovně nezřeklo, po rozkolu SSSR s Jugoslávií a nastolení "zostřeného kurzu" Moskvou na podzim 1948 ji však zcela opustilo a přebíralo sovětský model socialismu. Autor resumuje, že povrchní a teoreticky nepropracovaná koncepce "československé cesty k socialismu" v politice KSČ jistý čas opravdu existovala, jejím cílem však bylo jen pokojné převzetí moci a v podstatě se jednalo o demokratickou kamufláž cesty ke komunistické diktatuře., a3_V závěru autor představuje sovětský dokument "O některých chybách v činnosti Komunistické strany Československa" (O někotorych ošibkach v dějatělnosti Kommunističeskoj partii Čechoslovakii), který je v českém překladu editován a publikován jako příloha článku. Význam dokumentu demonstruje na konkrétních změnách, které následovaly v politice KSČ v souladu s tezemi sovětských činitelů. Tento poměrně obsáhlý a k politice vedení KSČ velmi kritický text vypracovali úředníci aparátu Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany (bolševiků) L. Baranov, V. Mošetov a A. Antipov, datován je 5. dubna 1948 a určen byl pro Michaila Andrejeviče Suslova (1902-1982), který byl tehdy vedoucím oddělení zahraniční politiky ÚV VKS(b). (Dokument byl rusky publikován v edici: VOLOKITINA, T. V. - ISLAMOV, T. M. - MURAŠKO, G. P. - NOSKOVA, A. F. - ROGOVAJA, A. L. (ed.): Vostočnaja Jevropa v dokumentach rossijskich archivov 1944-1953 gg., sv. 1: 1944-1948 gg. Moskva - Novosibirsk, Sibirskij chronograf 1997, s. 831-858.) Zpráva se zaměřuje na několik oblastí - strategii KSČ v boji o moc a její deklarované cíle, vnitřní výstavbu strany, národnostní politiku a zemědělskou politiku - a vytýká vedení československých komunistů řadu chyb a nedostatků. Největší chybu spatřuje právě v orientaci KSČ na pokojnou cestu k socialismu bez třídního boje a obětí, v přeceňování parlamentních forem boje a v podceňování významu revolučního vystoupení lidových mas., a4_Dále kritizuje masové rozšiřování členské základny KSČ, které hodnotí jako odmítání bolševických zásad organizační výstavby strany. Ostrý odsudek si vedení KSČ (stejně jako ostatní předúnorové strany) vysloužilo za nacionalistickou politiku uplatňovanou vůči německé a maďarské menšině v Československu, přezírající leninsko-stalinské přístupy v národnostní otázce. Podobné úchylky se údajně dopustilo v rolnické otázce, když nevypracovalo vědecký program jejího řešení a nenarušilo základy kapitalismu na vesnici. V závěru zprávy její pisatelé konstatují, že KSČ musí přezkoumat svá teoretická východiska i praktickou politiku, a formulují podmínky, které musí nutně splnit ke své nápravě v duchu marxismu-leninismu., a1_In this analysis of the strategy and tactics of the Communist Party of Czechoslovakia from 1945 to 1948, the author considers how, in its policies, the Party applied the notion of the so-called "special road" of liberated Czechoslovakia to a Socialist system. He asks how, after the Second World War, the Party could gain such mass support. He sees one of the reasons for its success in its pragmatically and flexibly choosing strategy and using the heightened popular national feeling in combination with the widely acknowledged ideal of social justice. The historical roots of the Czech notion of the country´s distinctive orientation towards socialism and its attractiveness, argues the author, are in the second half of the nineteenth century, when left-wing nacionalist ideas were promoted and linked together in Czech society and politics. Their symbiosis then had a strong effect during the whole existence of the first republic. The chairman of the Party, Klement Gottwald (1896-1953), like other members of the leadership, described the contemporary situation after May 1945 as a "national and democratic revolution" and the "building of a people´s democracy", in which, however, the accent was on their special character., a2_The author finds the first use of the slogan "the Czechoslovak road to socialism" in speeches of Communist Party representatives in autumn 1946, and he considers the decisive moment for its formulation to be the victory of the Communist Party in the general elections of May 1946, when the top-level members of the Party convinced themselves that it was possible to remake Czechoslovakia into a Socialist state by following a peaceful road of increasinly radical reforms, without the violence or "dictatorship of the proletariat" of the Soviet model. In practice this idea was expressed in the slogan about the struggle to win over the majority of the nation, which was meant to ensure the Communist Party more than fifty per cent of the vote in the next elections. The author points to the importance of the international context, particularly the attitudes of Moscow, which, as Stalin said, declared that it agreed to the notion of different roads leading to socialism in different countries, depending on the local circumstances in each. The fundamental turnaround in Kremlin policy in summer and autumn 1947, reflected particularly in the founding of the Cominform (Information Bureau of the Communist and Workers´ Parties), was projected into the strategy of the Czechoslovak Communist Party, when, in the struggle for power, it began, in addition to elections, to plan alternative approaches using pressure and violence. Ultimately these were effectively employed in the February 1948 takeover, which the author examines from the viewpoint of reports by Soviet diplomats and bureaucrats. Though the Czechoslovak Communist Party leadership did not explicitely reject the Czechoslovak road to socialism, after the Soviet-Yugoslav split and the establishment of a more hard-line course by the Kremlin in autumn 1948, it completely abandoned the Czechoslovak road and adopted the Soviet model of Socialism., a3_The author sums up by saying that although the superficial and undeveloped concept of the Cezchoslovak road did indeed exist for a while in Czechoslovak Communist Party policy, it was only intended for the purpose of taking power peacefully and was essentially a tactic to make the road to Communist dictatorship appear democratic. The author concludes with the Soviet document "O nekotorykh oshibkakh v deyatelnosti Kommunisticheskoy partii Chekhoslovakii", presented here in Czech translation as a supplement to the article. The author demonstrates the importance of the document by discussing particular changes in Czechoslovak Communist Party policy in accord with Soviet ideas. This long text, highly critical of the Czechoslovak Communist Party leadership, was drawn up by three officials of the apparat of the Central Committee of the Communist Party of the Soviet Union (CPSU), L. Baranov, V. Moshetov, and A. Antipov, on 5 April 1948, for Mikhail Andreyevich Suslov (1902-1082), the head of the foreign policy department of the Central Committee. (The document was published in Russian in T. V. Volokitina et al., Vostochnaia Evropa v dokumentakh rossijskikh arkhivov 1944-1953 gg., vol. 1, 1944-1948 gg. Moscow and Novosibirsk: Sibirskii Khronograf, 1997, pp. 831-58.) The report focuses on several areas - Party strategy in the power struggle and its declared aims, the internal building up of the Party, nationalities policy and agricultural policy -, and it reproaches the Czechoslovak leadership for a number of mistakes and shortcomings., a4_The report sees the greatest mistake in the Czechoslovak Communist Party´s orientation to a peaceful road to Socialism without class struggle or victims, in its overrating of parliamentary forms of struggle and underestimating the importance of the revolutionary rising up of the masses. It also criticizes the mass expansion of the membership base of the Czechoslovak Communist Party, which it considers to be a rejection of the Bolshevik principles of the organizational building up of the Party. The report condemns the leadership of the Czechoslovak Communist Party (and other parties before the February takeover) for its nationalities policy when dealing with the German and Hungarian minorities in Czechoslovakia, because the leadership ignored Leninist-Stalinist approaches to this question. The Czechoslovak Communist Party leadership, according to the authors of the report, were guilty of similar deviations on the peasant question, because it had failed to work out a "scientific" solution and did not strike at the very foundations of capitalism in the villages. In the conclusion of the report, the authors state that the Czechoslovak Communist Party shoud have re-examined its theoretical starting points and practical policy, and they set out the terms and conditions that the leadership had to meet in order to rectify the situation in the Marxist-Leninist spirit., Jiří Pernes., Součástí článku je sovětský dokument uvedený v překladu Jany Váchové v Příloze, and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy