Krátké pojednání a metodika k výuce a provozování gregoriánského chorálu určené chrámovým zpěvákům, varhaníkům nebo sbormistrům charakterizuje liturgický zpěv podle římského ritu při mši a některých částech oficia. Tištěno švabachem. Zajímavou součástí je stručný přehled obecné teorie zpěvu v otázkách a odpovědích.
Svědectví očitého svědka o vývoji politické situace v Praze v březnu a dubnu v revolučním roce 1848. Očitý svědek popisuje vnitropolitickou situaci v Praze v revolučním roce 1848, a to od 11. března do 9. dubna.
Chronologicky řazené životopisy primátorů Starého Města pražského v letech 1547-1783 a staroměstských starostů po spojení pražských měst (r. 1784) v letech 1784-1867 se stručným přehledem staroměstských starostů v 15. stol. Kniha z pera archiváře města Prahy a známého českého básníka vychází z archivních pramenů, citovaných v poznámkách. Některé z pramenů se do současnosti nedochovaly v důsledku požáru Staroměstské radnice v květnu 1945. Starostové Starého Města pražského obdrželi 24. září 1547 titul "Primas", z něhož bylo časem odvozeno slovo "primátor". V životopisech primátorů a starostů jsou zdůrazňovány důležité události v dějinách Starého Města, ke kterým buď došlo v době jejich správy města, nebo které oni sami podnítili.
Podnět k vytvoření tohoto oratorního díla získal Haydn v Anglii. Libreto podle Miltonova Ztraceného ráje a citátů ze Starého zákona v německém překladu a v úpravě barona G. van Swieten. První podnět k vytvoření velkého oratorního díla Haydn získal spolu s textem libreta podle Miltonova Ztraceného ráje (Paradise lost) v Anglii, kde hotovou skladbu hodlal uvést jeho tamější impresário Johann Peter Salomon. Text byl natolik rozsáhlý, že by jeho zhudebněním vznikla skladba dlouhá přibližně čtyři hodiny. Anglickému textu Haydn navíc dostatečně nerozuměl. Ukázal jej však ve Vídni císařskému bibliotekáři baronu van Swieten a ten jej upravil do podoby, kterou pak Haydn skutečně použil. Zpívaný text tvoří výběr citátů ze Starého zákona (z První knihy Mojžíšovy a z knihy Žalmů) a přepracované verše z Miltonova Ztraceného ráje v německém překladu.
Historický a geologický popis okolí Prahy a Středočeského kraje z roku 1857 s důrazem na české dějiny i českou literaturu, přeloženou do němčiny. Kniha je rozdělena na tři části. Prvá seznamuje s tehdy známými poznatky o geologii pražského okolí od Prahy po Říp, Peruc, Beroun, Svatou Horu u Příbrami a Poděbrady, zvláště území Barrandienu a vrchu Ládví. Druhá část seznamuje s historickými událostmi českých dějin, vážícími se k jednotlivých lokalitám s důrazem na popis bitev (na Vítkově, u Vyšehradu, na Bílé hoře, u Štěrbohol), na místní pověsti i na dobové písemnictví (německy přebásněné bajky Smila Flašky z Pardubic, ukázky z Rukopisů i z pražských pověstí). Třetí část obsahuje vlastenecké prorakouské básně inspirované některými z míst, popisovaných v prvé či druhé části. Prahy se týkají básně o svatovítské katedrále (s. 167-175) a o Daliborce (s. 175-192). Kniha je doplněna 20 ocelorytinami, zachycujícími údolí Berounky a Vltavy a zajímavé skály. Území Prahy zachycují: pohled z Ládví k severu, údolí Divoké Šárky, dvakrát Vltava u Zbraslavi, Vltava u Libně s Bílou skálou, Vltava mezi Holešovicemi a Libní, skála nad Motolem na Plzeňské ul., vápencové skály ve Dvorcích a Braníku (pohled od Zlíchova), skály Prokopského údolí.