Search

Start Over Harvested from Dramata

1985. Medeia /

Creator:
Euripidés,
Description:
Stručně o inscenaci: Inscenace je pojata jako imaginární soudní spor nebo rozvodové řízení Médei a Iásona, přičemž porotu tvoří pět žen chóru, náčelnice sboru je pak soudkyně. Celý děj je však také možno chápat obrazně jako věčný boj ženy a muže, jako zápas mužského a ženského principu: Muže zde zastupují tři herci, kteří dohromady ztvárňují postupně postavu Kreonta, Iásona a posla, jeden z nich pak Aigeia. Všichni tři společně vedou hadrovou loutku v životní velikosti, která postupně představuje mužské postavy dramatu, a střídavě za ni mluví a přebírají hereckou akci. Každá mužská postava tragédie se tak rozštěpuje na tři podoby mužského principu, které ztvárňují jednotliví herci: agresivní, racionální a emocionální. Ženský princip pak ztělesňuje samotná Médeia a ženský chór, tedy porota. Ta je z počátku na straně Médei, ale postupně spolu s jejími přibývajícími zločiny část sboru přechází na stranu mužů. Médeino zavraždění dětí pak působí jako zoufalý čin v bezvýchodné a emocionálně nesnesitelné situaci, rovněž však jako naplnění jejího „mytologického poslání.“ K tomuto naplnění ji vede i náčelnice chóru, která zde představuje jakousi strážkyni mýtu (v rozhodném okamžiku před zavražděním dětí ji nutí odříkávat její text).Scénu tvoří uzavřený prostor z omšelých, okrově natřených kovových desek, připomínající arénu. Nenápadné dveře slouží pouze pro příchod a odchod tří mužů, Médeia zůstává „uvězněna“ v aréně. Nad plechovými stěnami arény je vyvýšený prostor pro chór, tj. soudní tribunál, ale uchylují se sem i muži, když je chce Médeia fyzicky napadnout – tehdy nepoužijí dveře, ale vyškrábou se po stěně nahoru – je zde tedy stejně jako v aréně bezpečné útočiště před zuřícím býkem-Médeiou nebo chceme-li před nebezpečným zločincem. Kromě prostoru, který je jim přidělen, se postavy liší i kostýmy: Médeia má antikizující bílou řízu z lehké tkané látky, muži světlý vycházkový oblek a ženy v chóru černý kalhotový kostým, takže působí dosti mužsky. Jednoduchá hadrová loutka je vyrobena ze světlého plátna a připomíná figurínu, která se používá pro simulaci nebezpečné jízdy autem. Ze stejného materiálu, jen mnohem menší, jsou vyrobeny i loutky dětí, které tak připomínají primitivní dětské panenky.Silně emocionálním hereckým projevem, zejména v případě představitelky Médei,akcentuje inscenace ty prvky Euripidovy Médei, které jsou srozumitelné a blízké dnešnímu diváku: téma vztahu muže a ženy, postavení ženy ve společnosti, žárlivost, problém rozvodovosti apod., a nechává naopak stranou otázku Médeina barbarství a nadpřirozených schopností či odlišnosti kultur, o tragické vině či hybris nemluvě. To je v souladu s režisérovým záměrem, uveřejněným v programu k inscenaci, „ísť po čistej emócii.“ DČ
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

1988. Medeia :

Creator:
Euripidés,
Description:
Inscenace klade důraz na aspekt jinakosti, který drama u osoby Medeie zobrazuje na několika úrovních. V pojetí Jiřího Honzírka se vyzdvihuje především národnostní odlišnost Médeie vůči vladařské rodině a Iásónovi, ale také její ženství ve světě, jemuž vládne mužská vůle. Obojí jinakost s ní sdílejí i ženy ve sboru - rovněž cizinky. Inscenace využívá aktualizace do doby počátku 21.století - Médeia stojící před rozhodnutím - na hranici, je i místně situována na "území nikoho" na letišti (znázorněného pásem na odbavení zavazadel, dveřmi na toalety označenými tradiční svítící cedulkou, prosklenými plochami výkladních skříní, nebo snad jen oddělujícími několik různých prostor, nápojovým automatem a sedačkami z umělé hmoty, jaké lze naleznout na letištích celé Evropy). Stejně jako ženy ve sboru čeká, zda bude přijata do země, nebo zda bude muset odejít. Křídou načmáraný nápis BŮH nad scénou je spíše toužebným zvoláním po přítomnosti někoho, kdo se ztratil. ?Její jinakost je zdůrazněna i v oděvu, tím se liší jak od tuzemců (Kreón i Iásón jsou oděni do prvotřídních obleků, Iásón nosí navíc až provokativně moderní účes), tak od ostatních žen - ty přicházejí z různých krajů světa a podle toho jsou i oblečeny - od chudých svršků východní Evropy po muslimský ženský kroj. Médeia je zde kostýmem charakterizována jako odbojná rockerka - dredy, kožená bunda, vše v černé. Není ani uhlazeně civilizovaná, ale nepřísluší už ani kultuře, ze které vyšla. Její odbojnost je dána bolestnou ztrátou identity. Médeia na scéně ani chvíli neposedí, od chvíle, kdy se na počátku představení zvedne z kouta nalevo jeviště, už neustále přechází po scéně jako lvice v kleci. Křičí a reaguje podrážděně, nedokáže se ztišit. V podání Ireny Vackové je Médeina logika pomsty přesná, protože je hnána instinktem raněné šelmy. Vše plánuje ve vzteku. ?Médeiným protihráčem je v této inscenaci Iásón, zcela zřetelně vědomý si své přitažlivosti, umocněné efektním účesem a okázale nákladným světlým oblekem dobré značky. Své osobní kouzlo Iásón již poněkolikáté uplatňuje k dosažení svého cíle - získání společenské prestiže a moci. Iásón není v této inscenaci silná osobnost, je to ješitný muž, který se poněkud svrchu dívá na obě ženy, jež touží získat a pobíhá mezi nimi, aby nepřišel o žádnou z nich. Proto s Médeiou také zmizí na pánských záchodcích a když opět vyjde, zapíná si ještě poklopec. Po vraždě Glaukó a dětí stojí osaměle na scéně - zhroutil se mu jeho sen o moci a úspěchu, neboť přišel o prostředky jeho dosažení. ?Iásón se chová až provokativně klidně, argumentuje sofisticky, zdánlivě logicky, zkouší se vetřít Médei do přízně, ale hned se zas brání jejím útokům po způsobu všech manželů.?Důležité jsou v této inscenaci i děti - ty, které Médeia vraždí, i to dítě, jež čeká Chůva s Vychovatelem (divák se o tom dozvídá z jejich němohry), stejně jako dítě, o něž zřejmě přišla ve válce jedna z žen v chóru (oděná jako muslimka), takže místo něj v náruči chová srolovaný modlitební kobereček. Režisér takto dodává vlastní příběhy i několika dalším postavám, aby tím podtrhl důležité okamžiky příběhu hlavního. ?V inscenaci je naopak potlačena role krále Aigea, který je tu vykreslen jen neostrými tahy jako exoticky vyhlížející cestující s luxusním kufrem, jenž v tranzitním prostoru náhodou potká Médeiu a poví si s ní, co je nového. Ve spěchu se pak dohodnou na vzájemně výhodných službách. Ještě méně prostoru se pak dostane Kreontovi, jeho role je také redukována jen na nejnutnější sdělnou úroveň. Jen letmo se kolem něj mihne Chůva, takže lze vytušit, že s ní měl románek, ovšem detailnější a výraznější kresby se Kreontovi nedostane. AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

1989. Médeia :

Creator:
Euripidés,
Description:
Inscenace, kterou společně připravili studenti hudební a divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spadá do žánru fyzického divadla, který se vyznačuje v první řadě důrazem na pohybovou složku, a dále velkou mírou syntetičnosti jevištního díla jako celku.Šedesátiminutová adaptace Euripidova dramatu obsahuje minimum textového materiálu, přesto v hrubých obrysech zachovává kompletní fabuli předlohy tak, že většinu dějových zvratů inscenuje pomocí jiných výrazových prostředků, zejména tance a pohybu obecně.Jeviště je koncipováno do podoby přehlídkového mola, na němž je veškeré jednání postav nemilosrdně vystaveno zraku diváků, kteří pódium obklopují ze tří stran. Toto uspořádání hracího prostoru je ve druhém plánu možné vnímat také jako odkaz na všeobecně rozšířené (jakkoli nesprávné) vnímání antického hlediště jako tzv. amfiteátru. Molo na jednom ze svých kratších konců přiléhá ke klasickému kukátkovému jevišti, na němž je průběhu hry umístěná kapela a kde se také odehrávají některé výstupy.Hudba je spolu s pohybem dominantní složkou inscenace. Působí jako zdroj emocí (svým vývojem kopíruje především duševní pochody hlavní postavy hry, Medeii), signalizační systém pro diváka (zdůrazňování důležitých dějových předělů a zvratů) a temporytmizační činitel. Autorem a zároveň i interpretem hudební složky inscenace je Percussion Ensemble JAMU, který za pomoci xylofonu, miramby, vibrafonu, tympánů, djembe a dalších bicích nástrojů vykazuje obdivuhodnou mnohotvárnost výrazu a pestrost jednotlivých hudebních čísel.Inscenace začíná zcela bez textu jako téměř čtvrthodinový pohybový výstup, během kterého se představí hlavní postavy: Jason, Medeia a sbor dívek. První z nich (hraje ho Adam Mašura) se v pohybovém čísle s prvky akrobacie představí jako prototyp energického a živočišného mladíka-válečníka, jehož chlapecká tvář ostře kontrastuje s fýzis Heleny Halberstadt, která představuje Medeiu jako vyzrálou ženu v nejlepších letech, ovšem neméně pudovou a emotivní. Sekunduje jí dívčí sbor, který zrcadlí Medeiiny emoce, soucítí s ní, když lká nad svým osudem a děsí se spolu s ní chystané vraždy vlastních dětí, ke které se rozhodne, aby svého nevěrného muže potrestala. Zobrazení pocitů Medeii a Jasona a jejich vzájemných vztahů je v inscenaci věnován velký prostor a rovněž celý děj je koncentrován kolem těchto dvou postav. Kromě nich a sboru se na scéně v jedné scéně mihne ještě Jasonova nová milenka Glauke a její otec Kreon, který se ji ve vypjaté scéně vyplněné extrémně nervní fyzickou akcí snaží zachránit ze smrtícího objetí Medeina daru-pláště, aby po marném úsilí v náručí své mrtvé dcery i on vydechl naposled. Režisér (Marek Mokoš) se zcela zbavil postavy Aigista, naopak připsal postavu Dia, který se jako připomenutí (zvráceného?) božského řádu na začátku představení sebevědomě a trochu lascivně projde po scéně v extravagantním kožichu a pak až do konce nečinně přihlíží dění na scéně ze svého "obláčku" mimo jeviště mezi diváky. Výrazný je naopak sbor nejen svou kolektivní energií a častou účastí v ději, ale také výraznými fyzickými akcemi, které se někdy "přelijí" mimo jeviště do těsné blízkosti sedících diváků a hypnotizujícími sborovými recitacemi či střídáním promluv vedoucí sboru a ostatních sboristek.Kostýmy a celková výtvarná stylizace se drží principu "chudého divadla" a na neutrálním pozadí (černé, střihově jednoduché kostýmy; jen částečně osvětlená scéna) zdůrazňuje jednotlivé eklektické prvky (orientální líčení sboristek, kožich a la Leoš Mareš apod.). Rovněž střídmé užití rekvizit (Jasonův nůž, zavěšená koule-metafora zeměkoule? všehomíra? řádu?) zdůrazňuje jejich funkci, např. v závěrečné vraždě dětí, která je inscenována jako Médein zběsilý útok na zmíněnou kouli, při jejímž protržení scénu zasype popel jako symbol zmaru a zničené existence.Otázkou je, zda čistě popisný způsob zobrazování, který dobře funguje v tanečním divadle bez přítomnosti narativu, je vhodný i pro inscenaci založenou na dramatické předloze - absence motivací jednotlivých postav a výkladu předkládaných dějů totiž může vytvářet dojem jistého dramaturgického vakua.Eliška Poláčková
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

Limit your search

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 1535 to 2024

View larger »