StrojopisZákrejs Vladimír 31. 7. 1880 Praha, † 18. 7. 1948 Hradec KrálovéSyn literárního kritika a spisovatele Františka Zákrejse.Po vystudování techniky působil jako architekt a urbanista.Vedle svého povolání věnoval se zejména v letech 1913-25 velmi intenzivně loutkovému divadlu. Původně se zajímal o tradiční lidové loutkáře, zejména o jihočeskou loutkářku Arnoštku Kopeckou, vnučku Matěje Kopeckého. V této souvislosti se jako jeden z prvních u nás zamýšlel nad otázkou specifiky loutkového divadla. Došel k závěru, že lidoví loutkáři instinktivně vycházeli ze zákonitostí loutkové scény, což se odrazilo především v jejich loutkoherectví. Nicméně pochopil, že rodící se moderní loutkářství si musí vytvořit svůj vlastní repertoár a jemu odpovídající nové inscenační metody. Proto také podporoval tendence vedoucí k reformě jeviště lidových loutkářů a prosazení moderní scénografie. Sám se pokusil ověřit si možnosti loutkového divadla inscenováním Sofoklovy Elektry (1916) a Shakespearova Hamleta a Mackbeta (obě 1917). K provedení těchto her užil u nás poprvé oproštěnou, architektonicky řešenou scénu (v roce 1918 připravoval inscenaci Plautových Dvojčat, jejichž premiéře zabránily převratové události). Tyto inscenace měly především demonstrativní význam, podněcovaly další loutkáře k hledání nových dramaturgických možností loutkového divadla. Vyvrcholením jeho snah byla jeho úprava a režie Shakespearova Večera tříkrálového v pražské Říši loutek (1925) za výtvarné spolupráce Vojtěcha a Anny Suchardových. Napsal několik loutkových her (mj. Čím bys chtěl být, 1926, Rytíři z Oškrobrhu, 1926). Pro rozvoj českého loutkářství však měli mnohem větší význam jeho podněty dramaturgické a inscenační.
Ženský svět proti mužskému. V Divadle na Vinohradech se obětuje Ifigenie v Aulidě Euripidovo drama Ifigenie v Aulidě je obrazem krajních poloh lidské existence. V Divadle na Vinohradech tuto tragédii režíruje Martin Čičvák. V hlavních rolích se jako Ifigenie představí Sabina Rojková, v roli Klitaimnéstry Kateřina Brožová a krále Agamemnóna hraje Václav Vydra.Antické Řecko, svět hrdinů a svárlivých bohů. Dílo Ifigenie v Aulidě z roku 405 př. n. l. bylo zveřejněno až po Euripidově smrti. Jedná se o zpracování mýtu o obětování Agamemnonovy dcery kvůli usmíření s bohyní Artemis. Hlavní zápletku příběhu vysvětlil režisér Martin Čičvák."Artemis chce oběť, jinak nezvedne vítr. Oběť má být dítě, mladá dívka, tedy Ifigenie. Trojská válka se vede proto, že Helenu, Meneláovu ženu a tedy Agamemnónovu švagrovou, unesl Paris. Ifigenie je tak paradox toho, že jestli chceme, aby byla vrácena děvka, musí být obětována panna. A to dítě se rozhodne, že to podstoupí, rozhodne se, že dospělým nebude stát v cestě a svou obětí jim dobyde Tróju. S touto ironií to formuluje. Je to velké gesto, ale velmi dojemné."Martin Čičvák Děj je spojen se třemi stěžejními postavami - Agamemnonem, Klytaimnéstrou a Ifigenií. Agamemnon, bratr Meneláa, ponížený únosem manželky Heleny, nemůže dál skrývat rozhodnutí bohů, které mu sdělil věštec. Děj se odehrává v přístavu Aulida, kde je shromážděné řecké vojsko a čeká na příznivý vítr k výpravě proti Tróji. Kvůli tomuto příznivému větru má ale mykénský král Agamemnon obětovat svou dceru - bohyni Artemis. Ifigenie se má stát obětí křížících se zájmů dospělých, kteří se zaštiťují nadosobními zájmy. "Hra v tomto překladu byla poprvé uvedena v roce 1984 v Divadle Na zábradlí v režii Jana Kačera. Ifigenie představovala člověka, který je ochoten se obětovat za vyšší ideály. V roce 1984 mladá herečka mluvila o tom, že existuje ještě něco důležitějšího, než jen vlastní zájmy, a to je třeba ideál svobody. Za tento ideál svobody bojovali studenti, když v roce 1989 šli proti policejním obuškům. Tyto okamžiky nás upozorňují na to, že člověk svou existencí ručí za víc, než jen za své pohodlí a za své blaho."Jan Vedral V Euripidově tragédii se střídají dialogy s dlouhými promluvami sboru. Tento sbor většinou jen komentuje odehrané události nebo konstatuje určitá rozhodnutí. Divadlo na Vinohradech uvádí Ifigenii v Aulidě v překladu Josefa Topola, který vzniknul v 80. letech minulého století za filologické spolupráce Karla Hubky.Režisér Martin Čičvák přizval ke spolupráci scénografa Hanse Hoffera, se kterým už v Divadle na Vinohradech vytvořil inscenace Andora, Caligula nebo Peer Gynt. Tentokrát se rozhodli pro jeden monumentální objekt zavěšený nad jevištěm. "Vždycky se snažíme najít jednu jednotící jevištní metaforu. Pro mě jevištní metafora funguje nejlépe, když se nedá vrátit zpátky do slov. Ten náš objekt je taková zvláštní chodba smrti, uprostřed vesmíru. Hra se totiž odehrává na útesu, odkud se Agamemnón dívá na svá vojska, což ten tunel může znázorňovat. A také Ifigenie si tímto tunelem smrti musí projít, až se rozhodne samu sebe obětovat."Martin Čičvák