Jacob 2011#, 15. and Původní Semperův plán budov, které by tvořily jakousi starověkou Agoru nebyl přijat, byl realizován návrh z roku 1846, komplex tvořený jen dvěmi samostatnými budovami - galerie a dvorního divadla.
Empírová vila, na fasádě pod okny prvního patra obdélné reliéfy s putti, figurálními scénami, vyobrazením měsíců roku., Pavel Šopák: K stavební historii tzv. vily Loreta ve Fulneku. In: Sborník Státního památkového ústavu v Ostravě 2001. Ostrava 2002, s. 241-243., and Evidováno v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 134058/8 - 1565.
Hlavní zahradní průčelí, pod balkonem za dvěma sloupy podpírajícími balkon po jedné alegorické plastice, před průčelím obelisk. V parku původně řada dalších alegorických soch.
V parku torza soch z kláštera, po r. 1945 ze zbytků architektury postaven řecký chrámek. Barokní zámek, 1943 rozsáhlý požár, rekonstrukce 1969. Oranžérie podle návrhu architekta J. Kocha, klasicistní, antikizující prvky - sloupy, tympanon and Hrady, zámky, tvrze, VI, 1989, s. 150
Dům "Gömöry-ház" byl postaven pro lékárníka Gömöry podle projektu Mihály Pollacka v roce 1812. Reliéf z průčelí je dnes ve sbírkách Semmelweis Múzeum v Budapešti. Figurální reliéf je horizontálně rozdělen do dvou pásů nad sebou. V horním pásu pololežící muž, v pravé ruce drží hůl, kolem ní je obtočený had (Asklépios), po jeho pravici klečí žena u nádoby s ohněm, vlévá do něho tekutinu v pravé ruce drží džbánek (patrně Kirké), zleva k muži přibíhá putto s ratolestí. V dolním pásu uprostřed putto u oltáře s nádobami, vedle oltáře včelí úl, z prvé strany k oltáři přibíhá mladý muž v okřídlené čapce a střevících (Merkur), po levé straně pololežící mladík s jinochem, který ho utěšuje, vedle něho kohout a kotva (Naděje). Ilustrace viz: http://www.hung-art.hu/magyar/d/dunaisz1/muvek/., Zádor 1993,s. 52-53; http://www.hung-art.hu/tours/19_c_1.html (18. 1. 2006)., and Reliéf připomíná obchodní činnost majitele domu, zobrazené spojení Merkura a atributů naděje (kotva, kohout) může být příslibem nákupu účinných léčebných prostředků.
Dům "Gömöry-ház" byl postaven pro lékárníka Gömöry podle projektu Mihály Pollacka v roce 1812. Reliéf z průčelí je dnes ve sbírkách Semmelweis Múzeum v Budapešti. Figurální reliéf je horizontálně rozdělen do dvou pásů nad sebou. V horním pásu pololežící muž, v pravé ruce drží hůl, kolem ní je obtočený had (Asklépios), po jeho pravici klečí žena u nádoby s ohněm, vlévá do něho tekutinu v pravé ruce drží džbánek (patrně Kirké), zleva k muži přibíhá putto s ratolestí. V dolním pásu uprostřed putto u oltáře s nádobami, vedle oltáře včelí úl, z prvé strany k oltáři přibíhá mladý muž v okřídlené čapce a střevících (Merkur), po levé straně pololežící mladík s jinochem, který ho utěšuje, vedle něho kohout a kotva (Naděje). Ilustrace viz: http://www.hung-art.hu/magyar/d/dunaisz1/muvek/., Zádor 1993,s. 52-53; http://www.hung-art.hu/tours/19_c_1.html (18. 1. 2006)., and Reliéf připomíná obchodní činnost majitele domu, zobrazené spojení Merkura a atributů naděje (kotva, kohout) může být příslibem nákupu účinných léčebných prostředků.
Kolonáda 12 jónských sloupů, s malým salonem, na palouku před průčelím sousoší tří bohyň (Athéna, Artemis, Afrodíta, autor Martin Fischer), ve výklencích kolonády alegorie věd a umění přenesené sem ze zrušeného chrámu Múz.
Převzato: http://katzelsdorfskyzamecek.webnode.cz/zanikle-stavby-lva/nove-lazne/ Stavba, nazývaná Nové lázně, byla postavena podle plánů architekta Josefa Hardtmutha v roce 1805 nebo 1806, již za knížete Jana I. Josefa z Liechtensteina. Lázně se nacházely na břehu Růžového rybníka, kterému se dříve říkalo Lázeňský rybník. Nové lázně jsou tak pojmenovány z toho důvodu, že v lednickém parku už jedny lázně stály (1794-1804, J. Hardtmuth).Stavba měla obdélníkový půdorys (podle vyobrazení z dobových map) a průčelí tvořily čtyři sloupy iónského typu. Šlo o menší přízemní budovu, pravděpodobně bez další sochařské či reliéfní výzdoby. Do dnešních dnů se dochovalo kamenné schodiště, které vede do Růžového rybníka.Stavba byla pravděpodobně zrušena po roce 1840, neboť se na pozdějších mapách již neobjevuje.