Kresba: polonahá Venuše sedí, levicí vytahuje šíp z toulce na zádech před ní stojícího Amora, který napíná luk. Za Venuší Mars ve válečné zbroji, jednou rukou Venuši objímá, ve druhé drží číši vína. Za Venuší putto s pochodní, pod ním Hojnost s rohem. Na protější straně žena s odhalenými ňadry (Minerva ?) s armilární sférou, za ní další Múzy, před nimi na zemi torso nahé ženské sochy, v pozadí za múzami kruhový chrámek., Konečný 1982#., Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). Kresba byla přípravou na obraz v soukromé sbírce, na níže je místo puti s pochodní mladý Bakchus s úponkou vinné révy (srov. Evropa, Dialog mezi Venuší a Minervou 2).
Nástropní malby klenby hodovního sálu - cyklus sedmi výjevů ve štukových kartuších na téma Amor a Psýché. Stará služka utěšuje Charité za přítomnosti Apulea (proměněný v osla), Zefyros unáší Psýché do hor, Psýché pozoruje spícího Amora, Amor opouští Psýché, Cháron převáží Psýché do podsvětí, Psýché uspává Kerbera, Psýché u Proserpíny., Togner 2010#, 55-56. Dufková 2010#, 3; Mádl 2011#, 214-236., and Dosavadní datace Tencalových fresek na Náměšti (Togner 2010, 1674-1675) byla v současné době korigována do doby před polovinu 17. století (M. Mádl 2011). Autor se inspiroval ilustrovaným vydáním Apuleova Zlatého osla, které obnsahuje 32 rytin připisovaných Michielovi Coxie (ideově inspirovány Raffaelovými freskami ve Villa Farnesina v Římě). Výzdoba stropu měla být morálním exemplem - Psýché (duše) se utrpením mravně očišťuje, aby dosáhla naplnění.
Nástěnná malba: noční scéna v interiéru, vlevo na lůžku spí Amor, Psýché se nad ním sklání s olejovou lampičkou v levici a dýkou v pravé ruce, vpravo Amor prchá oknem, Psýché se ho snaží zadržet., Togner 2010#, 57., and Cyklus sedmi výjevů ve středu stropu inspirovaných Zlatým oslem. Autor pracoval podle grafické předlohy z ilustrovaného vydání Apuleova Zlatého osla, přičemž poněkud pozměnil kompozici.
Nástropní malba: Amor opouští Psýché., Togner 2010#, 55-56., Dufková 2010#, 3, Mádl 2011#, 214-236., and Cyklus sedmi výjevů ve středu stropu inspirovaných Zlatým oslem. Autor se inspiroval ilustrovaným vydáním Apuleova Zlatého osla, které obsahuje 32 rytin připisovaných Michielovi Coxie (ideově inspirovány Raffaelovými freskami ve Villa Farnesina v Římě).
Fasáda průčelí, dnes obnovené výzdobné schéma výzdoby vstupního křídla s hlavní bránou podle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1910. Sgrafitová a chiaroscurová výzdoba fasády silně poškozená, původně antická božstva v nikách. V přízemí: stojící žena, v 1. patře zprava Apollón (Helios), Venuše s Amorem, Merkur, Jupiter. Na sloupech před hlavním vxhodem sochy - vlevo Neptun, vpravo Amfitrité. and Vlček 2001#, 82.
Štuková dekorace stropu s malbou. Figurální scéna v oblacích, se sedícími postavami bohů. Uprostřed Jupiter s orlem, drží v pařátech blesky, Juno s pávem, po Jupiterově levici letí malý Amor s lukem a pochodní a dále dva putti. V popředí dole zleva Diana s lukem a měsíčním srpkem na čele, tři nymfy ? s nádobou, dvě múzy a Apollón s lyrou. and Mádl 2011#, 364-365, 369.
Figurální scéna v interéru. Na lůžku spočívá spící Danae, nad ní se sklání služebná, za lůžkem Amor drží závěs. Nad lůžkem hlava Jupitea a padající zlaté krůpěje.
Olej na plátně (89, 1 x 91, 1 cm): Venuše (odhalená ňadra) se chystá zavázat oči Amorovi, který se brání. Amora přidržuje Merkurs (okřídlená přilba, caduceus). and Kaufmann 1988#, 20.63.
Olej na plátně (177, 5 x 111, 5 cm): nahá Psyché (náramek na paži) pololeží na posteli, nahý Amor odlétá, pravici vyčítavě nataženou k Psyché, v levici drží luk, šíp a řemen od toulce. V popředí vlevo si šeptají dva Amorové, pod nimi dvě holubice, jedna leží na zádech, druhá je zobrazena ve stejné póze jako Amor., Fučíková 1997#, I/40, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostředně předcházející epizodu z Apuleiových Proměn ilustruje Heintzův obraz z roku 1605 (Augsburg, Heintz, Amor a Psýché). Psýché byla zjevně inspirována často napodobovaným antickým reliéfem, Letto di Policleto (tehdy ve sbírce Este ve Ferraře), po němž Rudolf II. dlouho toužil. V roce 1600 získal jeho kopii ze sbírky kardinála Granvella a později i originál, který je v Praze doložen od června 1603. Oba exempláře se v 17. století ztratily.
Olejomalba na mědi (63 x 47, 5 cm): nahá Psýché v okně vztahuje ruku k odlétajícímu Amorovi (luk, toulec). Okno nevede do místnosti, ale do lodžie otevřené na druhé straně sloupořadím, uvnitř je socha objímající se dvojice. I vnější výzdoba fasády stavbu charakterizuje jako palác všemocné lásky: nad oknem je spoutaný Jupiter a Neptun, v nice napravo spoutaný Herkules, pod ním Herkules a Omfalé. Na římse pod oknem nalevo Amor Lethaeus hasící vodou pochodeň a na pravo zápasící Eros a Anteros. and Kaufmann 1988#, 20.69.