Olej na plátně (11,5 x 11,5 m): Neptun (trojzubec) přivádí bojovníka v antické zbroji na úpatí Parnasu, na němž je portrét biskupa Maxmiliána na podstavci s jeho mottem "sola nobilitat virtus." K portrétu přijíždí Apollón na slunečním voze, před ním sype Hojnost z rohu hojnosti a Fama přilétá s korunou. Za portrétem sedí olympská božstva, Minerva (zbroj a štít), Pluto (dvojzubec) a další. Dole nalevo sedí Múzy, napravo je biskupův znak., Togner 1999#, č. 11., and Prostřední ze tří monumentálních nástropních obrazů pro sněmovní sál kroměřížské rezidence, alegorie na téma motta biskupa Maxmiliána "sola nobilitat virtus/ / jenom ctnost dělá vznešeného muže".
Olej na plátně (240 x 187 cm): polonahý Apollón (záře okolo hlavy, diadém, stuha přes hruď, plášť přes rameno, boty) hraje na harfu a dívá se na před ním sedícího polonahého Pána (pleš, věnec, vousy, plášť okolo dolní poloviny těla, kozí nohy. Nalevo za Pánem dvě mužské postavy. Nalevo strom, napravo v průhledu krajina se stromy., Togner 1999#, s. 35-36 č. 7., and Kopie podle ztraceného originálu.
Olej na plátně (81 x 72 cm): pod stromem u vodní hladiny Latona (, v náručí dvě nemluvňata, Apollón a Diana. Vztahuje pravici na nahé lycké vesničany stojící ve vodě, které mění v žáby, v pozadí vlevo a vpravo žába. Výjev je zasazen do krajiny s horami na obzoru., Togner 1999#, s. 103-104 č. 70., and Obraz získán do kroměřížské sbírky před rokem 1691. Téměř identická verze tohoto obrazu je v NG Bratislava O 305.
Olej na plátně (220 x 204 cm): Marsyás (kozí nohy) se svázanýma rukama je pověšený za nohy na strom, na němž je pověšená Marsyova syrinx. Nahý Apollón (vavřínový věnec, dlouhé vlasy, plášť na zádech, červené boty) s nožem v pravici mu stahuje kůži z těla. Nad Apollónem stojí polonahý muž (špičatá čepice, prázdná pochva u pasu) s nožem v ruce a stahuje Marsyovi kůži z nohy. Nalevo stojí Apollón v červené tunice, hledí vzhůru a hraje na hudební nástroj (lyra di braccio). Napravo stojí nahý Faun (Rohy, špičaté uši, kozí nohy) s kovovým vědrem v ruce, před ním sedí zadumaný polonahý Midás (koruna na hlavě, červený plášť přes rameno), vedle něj malý Faun se psem, malý psík líže z kaluže krve pod Marsyem., Togner 1999#, 339-350, č. 341., Held 2008#., and V antickém výtvarném umění Apollón nikdy osobně Marsyu neztahoval z kůže, tato zobrazení se objevují až v italské renesanci, vůbec poprvé na ilustraci k Bonsignoriho Proměnám z roku 1497 (Bonsignori 1497, fol. 49v). Tizian převzal kompozici obrazu od Giulia Romana, který ji vytvořil v rámci příprav na malířskou výzdobu Palazzo Te v Mantově (kresba z let 1525-1535 v pařížském Louvru, nástěnná malba od Romanových spolupracovníků je v Camera di Ovidio, jižní stěna, napravo). Tizianův obraz se od Romanovy kresby liší především tím, že Tizian vyplnil pravý dolní roh malým Faunem a dvěma psy. Na kresbě je Apollón dvakrát, stojící je charakterizovaný lyrou a klečící a stahující Marsya je charakterizován dlouhými vlasy, čelenkou a toulcem na zádech. Tizian tuto dvojí charakteristiku Apollóna převzal, vystupuje na obraze jako ztělesnění nejvyšší dokonalosti (hudební nástroj) i nejvyšší moci (nůž). Alegorický charakter obrazu je zdůrazněn tím, že Marsyas nemá bolestí zkřivenou tvář a odevzdaně přijímá trest, na symbolický rituál ukazuje i pozice hlavou dolů a způsob uvázání na strom červenými stuhami. Výklad poselství obrazu je však stále předmětem diskuse.
Olej na plátně (86 x 258 cm): nalevo svatební tabule (číše a plné talíře), uprostřed sedí bohyně Thetis se smrtelníkem Peleem, nad nimi Apollón, který diriguje Múzy na opačné straně (v levém horním rohu) s hudebními nástroji. Nalevo stojí Bachus, napravo nahý Merkur (okřídlená čapka) jako číšníci. NAlevo od Bacha Marsyas (syrinx). Napravo pokračování příběhu, Paridův soud nalevo Minerva (zbroj), vedle nahá Juno a Venuše (s Amorem), které dává jablko sedící Paris, za ním Merkur. Výjev je zasazen do přírodního rámce., Togner 1999#, s. 357, č. 352., and Obraz je v kroměřížské sbírce doložen od roku 1904. Kompozice obrazu se vzdáleně podobá Wtewaelově Svatbě Pélea a Thetidy (1602, Braunscheig), kde je scéna s Paridovým soudem nalevo nahoře. Hlavním zdrojem poučení o svatbě Pélea a Thetis a Paridově soudu bylo shrnutí v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92), které obraz ilustruje.
Olej na plátně, instalován na stropě sálu. Figurální scéna v oblacích inscenovaná na úpatí hory Parnas, u břehu moře, kde kotví lodě. Kolem soklu s medailonem nesoucím portrét biskupa jesou shromážděni olypští bohové a nahé, většinou ženské, postavy představující personifikace umění, věd a ctností., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 62-66., and Alegorie životní cesty, od mládí baží po kráse a smyslovým požitkům, avšak v dospělosti se obrací do světa vyšších ctností - moudrosti a vladařské moci.
Olej na plátně (240 x 176 cm). Uprostřed kompozice postava Niobé s široce vlající drapérií, kolem ní její děti, nad nimi Diana a Apollón střílející z luků., Habánova 2011#, 415-424., and Autor toto klasické téma zpracoval ve dvou variantách, první skica z roku 1919 zabírá božskou vraždící dvojici ve větší expresivitě a zaujetí na události.
Nastropní freska: Apollón (tunika, boty, toulec) luk v levici se obrací k černé vráně sedící na stromě za ním, před ním leží na zemi leží mrtvá Koronis se šípem v prsou, oplakávají ji tři putti., Mádl 2008#., and Výjev je variace na zobrazení tohoto mýtu v mramorovém sále zámku Trautenfels (Carpoforo Tencalla, 1670).
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Na příjezdové cestě, na mostě nad vodním příkopem před průčelím, podél zábradlí řada soch antických božstev: Apollón v levé ruce drží luk (první nalevo). and Samek 1999#, 446-450.