Na boční fasádě obytného domu reliéf s alegorickým námětem. Postavy nahé, nebo oblečené do drapérie. Zleva muž, nahý do půl těla, ve vlasech má stuhu, před ním jde žena (nese ošatku) a dítě, které má v ruce stuhu. Uprostřed kompozice vousatý muž stojící u pluhu, vedle něho stojí žena se snopem obilí a druhá žena se srpem a nádobou na vodu. Proti ženám kráčejí dva muži, první muž vousatý, druhý muž mladík s lyrou. and Ráday 1998, s. 38, 313
Náhrobní kámen se třemi portréty ředitelů Národního muzea (Flóris F. Rómer; Ferenc Pulszky; József Hampel)., Medvey 1939, s. 108; Budapesti köztéri 1987, č.k.175., and Pomník je v zahradě intalován od roku 1916. Tvarem i způsobem výzdoby připomíná antické náhrobní stély.
Řadový nájemní dům, na průčelí pod okny 1. patra reliéf s bohatou figurální výzdobou - putti reprezentující alegorii dálkového obchodu a stavebního průmyslu. První výjev na reliéfu zleva: putto sedící na velbloudu, sedící putto s poutnickou holí, trojice putti u koše s plody, skupina putti přivazujících k molu plachetnici s nákladem, trojice putti pohánějícíh osla s nákladem, dvojice putti se slunečníkem a navršenými předměty - štít, nádoby, svitky, jeden z puttiů drží řetěz. Druhý reliéf vpravo od vchodu: putti zabývající se různými činnostmi spojenými s kovářství a metalurgií, čtveřice putti odlévá zvon, uprostřed reliéfu putto, v ruce pochodeň a vavřín, sedí na trůně s opěradlem ve tvaru ozubeného kola, vedle na zemi leží okřídlené kolo a svitek, z každé strany putto, jeden drží kladivo, druhý svitek. Další skupinka postav provádí práce spojené s konstrukcí stavebních prvků ze železa, poslední jsou dva putti s krumpáčem a pluhem., Ráday 1998, s. 314, obr. 224, and Typická dekorace s putti, kteří jsou zcela zaměstnáni různými činnostmi, vyjadřují tak důležitost průmyslových a hospodářských odvětví pro prosperitu obyvatelů domu.
Nárožní čtyřpatrová budova s bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Na fasádě průčelí do Podmaniczky utca jsou jednak fresky, z nich dvě pole představují alegorie Architektury a Sochařství a figurální reliéfy, se střídavě se opakujícími kruhovými medailony, které se opakují i na fasádě do Jókai u. Na dvou obdélných reliéfech jsou putti provozující různé umělecké činnosti související se stavebnictvím. Někteří putti jsou nazí, někteří oblečení do krátkých tunik. Reliéf vlevo od vchodu: dva putti spolu tvoří naznačený pilastr, třetí putto staví zeď, čtvrtý modeluje z hlíny plastiku. Reliéf vpravo od vchodu: dva putti u tabule, jeden z nich na ní kreslí plány, na zemi leží svitky, další skupinku tvoří trojice putti se svitky, pravítkem a trojúhelníkem, za nimi architektura kostela, šestý puto tvoří sloupovou hlavici. V medailonech fiktivní portrétní hlav významných antických (a jedné křesťanské) osobností. V medailonech jsou umístěny mužské a ženské fiktivní portréty s nápisy - "Alcaeus, Semiramis, Caesonia, Socrates, Ptolemaeus, Triphon"., Ráday 1998, s. 314, obr. 186-187., and Dekorace fasády je zaměřena na činnosti spojené se stavitelstvím, v různých činnostech jsou angažováni putti. Fiktivní portréty zachycují známé antické osobnosti. Jejich zobrazení na fasádě nájemního domu má připomínat vzdělanost jeho obyvatel. Alkaios z Mytilény na Lesbu (620 - 658 př. Kr.), byl řecký lyrický básník; Semírámis, historická osoba, královna Šammuramat (9. stol. př. Kr.) byla později ztotožněná s předoasijskou bohyní lásky Ištar, přičítala se jí výstavba Babylonu a visutých zahrad (v Evropě byla uctívána Svobodnými zednáři); Caesonia Milonia, byla bývalá prostitutka, která se později stala manželkou císaře Caliguly (zmíněna v díle "Dvanáct císařů" od Suetonia). Sókratés (470 - 399 př. Kr.), původně vyučený sochař, později významný řecký filosof, který byl za kritiku Athénské demokracie odsouzen k smti, jíž se dobrovolně podrobil. Jeho postoj naprosté poslušnosti vůči zákonům státu, byl vzorem občanské kázně; Klaudios Ptolemaios z Alexandrie (100 - 170), významný řecký astronom, matematik, fyzik a zeměpisec. Mladík Trifón (225 - 250) původem z Frýgie v Malé Asii, se stal slavným poté, co vyléčil dceru císaře Gordiana, jako oběť pronásledování křesťanů byl později prohlášen za svatého a byl uctíván na Balkáně.
Reliéf, tepaný měděný plech, v. 25 cm, š. 28 cm., Horejc 2016, s. 180., and Ve stejné sbírce je i kresba, návrh na kovovou mříž, v jejíž střední části je kresba realizovaného reliéfu.
Reliéf, polychromovaná sádra, barevné sklo, v. 91 cm, š. 65 cm. Sedící spící chlapec, hlava dozadu zvrácená - "Znavený cupido"., Horejc 2016, s. 167., and Varianta z pálené hlíny v Severočeském muzeu v Liberci, inv. č. PK 4586.
Bronzový reliéf, v. 33 cm, š. 45, 5 cm. Nahý muž a žena na loži v objetí, u lože malý Eros., Horejc 2016, s. 177., and Alternativní název Venuše a Adonis. K plastice existuje i kresba z roku 1915.
Ve věnci je otištěno 26 mincí (mezi nimi dva Géniové), nad nimi dva reliéfy: ZV strana Herkules zápasící se lvem, SJ strana Herkules bojuje s hydrou, nad výjevy kolem celého pláště akantový vlys. Na plášti zvonu zobrazen Ferdinand I. a Anna Jagellonská po stranách krucifixu. Na krku putti s královnou Annou a Ferdinandem I. nesou královské klenoty - korunu a žezlo u Ferdinanda, korunu u Anny, výjev vraždění neviňátek. V koruně hlava fauna., Merhautová 1994#, 166., and Autorem zvonu byl Tomáš Jaroš z Brna, činný v Praze od roku 1540, kde též odléval zpívající fontánu v královské zahradě na Pražském hradě. Vsazování mincí bylo v renesanci běžné (na př. zvon Kryštof v Rychnově nad Kněžnou, 1581).
Fragmentárně dochovaná deska (původně tympanon) s figurálním reliéfem. Ttrůnící Kristus (Maiestas Domini) s apoštoly Petrem, charakterizovaným ratolestí a klíči a Pavlem s ratolestí a knihou. Vedle Kristovy hlavy stojí jméno Kristovo řecky - IC XC - i v latinizované podobě: IhS XPS. and V 11. století se i v českých zemích objevuje architektonická sochařská dekorace církevních staveb, reliéfní figurální plastika která představuje prvotřídní evropský standard. Nejstarší u nás dochovaný reliéf pochází z Předhradí na Poděbradsku, původně to patrně byla součást tympanonu portálu kostelíka na přemyslovském hradisku Oldříši zbudovaného podle Dalimilovy kroniky knížetem Oldřichem (1012 -1034). Zvláštní styl nízkého reliéfu lze chápat jako projev doznívání biblického tabu sochařského zobrazování, jež bylo v době předpokládaného vzniku reliéfu v byzantském umění obcházeno právě nízkým reliéfem. Předlohou mohly být byzantské slonoviny nebo malířské dílo, nástěnnou či knižní malbu předchozího století, na což ukazuje nejen lineární styl, ale i schéma zobrazení ratolesti v rukou světců. ??