Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Eine durch Aushebung einer Baugrube gestörte Stelle im Humus lieferte 1989 interessante Keramiken in Purbach–Fellnergasse, VB Eisenstadt–Umgebung, Burgenland. Der Bagger hinterließ auf dem Boden der Kellergrube fünf separate Fundanhäufungen (Keramik, Hüttenlehm, Steine). Aus dem, aus zahlreichen kleinen Keramikfragmenten mit frischen Bruchstellen bestehenden Scherbenkonvolut konnten eine nahezu vollständige Ausgussschüssel, zwei weitere Gefäße mit fast komplettem Profil, eine verzierte Amphore und eine Butte zusammengesetzt werden. Kleinere Bruchstücke von den letzten beiden Gefäßen kamen bei sämtlichen Fundstellen zu liegen. Der Gesamteindruck des Fundes ließ die Frage aufkommen, ob hier nicht ein Keramikdepot mit Steinschutz des Epilengyel gestört wurde. Die Siedlung gehört der Bisamberg–Oberpullendorf Gruppe des einheimischen Epilengyel an. and SETTLEMENT FINDS OF THE BISAMBERG–OBERPULLENDORF GROUP IN PURBACH AM NEUSIEDLERSEE, BURGENLAND: A CONTRIBUTION TO AN UNDERSTANDING OF CULT TRADITIONS IN THE EPI–LENGYEL. In 1989 on the occasion of new construction works at Purbach–Fellnergasse, district of Eisenstadt–Umgebung, Burgenland, East Austria, the Caterpillar cleared off a planum where in a square of 2 by 4 meters five groups of pot sherds as well as pieces of fired clay and stones were discovered at a depth of 75–80 cm. No further traces of human activity such as pits or the like were detectable in the loam below the humus, which is 80 cm thick. Due to the sherds a nearly complete nozzled flat dish (spot 1), two more vessels with nearly complete profiles, a decorated amphora (spot 4) and a globular vessel (spot 1a) could be reconstructed. Fragments of the latter two spread over all groups. Almost every spot also yielded fired clay typical for settlement sites. Judging by the general situation the question a rises if these finds could represent an Epi–Lengyel pottery hoard protected by surrounding stones. The amphora with miniature vessels on the handles is a remarkable, unique object. In total we consider this site being part of the Bisamberg–Oberpullendorf group of the Austrian Epi–Lengyel.
Parcela J. 98: pohřben Eggenberger József (1768-1850) a členové jeho rodiny. Mezi nimi též Györgyi Alajos (Giergl) (1821 - 1863), malíř činný v Pešti. Náhrobek v podobě antického sarkofágu, na víku ležící žena, na čelní straně dva Géniové drží v letu vavřínový věnec, pod sarkofágem dvě amfory ověnčené vavřínem., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat002.htm (13.06.2006), and Náhrobek je inspirován antickými sarkofágy. Sarkofág, v antice schránka na tělo zemřelého, byl od doby neoklasicismu velmi oblíbeným symbolickým prvkem připomínajícím svou původní funkci. Od počátku 19. století je velmi často zobrazovaným motivem postava okřídleného mladíka. V náhrobní plastice je okřídlená postava anděla pokračovatelem římského "génia" - ochranného ducha. Společným znakem zobrazení je věčné mládí géniů-andělů, bez souvislostí s pozemským životem. V některých případech génius čte nebo se chystá psát, drží věnec, pochodeň obrácenou ohněm dolů. Géniové držící společně vavřínový věnec jsou přímou inspirací z antiky, kde byl v medailonu obvykle umístěn portrét zemřelého, orel, hlava Medúzy ap.
Kašna se sochou Tritóna, na rameni drží amforu, v klíně má erb s letopočtem 1542 (omyl restaurátorů), na podstavci se stočenými delfíny čtyři chrlící hlavy. and http://www.hustopece-city.cz/user_data/propagace/data/historie.pdf (13. 12. 2012)
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Nad okny ve 3. podlaží figurální reliéf. Figury nahé, v antickém oblečení, s různými atributy - zleva stojící muž, opírá se o křeslo, v němž sedí žena, druhý muž jí nalévá nápoj z amfory, za ním panter kráčející směrem k dvojici postav, žena a muž, který patrně v levé ruce drží helmu, vedle něho patrně dvě ženy, sedící na lehátku, jedna hraje na dvojitou píšťalu, druhá drží lyru, dále dvě tančící ženské postavy, držící feston, dále dvě ženy na lehátku, jedna z nich drží na klíně dítě, k dítěti přistupuje muž s vinným hroznem v ruce. Reliéf je silně poškozený, některé partie jsou špatně čitelné. and Ráday 1998, s. 311, obr. 279.
Na boční fasádě obytného domu reliéf s alegorickým námětem. Postavy nahé, nebo oblečené do drapérie. Zleva muž, nahý do půl těla, ve vlasech má stuhu, před ním jde žena (nese ošatku) a dítě, které má v ruce stuhu. Uprostřed kompozice vousatý muž stojící u pluhu, vedle něho stojí žena se snopem obilí a druhá žena se srpem a nádobou na vodu. Proti ženám kráčejí dva muži, první muž vousatý, druhý muž mladík s lyrou. and Ráday 1998, s. 38, 313
Ilustrace k Aristofanově Lysistratě (Aristophanes, Lysistrata, Gravures originales de Francois Kupka. Preface de Lucien Dhuys. Blaizot. Paris. 1911). Figurální kompozice, uprostřed skupiny šesti žen nízký stolek, na něm číše nad kterou ženy vztahují ruce. V popředí amfora., Pravdová 2009, s. 8., and Ženy, které mají za úkol zmocnit se státní poklady na Akropoli, skládají slavnostní přísahu.
Podle maďarské literatury (Hájos, G., A Roosevelt tér, Budapest 2003, s. 44, Szőké -Kissné Szemerédy 2001) jsou ve dvoře radnice sochy ("Vármegyeháza udvárán áll"). Socha dívky, Hébé oblečené do peplu, se džbánkem v pravici svěšené podél stehna, hlava nakloněná doleva, pohled upřený na pohár (misku) v levé pozdvižené ruce. Původně byla údajně umístěná jako součást fontány ve dvoře budovy "Lloyd-palota" (1827-1830, József Hild, zbořen 1948). Socha dívky s věncem a květinami (Flóra), socha múzy s globem v klíně (Uranie), socha mladíka v okřídlené čapce s panovou flétnou (Merkur jako Pan)., Zádor 1993, s.. 32; http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/h/huber/muvek/hebe.html (27.05.2006); Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 17-18., and Hébé (Juventas) je personifikací věčného mládí. Hébé od Józsefa Hubera je téměř přesnou replikou Thornvaldsenovy sochy z roku 1816 (nakloněná hlava k levé ruce s miskou, zde však ruka drží trochu jiným způsobem větší misku). Socha byla v 19. století velmi oblíbená, dodnes existuje mnoho různých variant jejích odlitků pro zahrady a parky. Thornvaldsen zpočátku (1806) nepochopil skladbu drapérie a kombinoval neobvyklým, nelogickým, způsobem klasický peplos, sahající ke kotníkům, s krátkým chitónem, což v pozdějším zpracování (1816) opravil. Model z roku 1806 byl vytvořen mezi lety 1819-1823 pouze jednou, zatímco verze z roku 1816 byla zhotovena v několika mramorových kopiích (srov. Toman 2000, s. 274).