Podle maďarské literatury jsou na fasádě sochy soudců a zákonodárců. Hlavní vchod s monumentálními korintskými sloupy a bohatou sochařskou výzdobou na štítě a atice průčelí. Štít s figurální kompozicí soudního líčení soudce, žalobce, obhájce, žalující, obžalovaný (1906, G. Zala). Nad hlavním vchodem vlevo postava nahého muže s přehozenou drapérií, v pravici drží žezlo - Právo, jeho protějšek na pravé straně štítu - muž držící tabulku - Zákon. Nad štítem triga s postavou ženy s hvězdou na čele, v pravé ruce pochodeň, v levé palmovou větev - Génius světla (1906, "Pokrok", autor K. Senyeie, sochař působící ve Vídni a Mnichově, od roku 1886 v Budapešti). Plastiky na věži zleva: muž v okovech: Odsouzený, jeho protějšek muž zbavený řetězů hledí vzhůru: Osvobozený (1898, J. Róna). Na atice vlevo i vpravo šest plastik. Zleva žena s kotvou (Naděje); muž s pracovními nástroji (Průmysl, autor S. Apáti Apt); žena s lyrou (Hudba, autor E. Margó); mladík v klobouku s měšcem v ruce, u nohy balík (Obchod, autor R. Füredi); žena v dlouhé říze, v levé ruce drží knihu, v pravé brk (Literatura, autor J. Damkó); nahý muž s přehozenou drapérií přes bedra, hledí do dálky, za ním kormidlo (Mořeplavba). Na atice vpravo od portálu: muž s mečem (Chrabrost, autor A. Tóth); žena se svitkem v levé ruce (Dramatické umění, A. Tóth); muž s dlátem v ruce a vytesanou hlavou muže u nohou (Sochařství, autor J. Damkó); žena s malířskou paletou a štětci (Malířství, autor R. Füredi); žena s kružidlem a trojúhelníkem v ruce, u nohy volutová hlavice (Architektura, autor B. Strohoffer); stařec stojící u sloupku, na něm lebka, svitky (Věda, autor B. Strohoffer). Plastiky na věži vpravo: dva muži v drapérii, drží v ruce svitek (Žalobce a Obhájce, autor G. Donáth). Uvnitř nástropní malby s námětem Triumf Spravedlnosti (1895, Károly Lotz)., Medvey 1939, s. 55 - 56., and Budova v neorenesančním eklektickém stylu, původně Justiční palác ("Igazságügyi-palota"), pak Muzeum dělnické třídy, od roku 1975 zde sídlí Etnografické muzeum.
Čtyřpatrová stavba s nárožními rizality zdobenými sloupy s volutovými hlavicemi, budova Kamenouhelné společnosti. Na atice obou nároží směřujících do náměstí plastická výzdoba. Nároží vlevo: dvojice postav, sedící žena s rohem hojnosti na klíně (Hojnost) a sedící muž v kápi s hornickým kahanem v levé ruce, v pravici s kladivem (Hornictví). Dvojice vpravo: žena sedící na snopu obilí, v pravici drží klasy (Cerés jako alegorie úrody), mladík opírající se o hromadu knih, v levici drží kaduceus, na hlavě má okřídlený klobouk (Merkur jako alegorie obchodu). and Demsky 1999, s. 255.
Čtyřpatrová stavba s nárožními rizality zdobenými sloupy s volutovými hlavicemi, budova Kamenouhelné společnosti. Na atice obou nároží směřujících do náměstí plastická výzdoba. Nároží vlevo: dvojice postav, sedící žena s rohem hojnosti na klíně (Hojnost) a sedící muž v kápi s hornickým kahanem v levé ruce, v pravici s kladivem (Hornictví). Dvojice vpravo: žena sedící na snopu obilí, v pravici drží klasy (Cerés jako alegorie úrody), mladík opírající se o hromadu knih, v levici drží kaduceus, na hlavě má okřídlený klobouk (Merkur jako alegorie obchodu). and Demsky 1999, s. 255.
Na severovýchodní straně zámku je terasa (původně lodžie) s balustrádovým zábradlím. Sloupky balustrády jsou vyzdobené reliéfy s putti a vázami., Varcl 1978#, s. 298; Nachtmannová 2003#., and Putto s tyčí byl patrně inspirován antickými římskými putti s pochodní obrácenou k zemi, kteří zdobily náhrobní reliéfy.
Uzavřený čtyřkřídlý kastel s nárožními věžicemi. Stavba kastelu započata po 1549 pro Ferdinanda I (Paolo della Stella, Hans Tirol). Stavba dokončena za Jaroslava Smiřického. Dostavěno jihozápadní křídlo a zbudováno severozápadní křídlo, kterým dvůr uzavřen. Zbudovány rohové věžice, třípatrové arkády na jihovýchodní straně, kudy se do zámku vstupovalo. Arkády třípatrové (dnes v horních dvou patrech zasklené), v přízemí pilířové, první patro s představenými polosloupy dórskými, druhé patro subtilní sloupky iónské ve zdvojeném rytmu, dodržena superpozice řádů. and Varcl 1978#, s. 298; Nachtmannová 2003#.
Manýristický edikulový portál s římsou, s letopočtem, erby a lví hlavou s kruhem v hubě v klenbě ostění., Poche 1978#, 111., and Původní zámecké sídlo zbořeno roku 1894, ale portál zůstal v novostavbě budovy.
Nástěnná malba al secco: polonahá Psýché sedí v lese, zezadu k ní na oblaku slétá Amor (motýlí křídla) a klade jí na ramena květinovou girlandu. O strom vlevo je opřený Amorův toulec, nahoře vlevo se objímají dva putti., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and Výjev není ilustrací konkrétní pasáže z Apuleiova románu, ale pouze evokuje atmosféru milostného příběhu Psýché, podobně jako Gundelachův obraz z roku 1613 (München, Amor a Psýché).
Olej na plátně (131 x 182, 7 cm): Caracalla (vavřínový věnec, červený plášť) probodává měčem svého bratra Getu, který má hlavu na klíně své matky, Iulie Domny, která se od něj odklání a zdvihá ruce. Za Caracallou voják (antická zbroj) s kopím, vedle matky dvě vzrušeně gestikulující ženy. Napravo stolek, u nohou matky štít, přilba a meč. Vzadu patky sloupů na vysokých soklech a váza., Mžyková 1994#, s. 65-66, č. 15., and Obraz pochází z křimické obrazárny, jeho objednatelem byl patrně František Václav z Vrtby (1671-1750). Obraz byl na přání objednatele inspirován výtahem z Římských dějinách, které napsal Dio Cassius (78, 2). Pouze zde je podrobně vylíčena vražda Gety, jenž od roku 211 až do své smrti v roce 212 vládl společně se svým bratrem M. Aureliem Antoninem zvaným Caracalla.
Nástěnná malba al secco: polonahá Diana (srpek, luk), sedí na skalisku v lese, objímá psa, další dva psy u jejích nohou, na zemi oštěp a toulec., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., and Knoflíček 1999#.
Nástěnná malba al secco: Meleagros (antická zbroj s přilbou s chocholem) přináší na podnosu kančí hlavu sedící Atalantě se šípem v ruce. Mezi nimi sedí na zemi Amor (toulec, luk). Výjev je zasazen do přírodního rámce, v popředí štít, kopí a bezhlavé tělo kalydónského kance., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V odborné literatuře je téma nesprávně určeno jako "Herkules nesoucí Erymantského kance" (Knoflíček 1999). Výjev zobrazuje Meleagra předávajícího Atalantě hlavu kalydónského kance, Tuvora se držel ikonografického typu, který vznikl v ilustracích k Ovidiovým Proměnám již v 16. století a v následujích stoletích byl jenom nepatrně obměňován (e.g. Métamorphoses 1770, 86r). Amor jako symbolické vyjádření Meleagrova milostného vzplanutí se objevuje již na Rubensově obrazu z doby kolem roku 1635 (Mnichov).