Chlapec v tunice, pravou ruku vztahuje nahoru, k postavě Boha v oblacích, na této ruce má pár křídel. Na svěšené levé ruce má kámen., Lejsková-Matyášová 1970#., and Štukatér se těsně držel dřevořezu z díla Andrei Alciatiho, Emblematum liber, Paris 1548 (č. 99), který byl s nepatrnými obměnami začleňován do dalších vydání (například 1584 č. 120). Jedná se o alegorii Fortuny s textem, který popisuje obraz a vysvětluje jeho význam. Antickým pramenem je Juvenálova (Iuvenalis) satira "O strastech velkoměstského života" ( 3, 164-5: Paupertatem summis ingeniis obesse ne provehantur).
Štukový reliéf nad krbem: napravo velký zapálený oltář. Vousatý muž s řetězem v pravé ruce, do něho hází nahá nemluvňata. V levé části obrazu přihlíží muž ve špičatém klobouku, který zapichuje hůl do klobouku ležícího na zemi. and Krčálová 1986#, 36-37.
Čtyři štukové reliéfy. Léto: sedící žena, v levé ruce drží srp, pravou rukou si přidržuje šaty, na zemi před ní dva obilné snopy. Podzim: sedící žena, na krku má zavěšený křížek, v pravé ruce drží roh hojnosti plný ovocných plodů, levou rukou roh přidržuje v klíně. Zima: sedící žena vztahuje obě ruce nad nádobu s plameny. Jaro: sedící žena, v levé ruce drží v klíně kytici květů, pravou rukou drží velký květináč s rozkvetlými květinami. Všechny ženy mají antikizující oděvy., Lejsková-Matyášová 1970#., and Bohyněmi ročních dob byly v řecké mytologii pouze tři dcery Jupitera a Themidy - Hóry, které však měly i etické hodnoty (Auxó, Thalló, Karpó). Od pozdního starověku až do 18. století je pak ustálena ikonografie čtyř postav s typickými atributy. Jaro jako mladá žena držící květiny, Léto jako žena se srpem a klasy či snopy obilí, Podzim s hroznem vína a listy vinné révy či rohem hojnosti, Zima je v teplém oděvu nebo se ohřívá u ohniště.
Štukový reliéf v oválném rámu: Lukrécie v antikizujícím oděvu se chystá zabodnout si pravicí do prsou dýku., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Příběh cudné Lukrécie, který byl znám především z Liviových dějin a Ovidiova Kalendáře (Fasti), měl také politický podtext, neboť těsně souvisel s dějinami antického římského impéria. Štukatér se na Kratochvíli inspiroval Raffaelovou kresbou Lukrécie, jež vznikla patrně podle nedochované antické památky. Ve všeobecnou známost Raffaelova kresba vešla díky grafice Marcantonia Raimondiho. V křesťanské ikonografii měla tato postava alegorický význam Čistoty.
Štukový reliéf: na vyvýšeném pódiu v levé části obrazu je trůn, na něm sedí Scipio Africanus (římská zbroj, přilba, plnovous) se žezlem v levé ruce. Za podiem tři vojáci, Scipiova stráž. Před podiem klečí Scipiem propuštěná zajatkyně a její snoubenec, Allucius, za nimi stojí dívčin otec (vous, meč u pasu) s měšcem v ruce a její matka, všechny postavy jsou bohatě vystrojeny. Výjev rámuje svěšená drapérie., Lejsková-Matyášová 1960#., Krčálová 1986#, 36-37., and Publius Cornelius Scipio Africanus (236 - 183 BC) byl římský generál ve druhé válce punské, který se proslavil vítězstvím nad Hanibalem v Severní Africe. Historie o jeho velkodušnosti během španělského tažení, kdy po dobytí Nového Kartága propustil a štědře obdaroval zajatkyni, byla známá z Liviových dějin a výjev patřil mezi nejčastěji zobrazovaná témata z římské historie. Výjev se objevoval nejčastěji v 15. století, především na stěnách svatebních truhel. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Nad krbem štuková výzdoba: alianční erb Rožmberků a Pernštejnů (sňatek Viléma a Polyxeny 1587). Erb pánů z Rožmberka reflektuje nedoložený původ Rožmberků společný s rodem Ursinů (Orsinů), nebyl králem udělen. Vlevo štít vsazený do řetězu řádu zlatého rouna, je dělený zlatým břevnem, nad nímž je červená pětilistá růže, pod ním tři stříbrné kosmé pruhy. Rolwerkový štít vpravo nese zubří hlavu pánů z Pernštejna. Nad erby nápis "Festina lente" (Spěchej pomalu). Strop sálu zdobí motiv řetězu zlatého rouna, řádu, který byl udělen Vilémovi z Rožmberka roku 1585. and Oblíbené rčení císaře Augusta "Spěchej pomalu", jehož znění řeckém originále zachoval Suetonius v císařově životopise, bylo též motto císaře Ferdinanda I. a stalo se i životním heslem Viléma z Rožmberka.
Největší síň vily, "Zlatý sál" (pojmenovaný podle bohatého zlacení štukových reliéfů, které bylo obnoveno při restaurování v roce 2008). Malířská výzdoba je omezena na malovanou tapetu brokátového vzoru a na figurální motivy ve dveřních špaletách a okenních výklencích, kde najdeme hudebníky. Hlavní důraz je položen na štukovou výzdobu stropu od Antonia Melaniho, který je připomenut v nápisové destičce. Ve středu stropu je Rožmberský jezdec obklopený čtyřmi kardinálními ctnostmi, a erby čtyř manželek stavebníka. Zbývajících osmnáct výjevů je inspirováno Liviovou římskou historií a oslavuje ideu Svaté říše římské., Krčálová 1986#, 30-39., and Až na tři výjevy štukatér ve všech případech použil jako předlohu dřevoryty Josta Ammana, které vyšly se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573 (Lonicer 1572). Jak to bylo zvykem v italských vilách 16. století, výjevy nejsou řazeny chronologicky, ale jejich umístění sleduje určitý plán. Výjevy jsou vedle sebe řazeny buď pro jejich návaznost (Setkání Sofonisby s Masinissem a Sofonisbina smrt), nebo proto, že ilustrují analogické situace. Z větších skupin výjevů je nejnápadnější koncentrace výjevů zobrazujích sesazení nebo vraždu krále v severní části (od západu: Královražda, Dva králové, Smrt Tarkvinia, Tullia), s nimiž úzce souvisí výjevy se Sofonisbou umístěné ve středu.
Štukový reliéf: Cincinnatus (tunika, vysoké boty) za pluhem s párem volů, v levé ruce čapku. Za ním jezdec na koni, který ho drží pravicí okolo ramen, a skupina vojáku (všichni v římské zbroji)., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf stropu: na vodní hladině plavou tři koně, na jejich hřbetech Cloelia a dvě dívky v bohatých šatech., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Coriolanus (římská zbroj) stojí s žezlem v levé ruce, za ním stojí dva ozbrojenci, zadní s kopím. Před ním klečí se sepjatýma rukama žena, další tři ženy se sepjatýma rukama stojí za ní, je to Coriolanova matka Vetruria, jeho manželka Volumnia a římské ženy, které ho prosí, aby město ušetřil., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.