Rytina: Merkur (čapka s křídly, caduceus, krátká tunika, plášť) objímá pravou rukou vedle stojící Minervu (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty, plášť). Oba stojí na podstavci, na Minervině straně je zobrazena sova s knihou, na Merkurově kohout hracími kostkami, jejichž význam vysvětluje nápis na podstavci (Tu modo progredere). V pozadí vlevo Perseus s uťatou hlavou Medúsy, její tělo leží u jeho nohou, nahoře letí vzhůru Pegas. Na protější straně v pozadí Pegas ne Helikónu právě kopytem otevřel pramen Hippúkréné. Na úpatí Helikónu sedí múzy a hrají na hudební nástroje. Nahoře vlevo sedí putto a píše vavřínovou ratolestí do knihy, napravo putto s caduceem poměřuje kružítkem globus., Fučíková 1997#, I/341, Fusenig 2010#, č. 53 s. 178-179., and Hermathéna, harmonické spojení Merkura/Herma a Minervy/Athény, bylo chápáno jako humanistický ideál, spojení Moudrosti a Výmluvnosti. Tento výklad podpořil Perseus vítězící nad Medúsou i nápis CURSUS, který lze vykládat jako cursus honorum (hodnostní postup) nebo spíše cursus studiorum (intelektuální vývoj), jehož symbolem byla Hermathena. Rytina mohla být inspirována knihou emblémů Achilla Bocchiho (Bocchi 1555). Na straně 18 věnované vytrvalosti je ústřední postavou Minerva, dole je Herkules a Aeneas, v pozadí vlevo, tedy stejně jako na rytině, je Perseus s hlavou Medúsy. Na straně 227 je zobrazena Hermathena, dvojice Minervy a Merkura. O Hermatheně srov. Exemplum: Hermathena.
Bronzová socha: nahý Merkur (okřídlená čapka a boty) drží v náručí nahou Psyché, která drží v pravé vztyčené ruce flakón (pyxis Proserpinae), pro který ji poslala do podsvětí Venuše. and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, v němž Jupiter přikázal Merkurovi, aby unesl Psýché na nebesa (Apul. met. 6, 23: ilico per Mercurium arripi Psychen et in caelum perduci iubet). Současně je sousoší alegorií cesty k nesmrtelnosti. Obdobné téma Vries pojednal již v roce 1590-1592 (Drottningholm, Vries, Apotheosa Psyche).
Akvarel na pergamenu (22 x 33 cm). Nalevo je nahá Diana (půlměsíc na hlavě, šperky) stojící v potoce, je skloněná k vodní hladině a levicí stříká vodu na Aktaióna, pravicí si kryje klín smotaným oděvem. Na břehu je Dianin luk a toulec se šípy, vedle stojí svlékající se Nymfa. Na protějším břehu potoka stojí nahá Nymfa česající si vlasy hřebenem. Za ní dvě objímající se nahé Nymfy pod improvizovaným stanem z vybledlé červené látky, jedna stojí, druhá sedí na bílé látce. Nalevo před stanem dvě nahé Nymfy sedí na bílé látce, pravá objímá svojí družku okolo ramen a ukazuje jí její tvář v zrcadle, které drží v pozdvižené levici. Zleva přichází Aktaión (antikizující oděv, modrý plášť a modré páskové boty), v levici drží oštěp, v pravé vodítko tří psů běžících za ním. Na hlavě se mu již objevily parůžky. Výjev situovaný do lesa s průhledem na hory je zasazen do širokého rámu od Georga Hoefnagela s rostlinnými motivy a drobnými živočichy, v němž jsou nápisové kartuše., Kaufmann 1988#, 10.1., and Pojetí scény s Aktaiónem je převzato z ilustrace Virgila Solise k Ovidiovým Proměnám (Spreng 1563, 40). Mýtus o Aktaiónovi (Ovidius, Proměny 3, 177-194), však nebyl v tomto případě cílem, ale prostředkem pro alegorické zobrazení. Ukazují na to postavy krášlících se a objímajících se Nymf, které symbolický charakter výjevu podtrhují tím, že zcela ignorují přítomnost Aktaióna, na jehož příchod reaguje pouze Diana. Nymfy neodkazují na mýtus o lovci Aktaiónovi, na něhož dopadl boží hněv, ačkoliv nic nespáchal. Hoefnagelovi šlo o erotickou intrepretaci konfliktu mezi lovcem a panenskou bohyní, což naznačuje dvojice Nymf, která je nejblíž Aktaiónovi: mají nohy propletené tak, že není pochyb o tom, že zobrazení je metaforou soulože mezi mužem a ženou. Na Hoefnagelově akvarelu je muž konfrontován s anti-ženou, od níž se jeho mužskost odrazila jako obraz v zrcadle. Skutečnost, že Diana je zrcadlovým obrazem Aktaióna zdůrazňuje dvojice Nymf, které stojí mezi nimi na opačných stranách potoka, jejich postoj je totiž téměř dokonalou stranově převrácenou inverzí. Zrcadlení a zrcadlo jsou klíčem k tomuto alegorickému výjevu - Nymfa, která se dívá do zrcadle, totiž nepřehlédnutelným způsobem opakuje gesto bohyně, kterým je útok obrácen proti útočníkovi, Dianino stříknutí učinilo z lovce lovnou zvěř. Explicitně na tento výklad ukazují připojené verše, které citují druhou polovinu erotické básně Theodora de Beze: "Lovec stejně jako milenec nemají rádi vítr a déšť, a oba bláhově krmí svoje zuřivé psy. Ale v jednom se přeci jen liší, když totiž svou kořist pokoří, jenom lovec je po zásluze odměněn za svoje strádání. Nešťastný milenec ztrácí svou lovnou zvěř přesně v tom okamžiku, když jeho kořist, jako oběť, leží na zádech (Beze 1548, 97, 7-14)." Beze se v básni "Comparatio amantis cum venatore/ Srovnání milence a lovce" mohl inspirovat Bourbonovou básní "Venator et amator/ Lovec a milenec" (Bourbon 1533, fol. 25v), ale antickým pramenem obou básní jsou Horatiovy verše ze druhé knihy Satir (Hor. s. 2, 105-108). I metaforický obraz loveckého psa jako mužského pohlavního údu, který najdeme v citátu z Bezovy básně a snad i na Hoefnagelově akvarelu, má antický původ (Aristoph. Lys. 158, aj.).
Kresba červenou křídou (21 x31, 7 cm): nahá Európa sedí na plášti na hřbetu Jupitera, který se proměnil v býka. V popředí vlevo božstvo řeky (věnec na hlavě, nádoba v ruce), které se diskrétně odvrací. V pozadí, na druhé straně zálivu družky Európy lamentují nad jejím únosem., Fučíková 1997#, I/238, and Kresba má zjevně humoristický charakter, Európa si nezoufá, ale naopak se pevně tiskne k býčímu hřbetu, jakoby se chtěla schovat před svými družkami.
Bronz (82 x 50 x 37 cm): nahý Herkules překračuje ležící tělo přemoženého kentaura Nessa, v náručí drží nahou manželku Déianeiru., Fučíková 1997#, 47, I/123, and Vries se k tématu později vrátil ( viz kresba z let 1615-1620): Budapest, SM, Vries, Herkules a Nessos)
Kresba štetcem (35, 4 x 47, 6 cm): tři nahé Nymfy se koupu v potoce, dvě odpočívají na břehu, v pozadí je skupina Merkura a dvou Faunů, kteří Nymfy z úkrytu pozorují. Výjev je zasazen do lesa bohatého na zvěř. and Fučíková 1997#, I/236
Kresba (39, 7 x 49, 2 cm): Apollón (dlouhý plášť přes ramena, na hlavě věnec), oběma rukama hraje na lyru opřenou o koleno. Před Apollónem sedí pod dubem Tmólos (plášť okolo dolní poloviny těla), v jedné ruce vladařské žezlo, druhou si probírá plnovous. Závislost na textu Ovidiových Proměn dokazuje věnec ze žaludů (11, 159: pendet circum cava tempora glandes). Napravo od Tmóla stojí Midas (dlouhév šaty, královský hermelín), obrací se ke zcela napravo stojícímu Pánovi a ukazuje na Apollóna. Zjevně už vyřkl svůj protest proti Tmólově rozhodnutí, protože má dlouhé oslí uši. Pán (rohu, kozí nohy) drži v ruce flétnu a chystá se patrně utéct. Okolo sedí Múzy, Múza nalevo dole hraje na loutnu, vedle Apollóna na zemi tamburina a trubka. V pravém dolním rohu pololeží Faun. Výjev je umístěn do lesa. and Fučíková 1997#, IV/198.
Medaile (průmer 8, 5 cm): nahá Venuše sedí na trůnu, vedle ní stojí Amor. Před ní klečí žena s mísou s ovocem, k níž Všnuše vztahuje ruku. Za klečísí ženou další ženy přinášející dary. Za Venuší antikizující architektura. and Neznámý nizozemský medailér podle návrhu J. Mullera a B. Sprangera.
Kresba (25, 7 x37, 9 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor. Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých postav. and Kopie Aachenovy přípravné kresby k obrazu v Douai z roku 1588.