Kresba (13, 9 x 8, 5 cm): nahý Prometheus leží na zádech, s hlavou dolů, na skále přikovaný řetězy za ruce i nohy, zprava přilétá orel, nalevo je stočený had. and Příběh o Prométheovi byl poprvé zachycen v Hésiodově básni "Zrození bohů/ Theogonia" (c. 700 př. Kr.). V řecké tragédii 5. století př. Kr. "Upoutaný Prometheus" připisované Aischylovi je Prométheus poprvé prezentován jako dobrodinec lidstva, za což byl potrestán tyranským Diem. Renesanční umělci, pokud víme, antická zobrazení Prométheova mučení neznali, ale našli inspiraci v erotickém románu O Leukippě a Kleitiofóntovi od Achillea Tatia, kde je podrobně popsán nedochovaný helénistický obraz, který namaloval řecký malíř Euanthés. Prométheova muka byla podle líčení Achillea Tatia často zobrazováno na emblémech, ale nebyl v nich nikdy zobrazen hlavou dolů. Tento obrazový typ, který použil Vianen, byl zjevně vytvořen Titianem na nedochovaném obraze Prométheova mučení z let 1549-1550, který známe z rytiny Cornelise Corta z roku 1566. Na Titianově obraze byla v popředí zobrazena hořící pochodeň, jež definovala Prométhea jako kulturního hrdinu, což byl patrně také význam Vianenovy kresby. Na to, že se Vianen inspiroval rytinou Cornelise Corta, ukazuje had napravo od Prométhea, který se sem dostal z báje o Tityovi. Tento obr byl rovněž odsouzen k tomu, aby mu užírali játra buď supi nebo had (Hyginus, Báje/Fabulae 55).
Bronzová soška (v. 20, 5 cm): polonahá Nymfa spí na pohovce s polštáři., Prag um 1600#, II, č. 524 s. 56-57., and Soška byla zhotovena podle modelu Giambologni, na některých verzích je součástí díla také přihlížející Faun. Vzorem pro spící ženskou postavu byla Giambolognovi antická socha tzv. spící Ariadny. Antickou sochu získal roku 1512 papež Julius II. a ihned se stala jednou z nejznámějších soch vatikánských sbírek, bronzovou kopii shotovil kolem roku 1540 Promaticcio pro francouzského krále Františka I. Giambolognova kompozice vycházející z vatikánské Aiadny měla ovlivnila rudolfinské umění, jejím ohlasem byl nedochovaný reliéf Sprangera, který známe z rytiny Jan Mullera (Amor a Psýché, 1605-1610). Ohlas vatikánské Ariadny zprostředkované Giambolgnou nalezneme rovněž na bronzovém reliéfu Adriana de Vries v Amsterdamu (Ariadna na Naxu, 1610-1612).
Olej na plátně (13, 2 x 10, 6 cm): Spravedlnost (meč) sedí proto Prozřetelnosti (vřeteno)., Kaufmann 1988#, 20.67., and Politická a morální alegorie, patrně oslava Rudolfa II.
Olej na plátně (131 x 108 cm): sedící nahá Venuše (látka na klíně, náhrdelník, náušnice, přes rameno zlatý pás s drahokamy) se snaží zadržet odcházejícho Adónida (drží ho za spodní okraj tuniky). Adónis (tunika, plášť, zlatý pás a drahokamy přes rameno a okolo pasu, šavle u pasu) drží ve zdvižené ruce oštěp (velký šíp), ve druhé ruce svírá vodítka dvou loveckých psů před ním. Nad Venuší stojí Amor s lukem a toulcem přes rameno. Výjev je zasazen do lesa., Fučíková 1997#, 1997, I/55, and Ve Van Ravenssteynově díle výjimečné téma z antické mytologie (Ovidius, Proměny 10, 543-552), ikonografie i styl ovlivněny pražským dvorským uměním Rudolfa II.
Kresba (průměr 16, 2 cm): nalevo nahý Merkur (křídlená čapka a boty) předává jablko nahé Venuši, za níž jsou sedící Nymfy, oblečená dívka zvědavě přihlíží. Amor sedí na zemi zády k Venuši. Napravo nahá Juno diskutuje s nahým Paridem s pasteveckou holí v ruce. Juno korunují za ní stojící ženy, vedle Juno je páv, před Paridem leží na zemi pes. Vpravo nahoře nahá Minerva, obrácená zády k Venuši, její společnice jí nasazují přilbu. Vyjev je zasazen na palouk se stromy vlevo, v pozadí je záalpské město s vysokými doškovými střechami (Praha)., Prag um 1600#, č. 291 s. 409., and Předloha pro výzdobu dna číše (Rijksmuseum, Amstredam) z roku 1607. Ironický odstup od mytologického námětu se projevuje žánrovými detaily a soudobým městem v pozadí.
Kresba perem (18,9 x 25,3 cm): Venuše (dlouhé šaty) sedí, levou ruku se drží s Adónidem za ruku, pravou k němu vztahuje, aby ho zadržela. Adónis (antikizující zbroj, kožené boty, oštěp) odchází na lov, před ním dva psi. Za Venuší strom., Fučíková 1997#, I/137., Fusenig 2010#, č. 7 s. 107, and Jedno z nejstarších děl Hanse van Aachena inspirovaných antickou mytologií.
Kresba: Venuše (nahá, pás pod ňadry) stojí na oblaku s pravou rukou nataženou před sebe, u jejích nohou klečí Amor (toulec) a střílí dolů šíp z luku směrem, kterým Venuše ukazuje. Napravo nad oblakem hlava Amora se šípem v ruce, dole hlava foukajícího Zefyra. Nalevo nahoře párek holubic v letu.., Fučíková 1997#, I/272., and Patrně návrh na nerealizovanou nástropní malbu, obdobná kompozice jako Merkur a Junov v Bílé věži Pražského hradu.
Kresba (19, 7 x 21, 5 cm): nahá Venuše leží na posteli, Amor s pochodní v ruce z ní stahuje průhlednou přikrývku a ohlíží se na loutnistu v soudobém oděvu (vysoký čepec). Loutnista sedí na posteli zády k Venuši, hraje a otáčí se dozadu., Fučíková 1997#, I/226, and Kresba byla patrně inspirována Tizianovým obrazem se stejným námětem, který byl s největší pravděpodobností součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II., takže jej Sadeler mohl znát.
Kresba perem (19,2 x 14,4 cm): nalevo Parrhasios a Zeuxis (oba vousy, pláště, jeden z nich má baret), živě gestikulují obráceni k sobě, před nimi obraz chlapce s hrozny, k nimž se slétají ptáci. Za malíři další postavy., Konečný 1988#., Fučíková 1997#, I/142., Fusenig 2010#, s. 142., and Kresba byla inspirována historkou o sporu mezi slavnými řeckými malíři Zeuxidem a Parrhasiem, kterou zaznamenal Plinius v knize Kapitoly o přírodě/ Naturalis historia (35, 65-66). Později se Aachen k anekdotě vrátil obrazem chlapce s iluzivně podanými hrozny: Wien, KM, Chlapec s hrozny (mladý Bakchus nebo Amor).