Portrétní galerie v arkádovém sloupovém ochozu katedrály. Kolem chrámu je umístěno 21 bust členů rodiny Karla IV., arcibiskupů, ředitelů stavby chrámu., Stejskal 1970#, s. 39-60., and Potrétní galerie napadobuje pozdně římské busty, stejně jako reliéfní portréty na tumbě sv. Václava.
Na nástěnné malbě v svatováclavské kapli ve sv. Vítu na Pražském se klečící Karel IV. objevuje jako donátor., Bažant 2003#, 134-136., and U scény Ukřižování je zobrazen klečící císař Karel IV. se čtvrtou manželkou Alžbětou Pomořanskou, a Václav IV. s první manželkou Janou Bavorskou. Klečící Karel IV. a jeho manželka byli začleněni rovněž do mozaiky na fasádě Zlaté brány svatovítské katedrály z let 1370-1371.
Na stavbě zpočátku pracoval Hans Spiess z Frankfurtu (1493), je autorem žebroví v podobě suchých větví. Na projektu konstrukce stavby však patrně spolupracoval s Benediktem Riedem. Oratoř má vztah k přestavbě zámku Křivoklát, kde Spiess také pracoval až do roku 1511 (1490 - 1522). Jeho skupina kameníků ze Saska pracovala také na rekonstrukci Karlštejna., Günther 2003#, 65-68., and Originální záalpská reflexe antické teze o původu klenby v přírodě. Původ je patrně v Burgundsku kolem roku 1400, nejstarší doklad je zachován v Paříži (Tour Jean-Sans-Peur, bývalý Hotel de Bourgogne, 1409-1411). Antická teze, že umění má imitovat přírodu (Plinius, nat.hist. 35, 64 etc.), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia (Decameron 6,5).
Mozaikový obraz Posledního soudu. Pod Kristem, apokalyptickým soudcem v mandorle, jsou zobrazeni čeští patroni jako přímluvci a pod nimi Karel IV. s manželkou. V poli nalevo je Zmrtvýchvstání, napravo Zatracení., Bažant 2003#, 128-132., and Mozaika jako atribut císaře. Předsíň s mozaikou evokovala antický vítězný oblouk. Technika mozaiky byla mnohonásobně dražší než nástěnná malba a i v renesanci si něco takového mohli dovolit jen ti nejbohatší stavebníci. Výjevy na fasádě svatovítského chrámu jsou dílem benátských umělců, kteří byli jako jediní v západní Evropě znalí tohoto řemesla, i návrh byl patrně od Benátčana Nicoletta Semitecolo, žáka Guarienta d'Arpo. Podle kronikáře Beneše Krabice byla provedena "po řeckém způsobu", což dokazuje, že minimálně v tomto konkrétním případě byl karlovský historismus tehdejším publikem plně pochopen.
Ve svatováclavském cyklu byla do scény setkání s dánským králem Erikem začleněna podobizna architekta charakterizovaného úhelníkem, s největší pravděpodobností portrét královského stavitele a kameníka, Benedikta Rieda. and První portrét architekta v nástěnném malířství českých zemí.
Merhautová 1994#, 80-90., Bažant 2003#, 148n., and Příklad oficiálního "státního" portrétu císaře Karla IV. Autor má zájem na individuálně výstižně zobrazené podobě portrétované osoby, nicméně s rysy typizace - portrét vladaře.
Dochovány pouze základy. Hypotetické představy o podobě stavby: Okrouhlá centrála s patrovým ochozem v lodi, k jehož tribunám vedlo přiléhající severozápadní schodiště, a se čtyřmi podkovovitými apsidami do všech hlavních světových stran. Výrazná stavba karolínské renesance v Čechách. Základní typ stavby s e objevil už na Budči (via Velká Morava). Tento typ (kromě situace apsid) měl přímý prototyp v mariánském chrámu sv. Donáta v Zadaru. Sv. Donát pobýval krátce na dvoře Karla Velikého, asi znal cášský oktogon (což je symbol proměněných antických tradic ve franckém prostředí, objevující se i v karolínských falcích až do otónské doby) . Nové prvky (jako v Zadaru): tribunový ochoz, pravidelné kvádrové zdění a povystouplé lisény na líci stěny. Velkomoravská tradice se uplatnila ve výzdobě maltové podlahy, ale s tím rozdílem, že zde je ornamentální pravé terazzo (v Mikulčicích cihlové úlomky) nahrazeno imitací (vsazované oblázky). Ohlas exotické inspirace: podkovovitá apsida, zde je však přirozeným důsledkem zaoblení půdorysu hlavní lodi a potřeby hlubokého oltářního prostoru, Bažant 2003#, 9- 21., and Po formální stránce byly západoevropské karolínské rotundy inspirovány římskými rotundami (zvl. Pantheon). U nás to byly severobalkánské rotundy (Zadar). Na západě to byl typ rotundy-mauzolea (často s apsidou, vrcholící za císaře Hadriána), nejslavnější byla rotunda Kaple Božího hrobu v Jeruzalémě, s jejímiž imitacemi se v západní Evropě setkáváme již od 4. - 5. století. Také pražská rotunda sv. Václava má s jeruzalémskou některé společné rysy (centrála se čtyřmi připojenými apsidami, rozměry jsou cca polovinou jeruzalémského vzoru). Tím měla být definována jako rotunda-martyrion, architektonický typ, jímž byl Boží hrob v Jeruzalémě (prolnutí pohanského héroie a křesťanského světce), jednoznačně umocněný uložením ostatků světce.
Arkádový ochoz věže, 1551 (Paolo della Stella ?), podle dobových zobrazení se jednalo o sloupový ochoz s architrávem a pětibokými nárožními věžičkami. Nad ochozem byla esovitě prohnutá báň 1561-1563 (Bonifác Wolmut), na jejímž vrcholu byly dvě zmenšující se lucerny s báněmi rovněž esovitě prohnutými. Dnešní pilířové arkády a tvar střechy jsou z let 1769-70 (N. Pacassi)., Merhautová 1994#, s. 135-139., and Jeden z prvních dokladů kolonády v českých zemích. Sloupový ochoz s rovným překladem byl nepochybně inspirován antickou architektonickou tradicí
Varhanní kruchta při západní zdi chrámu. Zevní stěna s arkádami ve stylu palladiánské renesance., Merhautová 1994#, 138-140., and Spojení dvou principů antické architektury (římský systém kombinující pilíř s obloukem prolamující zeď, jemu je předložen helénistický systém, sloup podpírá kladí). Wolmut patrně nečerpal insúiraci z traktátů, ale v římských stavbách (Palazzo di Venezia, předsíň sv. Marka, loggie sv. Petra), inspirovaných antikou. Zvolil dole řád toskánský převedený do plochých pilastrů, pak jónský s hmotnějšími polosloupy.
Ve věnci je otištěno 26 mincí (mezi nimi dva Géniové), nad nimi dva reliéfy: ZV strana Herkules zápasící se lvem, SJ strana Herkules bojuje s hydrou, nad výjevy kolem celého pláště akantový vlys. Na plášti zvonu zobrazen Ferdinand I. a Anna Jagellonská po stranách krucifixu. Na krku putti s královnou Annou a Ferdinandem I. nesou královské klenoty - korunu a žezlo u Ferdinanda, korunu u Anny, výjev vraždění neviňátek. V koruně hlava fauna., Merhautová 1994#, 166., and Autorem zvonu byl Tomáš Jaroš z Brna, činný v Praze od roku 1540, kde též odléval zpívající fontánu v královské zahradě na Pražském hradě. Vsazování mincí bylo v renesanci běžné (na př. zvon Kryštof v Rychnově nad Kněžnou, 1581).