Pískovcová socha (174 cm): mladý muž (krátké vousy, dlouhé vlasy) v podlasané tunice, v levici drží srdce, u nohy mu leží pes., Denkstein, Drobná, Kybalová 1958#,, Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Socha patří do souboru, který byl původně umístěn v zahradě vily Amerika (Praha, Nové Město, Muzeum Antonína Dvořáka, Ke Karlovu 20), od roku 1909 jsou sochy uloženy v Lapidáriu Národního muzea v Praze.
V hlavním sále, dnešní obřadní síni, výzdoba stěn, architektura s galantními scénami a niky s chiaroscurovými figurami - antická božstva (Venuše s Amorem, Herkules). and Fresky byly restaurovány v letech 1909-1910 (Jakub Obrovský).
Letohrádek Hvězda byl umístěn zhruba uprostřed královské obory založené roku 1539, jejíž zeď z let 1541-1563 je dodnes dochována. Stavba podle návrhu arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, stavěl Hans Tirol a od roku 1556 Bonifác Wolmut, na stavbě se podílel Giovanni Maria Aostalli del Pambio, Giovanni Lucchese. Stavba má na půdorys šesticípé hvězdy, konstrukčně vychází z kružnice o poloměru 10 sáhů (60 stop). Jednotlivá patra díky odlišnému vnitřnímu uspořádání mají zcela jinou atmosféru, dole je sklep s centrálním sálem-grottou, okolo níž obíhá kruhový ochoz. V slavnostně laděném přízemím vyzdobeném nástropními štukami (Giovanni de Spatio a Pietro Ferrabosko) má centrální místnost charakter rodového mauzolea. Tato centrální prostora dvanáctiúhelníkového půdorysu je usvětlená okny na konci chodeb s valenými stropy a není přímo spojena s okolními místnostmi, jmiž lze projít jenom okružním směrem. V patře je uprostřed vzdušná hala, okolo níž jsou umístěny ložnice identického půdorysy, ale odlišené detaily stropů, krbů (v iónském řádu) a podlah. Celé druhé patro zabíral velký sál s malovaným stropem, který se nedochoval. Četné niky v místnostech i na schodišti naznačují, že interiér měl být bohatě vyzdoben sochami. Původní jehlanová střecha nahrazena střechou s lucernou při rekonstrukce podle projektu J. B.Matheye (kol 1700), ta po roce 1780 nahrazena dnešní nízkou střechou. Stavba je umístěna ve středu areálu ohrazeném zdí dekorativně-pevnostního charakteru, jež má půdorys čtverce o straně c. 20 sáhů, severní strana je na vrcholu vysokého srázu, takže ze severních oken byla vyhlídka do okolní krajiny. Pod severní stěnou je menší obdélná terasa obehnaná rovněž zdí, ke zdi areálu letohrádku přiléhá míčovna dokončená 1558., Morávek 1954#; Krčálová 1976#, 55., and Jedna z prvních předměstských vil v českých zemích. O stavbě napsal po roce 1555 oslavnou latinskou báseň "Ferdinandopyrgum" Vavřinec Špán (Hejnic, Martinek, Rukověť 5, s. 295), český překlad Ryba 1941, 53-59. Další oslavná báseň, Torzarrelianus 1997 (srov. Hejnic, Martínek, Rukověť 5, s. 379), vydal v nepatrné obměně pod svým jménem Jan Sixti (Sixti 1617, srov. Hejnic, Martínek, Rukověť 5, s. 113).
Průvod nymf, boj Kentaurů s Lapithy, trojská válka (jízdní bitvy), bakchanále, Neptun a Amfitríté, Neptunovy mořské jízdy (Čas. NM CXXXII, 1963, 195-210)., Poche, Preiss 1973#, s. 132-135., and Dřevěný strop (cca 30 m čtverečních) z domu Vlacha Laurenzia Nera byl snesen roku 1932, od roku 1947 je v NM v Praze. Majitelem domu byl dvorní mečíř Rudolfa II., existuje hypotéza, že autorem výjevů byl Bartoloměj Spranger.
V zahradě původního paláce barokní výklenek s trojúhelníkovým štítem, v něm oválná kartuš s bustou muže s vavřínovým věncem na hlavě. and Vlček 1999#, 287-288.
Bronzová fontána se sochařskou výzdobou - čtyři alegorické postavy, ženy hrající na hudební nástroje (loutna, flétna, trubka, kytara) - alegorie hudby, putti s hrozny vína, na vrcholu malý Triton (půl delfín, půl dítě) dující do mušle. and Pražské fontány: http://www.prazskekasny.net/index.php
Na atice směrem do náměstí tři pískovcové alegorické figury: zleva sedící žena, levou rukou se opírá o podložku, uprostřed sedící Apollón, drží lyru, na hlavě má vavřínový věnec, vpravo polo ležící žena., Poche, Preiss 1973#, 93, obr. 88., and Vlček 1999#, s. 132-134.
Na atice sochy čtyř živlů (Oheň, Země, Vzduch, Voda) jako čtyři alegorické ženské figury: žena s ohřívadlem, žena s rohem hojnosti, žena s orlem, žena s nádobou, z níž vytéká voda., Poche, Preiss 1973#, 56, obr. 41., and Vlček 1999#, 179-181.