Grafika (141 x 220 cm). Figurální scéna v krajině, pod stromem leží umírající Hyacinthus, nad ním se sklání Apollón. and Jeden list z ilustrovaného vydání Ovidiových Proměn (Vídeň, 1641).
Kresba perem a štětcem (134 x 185 cm). Scéna v krajině, pod stromem sedí nahý mladík, za hravou sluneční kotouč, hraje na lyru. V pozadí průhled do krajiny s architekturou. Na zadní straně listu studie různých postav., Volrábová 2007#, 46-47., and Námět původně určen jako Orfeus (Fučíková 1969).
Mědirytina (40, 6 x 30, 4 cm): nahý Apollón (zář okolo hlavy, toulec přes rameno), v natažené ruce drží luk, z něhož právě vystřelil na Pythóna., Fučíková 1997#, I/333, and Podle plastiky Adriana de Vries z let 1594-1596 (viz: New York, MMA, Apollón), zrcadlově převráceno. Muller patrně nepracoval podle originálu, ale podle kresby, možná Vriesovy. Mullera Apollónovi přidal zář okolo hlavy, luk, toulec a zasadil jej do mytologického kontextu, delfské krajiny s Pythónem.
Mědirytina, 240 x 179 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí před skálou Apollón střílící z luku na Pythóna, který se svíjí na zemi před ním, s hlavou prostřelenou šípem. Na skále Apollón a múzy, nad nimi letící Amor střílí na Apollóna z luku, vpravo nahoře na oblaku stojí proti sobě Apollón a Amor, oba drží luk., Zlatohlávek 1997#, 151, č.k. 81., and Rytina podle jednoho výjevu z cyklu čtyř zobrazení Giulia Romana, získána do sbírek roku 1953 nákupem v pražském antikvariátu.
Mědiryt (296 x 224 mm), Scéna v plenéru, dvě stojící mužské postavy. Vlevo Apollón (hůl, za ním na stromě visí luk, toulec a syrinx a stažená zvířecí kůže s kopítky), vpravo Hyakinthos (nahý, bederní rouška), opírá se o hůl, u jeho levé nohy malý Amor., Zlatohlávek 1997#, 34, č. 7., and Převedeno ze sbírek NM v Praze v roce 1949. Zobrazení se těsně drží textu Ovidiových Proměn, kde básník zdůrazňuje, že Apollón kvůli Hyakinthovi zapomněl na hudbu a lukostřelbu - odložil svoje atributy, luk a toulec, které visí na stromě vpravo nahoře, nalevo visí odložená syrinx.
Na hoře Helikónu stojí Apollón (toulec, luk) uprostřed Nymf a Faunů (v lidské podobě, ale Faun napravo má rohy). Vedle Apollóna Minerva (zbroj a kopí), nahoře na stromě sedí pták (straka ?), další přilétají. Na zemi sedí čtyři personifikace řek, tři vousatí muži a žena s nádobami. Dole vlevo devět nahých Múz s hudebními nástroji, vpravo devět oblečených Píeroven, první z nich drží tamburínu., Zlatohlávek 1997#, 132, č. 64., and Rytina spojuje dva motivy: návštěvu Minervy u Múz a jejich vyprávění o pěvecké soutěži se zpupnými Píerovnami, což byly dcery makedonského krále Píera (nebyly to tedy "děti z Pírea": Zlatohlávek 1996 s. 132). Píerovny prohrály, a protože protestovaly proti verdiktu poroty složené z nymf, byly za trest proměněny ve straky. Podle Ovidiových Proměn (5, 294-678), které byly inspirací díla, Minerva navštívila Múzy na Helikónu, v Boiótii, kde Pégasos vytvořil bájný pramen a kde také došlo k soutěži s Píreovnami. V pozdější Evropě bylo sídlo Múz situováno na Parnás ve Fókidě, s nímž byly také Múzy v antice spojovány (byla zde slavná delfská svatyně Apollónova). Vico rytinu vytvořil podle desky G. G. Caraglia, autorem předlohy byl obraz Rosso Fiorentina z let 1524-27 v pařížském Louvru, kde je uchována též kopie přípravné kresby. Nápis shrnuje příslušnou pasáž z Ovidiových Proměn, "committit proelia voce" (takto se pustily v zápas) je doslovný citát druhé poloviny verše 5, 307.
Mědiryrina (181 x 236 mm). V oválném medailonu čtyři sedící božstva - Neptun drží trojzubec, Plútó drží dvojzubec, Minerva v přilbě, Apollón s toulcem na zádech., Zlatohlávek 1997#, 108, č. 49., and Převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Mědirytina podle čtyř stropních medailonů Francesca Primaticcia.
Mědiryt (297 x 168 mm). Dole sedící Apollón, hraje na lyru, proti němu sedí Pan, v levé ruce drží syrinx, nad nimi letí putto, troubí na roh., Zlatohlávek 1997#, 107, č. 48., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Rytina podle jedné ze čtyř kompozic, podle nástěnné malby Francesca Primaticcia (stropu ve Fontainebleau). Podle ikonografického významu fresek, které mají planetární symboliku, dá se soudit, že hudební soutěž mezi Apollónem a Panem má vyjadřovat kosmickou harmonii.