Bronz statue: two naked wreastlers, between them a little shrub with a wreath leaning against its trunk. In Wallenstein's time an elaborate Neptun fountain stood in front of Sala Terrena, which was complemented by four bronze sculptural groups on marble bases which stood between the fountain and Sala Terrena. Laocoon and the Wrestlers were probably standing side by side, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. To the left of the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated. The group of Venus and Adonis would form a couple with the group of Bacchus and the little Satyr celebrating the blessings of the epoch of peace. The playful fight of Bachus and Satyr would form a contrasting pair with the deadly fight of Wrestlers at the opposite end of the row. All statues were made between 1623 and 1627 in the Prague studio of Adrien de Vries, former Court Sculptor to Emperor Rudolf II., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Adrian de Vries characterized his statue as Groppa die mideinander ringen (group of those who wrestle with each other). The left wrestler is represented in a deep forward bend; evidently he is trying to pull the right wrestler down to the ground with both his hands. With his left he has grasped his opponent's shoulder and with the other hand his thigh. He is the aggressor; he started the fight, while the right wrestler only resolutely reacts to his action and successfully defends himself. He is represented standing firmly upright with legs apart, but he is not attacking, he holds the hands of the aggressor with both his hands so that he can force them away from his body. The right wrestler is evidently the winner, because in the next moment the aggressor will be lying on the ground. The allegorical content of the "wrestlers" is made clear by a laurel wreath which is represented on the ground, a prize waiting for the victor, who fought with honour. The Wrestlers might be a distant echo of an ancient Roman statue (today in the Uffizi) but most probably they were also an allusion to the defeat of the Bohemian rebels in 1620.
Kresba perem na papíře (280 x 186 mm). Dvě ženy oděné drapérií, jedna sedí a druhá klečí pod baldachýnem., Kazlepka, Zlatohlávek 2009#, 78-79., and Personifikace dvou teologických ctností - Víra a Naděje, má vztah k obrazovému cyklu Ctností (Mnichov, Alte Pinakothek, inv. č. 455), který je připisován Veronesově dílně.
Kresba (366 x 267 mm). Postava sedící ženy v antikizující drapérii - obě ruce sepjaté, u levé nohy kotva, pod pravou nohou přesýpací hodiny., Zlatohlávek 1997#, 228, č. XXVII., and Původně ve sbírce Jiřího Karáska ze Lvovic. Alegorie Ctnosti (patrně pro refektář konventu na Monte Oliveto v Neapoli (srov. Zlatohlávek 1997, 228).
Návrh obálky ke knize: RIBÉMONT-DESSAIGNES, Georges: Pštros se zavřenýma očima. Praha Aventinum, 1925. Koláž zobrazení antických soch v soudobých oděvech, na pozadí zříceniny antického chrámu., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. Zde autor zobrazuje dvě notoricky známé antické sochy - římskou kopii Praxitelovy Venuše z Knidu a Polykleitova Doryfora.
Scéna v interiéru chodby domu. V popředí nahá dívka (Asiatka) s lebkou v levé ruce, za ní sedící voják opřený o zábradlí schodiště, pod schodištěm antická socha bohyně vítězství Níké a motýl (můra)., Bydžovská, Srp 2006#, s. 111, obr. 101., and Konfrontace unaveného vojáka v uniformě z I. sv. války s antickou bohyní vítězství, ke které autor přiřadil motýla, přestože v antice s ní nikdy nebyl spojován. Motýl je v antické ikonografii atributem Psýché (duše). Zde je antická socha vítězství protikladem ke smrti (můra, dívka s lebkou).
Zrcadlový motiv dolní poloviny nahého ženského těla přerušený okem, na pozadí antické ruiny., Bydžovská - Srp 2006, s. 35, obr. 20., and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve výtvarném umění. Pro recepci antiky v českém moderním umění byla významná výstava Poesie 1932, na níž se česká avantgarda přihlásila k antickému odkazu, ale tentokrát v novém, méně literárním pojetí. Antické narážky se v nové formě měly stát znepokojivým zdrojem představ, které korespondovaly s traumaty moderního člověka.Často, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. V kolážích Karla Teigeho ze třicátých let jsou antické památky (architektura, Níké) v soudobém kontextu ženského těla citovány poměrně často (srov. koláže č. 24. z roku 1936, č. 76. z roku 1939, č. 106. z roku 1939 ze sbírek PNP v Praze; Bydžovská - Srp 2006, s. 34, obr. 17-19.) U Teigeho však tento zájem přetrvává i v pozdějších letech jeho tvorby.