Nástropní freska: v oblacích polonahá žena s palmovou ratolestí, shlíží se v zrcadle, které před ní drží dva putti. Další dva putti před ní drží přesýpací hodiny a hada, dva putti drží za ženou draperii. Okolo jsou umístěny čtyři monochromní alegorické postavy. Na severu Hlad (CARESTIA): hubená stařena s vrbovou ratolestí a kusem pemzy. Na západě je Bohatství (RICCHEZZA), žena s s parlami ve vlasech, v rukou má žezlo a korunu. Na jihu je Blahobyt (ABONDANZA): žena s vavřínovým věncem na hlavě, obilnými klasy a rohem hojnosti. Na východě je Chudoba (POVERTA): žena se závažím přikovaným k pravici a křídly na levici., Mádl 2008#., and Nástropní malba je umístěna v důležité místnosti v prvním patře, jež byla součásti tří místností situovaných na východní straně severního křídla, v sousedství vstupu do palácové kaple. Tyto místnosti byly protějškem Saturnova sálu uprostřed jižního křídla. Do těchto reprezentačních prostor paláce se vcházelo chodbami vedoucími na hlavní schodiště (z Malé jídelny se vcházelo na západní straně do Velké jídelny a na východní straně do Rokokového salonku). Personifikace okolo ústředního panelu, na kterém je Prudentia, jsou orientovány se zřetelem na umístění českého království ve svaté říši římské, na severu a východě jsou personifikace hladu a chudoby (CARESTIA, RICCHEZZA), zatímco na jihu a západě jsou personifikace blahobytu a bohatství (ABONDANZA, POVERTA). Vzorem pro personifikace byla Ripova Iconologia.
Photoperiodic control of diapause termination was systematically investigated in Pseudopidorus fasciata. In 24 h light-dark cycles, the rate of diapause termination in this species depended on photoperiod. The critical night length (CNL) for diapause termination was 10 h, 0.5 h shorter than that for diapause induction. Night-interruption experiments with T = 24 showed that diapause was effectively terminated when the scotophases separated by light pulse were shorter than the critical night length (10 h); no developing individuals were found if the duration of the pre-interruption scotophase or the post-interruption scotophase exceeded the CNL. A 15-min light pulse was sufficient to reverse the effect of long night when it was placed 8 h after lights-off. Resonance experiments with a constant photophase of 12 h or 16 h and various scotophases of 4-80 h showed an hourglass-type photoperiodic response, where no rhythmicity was found. In another resonance experiment with constant scotophase of 8 h and various photophases of 4-72 h, all individuals developed into cocoons. In the Bünsow experiment, the response curve showed two apparent peaks for diapause termination, one being 8 h after lights-off, and another 8 h before lights-on. However, there was no periodic rhythmicity, which again indicates an hourglass principle. The results lead to the conclusion that the same photoperiodic clock mechanism (a long-night measuring hourglass) is involved in both diapause induction and termination.
Temperová malba na plátně, je vsazená do stropu. Figurální kompozice v kruhovém medailonu tvořeném vavřínovým věncem. V oblacích postava Saturna, na hlavě má věnec s plody, kolem jeho těla se svíjí had, v levé ruce drží přesýpací hodiny, podává ruku dolů pod mraky mladé ženě. Ženu pronásledují hadovité stvůry a stará žena s povislými ňadry., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Ikonografie výjevu ve Schwarzenberském paláci byla dosud interpretována jako Chronos vyvádí Proserpinu z podsvětí (Poche, Preis 1973, Vlček 2000). Patrně se však jedná o alegorický výjev zobrazující Čas odhalující Pravdu. Chronos-Saturn osvobozuje svou dceru Pravdu z temnot do zářivého dne, ze spárů Lži a Závisti. Ikonografické téma bylo často zpracováváno i později (Poussin) a jeho skrytý význam jasně vysvětluje latinský text na titulním listu Atlantidy Francie Bacona "Tempore Patet Occulta Veritas" (Čas odhaluje skytou Pravdu), London 1626.
Kresba (366 x 267 mm). Postava sedící ženy v antikizující drapérii - obě ruce sepjaté, u levé nohy kotva, pod pravou nohou přesýpací hodiny., Zlatohlávek 1997#, 228, č. XXVII., and Původně ve sbírce Jiřího Karáska ze Lvovic. Alegorie Ctnosti (patrně pro refektář konventu na Monte Oliveto v Neapoli (srov. Zlatohlávek 1997, 228).
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém dvouspřežím jelenů jede nahý Chronos, v pravé ruce okřídlené přesýpací hodiny, v levé prapor, na němž symboly času: kružítko, sklápěcí sluneční hodiny, slunce a měsíc a hořící svíčka. Nalevo nahoře Noe nebo Tuiscon, dále Chlodovík I., Karel Veliký a císař Karel V., v popředí prorok Daniel. Napravo Rudolf II. (vavřínový věnec, tunika a "toga") s knihou pod paží. Předním muž s globem a slunečními hodinami, symboly času. Na obloze Helios na slunečním voze, symbol ubíhajícího času., Irmscher 1999#, 160-212., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale doprovodné postavy zaměněny za sérii vladařů, která shrnovala habsburskou genalogii, završenou Rudolfem II. Poslední císař železného věku je současně prvním císařem mírového Zlatého věku, proto je Rudolf II. charakterizován jako "rex philosophus".