Olej na plátně: vlevo pod stromy skupina ženských postav, družky Proserpininy, které s ní trhaly květiny, které drží v ruce. Vpravo vůz tažený koňským spřežením s Plutonem (červený plášť, dlouhé vlasy a vousy), v náručí drží polonahou Proserpinu, která vztahuje ruku k nebesům, kam se též zoufale dívá, z náruče jí vypadla kytice květin. V průhledu vpravo jezero obklopené lesy (Pergus, dnešní Lago di Pergusa na Sicílii)., Fučíková 1997#, I/7., Fusenig 2010#, č. 26 s. 141., and Obraz pochází patrně ze sbírek císaře Rudolfa II., v inventáři z roku 1621 je uveden pod č. 817 "Ein Pluto mit Proserpino von Hansen von Acha (Orig.)" Aachen se držel italské obrazové tradice respektující Ovidiův text: Proserpina má vepředu roztržený plášť, zoufale volá matku, z náručí jí vypadly květiny, nalevo jsou její překvapené družku s květinami. Místo, kde k únosu došlo, také odpovídá Ovidiovu popisu Lago di Pergusa na Sicílii.
Klasicistní, později pseudobarokní zámek, hlavní sál dřevěné obložení, supraporty s malovanými figurálními scénami, nástropní freska ve štukovém rámu, kolem středového obrazu šest kartuší s figurálními výjevy.
V zámeckém parku bazén ve tvaru kvadrylobu, uprostřed bazénu vyvýšenina, na ní sousoší: Neptun, Amfitrité, putti a delfíni. and Park založen kolem roku 1820. Kromě sousoší v bazénu fontány zachovány jen sokly z původní sochařské výzdoby.
Olejomalba (68 x 56 cm): Rudolf II. jako Vertumnus., Kaufmann 1985#., Kaufmann 1988#, 2.22., and Jak ukázal Kaufmann, portrét oslavuje Rudolfa II./ Vertumna jako boha ročních dob, ztělesnění Zlatého věku, který nastolí habsburská světovláda. Mýtus o Vertumnovi byl jediný čistě římský mýtus, jako atribut římského impéria byl proto v Ovidiových Proměnách byl proto zařazen mezi nanebevzetím Aenea a Romula. Arcimboldo se inspiroval básní, kterou Vertumnovi věnoval Propertius (4, 2). Pro Rudolfa II. byl Vertumnus vhodným alter ego pro svoji vazbu na Řím, jež je v Propertiově básni opakovaně zdůrazňována.
Na severním okraji Šlapanic kašna, v ní tři bohyně stojící na soklech: Venuše s jablkem, Cérés s košíky s ovocem, socha dívky (průmyslově vyráběné zahradní plastiky).
Štukový medailon s nástěnnou malbou. V oblacích sedí nahý muž, přes klín má přehozenou drapérii, ústa zavázaná, v pravé ruce drží ptáka, kterému vkládá do zobáku větvičku, pod mužem putto, který má prst na ústech., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., Togner 2010#, 79., Miltová 2009#., and Místnosti 1-4 v 18. století tvořily mužskou část.
V oválném štukovém rámu je na stropě malba: Eolus (koruna, klíč) zahání větry troubením na roh., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., Togner 2010#, 79., and Místnosti 7-9 byly v 18. století ženskou částí rezidence.
Nástropní malba ve štukovém rámu. Nad krajinou sedí na oblaku Juno, vedle ní služka s podnosem, na kterém jsou Argovy oči. Juno je vsazuje do ocasů pávů sedících na oblaku po její pravici. Dole leží mrtvý Argus. Na oblacích kolem ústředního výjevu několik putti., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., and Togner 2010#, 79-81.
Nástěnná malba ve štukovém rámu, pod nímž jsou plasticky provedené postavy dvou putti, kteří ukazují na výjev v medailonu. Vlevo sedí polonahá Léda, mazlí se s labutí, ústa otevřená, po její levici dva putti., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 58, 125-138., Togner 2010#, 79-80., and Jeden ze čtyř medailonů, které obklopují hlavní scénu na stropě jídelny (Sestoupení Juno na zem) a zobrazují Jupiterovy lásky (nevěry).