Kresba (142 x 122 cm) nahý Faun (rohy, špičaté uši) objímá nahou Bakchantku s věncem z vinné révy na hlavě. Dívka drží v ruce hrozen vína, Faun se ohlíží na nahého tlustého starce, který se směje, v ruce drží zeleninu. Zelenina i před Faunem, před Bakchantkou jsou vinné hrozny., Fučíková 1997#, IV/20, and Přepis neznámého cizího vzoru, patrně flámského.
Olejomalba (68 x 56 cm): Rudolf II. jako Vertumnus., Kaufmann 1985#., Kaufmann 1988#, 2.22., and Jak ukázal Kaufmann, portrét oslavuje Rudolfa II./ Vertumna jako boha ročních dob, ztělesnění Zlatého věku, který nastolí habsburská světovláda. Mýtus o Vertumnovi byl jediný čistě římský mýtus, jako atribut římského impéria byl proto v Ovidiových Proměnách byl proto zařazen mezi nanebevzetím Aenea a Romula. Arcimboldo se inspiroval básní, kterou Vertumnovi věnoval Propertius (4, 2). Pro Rudolfa II. byl Vertumnus vhodným alter ego pro svoji vazbu na Řím, jež je v Propertiově básni opakovaně zdůrazňována.
Olejomalba na mědi (23 x 18 cm): nahý Vulkán (vousy) objímá zezadu nahou Maiu (věnec z klasů) stojící u rozestlané postele. Nad postelí závěs, který odhrnuje Amor. V pravém dolním rohu truhla, na níž brnění, vedle stolička, o níž je opřený roh hojnosti, na stoličce přilba a kladivo. Pod postelí nočník., Prag um 1600#, II, č. 583 s. 112., and Výjev byl vykládán také jako Jupiter a Ceres. O Maie, bohyni Země ztotožňované také s Proserpinou, se píše v Macrobiových Saturnaliích (1, 12, 18-23), které byly v renesanci jedním hlavních pramenů poznání antické mytologie. Maiu identifikuje věnec z klasů na hlavě a roh hojnosti se zeleninou a ovocem, Vulkána součásti výzbroje a kladivo vedle postele. Spranger se po formální stránce inspiroval rytinou (Gian Jacopo Caraglio podle Perino del Vaga) z roku 1527 zobrazující Vulkána a Ceres.