Pod kopcem "Tabán" je brána do bývalých zahrad královského paláce "Várbazár". Na atice je architektura zdobená alegorickými plastikami. Čtyři ženy v antické drapérii: první zleva drží květiny v pravici, na levé ruce má holubici, na hlavě věnec z květů (Mír ?); druhá žena, na hlavě věnec, na levé ruce obilí, v pravé ruce svírá nějaký předmět (srp ?) (personifikace hojnosti); třetí stojící žena s věncem na hlavě drží v náručí květiny (Flora); čtvrtá žena s věncem na hlavě drží nádobku s plamenem (personifikace pokroku ?)., Törok 1997, s. 165., and Postavy žen s různými atributy, oděné do antické drapérie, jsou patrně alegorickým ztvárněním předpokladů života v prosperující civilizované společnosti.
Volně stojící dvoupatrová budova Národní banky (dnes Komerční banka) s plastickou dekorací na atice, sousoší muže a ženy. Muž nahý, žena s drapérií kolem pasu, mezi nimi kaduceus, žena se rukou opírá o úl. and Sochař J. V. Dušek, 1924; Fórum architektury a stavitelství, 1/1998, Česká spořitelna, a. s. v Táboře, str.20.
Návrh opony, Apoteóza Jana Žižky, Emanuel Boháč, 1887. Znám je pouze návrh Emanuela Boháče z roku 1887 s názvem „Apoteóza Jana Žižky“, který byl tehdy publikován v časopise Květy. and Valenta J., ed., Malované opony divadel českých zemí, 2010, s. 120.
Bohatá sgrafitová výzdoba fasády průčelí, mezi okny prvního patra ženská okřídlená postava v levé ruce zrcadlo, v pravici ratolest, u levé nohy globus. and Poche 1982#, s. 16.
Postava Kentaura, s rukama za zády, otáčí hlavu ke Kupidovi, ten sedí na jeho hřbetě a v pravé ruce drží hada., Rajna 1989, č., and Socha byla vytvořena podle antické sochy Kentaura s Kupidem (Paris, Louvre, mramor, 1.47m, římská kpoie z hadriánské epochy podle řeckého originálu ze 4. stol. př. Kr.). Socha byla nalezena v 17. století v Římě, bronzová kopie ve vstupní hale Památkového úřadu v Budapešti byla údajně původně umístěna v některé šlechtické zahradě, pochází patrně z 18. století.
Řadový nájemní dům. V průčelí monumentální portál sahající do výšky dvou pater, se šesti dórskými sloupy, nad okny třetího patra figurální vlys - průvod mužských postav (někteří stojí v kontrapostu, někteří v postoji výpadu), jeden chlapec s pochodní. Muži jsou vesměs nazí, někteří s přehozenou drapérií, někteří mají na hlavách helmice s chocholy, v ruce štít, meč, dýku, kopí. Dva muži na voze, taženém trojspřežím, v průvodu s nimi kráčejí dva lvi, jedna žena se opírá o rameno stojícího muže. Proti této skupině jede druhá skupina jezdců na osmi koních, poslední z nich se obrací k pěšákům kráčejícím za nimi., Málnay-Háasz, and Po roce 1910 se v Budapešti objevují válečné náměty inspirované antikou - Athéna, Amazonky a zejména triumfální průvody. Motivy nahých vojáků se ovšem na fasádách domů ve slohu art deco (1910 - 1939) objevují také jinde v Evropě (Itálie, Německo, Anglie) i v Severní Americe. Inspirací jsou výjevy z Parhenonského vlysu nebo ze sarkofágů (Ludovisi). Antické reliéfy v Evropě existovaly v mnoha kopiích, a to ve sbírkách muzeí sádrových odlitků, takže byly snadno přístupným zdrojem inspirace.
Řadový čtyřpatrový nájemní dům. Nad okny 2. patra jsou čtyři reliéfy, v medailonech ženské postavy inspirované bakchantkami. První zleva tančící dívka ve vlající draperii hrající na dvojitou flétnu, druhá a třetí tančící bez atributů, ale drží vzdutou draperii, čtvrtá s tamburínou. and Fasáda průčelí naznačuje v některých detailech inspiraci v antické architektuře, například vchodové dveře rámují kanelované sloupy bez hlavic, nad okny guttae. Antický motiv - tančící bakchantky (mainady) se vzdutou draperií s dvojitou píšťalou, bubínkem, nebo bez atributů, je často zobrazován na řeckých památkách (reliéfy, vázové malby), motiv byl adoptován v renesanci a také v 19. století, nejen na fasádách typicky neorenesančních budov, ale i v architektuře po roce 1900.
Na fasádě měšťanského domu figurální fresková výzdoba, jeden z výjevů v oválné kartuši zobrazuje alegorii Spravedlnosti. Figurální scéna: uprostřed žena se zavázanýma očima, v levé ruce drží váhy, v pravici meč, po její levici klečí muž, po pravé straně stojí žena s holí.
Dům s loubím a benátským štítem. Sgrafitová výzdoba na attice zobrazuje busty biblických králů, nahoře fragment nápisu. Fasáda patra se třemi okny členěna pilastry s patkami a hlavicemi nesoucé římsu s konzolami. Nad okny římsa s archivoltami (v tympanonu sgrafitová rozeta), římsu podepírají sgrafitové pilastry tvořící edikulu oken. Bohatá sgrafitová rozvilinová ornamentika.
Kašna, uprostřed bazénu sokl, na něm pískovcová socha: stojící nahý muž s plnovousem, levice se opírá o kmen stromu na něm kůže, Silén oběma rukama drží malé dítě, Bakcha. and Kašna pochází z roku 1827, ale socha je starší, do Telče byla údajně přivezena z Dačic. Autor zkopíroval antickou sochou Siléna, jednu z antických římských kopií řeckého originálu (autorem byl pravděpodobně Lyssipus, 310-300 př. Kr.). Antická římská mramorová kopie byla od roku 1594 v Římě, ve sbírce Carlo Mutti, pak od roku 1613 ve sbírce Borghese, od roku 1807 v Paříži v Louvre. Socha byla často graficky i sochařsky reprodukována a od svého nalezení s oblibou kopírována (Maziere, Simon, 1684, Chateau de Versailles, Francie, kopie podle sochy ve sbírce Borghese ve Vatikánu, inv. M.R. 2053; Claude Michel Clodion, Musee des Beaux-Arts, Orleans, France ). Sousoší zobrazuje mýtus, ve kterém Silén, vyzván Jupiterem, odnáší Bakcha k nymfám, aby jej ochránily před Junoniným hněvem.