Reliéefní commesso (5 x 3, 5 cm): Minerva, přilba s maskou Fauna, brnění s nárameníkem v podobě lví hlavy., Prag um 1600#, II, č. 719 s. 241., and Z existence podobných renesančních zobrazení lze usuzovat, že jejich společnou inspirací byla nějaká antická gema (srov. Bange 1922, č. 62; Pope-Hennessy 1965, č. 259). Podle tohoto vzoru bylo v Miseroniho pražské dílně zhotovena také chalcedonová kamej (Wien, KM, inv. no. XII 813).
Stříbrná medaile: na averzu nahý Jupiter (koruna) s orlem (blesk v pařátech) slétá k ležící Danaé. Z oblaku pod Jupiterem se sypou mince, služebná je sbírá., Fučíková 1997#, II/55, and Na reverzu Paridův soud. Služka sbírající peníze ukazuje, že se nejednalo o zobrazení mýtu o Danaé, ale o alegorii všemocnosti peněz. V této funkci byl mýtus o Danaé běžně používán, k emblému publikovaném Typotiem v roce 1601 na tab. 17, 10 (Typotius 1601-1603, 1, fol. 19r) je připojeno motto "Omnia subiecta auro" (na emblému je rovněž putto sbírající peníze, což je motiv, který s antickým mýtem nijak nesouvisí).
Olej na mědi (40 x 49 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Kaufmann 1988#, 7.20., and Podle obrazu zhotovil rytiny Aegidius Sadeler a J. Th. de Bry, jedná se o nejčastěji kopírované Heintzovo dílo. Inspirací mohla být Heintzovi varianta Titianova londýnského obrazu na stejné téma, která byla součástí Rudolfovy pražské sbírky.
Jaspisový džbán, z něhož nad držadlem vystupuje hlava drak, vznikl v milánské dílně Miseroniho kolem rooku 1590. Roku 1608 v Praze Paulus van Vianen připojil ke kamenonřezbě zlatnickou práci: víko s Nereidou, která drží na řetěze draka, na okraji patky jsou čtyři postavy, Jupiter, Juno, Pluto, Amfitrité, oddělené hlavami kozorohů., Fučíková 1997#, II/13, and Božstva na patce symbolizují čtyři živly, kozorozi, kteří je oddělují jsou narážkou na emblém císaře Rudolfa II.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): uprostřed je zobrazen převrácený vůz Hélia a nahý Faëthón padající k zemi. Nalevo je nahý Jupiter na orlu se svazky blesků v obou rukou, jimiž právě srazil vůz s Faëthontem. Napravo je sídlo Hélia (kruhový chrámek), v němž sedí bůh (žezlo, sluneční kotouč okolo hlavy), Faëtón před ním klečí a prosí o vůz, okolo sedí božstva. Dole je v pravém rohu pod keřem říční bůh Éridanos (nahý s nádobou, z níž vytéká voda), vedle další postava. Napravo mořský břeh, na něm další dva říční bohové s nádobami s vytékající vodou. Na břehu tři nahé sestry Faëthonta (Héliovny), levá se zděšeně dívá vzhůru na padající vůz, oboum Héliovnám stojícím napravo se ruce se mění v stromové větve. Za Héliovnami labuť, další labuť letí vzhůru., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66 s. 198-199., and Hans von Aachen se držel velmi těsně Michelangelovy kresby z doby okolo roku 1533 (Royal Library, Windsor), z níž okopíroval Faëthonta s padajícím vozem, personifikaci řeky i postoje tří Helioven, včetně dvou labutí. Částečně se rovněž držel zobrazení Jupitera. Malíř musel znát Michelangelovu kresbu z nějaké věrné kopie a ne z rytiny Nicolause Beatrizeta (Prag um 1600, I, s. 64), která se od originálu značně odchyluje. Z Michelangelovy kresby mohl převzít i labuť, v níž byl proměněn Faëthontův truchlící druh (pseudo-Hyginus, Báje, 154). Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně Osvobození Andromedy (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakche), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Bronzová soška (17, 3 cm): nahý gladiátor s přilbou na hlavě v pokleku, levou natahuje před sebe, v pravé držel zbraň., Fučíková 1997#, II/239., and Dílo severotalského sochaře, byly podle něj zhotoveny dvě repliky a tři variace, jedna z nich, od Adriana de Vries, byla rovněž v pražské sbírce Rudolfa II. Jako vzor posloužilo nejen "Torso Belvedere," ale především soubor soch v dramatických postojích, který byl součástí tzv. Malého attalovského daru (srov. Bober, Rubinstei 1987, 179, 183). Tyto sochy oslavující vítězství Pergamu nad Galy věnoval Attalos II. (159-138 př.Kr.) do Athén, dochovaly se však pouze ve zmenšených kopiích, které jsou zpravidla datovány do doby okolo roku 200. Pro pozdější evropské umění měl zásadní význam objev souboru těchto kopií, které v roce 1514 získala v Římě Alfonsina Orsini, vdova po Piero de'Medici, později se čtyři z těchto soch dostaly do Neapole a jedna do vatikánských sbírek. Ze stejného zdroje získal Domenico Grimani tři sochy, které se v roce 1523 dostaly do Benátek (dnes v Museo archeologico).
Bronzová soška (18, 9 cm): gladiátor (nahý, přilba) v podřepu, levou ruku vztyčenou nad sebe, v pravé ruce meč připravený k výpadu., Fučíková 1997#, II/240., and Variace na antikizující sošku severoitalského sochaře druhé poloviny 16. století, která byla v pražské sbírce Rudolfa II. (Wien, KM, Gladiátor).
Olej na plátně (110 x 81 cm): polonahá Skylla (náušnice, náramek na paži) stojí na břehu moře a rozpráví s Glaukem (vousy, spodní polovina těla rybí). and Kaufmann 1988#, 20.9.
Bronzová soška (41 cm): nahý Herkules zdvihá nahého Antaia., Prag um 1600#, II, č. 510., and Giovanni Bologna zhotovil pro Francesca de'Medici sošky zobrazující všech 12 činů Herkulových, Rudolf II. získal do svých sbírek odlitky přinejmenším tří z nich, vedle Herkula s Antaiem také hrdinu s kancem na ramenou. Giambologna se neinspiroval antickým sochařským typem, ale jeho renesanční variantou, na níž jsou protivníci obráceni k sobě. Typ je doložený ve Florencii již na konci 14. století pro pozdější sochaře, včetně Giambologni, měla zásadní význam soška Antonia del Pollaiuolo z let 1475-80 (srov. Exemplum: Herkules a Antaios).
Bronzová soška (57 cm): na zemi leží poražený Kentaur Nessos, drží Herkula za nohu. Herkules kentaura překračuje a odnáší si manželku Déianeiru. Pod Kentaurem Herkulův luk a prázdný toulec., Fučíková 1997#, I/112, and Autor navazuje na Giambolognův Únos Sabinky a na Herkula bojujícího s Kentaurem. Expresivní výraz Gerhardova Herkula byl ovlivněn antickým hellénistickým sochařstvím zprostředkovaným vatikánským Laokoontem.