Olejomalba na plátně (112 x 82 cm): nahý Herkules (lví kůže, toulec) sedí a drží v náručí nahou Déianeiru (perlová čelenka), vedle leží na zemi mrtvý Kentaur Nessus. V pravém dolním rohu luk a kyj, v levém horním rohu Amor (luk, toulec), špehuje dvojici zpoza stromu, gestem pozdviženoé pravé ruky (cornuto) se Herkulovi vysmívá., Kaufmann 1988#, 20.6., and Spranger se po formální stránce inspiroval rytinou (Gian Jacopo Caraglio podle Perino del Vaga) z roku 1527 zobrazující stejné téma.
Malba na mědi (24 x 19 cm): Herkules (čepec, ženské šaty, šperky) sedí a přede, před ním stojí nahá Omfalé se lví kůží na hlavě, přes rameno drží kyj. Nahoře je Amor, který pozdvihuje závěs nad skupinou. Za Herkulem stařena ukazuje na hrdinu obscéním gestem (cornuto) a vyplazuje jazyk., Kaufmann 1988#, 20/37., and Ve florentské Uffizi je skica k tomuto obrazu. Pro charakterizaci poníženého postavení Herkula je služka v pozadí stejně důležitá jako jeho ženský oděv a předení, služky se v těchto výjevech objevily poprvé v záalpském umení, u Lucase Cranacha. O tématu obecně srov. Exemplum: Herkules a Omfalé.
Rub stříbrné medaile (průměr 5, 4 cm): Herkules (lví kůže, kyj) mezi Minervou (zbroj, kopí, štít s Medúzou) a Neřestí (šaty s odhaleným ramenem), nahoře na kopci kruhový chrám s portikem., Prag um 1600#, II, č. 815 s. 300., and Na lici je portrét Johanna von Khevenhüller, komorníka Maxmiliána II. a Rudolfa II.
Bronzová soška (43, 9 cm): nahý Herkules nese kance na zádech., Prag um 1600#, I, č. 49., and Giovanni Bologna zhotovil pro Francesca de'Medici sošky zobrazující všech 12 činů Herkulových, Rudolf II. získal do svých sbírek odlitky přinejmenším tří z nich, vedle Herkula s kancem také hrdinu zápasícího s Cacem a Antaiem.
Jaspirová kamej (2, 7 x 2, 9 cm): v popředí pár lvů, chrám bohyně Kybelé, otevřenými dveřmi je vidět kultovní socha a objímající se pár, Hippomenés a Atalanté., Prag um 1600#, II, č. 713 s. 238., and Kamej byla vytvořena v Miláně okolo roku 1600, zlatnická práce v Praze v letech 1600-1606. Báj o Hippomenovi a Atalantě byla známá z Ovidiových "Proměn" (10, 686-704). Tím, že Kybelé proměnila milence ve lvy, zabránila jejich lásce, protože v antice se mělo za to, že lvi se páří s panthery.
Automat z pozlaceného stříbra (43 cm): Bacchus jede na kozlu, za ním sedí Faun s dudami, vedle další Faun, hrací strojek s pohyblivou hlavou a paží fauna, Bakchus zvedá paži. Skupina jede na voze taženém Faunem. and Fučíková 1997#, II/227.
Olej na plátně (120 x 89 cm): Jupiter v podobě Fauna se objímá s Antiopé, dole orel., Kaufmann 1988#, 20.62., and Spranger se inspiroval rytinou (Gian Jacopo Caraglio podle Perino del Vaga) z roku 1527 zobrazující stejné téma. Vzorem pro pololežící ženskou postavu s jednou rukou zdviženou byla antická socha tzv. spící Ariadny. Antickou sochu získal roku 1512 papež Julius II. a ihned se stala jednou z nejznámějších soch vatikánských sbírek, bronzovou kopii shotovil kolem roku 1540 Promaticcio pro francouzského krále Františka I. Giambolognova kompozice vycházející z vatikánské Aiadny měla ovlivnila rudolfinské umění, jejím ohlasem byl nedochovaný reliéf Sprangera, který známe z rytiny Jan Mullera (Amor a Psýché, 1605-1610). Ohlas vatikánské Ariadny zprostředkované Giambolgnou nalezneme rovněž na bronzovém reliéfu Adriana de Vries v Amsterdamu (Ariadna na Naxu, 1610-1612).
Achátová kamej: napravo Jupiter (koruna) sedí pod stromem, nad ním v oblacích přijíždí Juno na voze taženém labutěmi. Uprostřed obrazu Jupiterova milenka Ió, kterou duchapřítomně proměnil v bílou krávu. Vlevo v pozadí pokračování příběhu: pod stromem sedí Argus, kterého Juno pověřila hlídáním krávy. Vedle něj Merkur, který Arga uspává hrou na píšťalu., Fučíková 1997#, II/51., and podobně jako v Ovidiových Proměnách i na kameji jsou ústředním motivem příběhu oblaka, pod nimiž chtěl Jupiter skrýt své milostné dobrodružství.
Růžová achátová kamej (3, 8 x 4, 2 cm): Aurora (podkasaný chitón se stuhou přes prsa) jede na voze taženém okřídleným koněm, v čele vozu sedí na oji kohout. V pozdvižené levici drží Aurora zapálenou pochodeň, ve svěšené pravici růže, které rozhazuje. Růže jsou ve vzduchu okolo vozu, věnec růží pověšený na korbě vozu) Dole krajina s řekou, v popředí muž na loďce., Prag um 1600#, II, č. 722 s. 242-243., and Stejný výjev je na rubu portrétní medaile (Hippolyta Gonzaga) od Jacopa da Trezzo z roku 1552 (Babelon 1922, tab. X/2). Kamej mohla být ve sbírce císaře Maxmiliána II., pasování je z let 1600-1606, kdy byla kamej v pražské sbírce Rudolfa II.
Onyxová kamej (3, 5 x 4, 6 cm): nahý Pyladés s dýkou v pravici, v levé ruce drží oděv, který strhnul z Aigistha ležícího před ním (spadl na záda ze stoličky, na níž seděl). Napravo od Pylada nahý Orestés překračuje mrtvou Klytaiméstru, dýku má v pravé ruce překřížené v backhandu přes hruď, v levici drží smotaný oděv a pochvu. Klytaiméstra má horní část těla obnaženou, levou ruku nataženou za sebe. Napravo malá postava nahého sluhy sedícího na zemi a schovávajícího se kus nábytku, který si drží před hlavou. Napravo a nalevo část postav Furií., Prag um 1600#, II, č. 723 s. 243., and Pasování (Andreas Osnabruck) je z doby okolo roku 1610, kdy byla kamej v pražské sbírce Rudolfa II. Kamej vznikla na začátku 16. jako antické falzum (úmyslné poškození, matný povrch světlé vrstvy imitující korozi), ale výjevy tohoto typu se na antických kamejích nikdy nevyskytují. Vzorem pro výjev byl často kopírovaný reliéf na antickém římském sarkofágu z Palazzo Giustiniani v Římě. Sarkofág byl umělcům znám už v 15. století, v roce 1530 je doložen před kostelem S. Stefano in Cacco v Římě, ale renesanční umělci nevěděli, co je na něm zobrazeno. Smysl výjevu neznal ani Bellori (Bellori 1693, tab. 52). Umělce na reliéfu fascinovalo zobrazení dynamických póz evokujících vypjaté emoce, velmi často byl napodobován spirálovitý postoj Oresta s dýkou v ruce překříženou přes hruď. Smrt Aigistha a Klytaiméstry je nejpodrobněji popsána Aischylově dramatu Úlitba mrtvému (Choeforoi) z roku 458 př. Kr., Orestův příběh je shrnut v Bájích připisovaných Hyginovi (119).