Bronzová soška (21 cm): lev povalil koně a zakusuje se mu do boku., Prag um 1600#, II, č. 523 s. 55-56., and Soška je poměrně věrnou kopií antického římského sousoší ze 3. století před Kristem, které bylo spolu s kapitolskou vlčicí jedním z nejstarších a nejznámnějších atributů Říma. Sousoší bylo vystaveno na Campidogliu přinejmenším od pol. 13. století, a protože u něj byly vyhlašovány rozsudky smrti, bylo interpretováno jako symbol spravedlnosti. Přinejmenším od čtrnáctého století stálo na levé straně schodiště ("scale al leone") vedoucího k justičnímu paláci, v roce 1549 bylo přesunuto k opěrné zdi pod kostelem S. Maria in Aracoeli. V renesanci bylo sousoší slavné nejen pro svůj symbolický význam, ale též jako estetický objekt obdivovaný Rafaelem i Michelangelem. Antické sousoší se lvem zakusujícím koně bylo v Praze poprvé citováno na východním průčelí Belvedéru (Paolo della Stella, 1538 - 1550). Suiniho soška zachycuje stav po restaurování sochy v roce 1594 (Ruggiero Bescape), při níž byla doplněna chybějící hlava, která naznačuje, že kůň boj vzdal a odevzdaně očekává svůj konec. Dnešní stav představuje dramatičtější rekonstrukci od Giambologni na níž má kůň otevřenou tlamu.
Olej na plátně (140 x 95 cm): nahý Mars (vousy) sedí u ponku a pilníkem, obrušuje hrot kopí upnutý do svěráku a dívá se vzhůru, na Venuši, která stojí za ním. Nahá Venuše (perly ve vlasech) má okolo levé ruky omotaný červený plášť, levicí objímá Marta okolo krku. Před Martem stojí Amor, dívá se na pracucjícího boha války a ukazuje mu šíp, který drží v pravé ruce. Levici má položenou na kliku brusného kola, na jehož bednění Mars sedí. Na stole leží kovářské nářadí a přilba, nad ním je pověčený plátový pancíř. V průhledu vlevo nahoře Vulkánova kovářská dílna s výhní a dva Kyklopové pracují u kovadliny., Fučíková 1997#, I/99, and Sprangerova lompozice nemá předchůdce v antickém umění, i když tam najdeme všechny prvky (objímající se Mars s Venuší s putti hrajícími si se zbraněmi, Amor ostřící si šíp na brusu, atd.). O tajných setkáních Marta s Venuší v domě jejího manžela se zpívalo v nedochované epické básni, kterou zmiňuje Homér v Odysseii (8, 766-768). V jednom anakreontském fragmentu, který byl v renesanci znám, se píše o Martově konfliktu s Amorem, jehož důsledkem bylo to, že bůh války vzplanul milostnou vášní k Afrodítě. V tomto sporu šlo o to, čí zbraně jsou lepší, což je patrně téma Sprangerova obrazu. Amor vypadá, jakoby Martovi zlomyslně ukazoval svůj šíp, ten ho však nevnímá, protože má oči jenom pro Venuši. Martova práce s pilníkem tím dostává ironický nádech, protože jeho oštěp nic nezmůže proti Amorově střele, byť by byl sebeostřejší. Na toto čtení ukazuje i to, že na obraze je mohutná špice Martova kopí překřížena a tedy doslovně přeškrtnuta útlým ostřím střely Amorovy.
Bronzová skupina (41, 4 cm): Mars (vousy) objímá Venuši, u jejích nohou sedí Amor. Všichni jsou nazí., Fučíková 1997#, I/113, and Stejné téma má Gerhardovova skupina v Mnichově, Bayerisches Nationalmuseum, z let 1584-94.
Bronzová soška (53 cm): nahý Merkur (okřídlená čapka a boty, caduceus)., Prag um 1600#, II, č. 518 s. 46-48., and Postoj sochy je variací na téma Apollóna Belvedérského. Ve Stuttgartu je replika této sošky. Patrně protějšek k sošce Minervy v soukromé sbírce v USA.
Pozlacený stříbrný reliéf na dně mísy (délka 64, 7 cm): dole dva putti bez křídel napínají luk, okolo jsou sedící a stojící polonahé ženy v přírodním rámci. Symbolický význam činnnosti putti a identita žen jakožto družek Európy vyplývá z výjevů v pozadí. Nalevo v pozadí nahý Merkur (křžídlená čapka) s pastýřskou holí žene stádo, do něhož se vmísil Jupiter proměněný v býka. Nalevo v pozadí Jupiter v podobě býka unáší Európu, uúrosžed nahoř napravo nahoře Jupiter objímá Európu na obblaku, vedle orel. Na okraji mísy se čtyřikrát opakuje emblém s labutí bojující s hadem. and Fučíková 1997#, II/209
Mísa z lapis lazuli s chalcedonovými kamejemi (průměr 41, 7 cm): na okraji 12 kamejí s římskými císaři, uprostřed kamej se sedící Ledou a Jupiterem v podobě labutě, dole Amor v mušli., Fučíková 1997#, II/204., and Příběh o Jupiterovi a Lédě se v antice nikdy nedočkal podrobnějšího zpracování. Zmiňuje se o něm už v 5. století př. Kr. Eurípidés (Helena 16-21: Jupiter v podobě labutě vlétl do Lédiny ložnice), Ovidius v Proměnách (met. 6, 109), Hyginus ve svých Bájích (fab. 77: spojení situuje na břeh řeky) a celá žada dalších autorů.
Olejomalba na dřevě (46, 8 x 70 cm): v popředí tančící oblečené Nymfy, vedou ověnčeného mladíka ke schodům vedoucím k moři, po stranách skupinky putti s košemi s květy. Za tanečnicemi Nymfy nesoucí nádoby k novomanželům. Novomanžel (totožný s mladíkem u moře?) sedí na podiu na křesle před stojící polonahou novomaželkou, za níž putto s košíkem ovoce. Za podiem dvě postele s nebesy, vedle podia a před podiem stoly s nádobami. Výjev se odehrává v architektuře na břehu moře, do kterého vedou schody, pozadí tvoří budova s edikulami, v nichž socha Venuše s Amorem a Diany s lukem. V moři delfín a předek loďky tažené holubicemi, kterou drží na oprati putto. Nahoře orel s Jupiterovými blesky unáší Ganymeda s miskou (nebo mladíka, který s novomanželkou a s nymfami u moře) , vedle poletují tři putti trhající větvičky z olivy. Do přístavu připlouvá loďka., Kaufamnn 1988#, 7.57., Stolárová, Vlnas 2010#, III.11, and Předlohou byly dvě kresby: Albertina, Wien, SR 280, inv. n. 232 (celková kompozice, pár novomanželů, ženy s nádobami a Ganymedes s orlem), Stockholm, Nationalmuseum inv. n. NMH 350/183 (skupina pěti tančících Nymf). Obě kresby byly připsané G. E. Peni, ale v Heintzově době byly považovány za dílo Raffaelovo.