Tvrz (1581) přestavěna na zámek ve stylu saské renesance. Arkádové nádvoří, fasáda byla původně zdobena sgrafity. Na klenutém stropě v přízemí a v 1. patře figurální štuková výzdoba., Poche 1977#, 23., and Tvrz Ahníkov (Hagensdorf), přestavěná na zámek v letech 1615-1620, byla v roce 1986 kvůli těžbě uhlí zdemolována. Původní renesanční klenba z prvního patra budovy (s figurálním motivem) a sochařská výzdoba byla uložena do areálu chomutovského Podkrušnohorského zooparku. V chomutovském muzeu je vystaven model zámku (dokumentace k podobě zámku srov: P. Syrový, Architektura - Svědectví dob, Praha, 1974).
Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a gácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a grácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Původní pětipodlažní nárožní budovu navrhl pro Alföldi Vásúta architekt Grosse. V roce 1884 došlo k její přestavbě podle plánů Miklóse Ybla (Schubert a Hikisch). Sochařskou výzdobu provedla firma Szándház, bratři Károly a Ferenc. V přízemí nad vchodem proti sobě v obou cviklech dvě dívčí okřídlené postavy v antických řízách - obě mají na hlavě a v ruce vavřínový věnec, dívka vpravo drží v levé ruce plmovou ratolest. Nad vchodem v prvním patře dvě ženské alegorické postavy v antických drapériích (socha typickým způsobem nahozená maltou údajně svědčí pro autorství Károly Szandháze). První žena, levou nohu spočívá na glóbu, drží v pravé ruce hůl se dvěma hady (chybí vršek, kde možná byla křídla, patrně se jedná o kaduceus), v levé ruce drží svitek (Obchod). Druhá žena drží v levé ruce kladivo, v pravé ozubené kolo, pravou nohu má položenou na kovadlině (Průmysl)., Déry 1991, s.112, and Génius symbolizuje sílu plodivého ducha, obdobný význam má jeho ženská podoba, někdy spojovaná s bohyní Juno, s atributy vavřínovým věncem a palmovou ratolestí. Ve spojení s personifikacemi obchodu a průmyslu géniové vyjadřují víru v sílu tvořivého lidského ducha, oslavu podnikání.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, na nárožích ve druhém patře mezi zdvojenými okny stojící ženská postava v antické drapérii, na hlavě koš z akantových listů ukončený motivem vejcovce (sloupová hlavice) - imituje řeckou karyatidu., Szentpétery 1998, s. 43, and Karyatidy, původně oděné ženské postavy ve funkci sloupových opěrných článků řecké architektury, byly převzaty do tvarosloví renesanční, klasicistní a novoklasicistní architektury, kde se však jedná o nefunkční čistě dekorativní prvek. Ve druhé polovině 19. století se karytidy často objevují na fasádách eklektických staveb po celé Evropě (Maďarsku nejblíže, například vídeňský Parlament a nájemní paláce na Ringstrasse).
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, na nárožích ve druhém patře mezi zdvojenými okny stojící ženská postava v antické drapérii, na hlavě koš z akantových listů ukončený motivem vejcovce (sloupová hlavice) - imituje řeckou karyatidu., Szentpétery 1998, s. 43, and Ve druhé polovině 19. století se karytidy často objevují na fasádách eklektických staveb po celé Evropě, ve Vídni například na budově parlamentu a na palácích na Ringstrasse. Ženské postavy ve funkci sloupových opěrných článků, karyatidy, se poprvé objevily v antickém Řecku a pozdější Evropa je znala především z výzdoby Erechtheionu v Athénách. Jednu z nich přivezl roku 1806 Lord Elgin do Londýna.
Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.Výzdoba interiéru - vstupní hala. Ve výklencích u vchodu jsou umístěny hydrie ozdobené mušlemi. V malých medailonech jsou drobné figury Tritónů, mušlí, ryb a želv. Ve dvou lunetách nad vchody do dámské a pánské sekce jsou alegorické výjevy. Nad vchodem do oddělení pro muže Neptun doprovázený Kentaury unášejícími Néreovny (alegorie síly), nad vchodem do dámských lázní Venuše obklopená Néreovnami vystupuje z mořské pěny (alegorie krásy)., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Mozaiková výzdoba je inspirována antickými mythologickými postavami. Mýtus o zrození Venuše z mořské pěny jednoznačně ilustruje výjev nad vchodem do dámské části lázní. Mužský element, brutální síla, je prezentován jako akt únosu nymf divokými Kentaury. Výjev parafrázuje mýtickou kentauromachii, pokus opilých Kentaurů o únos žen Lapithů při svatbě krále Peirithoa. Tato událost byla s oblibou zobrazována na štítech řeckých chrámů (např. západní vlys Héfaisteia v Athénách a jižní metopy Parthenonu) a jeden z antických reliéfů (kentauromachie ze západního štítu Diova chrámu v Olympii, 460 př. Kr.) je v Budapešti ve stejné době kopírován na tympanonu průčelí nedaleko stojící budovy Muzea krásných umění (dokončena roku 1906).
Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.Výzdoba interiéru - mozaiky ve vstupní hale. Kupole: v oblacích quadriga řízená Apollónem-Héliem (na hlavě má vavřínový věnec, na dlani pravé ruky malou sošku Niké, levá ruka drží otěže, v pozadí sluneční paprsky). Pod kupolí prstenec, kde jsou v kruhových medailonech znamení dvanácti měsíců roku. Mezi okny scény z různých lázní: Egyptské lázně, Řecké lázně, Římské lázně, Orientální lázně a vyobrazení různých vodních zdrojů - termální, léčivá vřídla a studně., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Mozaiková výzdoba se vztahuje k lázeňské tematice, inspirována je antickými mythologickými postavami a uměleckými archeologickými nálezy. Apollón je zobrazen jako bůh slunce - Foibos, motiv sošky Níké, kterou drží na ruce není ve spojení s Apollónem čistě antický, ikonografie byla původně spojována s Jupiterem, nebo sochami císařů (Reinach 1906, s. 593), ale motiv byl také převzat do imperiální ikonografie neoklasicismu, kde je takto zobrazován císař Napoleon, později i jiné mužské alegorické postavy představující Vítězství. Při zobrazení antických lázeňských výjevů používá autor jako doplněk prostředí antické archeologické nálezy, reliéfy, sochy (kapitolská vlčice) a keramiku (především nádoby na vodu - amfora, lebes s antickou figurální výzdobou).
Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.Plastická výzdoba hlavního průčelí starší budovy. Na střeše, nad vchodem do tzv. Cziglerova křídla, dominují novobarokní bronzové plastiky. Osm postav jedoucích na hřbetech mořských oblud. Neptun držící trojzubec jede na mořské obludě (přední část těla kůň, zadní část těla rybí ocas), na dalších mořských obludách jede sedm Néreoven. Nad bočními vchody je umístěna plastika labutě., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Umístění boha moří Neptuna ve společnosti Néreoven, mořských nymf dovádějících na mořských obludách (kůň s rybím ocasem), na střeše lázeňského komplexu odpovídá funkci budovy, která je úzce spojená s vodním světem. Na lázeňských budovách jsou také zpravidla nad vchodem umísťovány labutě.
Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.V interiéru, ve vstupní hale proti vchodu, je umístěna fontána, v ní je naznačen kamenitý terén s vodními rostlinami a rybami, na terénu sousoší. V literatuře je označeno jako "Rybařící Kentaur". Kentaur chytá ryby, ale dva malí Tritóni mu je plaší, Kentaur je za to trestá. Kentaur (půl muž, půl kůň) drží v levé zdvižené ruce dítě s ploutvemi místo nohou a pravou rukou tlačí k zemi chlapce s ploutvemi místo nohou. Na skalisku ryby a vodní vegetace., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Obličej Kentaura má rysy řeckých soch z helénistické epochy. Pod jejich vlivem je zobrazena celá řada dalších Kentaurů v sochařství 19. století (např. Kentaur a nymfa, Reinhold Begas, 1888, Berlín, Bodestrasse, v parku Národního muzea).