Série alegorických postav v iluzivních, půlkruhově ukončených nikách mezi okny 1. patra - muž v atické zbroji s pozdviženým ukazováčkem, ženská postava s nějakým předmětem pod levou paží, alegorické figury: Iustitia, Charitas (akt ze zadu s dítětem v náručí), Natura, , předlohou asi kodex Andrea Matteo III. Acquaviva (1458 - 1529, hagiograf Johannes Sambucus jeden list věnoval Maxmiliánu II., tam myšlenka, že příroda proniká všemi světadíly a všem dává život a pohyb (Natura se zeměkoulí na klíně, odstřikuje z prsu mléko, dále Pax s rohem hojnosti, Sapientia s knihou) na Minutě ještě alegorie Spravedlnosti a Lásky, další jsou fragmenty, nelze je určitve III. patře: Inteligentia, Correctio (podle Iconologia Caesare Ripy), dále námět Střelba na mrtvého otce, (před 1601)- téma spravedlivé rozdělení dědictví, podle Talmudu kolem 400 po Kr. (10 synů jenom jeden vlastní, jediný ho po smrti nerušil, šlo o dědictví, které měl zdědit jenom jeden)V křesť liter. změna, otec někdy římský císař se jménem smyšleným Polemius, synové měli na mrtvého otce střílet, pravý syn nestřílel). Bylo to v Gesta Romanorum, poprvé 1472 tiskem, , v 16. stol. vydal příběh Theodor Zwinger st., Theatrum vitae humanae, vyd. tiskem 1565, příběh situován do země Skythů, nová jména podle Diodora Sicula - Satyrus, Eumelus (ten je pravý syn), Prytanis, Parysadae Bosphorii Cimmerii regis filii, rozhodčím je thrácký král Ariopharnes.. Obliba příběhu v renesanci - Virgil Solis, Jost Amman, H. Baldung Grien. V Praze podle Virgila Solise, kol. pol. 16. stol. (dnes Vídeň-Albertina, 84, 1961/653), Lejsková-Matyášová 1969, s. 157-167, and Vlček 1996,